Aleš Rozehnal: Proč by mělo NATO v Sýrii podpořit svého tureckého spojence

Napsal/a Aleš Rozehnal 2. března 2020
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Válka v Sýrii je největší humanitární katastrofou 21. století. Trvá již téměř deset let a vyústila v téměř úplné zničení celé země. Z původních 22 milionů obyvatel je v současné době pět a půl milionů na útěku a šest milionů bez domova. Nedostatek potravin zasáhl téměř polovinu zbylého obyvatelstva.

Válka v Sýrii již dávno není válkou občanskou, ale jde o zástupnou válku okolních států. Tři země, Rusko, Turecko a Írán se snaží obnovit moc carského, resp. sovětského, otomanského a perského impéria. Tyto státy jsou si podobné svými autokratickými režimy a z tohoto důvodu v některých oblastech spolupracují. V některých oblastech je však z důvodu rozdílných geopolitických zájmů jejich spolupráce vyloučena.

Poté, co se Obamova administrativa rozhodla nevměšovat do syrského konfliktu s tím, že zasáhne pouze, pokud Asadův režim překročí červenou linii, kterou bylo použití chemických zbraní proti civilistům, vznikl prostor pro zástupnou válku těchto tří regionálních mocností na území Sýrie.

Putinovy syrské loutky

Rusko, Irán a Turecko se snaží se dostat arabský svět do sféry svého vlivu. Rusko si navíc plní staletý sen o přístupu k teplému moři. Před vstupem Ruska do syrského konfliktu byl Asadův režim na pokraji porážky. V současné době jsou těsně před porážkou naopak protiasadovské síly. Ze Sýrie se stal vazalský stát Ruska a Asadův režim je pouze loutkovou vládou v Putinových rukách.

Vliv Iránu v Sýrii je pak součástí vzestupu moci tohoto státu v Jemenu, Iráku a Libanonu. Turecko se pod Erdoganovou vládou posouvá od západní demokracie k sunitskému náboženskému formátu. Jeho hlavním cílem v Sýrii je zabránit vzniku kurdské autonomie u svých hranic, za účelem čehož podporuje islamistické teroristické skupiny bojující proti Asadovu režimu.

Jeho dalším cílem je zbavit se 3,7 milionu syrských uprchlíků, kteří se v současné době nacházejí na území Turecka. Nebo aspoň jejich větší části, protože o nejvzdělanější z nich stojí a nabízí jim občanství. Nepodstatné není ani to, že v představách zakladatele Turecka, Mustafy Kemala Atatürka, byla dnešní část Sýrie u tureckých hranic součástí Turecka.

Z výše uvedeného je vidět, že zájmy Ruska a Turecka jsou v Sýrii nekompatibilní. Navíc dalším bitevním polem těchto mocností je Libye, kde Turecko podporuje údajně legitimní vládu v Tripolisu, kterou uznává OSN, výměnou za možnost využívat suroviny ve Středozemním moři, zatímco Rusko podporuje vzbouřeneckou armádu Chalífa Haftara.

Centrem sváru je i to, že Turecko, jakožto importér energie, v loňském roce výrazně snížilo dodávky surovin pro výrobu energie z Ruska, takže se zdá, že ruská energetická infrastruktura v této oblasti bude částečně nevyužita.

V posledních několika týdnech zahájil syrský režim s pomocí Ruska a Íránu ofenzivu v Idlibu, což je poslední bašta syrské opozice. Ruská strana přestala dodržovat hranice kontroly, které byly v loňském roce dohodnuty s Tureckem, a podniká neomezené letecké útoky podporující syrské provládní síly. Ruské stíhačky otevřeně útočí na turecké vojenské pozice.

Ohromná masa civilistů je uvězněna mezi frontovou linií a tureckou hranicí a uprchlíků z této oblasti je v současné době již údajně 900 tisíc.

Turecko není schopné samo tomuto tlaku odolat. Zároveň se na příkladu války v Ukrajině ukázalo, že spoléhat na Rusko jako odpovědnou mocnost jednající v dobré víře a respektující lidská práva je iluzorní.

Ze všech těchto důvodů by měly státy NATO otevřeně podpořit Turecko, a to nejen politicky, ale i vojensky, byť třeba jen symbolicky. Důvodem nejsou sympatie k Erdoganovu režimu, který je obdobně nepřátelský k lidským právům, jako je režim ruský či íránský, ale snaha zabránit humanitární katastrofě ještě většího rozměru.

Často se opakuje tvrzení, že válka v Sýrii není problém Západu a že nemá žádné vojenské řešení. Válka v Sýrii však vojensky vyřešena bude a nečinnost Západu není neutrální volbou, ale umožňuje Moskvě a Teheránu prosadit své vlastní vojenské řešení.

NATO by se mělo postavit za svého tureckého spojence bez ohledu na obtížné vztahy mezi Západem a Tureckem z poslední doby. Za to může požadovat zastavení podpory islamistům a konstruktivnější přístup k otázkám kurdské autonomie v Sýrii. V opačném případě dojde k pádu Idlibu a humanitární krizi, proti které je ta stávající ještě mírná.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)