Aleš Rozehnal: Svobodu slova, která by byla neútočná, není proč mít
Podmínka pro Michala Kesudise, který na facebooku schvaloval atentát na české vojáky. Vyloučení Daniela Kalendy ze strany lidové za to, že mrtvé uprchlíky nazval lůzou. Nebo snaha odsoudit poslankyni Semelovou za její výroky o Miladě Horákové aspoň k omluvě, když to nejde v trestním řízení. Tři aktuální příklady, které otevírají otázku mezí svobody slova. „Jestliže jsou odpůrci demokracie a hodnot, na kterých demokracie stojí, připraveni na ni útočit, musí být i demokratický režim připraven bránit se těmto atakům, a to v nutných případech i omezením základních práv,“ píše pro HlídacíPes.org advokát Aleš Rozehnal.
Otázka svobody projevu se na první pohled jeví triviální v tom ohledu, že buď existuje, nebo nikoli. Situace však není tak jednoduchá, neboť svoboda projevu má své limity, a to limity vnější, tedy omezení daná zákonnými předpisy, a limity vnitřní, které jsou této svobodě imanentní, neboť svoboda projevu v sobě zároveň zahrnuje i odpovědnost za tento projev. A to odpovědnost nikoli toliko jako morální či filozofickou kategorii, ale odpovědnost jako kategorii právní.
Mezi vnější limity svobody projevu patří zejména ustanovení trestního zákona a trestního řádu, normy týkající se ochrany osobnosti, předpisy upravující obsah reklamy a celá řada norem týkajících se elektronických médií, jako je např. povinnost neohrožovat morální, fyzický a psychický vývoj dětí a mládeže, povinnost vysílat nestranně a vyváženě atd.
Svoboda slova aneb Stíhat, či nestíhat?
Redakce HlídacíPes.org oslovila několik osobností s žádostí o komentář, zda by měli být stíháni lidé za výše zmíněné kontroverzní výroky. A pokud ano, podle jakých kritérií.
Zatím jsme publikovali názory advokáta Tomáše Sokola, poslance Jiřího Dolejše (KSČM), poslankyně Jany Černochové (ODS) a zástupce ombudsmana Stanislava Křečka.
Na práva prezentovat fakta, názory a obrazy veřejnosti se tak vztahuje celá řada pravidel. Vyjadřování faktů, názorů a ideji oproti představování si jich v individuálním vědomí nebude nikdy zcela svobodné, protože projev může způsobit nenapravitelné škody, např. vyzrazením vojenské pozice, ovlivněním soudu nebo vyvoláním rasové nenávisti.
Omezení svobody slova však musí být formulováno tak, aby bylo dostatečně precizní a umožnilo občanům regulovat jejich chování. I když existuje naléhavá společenská potřeba na zákazu, zákaz musí být adekvátní legitimním prostředkům a státní orgány nesou břímě prokázání dostatečného důvodu pro zásah. Ale pokud je zveřejněno něco nepatřičného nebo nezákonného, ten, kdo tak učiní, musí nést následky svého jednání.
Co je skutečně soukromé?
Na druhou stranu svoboda slova nezahrnuje pouze neútočné projevy, ale i projevy iritující, excentrické, heretické, nevítané a provokativní, které však neprovokují násilí. Svobodu slova, která by byla neútočná, není proč mít. Svoboda projevu znamená svobodu projevu zajištěnou všemi právy proti pomluvě, urážkám, zneužití atd. Znamená tedy svobodu upravenou zákonem.
Limita svobody projevu spočívá mimo jiné ve vymezení toho, co je skutečně soukromé, a co tedy nemůže být zveřejňováno. Úlohou demokratických právních států je toto soukromí chránit. Další limitou svobody projevu je střet tohoto práva s právem na ochranu všeobecných osobnostních práv, zejména právem na čest a důstojnost. Svoboda slova dále končí tam, kde nastupuje zájem společnosti na ochraně základních demokratických principů rovnosti a tolerance.
Žádná norma neodstraní rasismus jako takový
Jak již bylo uvedeno, restrikce svobody slova je možná pouze tehdy, pokud je umožněna zákonem, pokud je to v demokratické společnosti nezbytné a pokud se děje v zájmu ochrany hodnot demokratické společnosti, tedy např. v zájmu na ochranu práv a svobod druhých, případně na udržení morálky.
Žádná právní norma neodstraní rasismus, xenofobii, neslušnost nebo nenávist, neboť ta je v některých lidech zakořeněna, a i tito lidé mají právo na svobodu projevu.
Boj proti nenávistným projevům a tudíž proti zneužití svobody projevu by měl probíhat na jiné než trestně-právní úrovni, a to zejména úrovni edukační. Je totiž možné, že kriminalizace nějakého projevu pouze zakrývá pravou podstatu problému, na který společnost neumí reagovat. Zároveň může taková restrikce původců nenávistných projevů zvýšit jejich radikalizaci a zahnat je do ghetta, což může vyústit v sociální disturbanci.
Obrana musí být stejně silná jako útok
Restrikce svobody slova navíc vedou k pokřivení demokracie, která by neměla konflikty řešit násilně, ale debatou a přesvědčováním. Trestní právo by mělo být až tou poslední možností, jak do svobody slova zasáhnout.
Přesto platí, že omezení svobody slova může v určitých případech ve skutečnosti demokracii posílit. V minulosti se často ukázalo, že odpůrci demokracie dokázali využít demokracii k získání moci a jejímu následnému zničení a demokracie nedokázala tomuto zničení jakkoli zabránit.
Demokracie nemůže být bezbranná, ale musí se umět bránit, což znamená ochranu demokracie před jejími odpůrci i za cenu potlačení základních principů, na nichž stojí. Tato obrana musí být natolik silná, nakolik jsou připraveni demokracii její nepřátelé zničit. Jestliže jsou odpůrci demokracie a hodnot, na kterých demokracie stojí, připraveni na ni útočit, musí být i demokratický režim připraven bránit se těmto atakům, a to v nutných případech i omezením základních práv.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Němečtí extremisté na exkurzi v české sněmovně. S Okamurou jako průvodcem
Fašismus 21. století. Klíčovým zdrojem jsou technologie a globální vliv
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
Pane Rozehnale nechápu, jak se může náš demokraticky režim bránit útokům ,atakům odpůrců těchto hodnot, když se to děje s vědomím našeho prezidenta s ministrem financí, kteří raději plácají nesmysly aby SI nalákali příznivce. Například chtějí válčit ale dát peníze na obranu NE, ATD.
Svoboda slova je výsada blázna. Názor si může každý vyslovit jaký chce. Musí ale počítat s tím, že třeba v Číně se za to zavírá a střílelo tanky. V Rusku se za vyslovení názoru zavírá a střílí jen ručními zbraněmi. U nás se hlavně lže. A pan Kmoníček usmívá a má nás za blázny.
Finíto. Na nátlak okolí můj poslední příspěvek pro Svobodného psa.
Ten poslední odstavec ukázal právě to co demokracie neumí. Totiž zachytit rychle situaci když extrémní síly přejdou od slov k činům. Ta demokracie to neumí ani u těch verbálních /dnes spíše mediálních) projevů-ale tam to jaksi taksi nevadí jestli autor toho projevu dostane formální trest po sérii odvolání o půl roku nebo dva roku později.
Ale za situace kdy ti extrémisté začnou mlátit lidi po ulicích už to samozřejmě velký rozdíl je. Jenomže ani pak nedokáže demokracie zareagovat rychleji, policie možná zasáhne na místě aby tu mlátičku rozehnala. Ale potom justice postupuje stejně pomalu, potrestání a tím i eliminace pachatelů příjde zase (a jen možnáú za 2-3 roky .Což samozřejmě v případě skutečného ohrožení strašně pomalu,a tyhle extrémní síly se už mohou dostat ke státní moci
Svoboda slova je princip, díky kterému smí například blázni tuto svobodu popřít při každé zmínce o svobodě slova. Díky za ní 🙂
A k té historické zkušenosti v článku, která se udává coby důvod pro omezení svobody slova: Historie ukazuje napadnutelnost demokracie, které je spíše selháním populace než systému. Věřím, že jsme se (coby lidi) poučili a že historická zkušenost je argumentem proti nebezpečným řečníkům, ne proti svobodě slova.
Považovat svobodu slova za základní princip demokracie znamená plést si demokracii a liberalismus. To může jenom hlupák nebo Američan – 🙂 Podstatou demokracie je aktivní podíl na rozhodování o věch veřejných (s malými „v“). K tomu je potřebná informovaná diskuse, a nikoli „svobodné“ vykecávání se.
Důležitější je ale jiná věc. Žijeme v mediální době a media zcela jednoznačně zesilují špatné zprávy a (jakékoli) konflikty. Rozumné hlasy lidí, kteří napřed přemýšlejí, než něco řeknou, zcela zanikají. Dělat se s tím nedá nic. Ale ještě se radovat, že jenom útočné projevy mají smysl (viz titulek) – to už je docela síla.
Vzpomínám si na jednu povídku od pana Haška,ve které toto už někdy před 100 lety řešil. Občan byl prostě měl mít k dispozici nějaký zcela nezávislý, objektivní zdroj, kde by si mohl všechny informace ověřit. (V té povídce to bylo tak, že občan si vzal noviny, zašel do knihovny, obklopil se slovníky, atlasy, odbornými knihami a v nich si ověřoval každé slovo co v těch novinách stálo:)
Ergo, podobnou funkci by měla mít veřejnoprávní televize/rádio, a klidně i nějaký veřejnoprávní zpravodajský server-ovšem za předpokladu že by byl zcela (ale opravdu zcela ) nezávislý na politicích všeho druhu, jakož i všech dalších (komerčních, zahraničních) vlivech.
No, někdy trochu s nadsázkou říkám, že pracovat s dokonalými informacemi dokáže každý blbec, zatímco chytrý dokáže porovnávat i neúplné a nespolehlivé informace tak, že si nakonec udělá docela přesný obrázek.
Ale pokud jde o svobodu slova, ta už nikdy nebude mít ten význam jako v době Voltairově (ostatně i sami Francouzi už teď Voltaira nevnímají tak bezvýhradně pozitivně). Dá se říct, že když budou všichni toho svého práva využívat, nezbude nikdo, kdo by je poslouchal. A není ani důvod, protože 95 % jen papouškuje „moudra“ jiných. Nakonec na sebe největší pozornost strhnout ti nejagresivnější, což je zřejmě podle Aleše Rozehnala správné. Nemá smysl se tím vůbec zabývat.
Ale ta autorova úvaha, že nějaký trestní postih (protože jinak lze svobodu slova jen těžko omezit) potlačuje základní principy demokracie, mi fakt přijde slabomyslná. ten člověk vůbec neví, v čem spočívá demokracie.