,

Advokátské procesy tisíciletí: Konec soudního středověku a mohl by se konfident Sabina stát premiérem?

Napsal/a Aleš Rozehnal 10. listopadu 2018

ČÁST TŘETÍ. Známe je z učebnic historie hlavně jako dějepisnou látku. Velké procesy, které doprovázely českou historii, měly ovšem vždy i svou advokátskou a procesní stránku. Pro publikaci Mapa justice deset velkých procesů tímto pohledem popsal advokát Aleš Rozehnal. Ve třetím díle se zaměříme na příběhy z 18. a 19. století.

Proces s Janem Polákem (1756)

Proces s pastýřem Janem Polákem z Jistebnice, jehož jméno dnes již zcela zapadlo, je významný tím, že tímto procesem symbolicky skončil v myšlení soudců a představitelů právní vědy středověk.

Jan Polák byl obviněn z čarodějnictví, protože údajně způsobil uhynutí několika volů a koní a očaroval krávy, které dojily místo mléka krev, k čemuž se při mučení doznal.

Jistebnický soud odsoudil Jana Poláka k trestu smrti, nicméně pražský apelační soud tuto věc vrátil soudu zpět s tím, že má být prokázáno, zda Polák uzavřel s ďáblem formální smlouvu, kdo Poláka naučil čarovat a přikázal soudu nižší instance najít na jeho těle pekelné znamení.

Polák byl nakonec i přes nedostatek důkazů odsouzen k trestu smrti, nicméně mu byly přiznány polehčující okolnosti a doporučeno zmínění trestu na pět let nucených prací, což se také stalo. Nejvyšší soud ve Vídni tento trest snížil na tři roky a případ byl předán ke konečnému posouzení císařovně Marii Terezii. Císařovna vyslovila nespokojenost s prací soudů a nařídila, aby byl Jan Polák zcela osvobozen. Zároveň nařídila, že žádný soud v jejích zemích nesmí zahájit proces pro čarodějnictví.

Proti tomu se však postavil Nejvyšší soud ve Vídni, podle kterého byl Polák odsouzen podle platných zákonů a v souladu s převládajícími názory teologů, kteří čáry a kouzla považují za realitu. Císařovna sice nesouhlasila, ale nakonec trest nucených prací potvrdila, byť pouze na dva roky. Na základě této kauzy císařovna vydala Artikul o čarodějnictví, kterým nařídila, aby soudy sice uvěznily a vyšetřily osobu obviněnou z čarodějnictví, ale aby nebyla mučena.

Soudy také nemohly vynést rozsudek, ale musely případ postoupit přímo císařovně. Císařovnu kauza také přiměla k myšlence rekodifikace trestního práva v otázce trestného činu čarodějnictví. Předseda rekodifikační komise hrabě Michael Jan Anhalt, který byl zároveň prezidentem vídeňského Nejvyššího soudu, však sám byl stoupencem existence tohoto trestného činu, a proto k žádné rekodifikaci nedošlo a trestný čin čarodějnictví byl obsažen i v tereziánském trestním zákoníku, jehož součástí se nicméně stal Artikul o čarodějnictví.

 

 

Proces s Karlem Sabinou (1872)

Proces s Karlem Sabinou má tu zvláštnost, že soudem zde nebyla žádná instituce zřízená státem, která by vykonávala státní soudní moc, ale soudem se stal samozvaný tribunál elity českého národa nazvaný „národní soud“, který chtěl Karla Sabinu potrestat za jeho spolupráci s tajnou policií.

Karel Sabina byl na toto kvazisoudní přelíčení vylákán lstí, když byl pozván pražským advokátem doktorem Janem Kučerou na návštěvu.

Členy tribunálu byla intelektuální smetánka tehdejší doby. Kromě již zmíněného hostitele dr. Jana Kučery v něm zasedli i dr. Julius Grégr, vydavatel a majitel Národních listů a poslanec českého sněmu, Vítězslav Hálek, básník, redaktor Národních listů a dalších časopisů, Jan Neruda, básník a redaktor Národních listů, Josef Barák, novinář, vydavatel časopisu Svoboda, odpovědný redaktor Dělnických listů, spisovatel a politik, August Švagrovský, majitel realit z Roudnice, vydavatel časopisu Říp, a Emanuel Tonner, bývalý poslanec českého sněmu, profesor dějepisu.

Obžaloba byla součástí tribunálu a vedl ji dr. Grégr, který předložil Karlu Sabinovi jeho konfidentskou zprávu o bulharském studentu Vasilu Dimitrovu Stojanovovi. Zprávu zřejmě získal z policejního spisu od propuštěného policejního úředníka.

Karel Sabina se po konfrontaci s jeho ručně psanou zprávou zhroutil. Následně se doznal a tvrdil, že to byla jeho jediná zpráva.

Tribunál mu však neuvěřil a rovnou vyřkl trest, který spočíval v tom, že se buď do osmi dnů vystěhuje z Čech do ciziny a celá věc zůstane utajena, nebo přinesou noviny prohlášení, že je policejním agentem.

Karel Sabina, pokládaný za jednoho z největších odpůrců Rakouska, rozsudek přijal a odstěhoval se do Drážďan. Členové tribunálu ale svůj slib nedodrželi a záhy po Sabinově odjezdu přinesl list Česká koruna informace o Sabinově odsouzení a zradě. Sabina zároveň dostal neformální titul zrádce národa.

Když se to Sabina dozvěděl, rozhodl se, že v emigraci nezůstane, že se do Prahy vrátí. Po návratu podal na členy „národního soudu“ žalobu pro přečin veřejného násilí. Vydal také publikaci s názvem Obrana proti lhářům a utrhačům, ve kterém svým odpůrcům nevybíravě nadával a kromě např. kreténů je označoval i jako zelené papoušky.

Lidé mu však neuvěřili a z národa byl vyobcován jako zrádce. Psal pod pseudonymem, ze svého bytu skoro nevycházel, a když, tak pouze v přestrojení. Po pěti letech tohoto bědného života zemřel.

Karel Sabina měl smůlu, že žil v době, v jaké žil. Kdyby se stal konfidentem tajné policie o nějakých 140 let později, mohl se stát i premiérem.


Publikace Mapa české justice vyšla v omezeném nákladu 2000 kusů, exkluzivní grafické zpracování je opět dílem Kláry Hegerové. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org. 

Publikace Mapa justice obsahuje rozhovory s rozhodujícími představiteli české justice. Vedle Šámala třeba s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, končícím šéfem Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou nebo čestným prezidentem Soudcovské unie Liborem Vávrou. Nechybí ani kontroverzní pohledy na roli státního zastupitelství v trestním procesu. Dva pohledy z jiné strany představují šéf Unie státních zástupců Jan Lata a bývalý náměstek nejvyššího státního zástupce – dnes ovšem advokát Stanislav Mečl.

Publikace vznikla díky velkorysému grantu od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Za podporu velmi děkujeme. Stejně tak děkujeme stovkám dalších donátorů, kterým není lhostejný osud naší země a podpořili náš projekt Žurnalistiky ve veřejném zájmu.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

6 komentářů

  1. Petr Kaminsky napsal:

    1) Predpokladam, ze dnes uz zlocin carodejnictvi v trestnim zakoniku neni. Skoda, mohl Babise narknout z carodejnictvi. Jak jinak vysvetlit 1,5 mil. volicu ANO? Mozna by se nakonec prislo na to, ze neco michal do tech koblih. 2) Na Sabinove pripadu lze snadno ukazat, ze dnes uz neexistuje zadna moralka. Na Hrade sedi zradce a ve Strakovce lhar, udavac, podvodnik a zlodej.

  2. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    „…, mohl se stát i premiérem“. Stal by se premiérem, kdyby byl ekonomický migrant ze Slovenska.

  3. petrph napsal:

    Řekl bych že ani ne tak srovnávat Sabinu s jistým naším premiérem, leč bohužel spíš s lidmi z období totalitní surovosti komunismu z 50.let. Sabina se zkrátka nechal – jako mnozí jiní, zlomit totalitním režimem.
    Skutečně původně novinář a spisovatel radikál , jeden z největších odpůrců Rakouska, leč po revolučním roce 1848 zatčen rakouskou policií, obviněn ze spiknutí, odsouzen k trestu smrti oběšením, později trest zmírněn na osmnáctileté vězení. Omilostněn v roce 1857,jenže i po propuštění jako politicky element pod dohledem státní policie, která sledovala a prakticky blokovala veškerou jeho další činnost, za sebemenší porušení zákazu publikovat znovu zatýkán.
    Neměl na živobytí pro sebe a pro rodinu.
    A tehdy za ním přichází zástupce rakouské policie, s nabídkou spolupráce…
    Suď každý, jestli můžeš.

  4. ČERT napsal:

    Že jsem nad tím přemýšlel, tak ony totiž ty největší nebo dnes nejznámější vlny čarodějnických procesů, to už ani nebyl tak středověk, jako spíš doba, které dnes většinou říkáme raný novověk (16., 17., ještě ta první polovina 18.století). Jinak, trestný čin čarodějnictví v některých zemích i oficiálně, tedy ze strany platných zákonů existuje dodnes (jako i Saúdská Arábie a jistě další)…
    Ale co je zajímavé, je to i na Wikipedii a píše o tom i francouzský historik Jean Delumenau ve své knize „Strach na Západě (nejen) ve 14.-18.století“, že v Belgii nějakou ženskou soudili za čarodějnictví ještě v roce 1950 – ano, v západoevropské Belgii v roce 1950, kdy už bychom jistě mohli hovořit o nějaké moderní demokracii atd. Takže bychom mohli s nadsázkou říci, že zatímco u nás se roztáčely „pokrokové“ procesy stalinského vzoru, v demokratické západní Evropě se dosud provozovalo takové, jak to asi dnes většinou vnímáme, „tmářství“. Ale samozřejmě zdůrazňuji tu NADSÁZKU – protože ta dotyčná souzená v Belgii v roce 1950 za to čarodějnictví jistě už nedostala trest smrti a jistě se to obešlo bez tortury i nějakého vážnějšího trestu… A nevím jak je to, po mnoha dalších desítkách let, v Belgii dneska – zda tam tedy aspoň čistě úplně teoreticky tenhle trestný čin dosud existuje… (???) V rámci současných norem EU bych si to představit nedokázal…

    • petrph napsal:

      Btw.. podíval jsem se na podrobnosti, a chválabohu, v té Belgii roku 1950 neobvinil z čarodějnictví stát (policie, státní zástupce atd), leč pouze jí pomlouvali její sousedé…A cituji
      „..https://www.muzeummost.cz/cz/exponat/kniha-pojednavajici-o-dejinach-carodejnictvi-a-carodejnickych-procesu
      (žalující stranou) byla Martha Minnen, která chtěla vyvrátit pomluvy svých sousedů, že je čarodějnice a požadovala náhradu škody. Ještě že tak…

      • ČERT napsal:

        Děkuji za vyhledání a upřesnění (měl jsem až tak nějak špatně zafixováno, že právě ti sousedé měli snad i být žalobci, ale je to tak, jak píšete, jak je na tom zdroji, a takhle je to i na té Wikipedii, jen jsem v tu chvíli neměl čas se k tomu nějak vracet a pídit se po těch hlubších podrobnostech)… Ale právě tohle je i na tom Vámi předloženém zdroji uváděno jako poslední soudní proces, kdy byl někdo obviněn z čarodějnictví.
        Ale to „poslední“ by šlo zase asi upřesnit, že tedy v Evropě nebo možná křesťanském/západním světě. Protože každopádně třeba v Saúdské Arábii (a je to velice snadno dohledatelné i přes tu Wikipedii, kam jsem se kvůli tomu před chvílí díval) oficiální soudy odsoudily z čarodějnictví a nechaly stít nějakou (údajně falešnou) léčitelku např. i v roce 2011…

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama