Dvojměstí Pockau-Lengefeld v saském Krušnohoří leží vzdušnou čarou asi deset kilometrů od českých hranic. Témata, která hýbou tamní komunální politikou, i názory či nespokojenost obyvatel, se v lecčems až překvapivě podobají situaci Česku – a s tím i výzvy pro starosty.

V celém kraji Erzgebirgskreis jsou dnes pouze dvě starostky, ženy. Elke Schmiederová chce být tou třetí a kandiduje do čela radnice v Pockau-Lengefeldu.

„Možná by se AfD měla opravdu dostat k moci, aby ukázali, jak by prosadili vše, co tvrdí. To totiž vůbec není možné,“ uvažuje v rozhovoru pro HlídacíPes.org. Alternativa pro Německo, strana blízká krajní pravici, zažívá na východě země výraznou vlnu podpory. Z opozice se však kritizuje snadno:

„Radní za AfD také nepřichází většinou s vlastními kontruktivními návrhy, jsou spíše často proti návrhům ostatních a snaží se vyvolat atmosféru zmatku. A někdy jsou také příliš osobní vůči radním z jiných stran,“ popisuje padesátiletá vystudovaná geodetka a bývalá podnikatelka vlastní zkušenosti s politiky AfD z městské rady. V rozhovoru mluví také o tom, jaké vlajky by měly viset v době války na radnici, či jak se její město dlouhodobě vyrovnává s uprchlíky.

Ženám se v politice nevěří

Elke Schmiederová. Foto: HlídacíPes.org

Proč je podle vás ve vašem regionu tak málo žen na vedoucích pozicích v politice?

Ženám se stále příliš nevěří, co se týká jejich schopností. V rodinách jsou ženy rovnoprávné, ale profesně je to stále tak, že na vedoucích pozicích je nepoměrně více mužů. Přitom ženy jsou mnohem lepší manažerky, musí zvládnout děti, rodinu i práci… Možná je konečně čas, aby se to změnilo.

Pohybujete se ve vedení vašeho města už téměř deset let, jak vnímáte rovnoprávnost z vlastní zkušenosti?

Jsem od roku 2014 v městské radě a od 2018 zástupkyní města Lengefeld. Někdy mám jako žena pocit, že nejsem v rámci městské rady mezi muži brána příliš vážně. Už se mi například stalo, že jsem hlasovala proti něčemu, kolegové v radě se na mě dívali úkosem, ale nakonec se ukázalo, že jsem měla pravdu. Mnohým mužům chybí něco jako šestý smysl. Ženy se ptají úplně jiným způsobem, dívají se často na věci z jiného úhlu pohledu. Většinou také ženy nevyvolávají konflikty, ale naopak se je snaží řešit. Jako v rodině, kde je to často žena, kdo musí hledat konsensus.

Kromě vás se uchází o post starosty ještě dva muži. Současný starosta, který město vedl od roku 2016, už ale nekandiduje. Jaká je nyní nálada na radnici?

Atmosféra na radnici je napjatá. Jedním z úkolů budoucího starosty či starostky bude vnést do vztahů trochu klidu, někdy také například motivovat a pochválit kolegy, když se jim něco povede. Myslím, že komunikace na radnici nyní nefunguje úplně optimálně, dochází k nedorozuměním. Bude důležité sednout si k jednomu stolu a otevřeně si vyříkat, jaký má kdo problém. S bývalým starostou to nebylo možná vždy jednoduché, ale hodně toho dokázal.  Stal se starostou Lengefeldu v době, kdy město bylo na pokraji bankrotu. Díky tomu, že měl mnoho kontaktů, se podařilo řadu věcí změnit k lepšímu. Dokázal pro město získat řadu dotací, opravilo se náměstí i silnice. Když ale potom peníze byly, některé výdaje možná nebyly nutné, mohlo se více myslet na horší časy.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Jste na radnici už skoro deset let, pamatujete si, jak probíhalo sloučení obcí Pockau a Lengefeld?

Obce se sloučily fúzí na základě vzájemné dohody v roce 2014. Byly za tím hlavně finanční důvody, jakožto větší obec jsme měli lepší možnosti v mnoha směrech. Řada občanů z obou obcí s tím tehdy nesouhlasila, a myslím, že starší generace s tím má stále trochu problém. Velké diskuze byly i ohledně názvu obce. Protože Lengefeld měl statut města, místní chtěli, abychom se jmenovali Lengefeld-Pockau. Rozhodlo nakonec to, že v Pockau je železniční stanice, která se už v té době jmenovala Pockau-Lengefeld. A Pockau nakonec ze sloučení profituje více, protože Lengefeld má více průmyslu a tudíž sem přichází více daní.

Přetrvávají tyto spory dodnes?

Mladí už to berou tak, jak to je, a víceméně to neřeší. Máme dnes už jiné starosti. Teď například aktuálně řešíme otázku větrné energie. V obci Lippersdorf, která také patří k Pockau-Lengefeld, byly vytipovány pozemky pro výstavbu větrníků. Obec by výjimečně mohla z jejich umístění a provozu i něco získat, protože vlastní část dotčených pozemků. Řada místních občanů se ale proti záměru bouří, větrníky tam nechtějí. Ale my jako zástupci obce se musíme ptát, jestli si můžeme dovolit takový příjem odmítnout, rozpočet města je přeci jenom také trochu napjatý.

U AfD to funguje tak, že jeden z nich má názor a zbylí dva hlasují podle něj, i kdyby si mysleli něco jiného. Tím se výrazně liší od ostatních frakcí

K větrníkům mají lidé asi všude stejný přístup – větrnou energii ano, ale větrníky pokud možno ne na dohled od našeho domu. Pro společný rozpočet je obecně důležité, aby jednotlivé obce byly připravené, že kromě výhod je potřeba i někdy něco akceptovat. Když chceme, aby budovy a silnice v našem městě byly v dobrém stavu, tak pro to musíme také něco udělat. Peníze potřebujeme a větrníky jsou nyní jednou z možností, jak nějaké příjmy navíc získat. Toto říkat není před volbami příliš populární, ale pro mě je důležitá upřímnost, abych se mohla lidem podívat do očí i po volbách.

AfD? Možná by měla dostat šanci

Jak vnímáte výrazně větší podporu Alternativy pro Německo (AfD) a pravicového extremismu v Sasku oproti západní části Německa?

To je těžké. Musím říct, že v naší obci to není tak extrémní. Samozřejmě AfD se bude určitě ještě dále vyvíjet, a původně tato strana ani nepředstavovala to, čím je dnes. Ale obecně jsou a vždy budou lidé, kteří jsou věčně nespokojení a budou volit antisystémové strany, pokud bude ta možnost. Možná by se AfD měla opravdu dostat k moci, aby ukázali, jak by prosadili vše, co tvrdí. To totiž vůbec není možné.

V opozici se snadno slibuje cokoliv, ale potom ve vedení obce je to jiné. To je pak hlavní starostí zajistit vyrovnaný rozpočet a rozhodovat v souladu s představami občanů. Například jejich nenávist k cizincům je úplně iracionální. Víte, Sasko bylo vždycky takovým posledním otloukánkem. Myslím, že podporou AfD chtějí lidé vyjádřit hlavně svoji nespokojenost, ale jejich program si často ani nepřečtou. AfD organizuje protesty v ulicích, k tomu se nespokojení lidé snadno přidávají, a často ani neví, co za tou stranou stojí. Ale zároveň je potřeba říct, že také není jen špatné vše, co AfD říká. To je jako u každé strany.

Máte přímé zkušenosti s politiky AfD ve vašem městě?

Ano, v městské radě máme tři radní za AfD. My říkáme, že je to jeden radní s třemi hlasy. U nich to funguje tak, že jeden z nich má názor a zbylí dva hlasují podle něj, i kdyby si mysleli něco jiného. Tím se výrazně liší od ostatních frakcí. V CDU i u Svobodných hlasuje každý podle svého přesvědčení, a tak by to mělo v komunální politice fungovat. Radní za AfD také nepřichází většinou s vlastními kontruktivními návrhy, jsou spíše často proti návrhům ostatních a snaží se vyvolat atmosféru zmatku. A někdy jsou také příliš osobní vůči radním z jiných stran a to se zkrátka nedělá. Během pandemie pak AfD spoluorganizovala například pravidelné pondělní demonstrace proti anticovidovým opatřením a očkování.

Proč nemáme na náměstí pověšené vedle ukrajinské vlajky také syrskou, afghánskou a další vlajky států, kde je také válka?

V Pockau má hlavní sídlo také velmi konzervativní společenství In Christo Jesu, takzvaní Lorenciáni, které má mít v regionu více než čtyři tisíce členů. Jak s nimi vycházíte?

Je to uzavřená skupina, mají své představy o životě, ale jsou to normální lidé jako my. Starší generace žije stále podle původních zvyklostí, ženy nosí jen dlouhé sukně a drdol, ale mladší už jsou někdy přeci jen o něco otevřenější. Různé věci nesmějí, ale je možné to akceptovat. Například nesmějí sledovat televizi či poslouchat rádio, není žádoucí, aby jejich členové byli ovlivněni médii. Ale myslím, že časem řadu věcí přehodnotí, i když to bude možná delší proces. Dnes už to ani jinak nejde. A koneckonců každé náboženství má své, je jedno jestli mluvíme o Lorenciánech, katolících nebo Svědcích Jehovových. Pokud spolu lidé vychází a respektují navzájem své odlišné pohledy na svět, je to v pořádku. Určitě jsou i lidé, kteří s tím mají problém, ale já vždy říkám, že dokud mě nechají v klidu a akceptují mě, nemám problém ani já s nimi.

„Česká“ témata: Ukrajinci, dotace a vlajka na radnici

Jaká jsou hlavní témata letošních voleb ve vašem městě?

Největším tématem je zřejmě místní koupaliště. To potřebuje po 95 letech nutně rekonstrukci. Chceme jej za každou cenu zachovat, je to místo setkávání pro rodiny s dětmi, pro mládež, i pro důchodce. Rekonstrukce ale vyjde určitě na dva či tři miliony eur, to je pro nás možné financovat jedině s pomocí nějaké dotace. Žádost jsme podali, nyní čekáme na rozhodnutí.

Pomáhají s financováním projektů i místní firmy?

Přispívají na různé věci, když je potřeba. Máme tady jednu velkou firmu ze Stuttgartu, kde je mimochodem zaměstnáno i hodně Čechů, jednu novozélandskou společnost, a pak celou řadu místních firem. Pro radnici je důležité udržovat s podnikateli dobré vztahy, právě i proto, že pak mohou pomoci s financováním různých akcí či projektů. A také samozřejmě zaměstnávají místní lidi, což je zásadní.

Žijí ve vašem městě také uprchlíci? Pomáhají jim místní lidé?

Ukrajinští uprchlíci? Ano, několik jich zde máme. A měli jsme i Syřany a Afričany, ale žádné davy. Většinou přijdou, vidí, že se tady nic moc neděje, a odchází do měst. Najdou se i jednotlivci, kterým se tady líbí a snaží se najít si práci. Takoví jsou tu samozřejmě vítáni, ale jsou to opravdu výjimky. Konkrétně do našeho města přišli už za minulého režimu uprchlíci z Mosambiku, a i těch tady nakonec několik zůstalo. Takže pro nás to nebyla úplně nová zkušenost. Ale co se týká Ukrajinců – to je samozřejmě velmi smutné, a je jasné, že ti chudí a opravdu potřební nemají v podstatě žádnou šanci se k nám dostat. Z těch, co tady jsou, chtějí někteří zůstat a pracovat tady, a to vítáme.

Ale kromě toho tu vidíme i takové, kteří pomoc nepotřebují. Přijíždí v drahých autech a například o vyřazené oblečení po mé dceři, byť značkové, nestáli. Dala jsem ho tedy jedné místní německé rodině a ta za něj byla šťastná. Já jsem ten poslední, kdo by nechtěl pomoci lidem ve válce. Ale podle mě jsou si rovni lidé všech národností a barvy kůže – a proč nemáme na náměstí pověšené vedle ukrajinské vlajky také syrskou, afghánskou a další vlajky států, kde je také válka? Afghánci nepřijíždí navíc v drahých autech. Takto se ptají i naši občané.

Vaše město má oficiální partnerství s českým městem Osek. Jak to funguje?

Už to fungovalo v minulosti i lépe. Bohužel to tak trochu usnulo především na naší straně. Ne že by nás starosta nestál o kontakt, ale možná tam trochu chybělo mezilidské porozumění. Každý zkrátka není úplně společenský. Tato partnerství vznikala často v euforické době po převratu, každý si našel partnerské město, a pak to v některých případech takto usnulo. Málo se o tom dnes mluví a politici málo zapojují občany. Myslím si ale, že by stálo za pokus to patnerství znovu oživit.