Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Rekonstrukce bitvy na Bílé hoře, 2018. Foto: Petr Horník / Právo / Profimedia
,

Advokátské procesy tisíciletí: Výslech mučením českých pánů a zrada Kozinova advokáta

ČÁST DRUHÁ. Známe je z učebnic historie hlavně jako dějepisnou látku. Velké procesy, které doprovázely českou historii, měly ovšem vždy i svou advokátskou a procesní stránku. Pro publikaci Mapa justice deset velkých procesů tímto pohledem popsal advokát Aleš Rozehnal. V druhém díle přinášíme ukázky z doby pobělohorské.

Proces s vůdci českého stavovského povstání (1621)

Soud s vůdci českého stavovského povstání proti Habsburkům byl justičním finále událostí, které začaly defenestrací v roce 1618 a skončily porážkou stavovských armád v bitvě na Bílé hoře v roce 1620.

Zvláštností procesu bylo, že se neřídil zemským právem, ale pouze císařskými směrnicemi s tím, že obhajoba neměla právo vystoupit. Vůdci povstání, označovaní nepřesně jako čeští pánové, byli obžalováni z vymáhání Majestátu, poskytnutí peněz a verbování žoldnéřů, defenestrace, obsazení hradu, vyhnání jezuitů, kupování statků konfiskovaných katolické církvi, vydávání hanlivých spisů, pobuřování lidu a urážky královského majestátu.

Jednalo se tedy o mix trestných činů namířených jednak proti státu a jednak proti vládnoucí ideologii, což ovšem v té době do značné míry splývalo.

Proces byl i na tehdejší dobu mimořádně nespravedlivý a byl zahájen výslechem spočívajícím v nutnosti odpovědět na několik desítek dotazů. Obžalovaní však již tuto důkazní fázi řízení používali jako prostor pro svoji obhajobu, ke které jinak nebyl prostor.

Obhajoba nebyla jednotná, někteří potvrdili, že se skutky staly, ale že jednali v zájmu země a jejího lidu, někteří zapírali a někteří se doznali a projevili lítost nad svými činy. Pokud císař nebyl s některým výslechem spokojen, musel se opakovat za použití mučení.

Někteří obžalovaní se žalovaných jednání skutečně nedopustili, protože jejich provinění spočívalo pouze v tom, že zastávali funkci nebo poslechli příkaz legitimních představitelů státu. Nakonec však padlo 30 rozsudků, a to 27 trestů smrti a 3 vyhoštění.

Způsob výkonu trestů smrti byl ale i na dobu raného novověku příliš krutý a císař výkon mnoha trestů zmírnil, stejně jako nevyhověl návrhům českých přívrženců habsburské dynastie, aby byli potrestáni všichni účastníci povstání.


Text vyšel v naší publikaci Mapa české justice. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org ZDE.


Proces s Janem Sladkým Kozinou (1693-5)

Jan Sladký Kozina byl sedlák, který se stal vůdcem odboje Chodů dílem kvůli svému přecenění důležitosti Chodů pro císaře a dílem kvůli císařově intrice.

V roce 1692 si najal advokáta Viléma Strausse, který mu sepsal stížnosti proti místodržícímu Lamingenovi a žádost o potvrzení starých práv. Odměna advokáta za tento úkon právní pomoci dosáhla přibližně ceny zemědělského statku. S tímto dokumentem se Jan Sladký Kozina vydal za císařem Leopoldem I.

Císař Jana Sladkého Kozinu vlídně přijal, ale supliku zaslal místodržícím a sám Lamingen se proti ní ohradil. Císař poté vydal reskript, kterým zakázal Chodům stížnosti a vyhlásil, že jejich privilegia spočívající například v tom, že nemuseli platit daně, byla dávno zrušena.

Jan Sladký Kozina, ale i další Chodové v existenci reskriptu nevěřili a stále odmítali robotovat. Lamingen proto požádal o vyslání vojska. Po tomto vyhrocení situace, kdy k zásahu vojska nedošlo jen proto, že nebylo k dispozici v dodatečném počtu, zaslal advokát Strauss císaři dopis, ve kterém se omlouval a tvrdil, že byl o chodském sporu mylně informován. Přestal Chody zastupovat a dokonce některé přesvědčil, aby slíbili Lamingenovi poslušnost i robotu.

Naprostá většina Chodů však stále věřila v existenci privilegií, což císař vyřešil tak, že jejich zástupce, jakož i zástupce vrchnosti, pozval do Prahy s tím, že bude spor jednou provždy vyřešen. Zástupci Chodů, včetně Jana Sladkého Koziny, jeli do Prahy v naději, že celá záležitost dopadne v jejich prospěch.

V Praze však byli svědky toho, jak byly originály privilegií přestřiženy a prohlášeny za neplatné. Zároveň císař nařídil hledat po chodských vesnicích dopisy od advokáta Strausse, kterého chtěl za jeho zastupování Chodů potrestat. Při těchto domovních prohlídkách docházelo k drobným potyčkám, které vyústily ve vzetí purkrabího Líchy jako rukojmího, který měl být vyměněn za zabavené advokátovy dopisy.

Tato revolta však neměla dlouhého trvání a již v roce 1693 zástupci všech chodských vsí uznali svou vinu a složili Lamingenovi slib poslušnosti a roboty. Více než 70 chodských sedláků bylo uvězněno, včetně jejich předáků, mezi které patřil Jan Sladký Kozina. Volf Maxmilián Lamingen požádal místodržící o přísné potrestání vůdců povstání a soud vynesl vzápětí rozsudek, který byl podle Lamingena velmi mírný.

Proto se proti němu odvolal a požadoval exemplární potrestání, kterého se pomocí svých přátel ve Vídni domohl. Padly tři tresty smrti, z nichž jeden byl pro Jana Sladkého Kozinu, a dále pak tresty vystavení na pranýři, bičování, vypovězení a odnětí svobody.

Tresty smrti sice císař Leopold I. potvrdil, ale v mírnější podobě, než jak rozhodl soud. Oběšen měl být jen jeden z hlavních vůdců a to ten, který bude vyšetřovací komisí v Praze uznán nejvíce vinným. Na Lamingenovo doporučení komise určila jako největšího viníka Kozinu. V roce 1695 nad ním byl trest vykonán.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

28 komentářů

  1. petrph napsal:

    Tak on i tento popis procesů ukazuje v čem je složitost justičního práva- Že se totiž odchýlilo od původního, zcela resultativního a jednoduchého principu potrestání prokázaného viníka dle zákona a nahradilo ho interním, složitým procesem, kde je naopak ohromný prostor pro subjektivizaci, ovlivňování i politickou direktivu. Dosáhlo se pravého opaku…

    • P. Radosta napsal:

      Přesně tak, drahý soudruhu a soukmenovče petrphu!

      Za starých krásných časů, kdy my Slovani jsme byli jednotní a vládli světu, byla naše judikativa jednoduchá – jako facka: Viník byl lidu znám, jeho potrestání neodvratné a exemplární.
      Pak, Přírodě žel, jsme usnuli na vavřínech. Naši dědiční nepřátelé vyrostli, podloudně nás připravili o světovládu, zrádně založili úpadkovou euroamerickou civilizaci.
      Naštěstí, Velebná Matka Příroda se na ten hnus nemohla dívat: Seslala nám svého jediného Syna, Nesmrtelného Lenina.
      Tento náš Gigant obnovil i naši tradiční soudní moc, spolu se svými spolupracovníky a dědici, především Stalinem a Velikým Putinem.

      Ano, v našem zdravém slovanském soudním řízení:
      1)pachatel + jeho trest je přímo určen lidem (prostřednictvím ÚV leninsko-putinské Strany)
      2)obhajoba je VŽDY součástí obžaloby
      3)pachatel prosí soud o co nepřísnější trest pro sebe a své spolupachatele.
      Tak u nás bylo po osvobození naší vlasti Rudou armádou, tak i bude, po osvobození nepřemožitelnou Armádou Ruské federace.

      Na shledanou v lepších časech!

      P. Radosta

      • petrph napsal:

        Tedy nechápu co se Vám zdá špatného na předpokladu “ potrestání prokázaného viníka „, to je přece základ.
        Pokud se odkazujete na politické procesy za totality. tak si nemohu nějak vzpomenout, že by to snad probíhalo tak, jak si asi naivně představujete, že by snad STB někoho neprávem obvinila ale spravedlivé soudy ho pak osvobodily. To se taky nějak nestávalo..:)))

      • František Balco napsal:

        Uzavřel jste to s pocitem že jste to vyřešil principiálně, nebo po svém? Balco.

      • Karel Vázler napsal:

        Radosto, Radosto, z tebe rodiče asi velkou radost nemají

    • Sekal napsal:

      Pane petrphu, žádný jednoduchý resulativní princip justičního práva nikdy neexistoval. Vina se prokazovala tzv. svědectvím, které si ovšem nepleťte se svědectvím dnešním: dnes svědek uvádí co viděl, ve středověku, komu věří. Kdo měl víc „na cti zachovalých“ svědků, ve sporu vyhrál. Následky prohry byly drastické – např. Chanson de Roland uvádí, že po prohraném soudu byl zrádce Ganelon oběšen i se všemi svými svědky.

  2. Antonín Dejmek napsal:

    Problémem je, že kniha poprav Plzeňského pivovaru nemluví o Janu Sladlém Kozinovi, ale o Hanzu Süsovi in Kozinau (na statku Kozinů).
    Ve 21 století bychom měli už chtít čerpat informace z původních dokumentů a ne opisovat to co nalhal Jirásek. Mimochodem ani jeho překlad o praotci Čechovi naní správný. Původní kronika mluvila o praotci Boahemovi, tedy otci Bójů, co by Keltské entity v Bohemii, jak se naše země nazývala až do roku 1918!

    • A. S. Pergill napsal:

      Latinský výraz „Bohemia“ a „Bohemové“ se vztahuje na cokoli, co žije v daném území. Jistěže mohla ona „stará česká pověst“ reflektovat nějakou ústní tradici, sahající až k těm Keltům (kteří zřejmě, na rozdíl od Germánů, s příchozími Slovany splynuli do jednoho etnika).
      Můj názor ovšem je, že „bájná vyprávění starců“ mohla maskovat a poškozovat skutečnou tradici o předkřesťanské minulosti (Kosmovu kroniku je třeba chápat jako křesťanskou agitku), která byla úplně jiná. Lidé od nás se např. účastnili bitvy o most přes řeku Tollense, kterou křesťané vyzmizíkovali, ačkoli se patrně jednalo o akci srovnatelnou s Trojskou válkou. A vrchol samotné bitvy se patrně vyrovnal těm nejdrsnějším útokům na bodák v první světové válce (nebo si představte dobytí Dukelského průsmyku v jediném dni s příslušnými ztrátami, jaké tam byly za celou skutečnou dobu toho dobývání).

      • Antonín Dejmek napsal:

        Kmen Bójů není obecným pojmem nějaké entity. Byl popsaán v mnoha historických pramenech. Nejznámnější je zřejmě Titus Livius, jenž zmiňuje cestu keltského kmene Bójů z Galie až k nám. Těch autorů, kteří mluví o Boaheme jako zemi Bójů je tolik, že je můžete negovat jen lží.
        Příchod Bójů na neše území a to odkud přišli, je tedy historicky doložen. To se však nedá říci o Slovanech. Nebo snad znáte pramen který by prokzoval odkud k nám Slované přišli? Z Blízkého východu, či ze severovýchodní Evropy ….?

      • petrph napsal:

        Tedy, se dá předpokládat, že nikoliv „ústní tradici, sahající až k těm Keltům „, ale že to jméno přířadil -Slovanům – na našem území až latinsky píšící kronikář, který tu informaci o předešlé existenci Bójů – Keltů na našem území měl z jiných, antických pramenů.
        Ona je vůbec otázka (pro odborníky) jak dlouho funguje ona „ústní tradice“ ve společnosti, která nezná písmo a nemůže si ty informace ukládat. 100, 200, 300 let? Tedy rozhodně nikoliv k té zmíněné bitvě o most přes řeku Tollense (doložené pouze archeologicky), před zhruba 3 000 lety..
        Možná pro srovnání (snad se nemýlím), ani ti naši kronikáři (kolem desátého stoletíí) nezachytili a neznamenali jména tehdy u nás často ještě uctívaných pohanských božstev – ty dnešní přílepky (Radegast a pod.) pocházejí až z romantismu 19.století.

        • A. S. Pergill napsal:

          V Austrálii popisují domorodci déšť ohně v lokalitě, kde spadl déšť meteoritů snad před 30 tisíci lety (cožse dá prokázat geologicky). Mytologie některých národů poukazuje na souhvězdí, která na obloze nyní nejsou, ale byla (a zmizela v důsledku pohybu hvězd).
          Paradoxně v době před obecnou gramotností měli lidé paměť daleko procvičenější než my.

        • A. S. Pergill napsal:

          Nehledě k tomu, že mezi Homérem a Trojskou válkou je hiátus řádově stovek let. A přesto ji popsal velmi shodně s archeologickými nálezy, s jedinou výjimkou, že nerozuměl použití bojových vozů, protože ty Řekové v jeho době neznali.

    • A. S. Pergill napsal:

      K tomu Kozinovi: Tu knihu vedl nějaký pologramotný Němec, který prostě neuměl česky. Plzeň byla tehdy silně poněmčená.
      Stejného původu jsou německá příjmení řady ryze českých rodin.

    • ČERT napsal:

      Prosím Vás, neznám tedy Knihu poprav Plzeňského pivovaru, ale obzvlášť pokud jde o německy psaný dokument, tak vůbec není divné, že celé jeho jméno mohlo být prostě jaksi „otrocky“ přeloženo do němčiny. Jinak, přes českou Wikipedii (heslo „Jan Sladký Kozina“) je totiž krásně přístupný, na dolní části stránky, odkaz na matriční záznam z Domažlic z roku 1652 o jeho narození.
      Dále bych trval na tom, že legenda o Praotci Čechovi se opravdu vztahuje až k příchodu Slovanů do české kotliny, nikoliv už keltských Bojů o mnoho století dříve. Mám za to, že ji zmiňuje, jako takovou povídačku, už Kosmas v té své kronice, psané někdy v první čtvrtině 12.století (a která se nazývá „Kronikou Čechů“, ovšem vzhledem k tomu, že to psal latinsky, tak v originálu „Chronica Boemorum“).
      Jistě, že od těch keltských Bojů pochází už od starověku výraz Bohemia pro oblast Čech, ale to je prostě pak otázka normálního překladu. Jestliže tvrdíte, že Bohemia se pro Čechy užívalo až do roku 1918, tak to oficiálně už spíš bylo to německé Böhmen – a pokud jde tedy o nějakou oficialitu, můžeme jít ostatně do minulosti ještě o něco bližší (narážím samozřejmě na Protektorat Böhmen und Mähren v letech 1939-1945).
      A pokud jde o toho Jiráska, tak samozřejmě, že na jeho dílo se musíme dívat prostě jako na beletrii, ale nikoliv jako na nějakou seriózní odbornou historickou literaturu. Ale jasně, chápu, že v povědomí širší veřejnosti to jaksi může splývat. To je asi u tohoto druhu literatury nebo třeba u filmů tak nějak normální…

      • Antonín Dejmek napsal:

        Kdfo chce šířit lži o našich dějinách, tak je šířit bude, i když pravdu mít nebude.
        Na co jsou Vám prameny poznání minulosti, když můžete čerpat z bludů, že?

        • ČERT napsal:

          Tak jistě, pokud za ty bludy budeme považovat třeba Jiráskovy (nebo jiné) romány a povídky, třeba i ty různé filmy atd. – a na které se dnes často můžeme dívat vlastně hlavně jako na historické prameny vlastní doby (národní obrození a období toho následného nacionálního rozmachu, komunismus, atd.), jistě spíš než jako na prostředek poznání nějaké starší minulosti…

          Ale ta legenda o Praotci Čechovi (přičemž tedy musíme mít na zřeteli, že ať tak či onak, každopádně je to taky z faktografického hlediska zcela nepodložený blud), ta je opravdu běžně spojována až s příchodem Slovanů… To, že ho Kosmas nazval Boemus, tak jak ho měl nazvat, když to psal latinsky, a už více než 1000 let předtím nazývali podle těch keltských Bojů ten český geografický prostor Bohemia latinsky hovořící a píšící Římané? To Bohemia prostě v té latině zůstalo, bez ohledu na to, kdo tady pak převládal nebo to tady ovládal.
          Přece když dneska třeba i anglicky budeme psát o Čechách (nikoliv o českých zemích nebo dokonce České republice), tak je to pořád Bohemia…
          Prostě věc logiky…

      • A. S. Pergill napsal:

        Česko před příchodem Slovanů představovalo podobné území, jaké najdete vylíčeno pro Anglii v románu Sira Waltera Scotta Ivanhoe: Ostrůvky domácího obyvatelstva (v Anglii Sasové, v Česku Keltové) a ostrůvky podmanitelů (v Anglii Normané, v Česku Germáni) s tím, že sice měli podmanitelé nadřazenost, ale vzájemně se obě populace moc nestýkaly natož aby se mísily. Potom Germáni seznali, že už si nakradli dost, a že snadněji se bude krást v Itálii a vyrazili tam (s tím, že je historicky doloženo, že někteří jejich předáci museli své lidi k odchodu nutit násilím, např. vypálením jejich vesnic). A krátce po odchodu Germánů dorazili Slované, kteří se cíleně se zbylými Kelty smísili a získali za to přístup k jejich vyspělejším technologiím. Germáni např. neznali hrnčířský kruh, ale znali ho Keltové a Slované ho hned po příchodu do Česka začali používat – dokážu si představit keltského hrnčíře, jak učí tuto techniku svého zetě nebo vnuka, který má další předky slovanské. Dtto šperkaři, dtto kováři atd. Přitom šlo asi o zvládnutí technik, protože styl výrobků byl slovanský, takže se Slované nepokeltštili.
        Legenda o praotci Čechovi naopak popisuje vpád do prázdné země, což odpovídá příchodu části Keltů na naše území, které bylo skutečně v té době zčásti opuštené, nebo neobývané.

        • ČERT napsal:

          No, otázka s tou zbylou keltskou populací u nás, když si uvědomíme rozdíl několika staletí mezi úpadkem té keltské kultury v tom našem prostoru a příchodem Slovanů… Ten pád keltské, řekněme, civilizace u nás je spojován už s dobou, kterou dnes nazýváme počátkem křesťanského/našeho letopočtu, čili počátek 1.století – kdy je známo, že tady vládl v čele germánských Markomanů Marobud, mj. válčící s Římany…
          A je tedy fakt, že zrovna ty germánské kmeny se různě hýbaly ještě dlouho před tím tzv. velkým stěhováním národů, za takový jehož počátek je považován vpád asijských Hunů do východní nebo středovýchodní Evropy ve 4.století (a za jehož součást můžeme považovat pak i ten pozdější příchod Slovanů sem)… Třeba ve 2.století právě ti Markomani vedli války s Římany v Podunají…

    • Dr. B napsal:

      Je pravda, že Jirásek zůstává se svým „výkladem“ dějin bohužel stále silně zakořeněn v povědomí tohoto národa. Takže stále alespoň částečně stavíme své dějiny na v podstatě mytologii a nikoli na snaze blížit se alespoň trošku realitě.
      Vždyť jenom takový detail, jakým je pověstné české zvolání Jana Koziny „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne……….“ je samozřejmě blábol. Jestli někdo z těchto dvou pánů uměl česky, Jan Sladký to zcela jistě nebyl 😉 Správce Lamingen naopak česky uměl.
      Jirásek nám (za vydatné podpory obrozenců a posléze i komunistů) udělal v tom dějepise opravdu službu medvědí.

      • petrph napsal:

        Že o tom tak mluvíme, on přece Jirásek vůbec žádný historik nebyl, to co se mu dodnes přiznavá „autor historických“ (beletristických) děl. Včetně tedy těch Starých pověstí českých, kde pouze zcela nevědecky zkompiloval zjednodušil a převyprávěl starší (leč tehdy, veřejně přístupná díla.
        Pokud by snad někdo chtěl v té době skutečně solidní kritické historické údaje, mohl/musel se obrátit s důvěrou třeba na celoživotní kritické dílo pana Dobnera..
        Nicméně, vzhledem k tomu dějepisu (btw, stejně jako v řadě jiných předmětů) – celé je to postavené na moderní mylné představě že by měli i ti prckové ve školách znát a chápat jakoukoliv problematiku do celé hloubky a šíře. Což je nesmysl, oni to mohou chápat jen na jejich mentální úrovni, v nějakém prvním přiblížení – a na to jim byl Jirásek až moc. Ačkoliv se domnívám že dneska už je jim i ten Jirásek moc, takže se obvykle spokojí s tím animovaným seriálem na Déčku, kde mají celou naší historii sestřihanou do stopáže večerníčků.:))))

        • Dr. B napsal:

          Přesně jak píšete, Jirásek nebyl historik. Pokud by jeho Staré pověsti české byly dnes prezentovány jako beletrie, nic bych proti tomu nenamítal. Vždyť sám název používá slovo pověsti.
          Škoda však je, že z tohoto díla stále vychází i historické povědomí mnohých lidí a co hůře, někdy i výuka dějepisu.
          Co dále píšete o výuce historie (i jiných oborů) je stále v podstatě pozůstatkem školství z dob Marie Terezie, bohužel. Jako mnohem vhodnější model bych viděl snahu učit dějiny v kontextu, než dosud stále populární biflování dat narození atp. Myslím, že všemi respektovaný maďarský žid Segéš (J. A. Komenský) se musí otáčet v hrobě jako korouhvička, chudák.

        • A. S. Pergill napsal:

          Jirásek byl středoškolský profesor dějepisu. Vycházel z toho, co z titulu své profese znal.

          • Dr. B napsal:

            No podle mě vycházel spíš z toho, co si jako obrozenec myslel, nebo chtěl myslet. Propagace češství za každou cenu byla v této době a v těchto kruzích silně účelová a bezostyšně zkreslovala historické reálie. Dnes bychom to označili za typickou agitku, notabene slovanskou.
            Jen si vzpomeňte na K. H. Borovského a jeho roční pobyt v Rusku. Po návratu již zdaleka takovým panslavistou nebyl 🙂 Ale do té cesty glorifikoval vše Ruské (slovanské) jako posedlý.

      • ČERT napsal:

        Ale proč by Jan Sladký neuměl česky, resp. chodským nářečím češtiny…??? Jak jsem uvedl výše, i na české Wikipedii (heslo „Jan Sladký Kozina“) je přístupná stránka z matriky, kde je záznam jeho křtu (klidně bych Vám sem dal adresu přímo na tu stránku, ale teď zase sám nevím, jak tady na klávesnici vypsat některé ty specifické znaky). K tomu křtu došlo, tuším, 30.září (ano, tehdy zjevně pod vlivem latiny Septembri) 1652, a jsou tam česky napsaná mj. jména jeho rodičů („Jan Sladký a Anna manželka“)… K německé komunitě rozhodně nepatřil.
        Ale máte nejspíš pravdu, pokud jde o to pověstné zvolání „Lomikare, Lomikare…“ Tahle legenda se poprvé objevila snad až 100 let po události. Vývojem téhle legendy cca mezi koncem 18. a počátkem 20.století se podrobněji zabýval třeba rozhlasový pořad „Toulky českou minulostí“, vycházející z díla Petra Hory Hořejše…

        • Dr. B napsal:

          Proč neuměl Jan Kozina česky? Protože v dané době se v této oblasti česky nemluvilo a člověk bez školního vzdělání hovořil z logických důvodů jazykem, kterým se jako dítě naučil a kterým se místně domluvil.
          Jména Jako Jan a Anna uvedená v matrice jsou pouze úředním záznamem, například v knize poprav Plzeňského pivovaru je uveden pod jménem Hanz Süs in Kozinau (jak výše uvádí pan Dejmek). Z takového záznamu tedy nemůžeme odvozovat řeč, kterou dotyčný používal. Naopak jí můžeme odvozovat z jazyka (nářečí), které bylo v dané době a oblasti standardním dorozumívacím prostředkem. A v této oblasti se běžně hovořilo německy (nebo dejme tomu chodským nářečím němčiny, chcete-li).
          Nechtěl jsem tím deklasovat cokoli české, jen jsem chtěl poukázat na Jiráskův negativní dopad na výklad dějin. Konečně onen postřeh ohledně jazyka, kterým Jan Kozina mluvil, není mou úvahou, ale jde o informaci získanou od promovaného historika.

          • ČERT napsal:

            Pokud se ten promovaný historik, o kterém píšete, zabýval hlouběji třeba problematikou toho chodského odporu koncem 17.století, osobností Jana Sladkého Koziny nebo chodskou otázkou obecněji (což já o sobě říci nemohu), a došel tedy k závěru, že Jan Sladký Kozina byl vlastně etnický Němec, tak ten poznatek bych označil za velmi překvapivý.
            Jistě, že daný region v širším slova smyslu byl dvojjazyčný, situaci, jaká tam byla jistě po staletí, může možná nakonec dokládat i ta asi známá lidová píseň:
            „Žádnej neví, co jsou Domažlice,
            žádnej neví, co je to Taus,
            Taus je to německy, Domažlice česky…“

            Za Kozinovo rodiště je však uznáván Újezd u Domažlic. Osobně to tam neznám, ale i na stránkách té obce, o její historii, se uvádí, že ty chodské vesnice zůstávaly české. Navíc, i u těch matričních záznamů z počátku 50.let 17.století se u těch ženských jmen opakovaně objevuje doslova česky „manželka“, nikoliv tedy „Ehefrau, Gattin,“ či pod.

            Nicméně, nicméně… Když člověk nahlédne do takové dost staré publikace, byť pořád ještě o více než 200 let mladší než citovaný matriční záznam („Topograficko-statistický slovník Čech“, vydaný v Praze roku 1870, a mimochodem, věnovaný autory „Otci vlasti Dru. Františku Palackému“, který byl tehdy ještě naživu), tak se tam lze, str. 868-869, dočíst tohle: „Újezd Chodový, Újezd sv. Kříže/Heiligenkreuz… farní ves v údolí, 88 domů, 625 obyvatel německých…“
            A k historii obce zase tohle: „Lze se domýšleti, že byl Ú. Ch. původně stanoviště pomezních strážců, kteří se v krajině Šumavské Chodové nazývali. Od sklonku 16.stol. drželi panství Lamingarové z Albenreuthu, od kterýchž je nepochybně Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic koupil. Po jeho smrti 1686 připadl Ú. Ch. jeho manželce…“
            Zase jen mimochodem bychom mohli dodat, že v případě dotyčného Kaplíře ze Sulevic se jistě jednalo o vnuka jednoho z těch, popravených na pražském Staroměstském náměstí v roce 1621, který sám proslul při obraně Vídně před Turky v roce 1683… Ale co je pro tu naši otázku důležité, o Lamingenovi ke konci 17.století, tak jako o samotné té rebelii a Sladkém Kozinovi, o tom tady ani slovo…

            Tak…(???)

          • Dr. B napsal:

            Pro Čerta:
            Já nikde netvrdil, že byl Jan Kozina etnický Němec. Jen jsem tvrdil, že pokud někdo z dotčených pánů uměl česky, pak to byl spíše Lamingen, než Kozina. Pokud se v daném regionu mluvilo převážně německy, pak tak mluvili jeho obyvatelé ať patřili k české, nebo německé národnosti. Naopak česky mluvili spíše ti z měst a s nějakým vzděláním.
            Pokud jsou úřední záznamy vedeny česky, nic to tedy nevypovídá o tom, jak v dané oblasti mluvili prostí obyvatelé z odlehlejších obcí.
            Píšete, že tento region byl dvojjazyčný. To je tedy pravda jen do jisté míry, jak píši výše. Ale právě v příhraničních oblastech vztahujících se k danému sporu se mluvilo převážně německy. Celá naše představa o tom, jak to tam tehdy vypadalo, je z velké části postavena na Jiráskově výkladu.
            Jen si ale vzpomeňte na další blábol z pera Jiráska, kterému dnes stále věří většina národa. A tím je, že si tito „hraničáři“ říkali Psohlavci a ve svém znaku používali psí hlavu. Ve skutečnosti tam byl čakan, ale to by asi nevyznělo tak buditelsky, jak Jirásek zamýšlel 🙂

          • ČERT napsal:

            Ad Dr. B

            Tak možná celkově k věci by mohl být docela dobrý tento článek (kde je mj. řešeno, jak to bylo s nějakým češstvím a němectvím u Lammingera, a také třeba postoje Chodů během dlouhých předchozích dekád 17.století). Samozřejmě, je v něm také podán kritický postoj k tomu známému Jiráskovu výkladu.

            https://www.denik.cz/z_domova/jan-sladky-kozina-volf-lamminger.html

Přidávání komentářů není povoleno