Aleš Rozehnal: Proč by mělo NATO v Sýrii podpořit svého tureckého spojence
KOMENTÁŘ. Válka v Sýrii je největší humanitární katastrofou 21. století. Trvá již téměř deset let a vyústila v téměř úplné zničení celé země. Z původních 22 milionů obyvatel je v současné době pět a půl milionů na útěku a šest milionů bez domova. Nedostatek potravin zasáhl téměř polovinu zbylého obyvatelstva.
Válka v Sýrii již dávno není válkou občanskou, ale jde o zástupnou válku okolních států. Tři země, Rusko, Turecko a Írán se snaží obnovit moc carského, resp. sovětského, otomanského a perského impéria. Tyto státy jsou si podobné svými autokratickými režimy a z tohoto důvodu v některých oblastech spolupracují. V některých oblastech je však z důvodu rozdílných geopolitických zájmů jejich spolupráce vyloučena.
Poté, co se Obamova administrativa rozhodla nevměšovat do syrského konfliktu s tím, že zasáhne pouze, pokud Asadův režim překročí červenou linii, kterou bylo použití chemických zbraní proti civilistům, vznikl prostor pro zástupnou válku těchto tří regionálních mocností na území Sýrie.
Putinovy syrské loutky
Rusko, Irán a Turecko se snaží se dostat arabský svět do sféry svého vlivu. Rusko si navíc plní staletý sen o přístupu k teplému moři. Před vstupem Ruska do syrského konfliktu byl Asadův režim na pokraji porážky. V současné době jsou těsně před porážkou naopak protiasadovské síly. Ze Sýrie se stal vazalský stát Ruska a Asadův režim je pouze loutkovou vládou v Putinových rukách.
Vliv Iránu v Sýrii je pak součástí vzestupu moci tohoto státu v Jemenu, Iráku a Libanonu. Turecko se pod Erdoganovou vládou posouvá od západní demokracie k sunitskému náboženskému formátu. Jeho hlavním cílem v Sýrii je zabránit vzniku kurdské autonomie u svých hranic, za účelem čehož podporuje islamistické teroristické skupiny bojující proti Asadovu režimu.
Jeho dalším cílem je zbavit se 3,7 milionu syrských uprchlíků, kteří se v současné době nacházejí na území Turecka. Nebo aspoň jejich větší části, protože o nejvzdělanější z nich stojí a nabízí jim občanství. Nepodstatné není ani to, že v představách zakladatele Turecka, Mustafy Kemala Atatürka, byla dnešní část Sýrie u tureckých hranic součástí Turecka.
Z výše uvedeného je vidět, že zájmy Ruska a Turecka jsou v Sýrii nekompatibilní. Navíc dalším bitevním polem těchto mocností je Libye, kde Turecko podporuje údajně legitimní vládu v Tripolisu, kterou uznává OSN, výměnou za možnost využívat suroviny ve Středozemním moři, zatímco Rusko podporuje vzbouřeneckou armádu Chalífa Haftara.
Související články
U hranic s Tureckem se tísní statisíce uprchlíků z Idlibu. Jsou v pasti, říká humanitární pracovník
Al-Káida je zpátky: V syrském Idlíbu se kříží zájmy velmocí a schyluje se k dalším bojům
V posledních několika týdnech zahájil syrský režim s pomocí Ruska a Íránu ofenzivu v Idlibu, což je poslední bašta syrské opozice. Ruská strana přestala dodržovat hranice kontroly, které byly v loňském roce dohodnuty s Tureckem, a podniká neomezené letecké útoky podporující syrské provládní síly. Ruské stíhačky otevřeně útočí na turecké vojenské pozice.
Ohromná masa civilistů je uvězněna mezi frontovou linií a tureckou hranicí a uprchlíků z této oblasti je v současné době již údajně 900 tisíc.
Turecko není schopné samo tomuto tlaku odolat. Zároveň se na příkladu války v Ukrajině ukázalo, že spoléhat na Rusko jako odpovědnou mocnost jednající v dobré víře a respektující lidská práva je iluzorní.
Ze všech těchto důvodů by měly státy NATO otevřeně podpořit Turecko, a to nejen politicky, ale i vojensky, byť třeba jen symbolicky. Důvodem nejsou sympatie k Erdoganovu režimu, který je obdobně nepřátelský k lidským právům, jako je režim ruský či íránský, ale snaha zabránit humanitární katastrofě ještě většího rozměru.
Často se opakuje tvrzení, že válka v Sýrii není problém Západu a že nemá žádné vojenské řešení. Válka v Sýrii však vojensky vyřešena bude a nečinnost Západu není neutrální volbou, ale umožňuje Moskvě a Teheránu prosadit své vlastní vojenské řešení.
NATO by se mělo postavit za svého tureckého spojence bez ohledu na obtížné vztahy mezi Západem a Tureckem z poslední doby. Za to může požadovat zastavení podpory islamistům a konstruktivnější přístup k otázkám kurdské autonomie v Sýrii. V opačném případě dojde k pádu Idlibu a humanitární krizi, proti které je ta stávající ještě mírná.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Petr Fischer: Slovo roku a úpadek duševní činnosti lidského pokolení
Buďme k sobě upřímní. Kdo je tady udavač – práskač – bonzák?
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
18 komentářů
Pane Rozehnale, že se to vše odehrává na území suverénního státu Vám zřejmě problém nedělá.
Pokud se dvě mocnosti (NATO vs Rusko) střetnou, byť v Syrii nastane 3 světová válka.
Nabízí se možné řešení i když diplomacie selhává a zbraně nepůsobí efektivně. Turecko a Západ by se mělo domluvit s Gruzií a Ukrajinou a nasměrovat migrační tok do Ruska. Potom snad Rusové pochopí svou zranitelnost.
Rusové by jim nedali německé sociální dávky a nahnali by je do táborů na Sibiři.
Pane Rozehnale dovoluji si citovat “ Počet idiotů sice neklesá, ale stoupá těch
vysokoškolských vzdělaných“ Jacob van Blom. Divím se Psu, že tento štvavý
článek, propagující prachsprostou agresi proti suverennímu státu otiskl, že
by jako „obranu lidských práv“
Souhlasím s názorem Pozorovatele. Pan Rozehnal je válečný štváč. Dokud v Libyi, Sírii a v Iráku někdo vládl tvrdou rukou, tyto země fungovaly. Arabské jaro za mohutné podpory západu pod pláštíkem demokracie a lidských práv, přineslo jen zmar a zničení. Podpora teroristů, označovaných za demokratickou opozici, přivedla tyto země k úplnému zničení. Putina do toho netahejte, ten přišel až mnohem později. Ty tisíce mrtvých, miliony uprchlíků z rozbitých měst, měly snad také lidská práva. To vám pane Rozehnale asi nevadí. Prohlédněte si fotky, jak to v těch zemích vypadalo před Arabským jarem a jak to s příchodem vaší demokracie vypadá dnes. Proti Krymu jste určitě protestoval, ale Turecko, to je potřeba podpořit, protože je to člen NATO a to může vojensky vpadnout kam chce. Jste „Blázen“, Rozehnale.
Jen pro pořádek – mezinárodně uznávaná vláda Libye sídlí v Tripolis, zatímco Benghází (a Tobrúk) ovládá generál Haftar, podporovaný též Egyptem.
Hlavní věc je, že krize v Sýrii vojenské řešení opravdu NEMÁ. Jak jsme se přesvědčili v Afghánistánu i v Iráku, vyhrát válku je relativně snadné, ale vyhrát mír je velmi obtížné. Primární samozřejmě je odříznout teroristy od zdrojů financování. Na to už je ovšem v Sýrii pozdě. Na severu a východě země se potloukají různé zdivočelé bandy, které neovládá žádná ze zemí angažovaných v konfliktu.
Dále je nanejvýš pochybné zapojení NATO. NATO není schopné se na ničem dohodnout, takže všechny bojové operace nového století (Afghánistánem počínaje) vedly „koalice ochotných“. Spíš EU je schopna nasadit měkkou sílu, tj. slíbit peníze za ukončení bojů (v konečném součtu to vyjde nesrovnatelně levněji).
A konečně, nemám žádné sympatie v Vladimiru Vladimiroviči. Nicméně byl to právě on, kdo dostal k jednomu stolu Irán a Turecko. Konflikty to sice nevyřešilo, ale byl to krok správným směrem, krok, který se západní země neodvážily udělat z obavy, aby „si nezadaly“.
Turky do Sýrie nikdo nezval, Rusové jsou tam na pozvání legitimní a mezinárodně uznávané vlády.
Druhou věcí je, že islamistický vůdce Turecka Erdogan má k islámskému státu a jeho ideologii velice blízko a dokud to bylo možné, tak přes turecké území IS prodával kradenou iráckou a syrskou ropu.
Pragmaticky řečeno, není v našem zájmu, aby zbytky IS či jeho pohrobci pod tureckou ochranou přežili.
volby v 2016 se konaly jen na 1/3 uzemi, tam je terorista asad mozna pravoplatnym vladcem. v minulych volbach ho ale uznalo jen rusko, iran a venezuela, a pochybuju, ze ted jich bylo vic.
takze shrnuto a podtrzeno: volby probehly jen na 1/3 uzemi a krome par diktatorskych rezimu je neuznal nikdo
Toto území ovšem zahrnuje většinu obyvatelstva (většina těch dvou třetin jsou pustiny s minimálním osídlením). Navíc na územích, ovládaných islámským státem, dominovali zločinci ze zahraničí (včetně EU), kteří tam přijeli vraždit nemuslimy a muslimy podezírané z chladnějšího přístupu k náboženství.
z pohledu toho, ze islamisti povrazdili 30tis lidi, ale assad 400tis, tedy vic jak 10x tolik, je mnohem vetsi zlocinec assad a jeho podporovatele z ruska, nez islamisti.
ze syrie lidi utikaj hlavne pred assadem, ne pred islamistama, a dokud ho budou drzet pri zivote rusaci, tak se to moc nezmeni
Obávám se, že ty údaje jsou vycucané z prstu. Islámský stát vraždil se srovnatelnou intenzitou jako nacisté v dobytých židovských čtvrtích.
To jsou lacine povidacky, kdo koho kolik zabil, po vzoru nasich medii, jsou to vylhane udaje. Tahle opatrnicky nazvana „opozice“ je spise nelegalni banda revolucionaru (az teroriste), a pomahat jim, dopadne spatne pro cele Syrsko. Pokud je tam nejaka legitimni vlada, je potreba podporit ji, a pomoci jim udrzet system pohromade, spolu s milici a vojskem. Rusko to dela dobre. IS je pohroma pro lidstvi, a tahle genocidni skupina se mela ihned vypalit jako bradavice kapalnym dusikem. Na zaver, zacina mne tahle prekrmena civilizace udivovat, kdyz zacinam slyset tyhle nazory, uz nejsou ani vyjimky chvalozpevy na Hitlera „Za Hitlera byl poradek..“. Lide, neblbnete !!
Jestli člověk s tímto názorem přednáší na UK, tak je to hodně smutný fakt. O to horší že člověk co vystudoval advokacii a má hájit právo podporuje tureckého okupanta vraždící civilisty. Styďte se pane Rozehnale!
Text je trochu zastaralý, trochu opsaný a trochu bez znalosti věci. Erdoganova podpora v Turecku vychází z kombinace využívání pseudonáboženského slovníku, příslibu obnovení ottomanské moci a rozšíření území o historicky „turecká“ území, jako je severozápad dnešní Sýrie. Turecko po první světové válce nikdy neuznalo Sykes-Picotovu linii, určující hranice s novým, Francií a Velkou Británií vymyšleným státem Sýrií. Pokud Erdogan zajistí Rusku vojenské základny a, především, vojenský přístav Latákija, nebude mu bránit v zabrání přinejmenším severozápadu Sýrie. Posledním „problémem“ pro Rusko je neodhadnutelnost cílů Iránu v Iráku. USA, NATO a, především Evropa, by za této situace udělali nejlépe, kdyby všemi prostředky zabránili Tureckem provokované nové imigrační vlny – a ne, že se tento Erdoganův trik nehodí Rusku.
Možná může být otázka, jestli se ten vliv, dopad té Sykes-Picotovy smlouvy přece jen trochu nepřeceňuje, když vezmeme v potaz celkově ten vývoj států v tom arabském světě… Ale budiž…
Hlavně ale, Turecko uznalo svoje stávající hranice na bázi mírové smlouvy s Lausanne z roku 1923 – přičemž to byla vlastně úspěšná revize původní sévreské smlouvy z roku 1920, která tedy byla pro tu tureckou Osmanskou říši opravdu silně pokořujícím diktátem (tak lze to víceméně srovnat s versailleskou mírovou smlouvou s Německem nebo asi ještě spíše s trianonskou smlouvou s Maďarskem)… Nakonec, připomíná se, že Turci, resp. jejich revoluční nacionalisticko-republikánský vůdce Mustafa Kemal Atatürk byl tehdy prvním, kdo úspěšně revidoval ten tzv. versailleský systém, který byl, z různých příčin, tolik „trnem v oku“ Adolfu Hitlerovi, Benitu Mussolinimu, Josefu V. Stalinovi nebo třeba maďarskému admirálovi Miklósi Horthymu… Samozřejmě, vzhledem k té obecné současné labilitě na Blízkém východě to asi momentálně těžko můžeme srovnávat třeba s případem Maďarska, které částečně revidovalo ten Trianon od roku 1938, ale vzhledem k výsledkům druhé světové války jen dočasně…
Jen bych ještě reagoval na ten vlastní překlep výše: samozřejmě, „mírová smlouva z Lausanne“…
Idlib je bašta syrské opozice , to snad autor nemyslí vážně ? Islámští vrazi sehnaní z celého světa jsou syrská opozice ?
Na současném dění okolo Idlíbu je jasně vidět, jak vážně myslí USA a EU ten „boj proti terorizmu“.
Od samého počátku to nebylo nic jiného, než rétorická zástěrka pro imperiální aktivity. Pokrytectví a cukrová vata pro veřejnost.
Ve skutečnosti západní státy teroristy vyzbrojovaly a používaly je k dosažení svých cílů jako svoji proxi armádu. A teď jim na ty jejich vojáky Rus sype bomby. Dobře tak. Rus dokáže být stejně tvrdý a bezkorpulentní jako ostatní. Míra jeho pokrytectví je však zlomkem západního hnusu.