Aleš Rozehnal: Klaus v multikulturním moři. Co exprezidenta zlobí, velkým firmám vyhovuje
KOMENTÁŘ. Václav Klaus ve svých poznámkách z plavby kolem britských ostrovů uvedl, že ho zlobí, že velké mezinárodní firmy provozují multikulturalismus v praxi. Demonstroval to právě na příkladu lodi, na které se plavil, kde podle něj každý číšník a číšnice byli z jiné země a jiného světadílu. Jenže co Klaus vidí jako nevýhodu, bude majitel lodi nejspíš brát jako velké plus.
Uvedená exprezidentova poznámka je důkazem toho, že ačkoli je termín multikulturalismus užíván velmi frekventovaně, chápání jeho skutečného významu je často velmi nezřetelné. Existence multinárodních pracovních týmů totiž s multikulturalismem nemá nic společného.
Zatímco mezinárodní pracovní týmy jsou v praxi často velmi efektivní, politický multikulturalismus je ze své podstaty nefunkční.
Žít své oddělené životy
Multikulturalismus je názorový a politický směr, který zastává stanovisko, že v jednom státě mohou společně žít skupiny s různou kulturou, aniž by se tyto skupiny musely vzdát své identity.
Jedná se o názor, že kultury a etnika, zejména ta, která jsou menšinová, si zasluhují ochranu své odlišnosti v rámci dominantní kultury v daném státě.
Multikulturalismus není souladný s klasickými představami liberální demokracie, které spočívají v rovném zacházení se svými občany podle práva bez ohledu na jejich sociální, kulturní, politické a ekonomické postavení a identitu.
Multikulturalismus prosazuje, aby různé kulturní skupiny v jednom státě mohly žít své oddělené životy, a to zejména nezávisle na dominantní kulturní skupině. Prosazuje to i v případě, že se kulturní hodnoty menšiny dostanou do příkrého rozporu s hodnotami většinové společnosti.
Soudržnost díky pestrému týmu
Ideje liberální demokracie spočívají v tom, že rovný přístup ke všem členům společnosti povede k homogenizaci společnosti a ke vzniku společných kulturních a politických hodnot, na kterých budou občané participovat.
Pokud se v jednom státě nachází menšiny, snaží se je liberální demokracie tímto přístupem integrovat do většinové společnosti a asimilovat je.
Multikulturalismus ignoruje základní postulát, na kterém všechny společnosti spočívají, a to je vnitřní soudržnost. Společnost bez dostatečné míry koheze je společností, ke které její členové necítí příslušnost.
Tím, že multikulturalismus upřednostňuje zájmy jedné skupiny před zájmy celé společnosti, podkopává pojetí rovných individuálních práv a oslabuje politickou hodnotu rovného přístupu ke všem občanům.
Mezinárodní pracovní týmy jsou naopak při výkonu své činnosti velmi soudržné a tato soudržnost je dána vůlí zaměstnavatele a jeho manažerů.
Respektovat hodnoty zaměstnavatele
Pokud by se člen mezinárodního pracovního týmu této vůli nepřizpůsobil a chtěl by manifestovat svoji odlišnou identitu, zejména odlišnou identitu ve vztahu k práci, velmi rychle by v takém pracovním týmu skončil, a to opět na základě vůle zaměstnavatele a jeho manažerů.
Zatímco představa multikulturní společnosti je taková, že kulturně odlišné skupiny obyvatel existují více méně nezávisle na centrální autoritě, v mezinárodních pracovních týmech se vyžaduje plná zaměstnanecká integrace jejích členů v souladu s pokyny zaměstnavatele.
I v těchto týmech může být prospěšná určitá míra odlišnosti, ale zaměstnavatelé vyžadují, aby jejich zaměstnanci vyznávali či alespoň respektovali jejich hodnoty, projevovali k zaměstnavatelům loajalitu a projevovali sounáležitost s pracovním kolektivem.
Tyto pracovní týmy s koncepcí multikulturalismu nic společného nemají a ideově spíše spočívají na jeho pravém opaku. Václav Klaus by tak mohl vzít velké mezinárodní firmy, jako je provozovatel lodi, na které se plaví, na milost.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Investor Brůna: Levné a pohodlné bydlení? Hledejte oblasti, které ožijí za deset let
Investor Brůna: Kdo je vlastně bohatý? Na pěkný důchod už miliony nestačí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
9 komentářů
Současný liberalismus zdegeneroval na bezbřehou toleranci, včetně tolerance lecčeho netolerantního a svobodě nepřátelského.
Pan Klaus starší je zdiskreditovaná osoba , která dobře začala a špatně skončila . Jako politik už patří do politického šrotu , jen mu to nedochází a snaží se na sebe upozorňovat. Na lodi se zřejmě nudil a začal lidskou společnost škatulkovat protože neměl jinou oběť.
Ac jsem velmi rad, ze jsme se zbavili zrudneho komunismu, Klaus podle mne urcite dobre ani nezacal. Jeho ignorace vlady prava, maximalni snaha nechat nakrast dnesni oligarchy co to slo na pocatku a v prubehu devadesatych let, (a pak je po letech omilostnit), je jednou z nejvetsich ran polistopadoveho vyvoje. Co se pak divit Lojzovi z Horni Dolni, ze si neni jistej, v cem je ta demokracie lepsi, nez jakykoliv jiny system.
Děkuji za hlubokou analýzu, která ovšem sama o sobě odpovědi nedává. (Tedy kromě kritiky názorů pana Klause). A je nutné doplnit dvě nutné podmínky současných hlubokých rozporů ve společnosti.
1) Sociální zajištění západních států. Což v důsledku znamená, že ty příchozí odlišující se kulturně -národnostní skupiny vůbec nemusí o nějakou integraci usilovat., ani se s tou hlavní skupinou kooperovat. Nemusí usilovat o nějaké sblížení v rámci společnosti, ani pro vstup na trh práce, získávání kontaktů, zkušeností ,ani pro zajištování existečních podmínek pro sebe a svou rodinu. .Protože , STˇAT JIM vše potřebné ZAPLATÍ a ZAJISTˇI ,
Ale 2) Jsou to dnes tvrdé západní zákony proti
diskriminaci. A z nich vyplývá, že pokud by , jak psáno dotyčný v práci „.. chtěl manifestovat svoji odlišnou identitu, zejména odlišnou identitu ve vztahu k práci, a toto podložil ústavně chráněnými důvody (např. náboženství, rasa,..atd) ZAMĚSTNAVATEL HO NESMÍ VYHODIT, musí mu to tolerovat. A pokud by to zjistil dříve (při jednání u přijetí), toto nesmí být důvod k odmítnutí.
Možná jsou trochu jiné podmínky na zaoceánských parnících, kde kapitán je první po Bohu-.Leč na pevné zemi, kde to je k právníkovi všude blízko, už ty problémy narůstají…
A výsledek? Pokud stát přijal svými elitami tuto multikulturní teorii, musí to nějak (z daní mítních lidí) čím dál tím více platit, a ti místní se musí čím dál tím více přizpůsobovat. Frustrace roste…
Tak jistě, že s tím multikulturalismem je to komplikované… Co třeba Francie…? Do jaké míry jí lze tedy vlastně považovat za multikulturalistickou??? Tak je přece známo, že Francie prakticky neuznává žádné národnostní menšiny. To platí o těch etnikách, která žijí už po staletí a tisíciletí na svých původních územích – ať jde o Bretonce v Bretani, o Basky v Pyrenejích, o Alsasany, které lze víceméně vnímat za Němce… A samozřejmě, „Francouzi“ jsou i ti, kteří tam žijí historicky vlastně zatím jen velmi krátce, tzn. ti v první řadě severoafričtí, ale vlastně vůbec afričtí přistěhovalci…
Tak zatímco o těch původních menšinách dnes tak slyšet není (nakonec, třeba i baskická teroristická ETA byla daleko větším problémem než pro Francii pro Španělsko, kde se ovšem dnes Baskové těší naprosté autonomii), tak víme, jakým problémem jsou dnes ti hlavně severoafričtí přistěhovalci, kteří se tedy asi cítí být více než na Francii (tu „dominantní kulturní skupinu“) vázáni na své původní vlasti, jako Alžírsko, Maroko, Tunisko, kde by tedy součást té „dominantní kulturní skupiny“ představovali, a u nichž je tedy navíc asi rozhodující ten náboženský, resp. v důsledku toho hlubší kulturní faktor. Tak kdo zná základní nárys vztahů mezi Francií a Alžírskem od 19.století, tak ví, že se role vlastně obrátila – až do 60.let 20.století velké množství francouzských a dalších evropských (hlavně románských) přistěhovalců v Alžírsku, teď naopak velké množství alžírských a dalších severoafrických přistěhovalců ve Francii.
Myšlenku udělat z arabských, resp. arabsko-berberských (a muslimských) Severoafričanů prostě Francouze asi nelze považovat za ryzí multikulturalismus… Ale každopádně, do budoucna to může být ožehavý problém – nebo může být otázkou, do jaké míry je už teď. Vzpomínám si, jak u nás v televizi (a bylo to ještě za komunistů, v 80.letech) běžel takový francouzský kriminální film, kde tedy byli padouši nějací francouzští nacionalisté, kteří usmrtili ve Francii žijícího Araba vyhozením z jedoucího vlaku. A vím, že tam zazněla věta, tuším, z úst nějakého francouzského nacionalisty, zhruba v tom smyslu: „My jsme vám nechali Alžírsko, tak vy nám nechte Francii!“
Mohl by autor upřesnit, odkud tu definici multikulturalismu vzal? A ve které zemi se podle něj na multikulturalismus takto nahlíží?
Možná, že pes je zakopán právě v tom, že si pod multikulturalismem každý představuje něco jiného.
Osobně multikulturalismus vidím jinak a mnohem více v souladu s představami liberální demokraci, kterou autor v článku také zmiňuje. Stát opravdu může (dobře) fungovat jen tehdy, když bude pro všechny platit jedna základní sada pravidel – ústava a celý právní řád. To ale neznamená, že se občané ve všech oblastech musí vzdát své kulturní identity. Dokud nijak neporušuje zákon, je každého věc, jakého je vyznání či jaké národnosti. V jednom středním městě v Německu si nedávno zvolili za starostu Dána, který ani nemá německé občanství. Proč ne?
A tohle fungujte, pokud je právní řád správně nastavený a pokud je stát schopen, daná pravidla prosadit. Problémem v západní Evropě byla relativní bezpečnost po dlouhá desetiletí, která vedla k velkým úsporám v řadách policie a soudů. A tak se pak stává, že v určité problémové čtvrti najednou není stát schopný své zákony prosadit. To je pak průšvih, který pak šikovně využívají pravicoví extremisté. Ti ale sami v praxi představují velké a dlouho podceňované nebezpečí – viz. atentát na německého politika Lübckeho.
Místo stavění plotů – těch skutečných či těch ve hlavách – je nutné budovat pevné a nezávislé státní instituce, které jsou schopné prosadit zákony nezávisle na tom, zda je pachatelem čech, rom, skinhed … a nebo třeba premiér.
Vaclav Klaus vzdycky byl, je a bude ideolog – clovek, ktery ma potrebu pojmum davat vlastni vyklad. Jinou ukazkou z jeho repertoaru je tzv. pragmatismus. V politicke praxi to znanema klidne smlouvu s dablem, absenci jakychkoliv hodnot. V historii se pro podobne postoje pouzival termin oportunismus. Jenze ten ma spis negativni konotace. Proto VK prisel se svym terminem a naplnil ho novym (pozitivnim) obsahem. Az tady jednou VK nebude, bude se nam vsem dychat lip.
Nepochopil jste o co Klausovi šlo. Poukazoval na své podezření, že to zaměstnavatelé dělají schválně, aby jejich pracovní teamy byly co nejvíce pestré a multi kulturní. Je to dnes sexy a populární, alespoň na západě.
Jako dlouholetý zaměstnance několika nadnárodních společností mohu jen potvrdit, že důraz na multi kulturnost firmy a diverzitu se skutečně stává oficiální politikou či rovnou náboženstvím i v soukromém businessu.
Klaus vůbec nemíří vedle, progresivismus prorůstá do businessu pomalu, ale jsitě.
Ano, máte pravdu. Mohu potvrdit. I když na té lodi se to tak nějak nabízí. Tam by mi to zase až tak nevadilo. To je specifické prostředí.