Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Václav Brožík: Hus před koncilem kostnickým. Foto: Profimedia
,

Advokátské procesy tisíciletí: Jak Jan Hus nesměl mít obhájce a Dalibor z Kozojed rušil soud vykřikováním

ČÁST PRVNÍ. Známe je z učebnic historie hlavně jako dějepisnou látku. Velké procesy, které doprovázely českou historii, měly ovšem vždy i svou advokátskou a procesní stránku. Pro publikaci HlídacíPes.org Mapa justice deset velkých procesů tímto pohledem popsal advokát Aleš Rozehnal. Přinášíme první dvě ukázky z doby husitské.

Proces s Janem Husem (1415)

Proces s Janem Husem se konal v rámci kostnického koncilu a od počátku ho provázelo nepochopení formátu řízení. Zatímco Jan Hus se domníval, že půjde o teologickou diskuzi, vedení koncilu šlo pouze o to, aby odvolal některé články svého učení, které převzal od Jana Viklefa.

Husovi bylo také zakázáno mít svého advokáta. Jan Hus se od většiny Viklefových článků distancoval a ke zbylým přijal postoj, ze kterého nebylo jasné, zda je zastává, či nikoli.

To bylo pro koncilární komisi překvapením, a proto se začala zajímat, proč napsal kritické poznámky k bule papeže Jana XXIII., odsuzující viklefismus. Jan Hus se ale i od těchto poznámek distancoval a tvrdil, že je napsal mistr Jesenic.

Jan Hus absolvoval tři veřejná slyšení před koncilem, při nichž chtěl, aby s ním na téma jeho nauky diskutoval a dokazoval mu z Písma svatého, že se mýlí. Nicméně kromě nedostatku vůle nebyla tato teologická diskuse ani v pravomoci koncilu.

Koncil následně identifikoval z Husových spisů třicet vět, které považoval za bludy a které měl Jan Hus odvolat. Jan Hus předně tvrdil, že Bůh některé lidi předurčil k věčné spáse, jiné k věčnému zavržení, ačkoliv podle Bible mohou všichni lidé dojít spásy, protože Ježíš Kristus zemřel za všechny. Podle Husa nemá církev Kristem ustanovenou viditelnou hlavu a papežství založil teprve císař Konstantin, přičemž Hus nebral v potaz Kristova slova Petrovi.

Další problematické tvrzení bylo, že duchovní ve stavu smrtelného hříchu neplatně udělují svátosti, což by ovšem znamenalo, že nikdo nemůže s jistotou tvrdit, že byl platně pokřtěn nebo rozhřešen.


Text vyšel v naší publikaci Mapa české justice. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org ZDE.


Jedno z Husových tvrzení se týkalo i světské vlády a podle něj světský představený ztrácí svůj úřad a poddaní ho nejsou povinni poslouchat, pokud žije ve smrtelném hříchu. Navýsost transcendentní bylo jeho tvrzení, že Kristus není ve svátosti oltářní reálně přítomen svým tělem a krví, pouze obrazně.

Přes pozdější propagandu komunistického režimu nehrála v soudu s Janem Husem otázka odpustků téměř žádnou roli.

Hus však tato tvrzení odmítnul odvolat i ve velice mírné formě, a proto ho koncil vydal Zikmundovi, který ho předal falckraběti Ludvíkovi, a ten zase purkrabímu města Kostnice, aby se s ním naložilo podle tehdy platného trestního zákoníku.

Proces s Daliborem z Kozojed (1497-8)

Proces s Daliborem z Kozojed byl zahájen na základě soukromé žaloby Václava Adama z Drahonic a měl majetkový základ. Václav Adam z Drahonic dva roky před tím pod nátlakem propustil své poddané z robotních povinností, a tito poddaní se uchýlili pod ochranu Dalibora z Kozojed a přešli do jeho služby i se svými grunty.

Václav Adam podal proti Daliborovi žalobu, vinící Dalibora z toho, že si v důsledku výše uvedených události přisvojil jeho tvrz Ploskovice. Nebyl tedy žalován proto, že přijal poddanství rebelů, což sice bylo trestné, ale v praxi trestáno pouze tresty peněžitými. Pokud by navíc Dalibor prokázal, že jednal v dobré víře, musela by být žaloba zamítnuta.

Daliborova obhajoba spočívala v tom, že on sám tvrz Ploskovice neobsadil a neužíval, což odpovídalo skutečnosti. Dalibor neměl v řízení právního zástupce a porušoval procesní pravidla tím, že několikrát mluvil bez přidělení slova. Toto narušování líčení mu zřejmě spíše přitížilo a Dalibor byl odsouzen k trestu ztráty šlechtického titulu a trestu smrti, který byl neprodleně vykonán.

Proces s Daliborem z Kozojed měl i značný judikatorní význam, protože v rámci něj byl vydán tzv. Daliborův nález, podle kterého byla pomoc vzbouřencům trestána trestem smrti. Tato právní úprava pak byla přejímána i do psaných kodexů a v Obnoveném zřízení zemském doplněna ještě o trest konfiskace majetku.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

18 komentářů

  1. petrph napsal:

    Bohužel, v případě Husova případu, to jest právě ta základní charakteristika jakékoliv ideologie – zda dokáže se svými odpůrci (kritiky) diskutovat, nebo že je zlikviduje, pokud svůj názor nemění. Takže v tom bohužel katolická církev beznadějně zklamala, a asi není příliš optimistické zjištění, že ani po 600 letech není ochotna mistra Jana rehabilitovat.. Ani (ba dokonce) za současného levicového papeže Františka, který jest schopen se ponižovat a líbat nohy, ve jménu církve komukoliv…

    • Karel Novotný napsal:

      Náboženství není ideologie a poměrně logicky trvá na dodržování věrouky. Co se týká současného vztahu katolické církve k Husovi, doporučuju k přečtení: https://www.cirkev.cz/archiv/150724-mistr-jan-hus-a-cesky-katolicismus Papež František se neponižuje, když líbá nohy, aůe následuje Kristův příklad …

      • petrph napsal:

        Díky za odkaz na info. Tak ono jistě že v rámci publikovaných názorů ta obhajoba Husa často padla (a díky za to)
        Nicméně velice zajímavý je tam citovaný rozhovor s Janem Pavlem II kde říká “ Proč jste s tím Husem už dávno něco neudělali? .. Dnes však musí vyjít iniciativa od vás z Čech“.. zdůraznil..
        Protože, pro srovnání, Francouzi si rehabilitaci své kacířky, Jany z Arku ve Vatikánu zařídili už dávno včetně toho že byla dokonce prohlášena za svatou.
        Tudíž, tohle je jak se říká červená niť našeho národa, která vede od Otakara II, přes Husa, Bílou horu, Mnichov, až tedy k naší pozici v EU. Proč nás nikdy zástupci západních států nebrali za sobě rovné, proč jsme si skoro nikdy nevyjednali pro sebe nic..
        Zná někdo to vysvětlení?

        • A. S. Pergill napsal:

          Zavraždili nám Husa (ale i spoustu dalších lidí), zdevastovali a vykradli tuto zemi a my jim máme ještě lézt do koncové části trávícího ústrojí?

  2. A. S. Pergill napsal:

    „Obrozenecký“ obraz Husa před kostnickým koncilem neodpovídá realitě. Hus byl obézní, byl hladce vyholen (plnovous nosili až husitští kněží (někteří) později) a měl tonzuru. Kostnický koncil měl pro případ Husova odvolání nachystáno alternativní řešení: Hus měl být odvezen do jednoho kláštera ve Švédsku, kde by byl zazděn tak, aby nemohl spatřit ani ty, kdo mu budou podávat jídlo, a to doživotně. Tato alternativa poněkud zlehčuje jeho hrdinskou smrt na hranici.

    • Petr Adámek napsal:

      Nevím, jestli doživotní samotka není horší než smrt. Respektive myslím, že je.

    • petrph napsal:

      Mimochodem, na takovu legendu, že by měl být Hus „.. zazděn tak, aby nemohl spatřit ani ty, kdo mu budou podávat jídlo, a to doživotně“, jsem nikdy nenarazil.
      I když samozřejmě o „alternativním opatření“ že pokud odvolá, bude doživotně izolován v nějakém evropském klášteře, se jednalo. A tam ty podmínky tedy byly spartánské, Jako že někteří z mnichů /třeba svatý Prokop/ dobrovolně žili ještě hůře,

      Každopádně Hus, na svůj předešlý život společenské celebrity, , kdy na jeho bouřlivá kázání chodili i lidé od dvora a měl i mezi českou šlechtou spoustu příznivců a známých, mohl – i kdyby odvolal, zcela zapomenout. Stejně by skončil někde v izolaci, jako bezejmenný a zlomený člověk.

      Jenže, on se rozhodl a svůj život za své názory obětoval…

    • Karel Novotný napsal:

      Docela by mě zajímalo, kde jste na informaci o „alternativním řešení“ přišel. Nebyl by zdroj?

      • A. S. Pergill napsal:

        Buďto to bylo v takových těch dějinách od Čorneje a spoi. co nejdřív vycházely v Mladém světě na pokračování, a potom, ještě za socíku vyšly i knižně v atyp formátu (o hodně užší stránky než A4), nebo v Kejřových Husitech.

  3. Rita napsal:

    Není pravda,že Jan Hus nesměl mít obhájce.Měl obhájce,který ho přesvědčoval,aby odvolal některé své bludy a všemožně se snažil,aby J.Husa uchránil před smrtí na hranici.Přátelé Husa na něj ale naléhali,že musí být vzorem pro své následovníky a dělali všechno proto,aby ho přesvědčili k tomu,aby položil svůj život v plamenech.

  4. Heřman Chromý napsal:

    Díky za doplňující poznámky, které na krutosti smrti Jana Husa nic neubraly, naopak potvrzují charakter a myšlení středověké doby. Zato ukazují rostoucí zvůli moci politických ideologií, majících na svědomí stovky miliónů nevinných lidských obětí.

  5. Dr. B napsal:

    No především u Jana Husa nikdo neměl zájem ho upálit. Všichni zainteresovaní tušili, že z toho nebude nic dobrého. A taky nebylo. Běsnění Husitského povstání se dá svým způsobem přirovnat k dnešním ISIS a některé radikální odnože i Žižka nakonec sám vyhnal z jeho středu (Adamité atp.).
    Přece jen šlo o významného hodnostáře (rektor UK jistě tehdy nebyl viděn coby obyčejný skromný kazatel, jak nám ho komunisté vykreslovali) a myslím, že do poslední chvíle nikdo (včetně Jana Husa) nevěřil, že by to mohlo zajít tak daleko. Navíc ony spory, kvůli kterým se nakonec celý proces rozjel natolik, že už si ho nikdo netroufl zastavit, nebyly zdaleka jen spory o církevních tématech. Šlo také o spory čistě světské, ve kterých se jistá část české šlechty obávala především jeho rostoucího vlivu.
    Vyjádřit se nějak smysluplně k tomuto tématu je však na mnohaletá studia historie světské i církevní. Zjednodušený pohled tak, jak jsme se ho učili ve škole, je velmi zavádějící a poplatný době, kdy tyto výklady vznikaly. Realitu z něj však příliš vyčíst nelze.

    • A. S. Pergill napsal:

      Jsem toho názoru, že zainteresovaní naprosto netušili, co se z toho nakonec stane. Měli zkušenosti např. s albigenskými, které ortodoxní církevníci, sice s námahou, ale potlačili tak důkladně, že ani přesně neznáme jejich učení. Potlačeno bylo i rolnické hnutí, které navázalo v Anglii na učení J. Wycklefa. I Zikmund situaci výrazně podcenil, a to byl patrně lucidnější než většina koncilujících.
      Markantní rozdíl je, že husité, na rozdíl od ISIS, nepotlačovali umění a vědeckotechnický rozvoj (až na okrajové sekty, které byly postupně ukončeny). Byť, pochopitelně likvidovali umění, které sloužilo jako nástroj jejich konkurence. Obecně je s islámem (tedy i s ISIS) problém, že je blízký gnostickým učením, v nichž je rozvoj poznávání světa a od toho odvozené vědy a techniky nemožný.

    • petrph napsal:

      No ono, to vysvětlení zase není tak složité. Samotný koncil v Kostnici byl svolán v kritické době a za účelem udržení jednoty křesťanské církve. Čili a proto musel přijímat pragmaticky nějaká „radikální řešení“, aby té jednoty, i za cenu obětí dosáhl. Ona ta doba byla surová celkově.
      Zda-li kvůli tomu neměly být potom v Čechách bouře, měla být taky úloha českého krále, což byl bohužel velice slabý vládce Václav IV.
      Jak „Jak se to „učilo a učí “ ve školách jest vůbec zajímavá otázka ohledně způsobu vzdělání. Protože
      a) právě výuka historie je vždycky podmíněna ideologicky a politicky (proč by jí taky jinak jakykoliv režim povoloval a platil)
      za b) Obecně výuka ve vzdělaní probíhá stupňovitě . Tudíž – ten komiks „upálili nám mistra Jana“, stačí tak leda na první stupeň. těžko lze čekat v pubertě (na SŠ) už dokáží chápat všechny ty potřebné souvislosti, no a pokud vím, tak latinu se z nich naučí mizivé promile, pokud by si snad chtěli a měli studovat prameny v originále…:)))

      • A. S. Pergill napsal:

        Jenže u koncilujících nakonec převládly zcela sobecké zájmy, proto nakonec k nápravě katolické církve nedošlo a celé se to rozsypalo do reformace. Prostě stejná degenerace mocenské špičky, jaké jsme byli svědky za komunistů, akorát, že ti to stihli rychleji.

        • Radim napsal:

          Není pravda. Došlo k  velkému pokroku, především v tom, že dva nebo dokonce tři tehdy současní papežové se vzdali svého úřadu. I když víceméně pod nátlakem a následně byl zvolen jeden jediný katolický papež, který sídlil v Římě.. Jeden z hlavních cílů Kostnického koncilu a Zikmunda, ukončit papežské schizma, tak byl splněn.

          • A. S. Pergill napsal:

            Jenže to byla více-méně kosmetická záležitost. K nějaké nápravě církve ve smyslu odstranění zlořádů, návratu k původní morálce atd. nedošlo, což nakonec vedlo k vícero vystoupením dalších kritiků a k rozpadu západního křesťanství na více vzájemně silně nepřátelských proudů.

        • Radim napsal:

          Není pravda. Došlo k  velkému pokroku, především v tom, že dva nebo dokonce tři tehdy současní papežové se vzdali svého úřadu. I když víceméně pod nátlakem a následně byl zvolen jeden jediný katolický papež, který sídlil v Římě.. Jeden z hlavních cílů Kostnického koncilu a Zikmunda, ukončit papežské schizma, tak byl splněn.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *