POZNÁMKA. Státní vyznamenání udělovaná prezidentem Zemanem každý rok vyvolávají mimořádnou pozornost, někdy i oprávněné zděšení. Letos mělo zřejmě největší mediální ohlas udělení vyznamenání předsedovi České unie sportu Miroslavu Janstovi. Kontroverzi vyvolalo zejména to, že je proti Janstovi vedeno trestní řízení ve známé dotační kauze. Jeden z komentátorů dokonce uvedl, že tímto oceněním vyjádřil prezident Zeman neúctu k institucím státu, které představuje.
Jsem přesvědčen, že tento pohled je mimořádně mylný. Posiluje přesvědčení veřejnosti, že osoba, proti které je vedeno trestní řízení, je občanem druhé kategorie, který nemá stejná práva jako občan trestně nestíhaný.
Udělení vyznamenání Miroslavu Janstovi je přitom celkem přirozenou akceptací zásady presumpce neviny. A respektování této zásady nemá nic společného s úctou ke státním institucím, i když zrovna Vrchní státní zastupitelství v Praze příliš úcty nevzbuzuje.
Presumpce neviny spočívá v tom, že na obviněného či obžalovaného musí být nahlíženo jako na nevinného, dokud není pravomocným rozsudkem soudu rozhodnuto o opaku.
Každý obviněný či obžalovaný má právo, aby na něj bylo nahlíženo tak, že bude obvinění zcela zproštěn, a to nejen ve smyslu trestněprávním, ale i společenském a reputačním.
Tato zásada je založena na principu limitace státní moci ve svobodné společnosti. Stát má široké pravomoci vyšetřovat, stíhat a trestat, ale nemůže tak činit v rozporu se základními právy člověka. Presumpce neviny má chránit člověka proti nadměrným zásahům státní moci do jeho práv.
Důstojnost a čest obviněného či obžalovaného nesmí být degradována již samotným trestním stíháním, a jediným trestem, který je jim možno udělit, či újmou, kterou mohou utrpět, je trest po vyslovení viny.
Principy právního státu by neměly být uplatňovány pouze v soudním řízení, ale mělo by na nich být vystavěno i fungování společnosti v rovině mimoprávní.
Hodnoty jako je správnost, důvěryhodnost, respekt k lidské důstojnosti nemohou být uzavřeny v soudní síni, ale měly by prostupovat lidskými vztahy, tedy i politikou.
Zásada presumpce neviny musí být důsledně uplatňována. Pokud by to tak nebylo, budou represivní složky státu rozdělovat lidi na plnoprávné a poloprávné a tím určovat, kdo má jaká práva a kdo nikoli. Což vyústí v to, že nakonec budou všichni bezprávní.
Líbil se vám tento text?
Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu
Moc děkujeme za podporu!
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Nepište o úctě ke státním institucí a zejména o právním státě. Pokud si můžu zakoupit beztrestnost, tak nemluvte o právním státě. Je to lež a nesmysl.
Už Jan Hus říkával: “ Lžeš, kradeš, loupíš a vraždíš ? Nevadí, zaplať a bude Ti odpuštěno!“ Takže náš právní stát je podobný jako spravedlnost konaná v 15.století.
Moc jsme tedy nepokročili.
Vládě, politikům,médiím, státním institucím už stejně nikdo nevěří. 30 let v tzv. demokracii stačilo na vystřízlivění obyvatelstva.
Jestli bych možná opravil význam onoho Husova výroku. On totiž nemluvil o zaplaceni za odpuštění viny , z hlediska trestního/soudního řízení, ale pouze o „odpuštění hříchů“ – z hlediska náboženské víry../ale ani toto nebylo zcela legitimní/
Čili, tímto způsobem – a navíc zcela veřejně, si viník u soudu svou beztrestnost zakoupit nemohl, ani tenkrát v tom 15.století.
Ale v čem je velké memento, tak si připomeňme v co to Husovo kázání vyústilo, když bylo oficiálními institucemi státní i církevní moci nejen ignorováno, ale i násilně potlačeno – obě pak velice rychle ztratily svou legitimní, tedy občany uznávanou pravomoc ve společnosti a došlo k velice rozsáhle celonárodní husitské revoluci. Ona se prostě i takhle ta společnost vyvijí..
V tomto případě s panem Rozehnalem nesouhlasím. Podobně jako se říká, že na politiky jsou z hlediska morálky kladeny vyšší nároky než na běžné občany („pro ně presumpce neviny neplatí“), tak podle mého názoru pokud má někdo dostat mimořádné ocenění za činnost, kde panuje obava, že dotyčný jednal nečestně, má se s oceněním počkat, dokud se věc nevyjasní. Řád nebo medaile není nároková věc, je to mimořádnost. jejíž zpochybnění narušuje celkovou pověst toho řádu či medaile. Kdyby byly zásluhy pana Jansty tak křišťálově nepochybné, prezident by se jistě nebál ponechat tuto záležitost k rozhodnutí příštímu prezidentovi příští rok. Touto rychlostí se jenom vzbuzují pochybnosti, což asi z právního hlediska nerozhoduje, z hlediska atmosféry ve společnosti rozhodně ano.
Jestli bych si dovolil, pan doktor Rozehnal se ve svém vysvětlení v mnohém mýlí,
Protože, primárně se ona presumpce neviny týká právě a jen onoho uloženého trestu na konci -, samozřejmě že stát nesmí omezovat ta naprosto základní práva občana, tím že ho dá zavřít do vězení – dokud mu není zcela právně a pravomocným rozsudkem soudu do něj odsouzen. To je správné.
Ovšem, nelze tento požadavek automaticky rozšiřovat na všechna opatření státu vůči tomuto člověku. To by totiž byl naprostý opak, že by trestně stíhaný člověk byl tím naopak PRIVILEGIZOVÁN – a to vůči všem ostatním lidem, protože u nich tato presumpce neplatí.
Jak asi pan doktor Rozehnal dobře ví, a často se o tom i tady na HP píše, stává se že i stát, úřad, použije proti občanovi (či právnímu subjektu) ne-legitimní postupy,
protože má formálně takovou moc ze zákona“.
A jak doufám pan doktor Rozehnal ví, v tom případě se nemůže občan odvolat na jakousi „presumpci neviny“ – ale je to on, kdo se musí se svými právníky pracně hájit právní a soudní cestou – a je to on, kdo musí soud přesvědčit, jím dodanými důkazy, že jest to stát, úřad, kdo porušil zákon. Není-liž pravda? Čili a znovu, v případě těch dalších (mimo trestních) opatření trestně stíhaný privilegizován být nemůže, ale má jen a pouze jen ta stejná práva jako všichni ostatní.
Ale a ta druhá věc, a už jsem to tu napsal několikrát, společnost prostě nemůže, obecně pracovat s právními informacemi dodanými až se zpožděním po dlouhé řadě let – až potom co je provedeno a dokončeno celé justiční řízení a vynesen pravomocný rozsudek.
Nejen, tedy že nemůže, ale ona to taky celá společnost, ani média nedělají,.. rozhodně ne stejně ve všech případech.
A pokud se o to snad ta společnost snaží, ono stačí zhlédnout klasický to již film Volný pád s Michaem Douglasem,
Tam je totiž naprosto názorně vidět, co se stane, když slušnému člověku takzvaně „rupnou nervy“, potom co je dlouhodobě a trvale omezován a šikanován ohromnou řadou formálních opatřeních, a dojde k fatálnímu závěru, že pokud on si chce svá základní práva vyzískat, tak skutečně on sám a se zbraní v ruce,..Jak jsem napsal, jest to fatální, nikoliv legitimní řešení, leč i ta se ve společnosti stávají,
Posuzování aktivity/činnosti má vedle roviny právní i rovinu morální.
Tak to nám problematiku v individuálním pohledu komplikuje.
Univerzální aplikace presumpce neviny je zkrátka nereálná. Ostatně autor sám (kterého většinou bez výhrad respektuji) se svým výrokem bezděky dopouští dehonestace, když píše: „…i když zrovna Vrchní státní zastupitelství v Praze příliš úcty nevzbuzuje.“. Tím ovšem a priori předpokládá, že tam dochází k blíže nespecifikovaným nespecifikovaným nekalostem.
Nahlížet například na Anderse Breivika jako na nevinného dokáží před vynesením pravomocného rozsudku snad právě jen právníci (a předpokládám, že i ti s tím musí mít dost práce), ale těžko to můžeme očekávat nejen od rodičů jeho obětí.
Eo ipso: presumpce neviny je jen právní konstrukt, jehož bezbřehou aplikaci si neumím představit ani teoreticky.
Vite, mozna pro vysvetleni, presumpce neviny byl spravny konstrukt, ktery byl ale v poslednich dekadach pravnickeho formalismu radne zmrsen. Ten totiz ve sve prvni polovine rika jen to, ze obvineny nemusi sam prokazovat svou nevinu – ale ze naopak jsou to trestni organy, kterou mu tu vinu musi „nade vsi pochybnost“ prokazat. Ale zustat to jen na tomto principu tak treba i Breivika mohli odsoudit za tejden, dukazy meli hned.Jenomze proc trva dlouhou radu let nez je vynesen pravomocny rozsudek, to asi zalezu.i na necem jinem..