Slovenská vláda Roberta Fica loni při nástupu k moci tvrdila, že bude při komunikaci upřednostňovat alternativní média, a to včetně uvolňování exkluzivních informací. Po roce se ukazuje, že pseudomediální platformy typu InfoVojna nebo Slobodný vysielač tak jako dřív především přebírají zprávy z mainstreamových médií. Na blízkosti k politikům ovšem i tak vydělávají.

Když chce slovenská vláda oznámit nějakou skutečně velkou věc, komunitní rádio blízké dezinformační scéně očividně není ten správný kanál. Ukázalo se to třeba minulý týden, kdy se ministr obrany Robert Kaliňák objevil na tiskovém brífinku v areálu bývalé východoslovenské chemičky Chemko Strážske.

Ministr tam společně se zástupci skupiny MSM Group českého zbrojaře Michala Strnada oznámil obří investici do výroby munice ve výši 350 milionů eur (téměř devět miliard korun). Na pultíku před ním při tom ležely mikrofony velkých slovenských komerčních televizí – Markíza, Joj, TA3 a za kamerami jejich statisícové divácké publikum.

Nedostatek kompetencí a kapacit na straně alternativních médií nepochybně vnímá i slovenská vláda, navzdory tomu, že sama kvazimédia využívá coby „držáky mikrofonu“ k udržování provozní teploty svých voličů.

Během východoslovenského výjezdu také Kaliňák na dotaz novinářů vysvětloval, že podpora zbrojního průmyslu, jehož výrobky míří i na Ukrajinu, není „podpora války“, ale „podpora obchodu“.

Ficova vláda se sice od začátku nahlas staví proti dodávkám zbraní Ukrajině napadené Ruskem, na pozadí této rétoriky ale i na Slovensku kvete zbrojní byznys, z něhož těží i zmíněné firmy české zbrojařské rodiny Strnadových. Té se připisují nadstandardní vztahy právě s Robertem Kaliňákem.

Vypořádat se se „škodnou“

Kaliňák si pro oznámení velké zbrojařské investice mohl vybrat i vysílání internetového rádia InfoVojna, kde byl hostem jen o pár dnů dřív. Je však pravděpodobné, že tamní posluchače by tím příliš nepotěšil.

InfoVojna se sice tváří jako zpravodajský web. Převzaté texty z klasických médií však kombinuje i s konspiracemi, viditelné je také proruské zaměření jeho obsahu.

Kaliňák tak v relaci na InfoVojně vysvětloval například to, proč zatím nepřišli o práci policisté vyšetřující politicky citlivé kauzy zasahující i vládní stranu Smer. Její šéf Robert Fico přitom čistky v policii avizoval hned při nástupu k moci a tvrdil, že policie se za minulé vlády stala nástrojem k potírání opozice, tedy i Smeru.

„Vím, jak to vypadá. Nevypadá to dobře, ale na rozdíl od těch před námi se snažíme jít podle zákona. Děláme všechno pro to, abychom se s tou škodnou vypořádali,“ uklidňoval posluchače InfoVojny Kaliňák.

Blízkost k politikům dodává těmto pseudomédiím zdánlivě relevantní obsah, který pak sama mohou monetizovat – ať už prodejem webové inzerce, reklamou na YouTube nebo žádostmi o přímý finanční příspěvek na účet od svých fanoušků.

Zároveň avizoval, že je připraven převzít se svou advokátní kanceláří obhajobu stíhaného extremisty Daniela Bombice. Ten má být pravděpodobně v příštích několika týdnech vydán z Velké Británie na Slovensko.

Stíhaný je za extremismus, pronásledování, pomluvu a elektronické obtěžování. Během pandemie covidu zveřejňoval osobní údaje policistů, lékařů i zaměstnankyň hygieny a nabádal své příznivce, aby je šikanovali. Objevily se také fotografie a videa, na nichž hajloval a potkával se s neonacisty.

Právě v online rozhovorech u Bombice, alias Dannyho Kollára, byly několikrát hosty i špičky Smeru – kromě Roberta Kaliňáka i Robert Fico. Hostem extremistovy talk show byl například i úřadující ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok z koaliční strany Hlas.

Vládci Telegramu

Pro politiky současné vládní koalice však nešlo o experiment, ale spíš o pokračování trendu. Fico se na extremistické publikum obrací systematicky od roku 2018, kdy po vraždě novináře Jána Kuciaka a protestech veřejnosti musel odejít z postu premiéra. Pandemie covidu tento trend ještě prohloubila.

Bombic byl navzdory trestnímu stíhání pro Fica a spol. atraktivní svým dosahem. Společnost Google však letos v červnu Bombicovi jeho youtubový kanál s téměř 80 tisíci fanoušky zrušila.

Podobné voliče vláda oslovuje i přes portály typu zmíněné InfoVojny. I zde je pro ni zajímavý potenciální dosah, nikoli jen přes samotné vysílání rádia, ale i přes přidružený účet na sociální síti Telegram.

Kanál Daniela Bombice má vůbec nejvíc sledujících ze slovenských profilů na Telegramu (zhruba 64 tisíc), InfoVojna je s 52 tisíci sledujících na druhém místě.

Infovojna po ruské invazi na Ukrajinu skončila mezi weby, které slovenský Národní bezpečnostní úřad zablokoval právě kvůli šíření lží a hoaxů o válce na Ukrajině. Webovou doménu proto stránka přestěhovala ze Slovenska na Belize.

Nadace Zastavme korupci ale upozornila na to, že ani dnes portál neplní (podobně jako řada jiných podobně orientovaných slovenských webů) své zákonné povinnosti. Podle zákona o vydavatelích by se web měl registrovat do evidence zpravodajských webových portálů na ministerstvu kultury. Nadace proto na několik podobných webů podala na ministerstvo podnět.

Háček je v tom, že ministryně kultury Martina Šimkovičová, která by o nich měla teoreticky rozhodovat, je coby bývalá moderátorka youtubového kanálu TV Slovan sama spojená s dezinformační mediální scénou. Malá část slovenských politiků tedy z alternativních médií přímo vzešla, ta podstatně výraznější se k nim později přimknula z pragmatických důvodů. A už zůstala.

Vydělají všichni

Jde o oboustranně výhodný obchod. Blízkost k politikům dodává těmto pseudomédiím zdánlivě relevantní obsah, který pak sama mohou monetizovat – ať už prodejem webové inzerce, reklamou na YouTube nebo žádostmi o přímý finanční příspěvek na účet od svých fanoušků.

Politici zase vědí, že oslovují svou cílovou skupinu voličů a nehrozí jim riziko kousavých otázek. Dostanou zkrátka prostor „šířit svůj pohled na věc“, případně „uvést mediální omyly na pravou míru“. Typickým článkem podobných webů je text se štítkem „video“, který obsahuje klip nahraný politikem na jeho sociální sítě a hrubou parafrázi jeho obsahu.

Čtenářům se tak podsouvá pocit exkluzivního materiálu a webové stránky nevypadají prázdně. Totéž platí o přebírání textů z jiných, mainstreamových médií.

Jiným příkladem je youtubový kanál Rozhovory s Mimi Šramovou. Jeho autorka není novinářka, ale bývalá vztahová poradkyně, která má díky historickým vztahům například s politiky Smeru nebo Slovenské národní strany přístup k velké části současné vládní koalice. A využívá toho v přátelských rozhovorech, které s nimi vede.

„Umožňuji svým respondentům vyjádřit jejich názory, které nekomentuji, necenzuruji, nehodnotím,“ citoval Šramovou loni server Aktuality.sk. Tehdy, krátce po volbách, také vyšlo najevo, že se youtuberka stala – aniž by o tom však informovala své diváky – asistentkou jednoho z poslanců vládní SNS Ivana Ševčíka. Ani v tom neviděla problém.

Pokud jde ale o obsah, stále se musí do značné míry spoléhat na klasická média, která za ně dělají standardní novinařinu, a jejichž zjištění pak alternativní scéna sdílí a leckdy také významově pootočí po svém.

Když se v posledních týdnech právě Slovenská národní strana stala středobodem přibývajících neshod uvnitř vládní koalice, pozvala si Šramová právě „svého“ poslance na rozhovor, kde obratem ujistil, že on ani jeho kolegové nechtějí vládu položit.

Také Miriam Šramová má nezanedbatelnou, zhruba 26tisícovou, základnu fanoušků na sociální síti Telegram. Bližší analýza obsahu tohoto kanálu, kterou provedlo Investigativní centrum Jána Kuciaka, ukázala, že i tato youtuberka přes Telegram zesiluje dosah konspiračních webů (například Zem a Vek) nebo prokremelských zdrojů (ruská ambasáda či kanál neČT24). Také Šramová od svých fanoušků za tento obsah žádá pod svými příspěvky finanční podporu.

Podle loňské analýzy portálu Infosecurity.sk se odhadované příjmy z reklamy mohou u nejnavštěvovanějších webů z této skupiny pohybovat v tisících až nižších desítkách tisíc eur měsíčně.

Až bude Markíza citovat InfoVojnu…

Podobných příkladů vzájemně výhodné symbiózy kvazimédií a politiků bychom na současném Slovensku našli řadu. Není pochyb o tom, že popularita alternativních médií za poslední rok výrazně posílila – měřeno alespoň letmým pohledem na stoupající čísla odběratelů telegramových kanálů a s tím i potenciálních příjmů pro jejich majitele.

Pokud jde ale o obsah, stále se musí do značné míry spoléhat na klasická média, která za ně dělají standardní novinařinu, a jejichž zjištění pak alternativní scéna sdílí a leckdy také významově pootočí po svém.

Tento nedostatek kompetencí a kapacit na straně alternativních médií nepochybně vnímá i slovenská vláda, navzdory tomu, že sama kvazimédia využívá coby „držáky mikrofonu“ k udržování provozní teploty svých voličů. A navzdory tomu, že alternativní média na Slovensku za poslední rok získala status, o jakém si dřív mohla nechat jenom zdát.

„Ty exkluzivní informace od ministrů a od vládních představitelů by měly jít alternativě,“ tvrdil ještě před rokem místopředseda Smeru a současný europoslanec Ľuboš Blaha s tím, že jednou „Markíza bude citovat Infovojnu“. Zatím je to ale stále spíš obráceně.

Tento text vznikl ve spolupráci s portálem Aktuality.sk a s podporou Mezinárodního tiskového institutu (IPI)