Demokratické země Asie těžce bojují s rozšiřováním čínského vlivu. Žebříček nevládní organizace Reportéři bez hranic (RSF) představuje Asii jako jednu z nejhorších oblastí světa z pohledu svobody médií a svobody slova. V hodnocení „vede“ Severní Korea (180. místo), o čtyři příčky za ní je Čína. Dobře na tom nejsou ani Vietnam, Kambodža, Singapur, Malajsie nebo Thajsko či Filipíny.

Na 176. místě indexu Reportérů bez hranic (RSF) se letos opět umístila Čína. Napomohl tomu především prezident Si Ťin-pching a jeho kampaň za absolutní kontrolu strany nad sdělovacími prostředky na jaře 2016 („Média se musí jmenovat Strana“).

Během prvního funkčního období prezidenta Si dosáhla cenzura a státní dohled nad novináři a médii nové úrovně. Přispívá k tomu i masivní zneužívání nových technologií, jež slouží nejen k automatizované cenzuře, ale i ke sledování podezřelých jedinců.

Největší vězení pro novináře

Reportéři bez hranic (RSF) už loni popsali Čínu jako největší vězení pro novináře a online disidenty na světě. Komunistická strana dovedla represe do „nových výšin“, uvedli Reportéři na svých stránkách 2016 World Press Freedom Index.

Pro zahraniční zpravodaje je stále těžší v takovém prostředí pracovat. Ještě hůř než oni jsou však na tom běžní občané. Ti mohou být nyní uvězněni už jen kvůli sdílení „nevhodného“ obsahu na sociální síti nebo v soukromém chatu.

Více než 50 profesionálních i neoficiálních novinářů je v současné době v Číně zadržováno. Mnoho z nich čelí surovému zacházení a nedostatečné lékařské péči. Nejznámější je případ loni zesnulého Liou Siao-poa, nositele Nobelovy ceny za mír a ceny RSF nebo disidentského bloggera Jang Tchung-jena. Oba muži minulý rok zemřeli v vězení na rakovinu.

Represe na prodej

Čínská vláda se snaží ve spolupráci se zeměmi jako je Rusko nebo bývalé sovětské republiky ve Střední Asii vytvářet „nový světový mediální pořádek“, který stále aktivněji  propaguje ve světě. V jeho rámci prosazuje represivní metody, cenzuru a prodává dalším nástroje pro sledování osob na internetu. V Asii už má napodobitele. Jsou jimi například Vietnam nebo Kambodža.

Vietnam, který se umístil v indexu na 175. pozici, je pouze o jedno místo nad Čínou. Jak se píše ve zprávě RSF, tradiční média tam jsou zcela pod kontrolou státu. Vietnamští občané a novináři však stále brání svobodu informací s velkou odvahou.

Reakce vlády na jejich práci je nekompromisní. Řadu významných blogerů vietnamské úřady odsoudily loni k dvěma letům vězení. Teď dokonce hrozí těm, kdo píší o zakázaných tématech jako je korupce nebo ekologické katastrofy, až 15 let – což je sazba srovnatelná s drakonickými tresty v ČLR.

Nejhorší pád

V Kambodži nechal nejdéle sloužící diktátor na světě Hun Sen loni úředně rozpustit největší opoziční stranu a de facto tak formálně ukončil experiment s pluralitní demokracií, budovaný v zemi v letech 1989 – 1997 pod přímou správou Spojených národů (UNTAC).

Dovolit si to mohl především proto, že západní sponzory, kteří do země nalili v letech UNTAC miliardy dolarů, postupně nahradila Čína. Jak se od Kambodže odvracejí pod dojmem porušování základních práv a svobod ze strany Hun Senova režimu západní státy, zaplňuje uvolněný prostor právě Peking.

Za poslední rok klesla Kambodža na indexu RSF na 110. místo, což je jeden z největších pádů na žebříčku v tomto regionu. Premiér Hun Sen zahájil bezohlednou ofenzívu proti svobodě médií už loni, když zakázal více než 30 nezávislých sdělovacích prostředků a uvěznil několik novinářů.

Potlačování nezávislých médií, nadvláda nad masmédii a pečlivá kontrola sociálních sítí jsou podle expertů znepokojující ozvěnou metod používaných v Číně. Peking dokonce investoval miliony juanů do podpory provládních médií v Kambodži.

Řada novinářů je držena ve vězení za smyšlená obvinění. Společně s případem vraždy známého moderátora a aktivisty Kem Leye se zformovalo prostředí teroru, které významně omezilo tamní svobodu tisku.

Žumpa, hyeny a kalašnikov

To ale není vše. Vliv čínského modelu „kontroly“ se podle žebříčku RSF projevuje také v médiích v Thajsku (140. místo), Malajsii (145. místo) nebo Singapuru (151. místo).

Pokles ve svobodě tisku se neprojevil jen v Asii. Česko se v žebříčku RSF oproti loňsku propadlo o 11 míst, na 34. pozici. Problém představuje především koncentrace vlastnictví médií, která podle zprávy „dosáhla kritické hranice“:

Noví čeští oligarchové od roku 2008 využili své jmění k nákupu novin, rozhlasových a televizních stanic a jejich prostřednictvím upevňují svou moc. Jeden z nich, premiér Andrej Babiš, stojí v čele dvou nejvlivnějších deníků v zemi, shrnuje zpráva.

Zmiňuje i českého prezidenta Miloše Zemana, který na tiskové konferenci v říjnu 2017 vytáhl maketu samopalu Kalašnikov s nápisem “na novináře”. S prezidentem Putinem pro změnu vtipkoval, že novináře je třeba likvidovat – což se v Rusku skutečně děje.

Zeman má slabost pro tento druh provokace, novináře nazývá „žumpa“ a „hyeny“, informuje RSF. Obavy pak vyjadřuje i nad několika nově navrhovanými českými zákony, jež by zvýšily rozsah trestních sankcí za hanobení úředních osob, zejména prezidenta.