Kabinet Bohuslava Sobotky sklízí chválu za loňský robustní hospodářský růst; není ale všechno zlato, co se třpytí. V rámci rozborky úspěchů a poklesků vlády na prahu jejího dvouletého výročí na to upozornila Jana Matesová, ekonomka, která pracovala mimo jiné pro Světovou banku. Základní teze jejího rozhovoru s hlavní ekonomkou Raiffeisenbank Helenou Horskou jsme doplnili o hodnocení kabinetu dalších vybraných členů týmu Alter Eko.

Plusy

– Vládu bych vyloženě pochválila za další posílení otevřenosti české ekonomiky. Je důležité, zejména v současné fázi globálního ekonomického vývoje, že se klade důraz na podpůrnou infastrukturu pro exportéry a investory – a to jak české investory mířící do světa, tak i zahraniční investory se zájmem o naši zemi.

– Zároveň je třeba vládu pochválit za to, že v některých segmentech, I když zdaleka ne ve všech, podporuje efektivnost trhu práce. Narozdíl od mnoha dalších zemí Česko nemá problémy s obrovsku nezaměstnaností mladých do pětadvaceti let. Vláda se také snaží podporovat regionální mobilitu, což znamená, že lidé, kteří se z nějakého důvodu nemohou stěhovat, mají možnost dojíždět i za málo placenou prací.

– Do třetice bych vládu pochválila za to, že zvýšila důvěru v ekonomiku. Pro demokratickou společnost a zejména pak pro tržní ekonomiku je totiž důvěra mezi lidmi, důvěra v ekonomiku, naprosto zásadní. (Podobně jako v předchozích případech je nicméně i toto pochvala předběžná. Ono se to totiž může velmi rychle zvrtnout.)

Mínusy

– Slabin je mnoho. Vláda například ničím neposílila udržitelnost penzijního systému. To je velmi závažná, dlouhodobá otázka. I když se neodrazí ve ztrátě bodů v příštích volbách, dlouhodobě to českou ekonomiku a společnost výrazně podrthává.

– Výběr daní nebyl takový, jaký by v této fázi ekonomického cyklu měl být. Mám přitom na mysli zejména výběr daní od velkých podniků. Vyšší výběr daní, kterým se ministerstvo financí chlubí, je důsledkem rychleji rostoucí ekonomiky. Já bych při současných úrovních čekala vyšší výběr a to zejména od velkých subjektů.

– Co bych vládě vytkla nejvíce je pokračující oligopolizace ekonomiky a společnosti. Ze všech zemí, kde se něco podobného stalo, víme, že jde o velký problém pro kvalitu demokracie, efektivnost veřejných financí a fungování ekonomiky. V tržních ekonomikách a demokratických společnostech jsou totiž základem stability a růstu malé a střední podniky – a ty tato vláda skoro bych řekla šikanuje.

Neutrální

– Vysoký růst z minulého roku byl dán především dočerpáváním evropských strukturálních fondů. Teď je třeba vládu pochválit za to, že jich tolik dočerpala. Na druhou stranu si nemůžeme být jisti – a dalších pět let si ještě nebudeme jisti – jestli se část těchto peněz nebude vracet a nezatíží v budoucnu státní rozpočet.

 Celý rozhovor hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské s ekonomkou Janou Matesovou si můžete poslechnout ZDE.

Jak Sobotkovu vládu hodnotí:

• Jan Jedlička, analytik EU office České spořitelny:

Vláda zbavila Česko nálepky nepředvídatelného potížisty. Nástup vlády Bohuslava Sobotky znamenal zlepšení vztahů s Bruselem, aniž došlo k obětování našich národních zájmů. Změna přitom proběhla v rétorické i faktické oblasti. Česká republika již není tím hráčem, který, ačkoliv na členství v Unii silně vydělává, nemá zájem účastnit se některých významných integračních politik. Za negativum považuji neschopnost včas, efektivně a bezchybně nastartovat systém čerpání z fondů Evropské unie pro období 2014-2020.

• Pavel Hnát, proděkan Fakulty mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické:

Vláda promrhala příležitost danou robustním hospodářským růstem. I v době nebývalého hospodářského růstu se utrácí více, než se vybere, a pokud se něco reformuje, tak jen pozměněním několika parametrů nebo zrušením reforem předchozích. Obecněji řečeno, jsem zastáncem názoru, že čím méně toho vláda udělá, čím méně zasáhne do běžně regulovaného tržního mechanismu, tím lépe. Nemohu tak vyzdvihnout některé kroky vlády, které by byznysu v Česku nějak zásadně pomohly.

• Jiří Staník, zakladatel Helgi Library:

Vládě chybí koncepce, ostudu ale nedělá. Oproti prezidentovi Zemanovi na ní oceňuji vcelku klidný a pragmatický přístup s relativně malým množstvím skandálů. To je ovšem vyváženo nevýrazným vedením (nebo alespoň schopností se prezentovat) a nepochybně souvisejícím omezeným rozhledem některých členů vlády, který se týká jak odborných tak například i jazykových znalostí. Za největší nedostatek nicméně považuji absenci jakékoli dlouhodobé strategie a diskuze o tom, kde by Česko mělo za deset, dvacet let být.