Aleš Rozehnal: Istanbulská úmluva je pro Česko zbytečná, a proto nebezpečně zneužitelná
Istanbulská úmluva by Česku mnoho nového nepřinesla. Máloco ale ve společnosti vyvolává takové kontroverze jako právě Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Je to přitom bouře ve sklenici vody: Konzervativci a progresivisté si tento dokument ve skutečnosti pouze vybrali jako zástupné bitevní pole svých idejí.
Naše právní úprava ochrany před domácím násilím je totiž minimálně na stejné úrovni, jako je právní úprava, kterou vyžaduje Úmluva.
To samozřejmě neznamená, že domácí násilí, násilí na dětech a násilí na ženách neexistuje a že to není vážný problém. Tyto jevy se nikdy nepodaří zcela vymýtit, protože někteří lidé jsou prostě násilničtí, hloupí a omezení.
Tyto jevy nevymizí zmnožováním legislativy, ale účinnou aplikací legislativy stávající a využívání mimoprávních nástrojů, zejména vzdělávání.
Pohlaví vs. gender
Jedním z bodů, na které odpůrci Úmluvy poukazují, je údajná definice pohlaví, jako společensky ustavené role: chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže, a to bez ohledu na biologickou danost jedince. Úmluva však takto nedefinuje pohlaví, ale gender.
Gender je ale označením osobní identity a společenské role jedince ve vztahu k maskulinitě a feminitě, tedy to, do jaké míry se daný člověk cítí být mužem či ženou, které pohlaví je mu okolím přisuzováno, a jaké chování a povahové rysy jsou od něj proto očekávány.
Na rozdíl od pohlaví, které je založeno na biologickém základě, je gender společenským konstruktem, tedy souborem lidmi vytvořených představ a pravidel.
Můžeme vést dlouhé polemiky o této definici, o užitečnosti této definice či o možnosti oddělit pojmy pohlaví a gender, vždy však dané ustanovení zůstane pouze definicí obsaženou v mezinárodní smlouvě s velmi omezenou možností reálně ovlivnit společenský vývoj.
Nepřeceňujme sílu písmen
Odpůrci i zastánci Istanbulské úmluvy přeceňují sílu psaného slova mezinárodních smluv. Přirozené pozice žen a mužů jsou dány celkovou společenskou situací, která vychází z historického, sociálního, právního a ekonomického vývoje.
Je ale pravdou, že Istanbulská úmluva obsahuje některá ustanovení, na kterých by se asi většina společnosti neshodla. Jedním z těchto ustanovení je i to, že je třeba vymýtit zvyky a tradice, které jsou založeny na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. Některé stereotypy v rolích žen a mužů jsou totiž správné a užitečné.
Je to například nezastupitelnost mateřské péče do určitého věku dítěte, nebo naopak nezbytnost mužského prvku v péči o dítě od určitého věku. Tyto vzorce se utvářely desítky tisíc let a možná jsou vlastní člověku jako biologickému druhu. Ženy a muži nejsou stejní, a proto nebude nikdy stejná jejich role.
Pokud odpůrci Istanbulské úmluvy poukazují na to, že může ohrozit tradiční model rodiny, zcela opomíjejí fakt, že institut tradiční rodiny je v současné době víceméně mrtvý, a to i bez této úmluvy.
Nebezpečné spící normy
Konec modelu tradiční rodiny je kromě jiného nechtěným výsledkem emancipace žen, které již nemají ekonomickou potřebu vstupovat do manželství, a naopak mají díky lepšímu sociálnímu postavení větší svobodu ukončit svazek, který jim z nějakého důvodu nevyhovuje.
K tomu přistoupil fakt, že manželství pro většinu mladších lidí nepředstavuje již žádnou hodnotu. Bylo by tedy spíše užitečné najít model nový, aby v této oblasti nepanoval takový chaos, jaký v současnosti panuje.
Odpůrci Istanbulské úmluvy rovněž kritizují fakt, že se zaměřuje pouze na násilí na ženách a nevěnuje se násilí na mužích či seniorech. Úmluva to ve své preambuli zdůvodňuje tím, že k násilí na ženách dochází nejčastěji. Navíc je tato kritika asi tak stejného ražení, jako že se Mezinárodní úmluva na ochranu nových odrůd rostlin málo věnuje ochraně ledních medvědů.
Hlavním důvodem „kritiky“ Istanbulské úmluvy je věcně pouze to, že pro Českou republiku je tato úmluva zbytečná, protože náš právní řád je v této oblasti na dostatečné úrovni. Jak ale ukazuje historie, každá právní norma, která je zbytečná, je zároveň nebezpečná, protože spí a čeká na své zneužití.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Investor Brůna: Realitní perly na dálniční sňůře na jih. Hluboká, Písek, Budějovice
Agáta Pilátová: Prezidentka ve vichru doby a nelichotivý obraz Slovenska
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
13 komentářů
A v tom je bohužel ten problém. Totiž, na této smlouvě je nelegitimní právě to, že do jednoho dokumentu spojuje dvě nespojité věci. Stát musí bud ratifikovat nebo odmítnout obě–i když souhlasí s tou jednou – tedy hlavně s tou první – kteráž je opravdu zbytečná, protože je obsažena v právních řádech většiny států Evropy (bez toho by je třeba do EU nepřijaly)—
Zatímco ta druhá, s tou je opravdu průšvih. Protože, stačí si uvědomit pár čísel a člověk zjistí. že jde o silně mediálně lobovanou akci pro zájem velice úzké skupiny., Řekněme že homosexuálů jsou v populaci 4 procenta (a jak i uvedeno v článku, z hlediska genderu nemusí jít o roli biologickou, leč sociální), leč při porovnání počtu sňatků a registrovaných partnerství, zjistíme že o trvalý sňatek má zájem pouze asi polovina z nich.. A slovy Úmluvy aby se stát zavazoval že bude „..vyvracet zvyky a tradice“ proti zájmům 98 procent lidi a v zájmu 2 procent lidí??? Je mi skutečně líto, že musím použít tohle přirovnání, to je asi stejná sprostota jako když se komunisti pokoušeli u nás v padesátých letech omezovat Vánoce s Ježíškem a snažili se ho nahrazovat ruským dědou Mrázem….
Ani trochu nechápu, jako dvě nespojité věci prý smlouva spojuje do jednoho dokumentu? Pan Rozehnal o ničem takovém nepíše vy to nevysvětlujete …
Ale právě že píše..Jak určitě vidíte, tak v prvé části i pan Rozehnal píše o „..o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.“ , leč v té druhé píše o definici genderu a ustanovení že “ je třeba vymýtit zvyky a tradice, které jsou založeny na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. (což je přímo citace z té úmluvy)
Pan Rozehnal má v podstatě jedinou negativní připomínku: že je to zbytečná, spící norma (na to reaguju jinde). Ve věci zvyků a tradic píše, že některé stereotypy jsou správné a užitelné. S tím plně souhlasím (např. vámi zmíněné nakupování znám velmi dobře osobně) – a myslím, že téměř všichni obyvatelé Česka, včetně nás, podporovatelů Istanbulské úmluvy. Trochu větší problém mám např. se stereotypem, že písnička „proto jsem si narychtoval tri dubové kyje“ popisuje si krajní, ale přesto řešení. Nechci řešit písničku (!!!), ale chci říct, že násilí není obhajitelné nikdy, i když chlapi mají někdy zatraceně moc testosteronu.
Prastarou lidovou písničku bych za současně platný stereotyp vůbec nepovažoval (to by se daly citoval i opačné příklady)- Leč samozřejmě že násilí na ženách není dnes na Západě obhajitelné – za žádných okolností.
V čem vidím dost problém, že totiž EU dosud neopustila teorii multikulturní společnosti, a navíc připustila masovou imigraci lidí z jiných kultur, které ale podřízenost ženy jakož i násili na nich připouštějí. A toto – a právě vůči těmto kulturám v Evropě se bude řešit velice špatně – a dokonce jak ukazuje nyní postoj Británie v případu Pakistánky Bibiové, se takového radikálnějšího přístupu přímo státy bojí..
Taže se mi jeví dodržování tohoto paktu v oprávněných případech v Evropě vysoce problematické – a naopak z tohoto důvodu riziko její politické korekce směrem k vynucení genderu dosti pravděpodobné
V článku jsou kategorická tvrzení, o jejichž správnosti nejsem přesvědčen -že „manželství pro většinu mladších lidí nepředstavuje již žádnou hodnotu“ nebo že „institut tradiční rodiny je v současné době víceméně mrtvý“. Je to oravdu „většina“? a je opravdu „víceméně mrtvý“?
Je možné že ne. Jak se dá třeba dohledat snadno, tak i počet sňatků u nás po několikaletém propadu zase roste..
Ostatně – je nutné si uvědomit, že z hlediska teorie genderu toto nemůže být logický argument – protože není jeho požadavkem aby ty ženy skončily single – leč aby získaly ve vztahu opačnou, silnější roli. A to už se prokázat nedá. Protože – buď ta žena vstoupí opět do manželství, kde tu silnější roli získá /i takové páry jsou/ -leč toto se podrobně nikde neeviduje. A nebo tedy vstoupí do homosexuálního vztahu s jinou /submisivní/ ženou, kde bude zastávat tu silnější roli. Leč bohužel, jak se dá zjistit, tak počty těchto homosexuálních svateb,, resp. reg partnerství jsou hluboce nízké, a onen /třeba dočasný / propad v počtu klasických rodin nenahrazují…
Nicméně mám obavu že celá teorie genderu je postavená na zcela chybných a nereálných předpokladech a představách.
Velice zajímavý článek, jen zdánlivě nesouvisející vyšel nedávno na BBC..
http://www.bbc.com/capital/story/20181107-what-it-takes-to-be-young-greek-and-able-to-pay-your-bills
Sice se v něm o genderu nepíše ani slovo, jenže ono naprosté zoufalství ženy, která se vydala cestou slibované emancipace a kariéry je naprosto zřejmé…A bojím se že takový bude osud většiny z nich..
Ach jo: nejprve vytvoříte nesmyslnou terorii („jeho požadavkem aby ty ženy skončily single – leč aby získaly ve vztahu opačnou, silnější roli“) a pak ji slavnostně vyvrátíte („celá teorie genderu je postavená na zcela chybných a nereálných“). To je tedy úroveň argumentace … 🙁
P.S. A nejvtipnější je, že na předřečníka vůbec nereagujete, kromě zmínky o počtu sňatků – kde je vysvětlení jednoduché a je i na webu ČSÚ u této statitiky, totiž, že jde o svatby těch, kteří ji odložili a vytvořili tak díru ve statistice v minulých letech, podobně jako to bylo u počtu narozených dětí.
Odstavec „Pohlaví vs. gender“ popisuje zcela přesně, možná nevědomě, průběh klasické manipulace s vědomím lidí. Pohlaví má biologicky prokazatelný význam a je zjistitelné pouhým pohledem, gender naproti tomu má význam a obsah jen podle toho, jaký význam a obsah tomu slovu určíme dohodou. Je to logická vlastnost myšlenkoveho konstruktu, bez jednoznačně fysicky průkazného obsahu a významu. Dohodneme-li se na příklad, že jde o neslušné slovo, bude tomu tak. Je obtížné, ne-li nemožné vyloučit, že při takovém určování obsahu takových myšlenkových konstruktů, jde jen o získání nástroje na manipulaci s vědomím lidí.
Myslím to tak, jak praví jedna z definic cílů marketingu – „Markenting je způsob, jak přesvědčit kupujícího (zákazníka), že potřebuje právě to, co mu já můžu prodat.“
Já se obávám že ne,.. gender není marketingový, leč novodobý sociologický termín – a odpovídá staršímu sociologickému termínu role (jedince v sociální skupině – a to v rodině nebo v celé společnosti).
Jenže o to samotné v teorii genderu nejde její gró vychází z předpokladu (vědecké hypotézy), že by docházelo v nějakém významnějším rozsahu k přepólováním těchto rolí mezi mužem a ženou. Leč nenašel jsem nikde žádné gender studie, které by toto kvantifikovaně /statisticky/ potvrzovaly.. Ostatně – stačí si udělat poměrně jednoduchý sociologický výzkum -podívat se v přehledném supermarketu, kdo vybírá a nakupuje jídlo pro rodinu.. Kupodivu v majoritní většině stále ženy. A jestli tam uvidíte muže, tak obvykle v ruce žmoulá lísteček, kde mu manželka přesně napsala co má koupit, aby z toho mohla pro rodinu vařit. Když už se gentlemansky nabídl, že ji pro ty velké těžké nákupy bude jezdit (což píši i z vlastní zkušenosti :)))))
Čili, z toho pohledu, nesprávná sociologická teorie, která, pokud je ideologicky vynucována. může způsobit skutečně řadu společenských škod, stejně jako řada jiných vynucených -ismů před ní
Velmi dobrý komentář resp. rozbor. Ať čtu, jak čtu, tak výhrady se smrskávají na „je to pro nás zbytečné“. Ale mezinárodní smlouvy nejsou nařízení EU! Mezinárodní smlouvy jsou třeba proti odstranění nášlapných min – a takovou smlouvu jako ČR podepíšeme, i když u nás nášlapné miny nejsou a ta smlouva je „pro nás zbytečná“ a „spící“. Význam má totiž, že to podepíše co nejvíce signatářů a vytvoří e tak ideálně celosvětový „standard“.
Víte, potíž je v tom, že pouze první část té úmluvy – týkající se domácího násilí, je pro nás zbytečná. Zatímco ta druhá čast, týkající se doslova vynucování genderu – v citaci “ je třeba vymýtit zvyky a tradice, které jsou založeny na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. “ už takzvaně zbytečná není – ta už je přímo riziková – a v podstatě žádný stát by neměl dovolit, aby mu mezinárodní smlouvou bylo něco takového nařizováno…
A za druhé, bohužel ani není pravda že „to podepíše co nejvíce signatářů a vytvoří se tak ideálně celosvětový „standard“. Protože – tuto Úmluvu sepsala a dohodla Rada Evropy – a přijímá jí menšinový podíl států západního typu. Zatímco – většina státy jiných kultur /třeba pod vlivem islámu/ jí nepříjme vůbec..On se ten svět dost nebezpečně změnil v posledních desetiletích , jak je vidět třeba na výsledcích hlasování OSN, kde tyto státy s jinými kulturami získávají většinu..
Ale to je přece velice pokroková písnička. „Eště som sa nenarodil, už ma ŽENA bije“ . Ta ty genderové stereotypy bourá přímo ukázkově ! Doporučuji zařadit do didaktických osnov učiva hudební výchovy pro základní školy.