Architekt Pleskot: Cihla se nezmění, lidské vztahy by se zlepšit mohly
3. DÍL SÉRIE JAK A KDE BUDEME ŽÍT V 21. STOLETÍ. Města jsou ve stále větší míře místem k žití, ne jen přežívání. I obyvatelé Česka se to pomalu učí, dědictví komunizmu navzdory. Některé ulice tak už i u nás pulsují podobně jako berlínský Kreuzberg – a to (možná i) navzdory technologiím, které na pohled vedou k uzavření do sebe. Podrobnosti diskutovali zakladatel 6D Academy Pavel Kysilka a architekt Josef Pleskot. Jako tradičně nabízíme jejich hlavní teze doplňované o expertní ohlasy.
Teze 1:
Digitalizace, umožňující pracovat i bavit se vzdáleně, a pokračující urbanizace jsou na pohled protichůdné trendy. Čím si to vysvětlit? Možná, že stávající technologická doba zahání lidi do houfu a žene je k životě ve společenství, ve městě. Když se dnes projdeme Berlínem, vidíme mládí na ulicích, ve dvorech, v galeriích a klubech; to město je stručně “zabydlené.” I v Praze je přitom možné podobné věci sledovat, například v Holešovicích ulice Komunardů také přijala trend obydlování, bytí ve společenství. Jinými slovy, i u nás se už vyskytují tyto touhy (protože ony to jsou asi touhy). To zřejmě hraje hlavní roli v tom, proč člověk nechce být sám, i když dnes může.
[alter-eko-discussion thesis=“1″]
Teze 2:
Vstřícnost Čechů k technologiím je v rozporu s jejich uzavřeností až bojácností v oblasti bydlení. To platí navzdory zlepšení zmíněném v předchozí tezi; lidé opouštějí své ulity, mají zájem sdílet veřejný prostor. Na jednu stranu jsme tak národ lidí, kteří se naučili zvládat moderní technologie, v tom jsme učenliví a vynalézaví. Na stranu druhou je v nás nějaký ostych, který se projevuje například právě v oblasti žití a bydlení. Nejspíš je to dědictví doby komunizmu, kdy bylo nejlépe, nejbezpečněji doma na gauči u televize. Teď najednou máme být těmi, kteří se procházejí po městě, sednou si na ulici, veřejně, sebejistě a nebojácně deklarují své názory. A s tím máme problém.
[alter-eko-discussion thesis=“2″]
Teze 3:
Město roku 2050 se nebude od města dneška lišit na první, ale možná – snad – na ten druhý pohled. Do roku 2050 zbývá zhruba tolik času, kolik ho uplynulo od Sametové revoluce. Od 1989 se toho sice změnilo dost, ulice jde ale pořád rozpoznat, což je dáno setrvačností hmotné podstaty měst. Naopak hodně se změnily vztahy – a ty, nikoli cihly, dělají město. Přitom právě v mezilidských vztazích je potenciál i do budoucna. Co se pak hmotného týče, stávající trendy naznačují, že by mohlo ubýt individuální dopravy a zvýšit se tak propustnost měst. Otázkou je, co s městy udělají bezpečnostní pravidla, která jsou reakcí (možná příliš dramatickou) na terorismus.
[alter-eko-discussion thesis=“3″]
Celý rozhovor si můžete poslechnout ZDE.
Diskuze očima Pavla Kysilky
V sérii Alter Eko Jak a kde budeme bydlet v 21. století, mne zaujala řada myšlenek, z nichž jsem vybral šest následujících:
1. Do budoucí podoby sídel se bude promítat daleko méně to, jak pracujeme s hmotou, se stavbami, s technologiemi, a daleko více to, jak se budou vyvijet sociální vztahy.
2. Vývoj měst bude ve mimo jiné ve vleku velkých trendů, ke kterým může patřit dlouhotrvající migrace, mísení kultur,
rovnováha mezi svobodou a bezpečností.
3. Tlak na růst a zahušťování měst nepovolí. Technologizující se život vede lidi paradoxně k pospolitosti, navzdory tomu, že technologie nam umožňují komunikovat a konzumovat na dálku. Urbanizace po krátkem historickém oddechu pokračuje a bude pokračovat.
4. Přetlaku z pokračující urbanizace, ze zahušťovaní měst, lze ulevit racionálnějším příklonem k veřejné a sdílené dopravě, spotřebě a službám, což nás může mimo jiné postupně odvádět od současného ekonomicky, časově, bezpečnostně a ekologicky neefektivního modelu individuálního automobilismu k modelu auta jako služby a k autonomním dopravním prostředkům.
5. Digitalizace sídel, tedy model smart city, chytrého města, lze historicky přirovnat k elektrifikace měst. Digitalizace sídel může být dalším řešením problémů spojených s urbanizací spočívajícím v racionalizaci toho, jak se městem pohybujeme, spotřebováváme, vyrábíme, pracujeme s energií, odpady, trávíme volný čas.
6. Překotný vývoj technologií a silný nástup vlivné generace mileniálů rychle mění jeden obor za druhým. V architektuře a urbanismu však naráží na velkou setrvačnost danou nejen pomalými změnami hmotné podstaty měst – domů, ulic, infrastruktury, ale také norem. Změny v tom, jak budeme žít budou taženy hlavně tím, jak budeme schopni skloubit velmi pomalu se měnící hmotnou podstatu měst s rychle se vyvíjejícími vzorci a modely podnikaní, práce, spotřeby, komunikace, vzdělávání, kultury, sportu a zábavy.
Matrix nebo lepší zítřky? Digitální revoluce právě začíná!
Město by nemělo být chytré, ale moudré. Samotná chytrost vtělená do technologií totiž negarantuje příjemné a vhodné prostředí pro život a podnikání, o které by mělo jít; je to jen nástroj, který politici a lidé daného místa musejí umět využít, shodli se v předchozím dílu série Jak a kde budeme žít v 21. století partner poradenské společnosti MC Triton Luděk Pfeifer a vedoucí projektů veřejné správy v České spořitelně Marcel Babczynski. Následnou debatu shrnul Luděk Pfeifer.
Smart City – koncept života v sídlech 21. století – potřebuje osvětu a osvětu a osvětu – především těch, kteří města a obce vedou. Diskuse na toto téma (a zdaleka ne jen na Hlídacím psu) se nebezpečně stáčí k tomu, v čem chytrost města není: v disponibilních technologiích, ve financování – proboha, už vůbec ne v dotacích, v parkování a popelnicích a semaforech.
Chytrost města je ve čtyřech komponentech, chceme-li, předpokladech:
- 1. Vizi města.
- 2. Permanentním dialogu těch, kdo v městě žijí (obyvatel, firem, organizací…), s těmi, kdo město vedou.
- 3. Chytrosti lidí ve vedení měst – ne znalosti digitálních technologií, ale způsobilosti vůdcovské.
- 4. Technických řešeních jako nástroji a prostředku pro cestu k vizi města.
Jsem trochu na jehlách, když otcové měst zaměňují chytré město za město digitalizované. Jsem dvakrát na jehlách, když v chytrém městě vidí příležitost k dojení fondů, zlodějnám, levotám. Tohle zcestí považuji za největší riziko prošustrování šancí, které technologie nabízejí – šancí k životu v sídlech na úrovni 21. století.
Chytré město není vychytralé město. Chytré město je město moudře vedené.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Matrix nebo lepší zítřky? Digitální revoluce právě začíná!
Česko budoucnosti: Města 2.0, vesnice 2.0, občan 2.0…
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
7 komentářů
Ad 0. Možná kdybych začal už s odkazem na ilustrační obrázek. Viděl jsem něco takového v zahraniční reportáži z Londýna, dokonce jako videotechniku. Je skutečně příznačné, že tyto prvky městské architektury chtějí jít cestou kterou ukázal před 200 sty lety jistý kníže Potěmkin. To jistě pro občany dnešních a budoucích měst bude znamenat velký přínos :)))
Ad teze 1. Mám neblahé tušení že pod slovy „..ulice Komunardů také přijala trend obydlování, bytí ve společenství“ je míněn tamní projekt Paralelní Polis provozovaný zde nechvalně známou provokační uměleckou skupinou Stohoven. Což by možná stálo za samostatnou reportáž, ale pochybuji že by z toho měla většina ostatních místních obyvatel jakýkoliv pozitivní užitek. To je totiž problém který páni neuvádějí, tím jak se společnost defragmentuje ve svých názorech se naopak i ta města rozpadají do vzájemně neprostupných no-go zón, sloužící jen úzkým skupinám..
Ad teze 2) Zde se autoři dopouštějí dvou omylů. Za prvé, zmíněný přesun od televize je přece přesunem k počítači připojeném na internet. Sociální (počítačové) sítě, to je přece právě to prostředí, kam se dnes přesouvají za občany i politici aby s nimi (a ne na ulici) diskutovali.
A za druhé, nevím proč si toho oba pání nevšimnuli, ale současné městské zásahy jdou právě proti jimi popisovaným vizím – pompézně vybudovaná a tím i předražená centra, ceny nájmů i služeb které už nemohou unést ani občané,ani obyčejné obchody, dokonce ani veřejné instituce všichni odcházejí na levnější periférie a tato centra sloužící už leda jako lokalita megakanceláří zahraničních firem a luxusních hotelů pro nemnohé supermovité cizince.
Ad teze 3) Nevím kde berou autoři takové vize, ale je přece jasné co tvoří ony trendy, totiž územní plány měst. Nikoliv ovšem urbanisticky vyprojektované a dlouhodobě dodržované (v zájmu s v dialogu s občany a pro jejich potřebu), ale účelově měněné každou politickou koalici která se do vedení města dostane ve prospěch partikulárních zájmů stavařských a investičních lobby.
A ještě k druhé části, pod názvem „Matrix nebo lepší zítřky? Digitální revoluce právě začíná!“
Už jsem to tady tuším zmiňoval. Pan Verne tuto „budoucnost měst“ popsal v jednom svém zapomenutém románu Paříž ve XX. století. Existuje velice zdařilá zmodernizovaná audio verze co do současných realií natočená v roce 2014 v ČRo pod názvem Paříž ve dvaadvacátém století. Vřele doporučuji…Mnohé z toho už se začíná nebezpečně realizovat. (I když není velký rozdíl pod kterou globální velmoc patříme nebo budeme patřit)
Lidské vztahy se nemohou zlepšit dokud nám budou vládnout ekonomové s jejich čistě monetárním myšlením! Jaké jsou důsledky nedomyšlené ekonomické politiky státu vůči rodinám pracujících rodičů s dětmi v oblasti demografické, přesvědčivě dokázali dva politici. Gustáv Husák v sedmdesátých letech minulého století, masivně ekonomicky podpořil rodiny s dětmi. Václav Klaus prosazením nových daňových zákonů naopak okradl a to doslova, pracující rodiče o peníze potřebné na krytí nákladů výchovy dětí v rodině. Vinou špatné ekonomické legislativy nám za posledních 20 let, tj. od roku 1993, chybí do vyrovnané populační bilance 600 000 dětí. Ano, tolik dětí chybí výhradně z důvodu státem vyvolaného akutního nedostatku peněz v rodinách pracujících a daně platících rodičů. Mohu jen konstatovat, že ekonomové u nás započali dne 1. 1. 1993 válku proti dítěti.
Proto moje otázka na závěr zní: jak dlouho ještě necháme ekonomy zahrávat si s naší budoucností, tj. zahrávat si s dítětem?
jestli bych si dovolil odpovědět, ještě horší jsou neustálé změny těch podpor podle toho jak se po volbách mění vlády. Existuje nějaká zákonná podpora, takže si plánovaně „uděláte “ dítě, než se narodí, už je ta podpora zase zrušena. Nebo naopak, narodí se Vám dítě, podpory žádné nebo malé, všechno poplatíte z vlastní kapsy..A jak dítě trochu povyroste, lup ho podpory se zase zavedly ale čerpá je bůhvíkdo a Vy na to akorát platíte zvýšené daně (když se ale ještě staráte o trochu starší dítě)..atd..Toto skutečně není perspektivní cesta k plánované výchově dětí..
Nicméně se s tím nedá nic dělat, toto je dle představ našich elit a politických zástupců „ta správná demokracie“, každé 4 roky nová vláda a všechno předělat natruc té předešlé“.
Různých akcí typu výstav, jarmarků, výlovů rybníků, vinobraní a podobně je dnes více než zájemců. Není totiž důvod, proč po práci vyrazit na místo, kde se sejdou tisícovky anonymních a pasivně přihlížejících účastníků. Uvítal bych více akcí, kdy s iniciativou přichází konkrétní jednotlivec, který propojuje konkrétní jednotlivce z obytného domu, ulice a tak dále. To, na rozdíl od výše zmíněných „masovek,“ by mělo naději na úspěch.
Tak si to ještě pamatuje generace děti narozených na konci 60. let. Po škole jsem vyrazili na kolech po celém městě, stavět bunkry v parčíku a tak dále a podobně. Město zítřka by to mělo napodobit, mělo by vrátit prostor nejen dospělým, ale i neorganizovaným hrám dětí. To je totiž stále ten nejlepší způsob budování sociálních vazeb a vazeb k místu narození a bydliště. Objevování prostoru bez trvalého dohledu dospělých – ať už učitelů, trenérů nebo rodičů.
Tento trend je patrný ve většině vyspělých velkoměst. Někde se s tím ale snaží bojovat. Např. taková Barcelona přišla s řešením v podobě obytných bloků, kde je vyhláškami významně omezen provoz a celkově zde jsou ulice mnohem více uzpůsobeny chodcům, cyklistům, či provozovatelům menších obchodů, kteří chtějí více využívat veřejný prostor. Většina automobilů tak tyto čtvrti musí objíždět a pokud zde chtějí zaparkovat, musí využít podzemních parkovišť. Vytvářejí se tak čtvrti přátelštější pro lidi, kteří nemusí řešit smog, hluk, či se neustále rozhlížet, aby je něco nezajelo. Lépe se zde rozvijí společenský život, i drobné podnikání, které může více zasahovat do veřejného prostoru. Navíc i řidiči si přijdou na své, neboť tyto bloky nejsou natolik velké, aby se zde nedalo dojít k nejbližšímu parkovišti, či na zastávku hromadné dopravy (na kterou musí být vždy kladen velký důraz). V těchto čtvrtích tak obyvatelé mohou více vnímají lidi kolem sebe a nikoli hektickou dopravní situaci. Změní tento koncept moderní velkoměsta? Uvidíme.
Jen tedy technická poznámka, doporučil bych autorům těchto vizí k prostudování článek
https://nazory.aktualne.cz/komentare/radni-prahy-1-sto-let-za-opicemi-zakazuji-kola-v-centru
„Radní Prahy 1 sto let za opicemi: Zakazují kola v centru. Arogantní a neschopní!
Neboli, je to nepochopitelné a sám jsem tomu nechtěl věřit,i tam kde se už ve městě udělaly klidové zóny a nastavěly (zadraho) cyklistické stezky,a přesvědčilo se část obyvatel aby je požívalo pro zdravý styl a cestu do práce, se to pak zase zakázalo. Právě že z důvodu neschopnosti vedení města (a taky městské policie) řešit jevy, které s tím souvisely jen okrajově..
Realisticky řečeno, i ten název článku vyznívá obráceně „..cihla se dá změnit snadno, na befel a úřední bumážku se dá cokoliv zbořit a postavit zase něco úplně jiného“, jenže právě lidské vztahy a hlavně tedy mocenské zvyky se mění pomalu a těžko.“
Mimochodem, jsou i horší případy. Jestli někdy pojedete v Karlových Varech z centra po Západní směrem ke KV Aréně věnujte pohled vybagrované pláni napravo, upomínající sibiřské celiny. Dle pár let starých „vizí města“ zde měl vzniknout „Central Park“ hypermoderní čtvrt se všemi možnými -ismy které si architekti ekologové a vůbec všichni vizionáři dovedou představit. Asi dlouho nebude,/nejsou prachy) takže zbyla jen ta holá plán po staré zbořelé zástavbě.. Zatímco, sotva kilometr dále již stojící „Výstavní, sportovně kulturní a kongresové centrum“ (tedy hokejový stadion KV Aréna, nechvalně známý proslulou losovačkou a cenou za miliardu),už má dnes ohromné potíže,zájem kohokoliv ho využívat (a zejména platit jeho provozní náklady) je pramalý. A jelikož před pár dny vypadla místní HC Energie z extraligy, tak bude drahý i pro hokej…