Adam Drda: Svorník mezi komunisty a protidemokratickými proudy se jmenuje Babiš
Kdekdo je v pokušení vykládat rezignaci komunisty Zdeňka Ondráčka z čela poslanecké komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů jako vítězství demokraticky smýšlejícího demonstrujícího lidu, ale to je poněkud odvážná interpretace, píše Adam Drda ve svém textu pro Bubínek Revolveru.
HlídacíPes.org komentář publikuje se souhlasem BR. Text v původním znění ZDE. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Celý případ především dobře ukazuje, v jaké pasti se Češi ocitli a kam přivedli svůj stát. Vyhrocený až extrémní populismus je na vzestupu skoro všude a zkratkovitě se tvrdívá, že dění u nás je jednoduše součástí vývoje v Evropě a ve světě.
Ne že by to v jistých ohledech nebyla pravda, jen je hloupé přehlížet, že česká krize má taky specificky české postkomunistické rysy a příčiny.
Kolik lidí pohne Filipem
Zdeněk Ondráček je předlistopadový příslušník Pohotovostního pluku ministerstva vnitra, v lednu 1989 při Palachově týdnu zasahoval proti demonstrantům, vzápětí o tom žvanil do státní televize nehorázné nesmysly a i dnes na nich jako politik KSČM trvá.
Takový člověk nemá z mravních důvodů v žádné vyšší parlamentní pozici co dělat, o tom není sporu. Zároveň je však obtížné pochopit, proč právě on vyvolává takový hněv. Často zaznívá, že Ondráček je symbol – jenže symbol čeho? Komunistického režimu a násilí, jistě (píše to třeba Jaroslav Spurný).
Avšak z jakého důvodu onen dlouholetý režim výrazněji symbolizuje esenbák s pendrekem než třeba ideový spolupracovník Státní bezpečnosti a nomenklaturní kádr? Předseda komunistů Vojtěch Filip byl před rokem 1989 právník, člen KSČ a aktivní a dobrovolný agent StB s krycím jménem Falmer.
Podle běžně dostupných zdrojů absolvoval přes padesát schůzek s řídicími orgány, za služby pobíral peníze a mj. udal zaměstnankyni podniku Merkuria, na niž se poté StB zaměřila. Týž Vojtěch Filip byl vloni v listopadu bez protestů a bouří zvolen už poněkolikáté místopředsedou poslanecké sněmovny.
S pendrekem nechodil, ve službách státního aparátu a tajné policie však usilovně škodil – v čem je to méně symbolické než počínání pana Ondráčka? Věcně vzato v ničem. Ondráček je ovšem levnější symbol, je postradatelný, kdežto s pozicí Vojtěcha Filipa by, zdá se, nehnulo ani třicet tisíc demonstrantů, kteří by se na Václaváku scházeli denně.
Učebnicová cesta od porážky
Existuje dnes politická dohoda, že vedení GIBS-komise náleží KSČM. Rozladění komunisté zatím odmítají nominovat náhradníka, ale pokud překonají „zásadovost“ (což se může snadno stát, dostanou-li vhodnou nabídku), zase je namístě se ptát: bude snad onen nový člen KSČM lepší než Ondráček?
Ten přece není jiný než jeho soudruzi, protože všichni komunisté zastupují týž extrémní spolek, mají víceméně stejné názory i partajní disciplínu, jsou stejně demagogičtí, prolhaní, protizápadní, protiliberální, proautoritářští a proputinovští atd. Ta strana je nepřijatelná jako celek.
Komunisté nikdy nebyli ve skutečné politické izolaci, to je stejný mýtus jako údajný „dominantní antikomunismus“ u nás, po celá devadesátá léta existovaly koalice pravicových a středových stran s KSČM na komunální úrovni.
V roce 1996 vyzýval Miloš Zeman před senátními volbami, aby lidi ve druhém kole dali přednost kandidátům KSČM před ODS, už v roce 1998 začala část ČSSD mluvit o tom, že by se mělo zrušit tzv. bohumínské usnesení, jímž si sociální demokraté sami zakázali spolupráci s komunisty jakožto „extremistickou stranou“ atd. atp.
Cesta českých komunistů od zdánlivé dějinné porážky k relativně silnému vlivu je učebnicová a je na ní dobře vidět, že v politice má existovat nepřekročitelná hranice: chce-li být někdo demokrat, měl by jasně vědět, s čím a s kým se nikdy nesmí spustit.
Když se ta hranice účelově překračuje, vždycky se to nakonec strašlivě vymstí.
Zatímco tu různí blouznivci bojovali a bojují s „antikomunismem“ a „kapitalismem“ a kdekdo léta tvrdí, že KSČM je zkostnatělá, že od ní žádné nebezpečí nehrozí a že restaurace předlistopadového systému je chiméra (jako by nějaký soudný člověk s takovou hrozbou operoval), zabydlela se v české politice hnusná asociální partaj spojená nenávistí k demokracii a obhajobou totalitního systému („symboly“ – bachař Vondruška, Marta Semelová a další a další), pečlivě pěstovala vazby na Rusko a další autoritativní státy, podporovala vždycky to nejhorší, co se v politice vyskytlo, a čekala na další příležitost.
Teď se naskytla příležitost pořádná a komunisté ji beze zbytku využijí, bez ohledu na hubenější volební výsledek. Nepotřebují vládní funkce, stačí, že získali mocné protidemokratické spojence: prezidenta, SPD a hnutí ANO.
Bureš s Falmerem
Andrej Babiš má ke KSČM nesrovnatelně blíž než jeho předchůdci – ti se komunistů často štítili, jen nedokázali odolat pokušení. Babišův Agrofert i hnutí ANO jsou však plné lidí z podobného těsta a z podobné líhně jako mnozí straníci Vojtěcha Filipa (viz třeba poslaneckou diskusi, která předcházela Ondráčkovu zvolení, nebo všemožné projevy intelektuálně zdatného zákonodárce Jiřího Bláhy).
Snad ani není nutné připomínat, že minulost Bureše-Babiše se té Falmerově-Filipově podobá jako vejce vejci.
Hnutí ANO vzniklo jako podnikatelský projekt na přeměnu státu v zázemí a základnu Babišovy firmy, Babiš koncentroval obrovskou moc a zrušil (s pomocí ČSSD, lidovců a mnoha dalších užitečných pomocníků) řadu nepsaných demokratických pravidel, především zásadu, že ekonomická, mediální a politická sféra musí být oddělené.
Pragmaticky se podle potřeby spojoval a spojuje kdykoli s kýmkoli, a to se netýká jen KSČM, která představuje nejvýraznější příklad. Je logické, že člověk, jemuž demokracie v podstatě překáží (přesně řečeno: překáží mu všude tam, kde se mu nějak vzpírá), kolem sebe shromáždil podobné typy a spolky, že se k němu přirozeně vztahují ti, kdo si stejně jako on už v předlistopadovém režimu počínali problematicky.
Dostávají se s jeho podporou již pět let do veřejných funkcí, jsou i kolem prezidenta Miloše Zemana a mezi těmi, které každoročně vyznamenává (není náhoda, že Zeman bude řečnit na komunistickém sjezdu), jsou v Okamurově rasistické SPD, přicházejí do mediálních rad (viz čerstvou volbu Petra Žantovského do rady ČTK s podporou hnutí ANO).
Nejsou nebezpeční proto, že kdysi sloužili komunistickému aparátu či přímo v něm, ale proto, že toho nikdy nelitovali, nikdy se nezměnili, nikdy se z nich nestali demokraté, nečiní jim problém lhát, jsou zcela cyničtí.
Byli tu dlouhé roky přítomní, v hospodářství, v politice, v žurnalistice, v akademické sféře, spojovali se čas od času při různých příležitostech (všemožné projevy antiněmectví, odpor proti americkému radaru a „všemocnému Bruselu“, uprchlická krize atd. atp.), jenom neměli trvalejší svorník.
Proměna státu v rodinný podnik
Tím svorníkem se teď stal Babiš, který je přitáhl jako magnet, neboť je zdaleka nejsilnější a nejmocnější. Protidemokratické proudy se díky němu scelily a s přispěním značné části obyvatelstva tu vznikla rozsáhlá mafiánská struktura s kořeny v předlistopadovém režimu, která samozřejmě vstřebává a kupuje si „nové“ lidi, protože tak to v mafiích odjakživa chodí.
Ti, kdo podporují tradiční liberální demokracii, se ocitli v pasti. V řadě směrů promeškali čtyři důležité roky, v nichž se mohli Babišovi výrazněji a účinněji postavit (to platí pro mnohé demokratické politiky, většinu novinářů, stejně jako pro řadu tzv. osobností veřejného života), teď už to půjde o dost hůř.
Cesta z pasti pořád existuje, ale zase je o něco delší, namáhavější, nedá se zkrátit žádným „fíglem“, a především by se při ní neměly opakovat chyby z minulosti.
Například často prosazovaná představa, že by Babiše po posledních volbách mohly „mírnit“ mnohem slabší demokratické strany, pokud s ním vytvoří vládu a spolu s ním postaví „hráz extremismu“, je až neuvěřitelně naivní, je to takový „fígl“ a chyba v jednom.
Politici, kteří se (možná) do takového podniku pustí, budou totiž nuceni akceptovat Babišův obří mocenský útvar a střet zájmů jako normu, budou nuceni přestat se jím kriticky zabývat, protože jinak by vládní koalice nemohla vůbec fungovat.
Budou nuceni posvětit babišovskou proměnu státu v rodinný podnik. Žádnou „hráz extremismu“ pochopitelně nepostaví, naopak se dobrovolně vmanipulují do role kompliců, které bude Babiš kdykoli vydírat a ovládat skrz neformální mafiánskou koalici s SPD a KSČM. Stanou se z nich nedůležité a slabé součásti mafie, kdykoli odstřihnutelné ocásky.
Zásadně důležitý a zatím bohužel nepříliš reálný se zdá spíš opak: tedy pevná opoziční spolupráce demokratů, kteří jsou sice ve sněmovně v menšině, což ale vůbec neznamená, že jsou do budoucna bezmocní.
Babiš má s komunisty a s SPD mnoho společného, ale jsou tu i podstatné zárodky konfliktů: za prvé je zvyklý o všem rozhodovat a všechno sám řídit, ale mafie, již spoluvytvořil, je už příliš rozsáhlá, jednotlivci v ní mají vlastní zájmy.
Navíc se v ní zjevně rodí silný „klan“, který tvoří prezident, respektive Hrad, KSČM a SPD, který nebude automaticky poslouchat a asistovat při rozšiřování Agroimpéria, který zkrátka nedá „velkouzenáři“ nic zadarmo (Vojtěch Filip to docela důrazně naznačuje).
Za druhé je Babiš na rozdíl od podstatné části mafie prozápadně orientovaný (i kdyby to bylo jen kvůli byznysu), chce vypadat před evropskými lídry jakž takž dobře, nepřeje si, aby ho strkali s extremisty, tj. s jeho faktickými kumpány, do jednoho pytle.
Komunistům a stejně tak Zemanovi a Okamurovi jsou demonstranti v ulicích lhostejní, jsou zvyklí, že vyvolávají odpor, přízeň Západu je ani v nejmenším nezajímá. Babiš je v tomhle směru o něco zranitelnější, lze na něj tlačit, taky se opírá o trochu jiné voliče, bojí se, aby neztratil podporu mas.
Navíc jeho vláda pořád nezískala důvěru a on sám má pořád na krku trestní stíhání. Stručně řečeno, jeho všežravá taktika „využiju všechny a rozhodovat budu sám“ mu nemusí tak docela vycházet.
Ať se máchá v potížích
V tom je do budoucna šance demokratických politiků a demokraticky smýšlející veřejnosti, jestliže nezapomene, že Babiš není oběť extremistů, ale hlavní hybatel krize.
Ať se máchá v potížích, které způsobil, ať se to nakonec projeví na voličské podpoře, ať je vidět, koho vytáhl k moci. Ať části mafie válčí mezi sebou, ať je to všechno zřetelné.
Populistická postkomunistická mafie nového typu se nedá porazit výzvami, peticemi ani demonstracemi, jakkoli mohou být důležité třeba v tom, že podporují rezistenci uvnitř institucí, dávají sílu slušným soudcům, policistům, úředníkům, lidem v různých kontrolních orgánech atd. Dá se porazit jenom politicky a ve volbách.
Z toho plynou dva předpoklady: opoziční politici musí začít pracovat, trpělivě objíždět i ty nejzapadlejší vesnice a získávat lidi na svou stranu (skrz masmédia se jim to nepodaří, žádná masmédia jim brzy nezbudou).
A organizátoři protestů by zase měli opustit pitomé pravidlo, podle něhož opoziční politici na „občanských akcích“ nemají vystupovat, jako by byli prašiví („symbol Kalousek“).
Zemanův mandát skončí za pár let, Babiš taky jednou padne: je třeba myslet dopředu, s velkým předstihem pečovat o to, aby je pak mohlo nahradit něco lepšího.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
25 komentářů
S tím závěrem lze sice souhlasit, ale ta situace je o něčem jiném, Totiž – ptejme se proč o minulosti pana Ondráčka začalo psát až nyní, v souvislosti s jeho návrhem na funkci ve vedení GIBS-komise, a proč o ní média neinformovala sotva před pár měsíci, před volbami? Proč už se tehdy k tom nevyjadřovaly elity národa a nekřičely „Nevolte mlátičku Ondráčka poslancem“,“Nevolte mlátičku Ondráčka poslancem“?? Zná někdo odpověď?
Ona ta odpověď zase nemusí být tak těžká – když obrátíme pozornosti na druhou stranu – a zeptáme se co je to ta GIBS – a jakou funkci má tento účelově politicky zřízený útvar „nad policií“, jehož jedna z první akcí byla politicky řízená likvidace policejního ředitele Lessyho. A jak vlastně pracuje dodnes, a co dělá či nedělá kdy jak se všeobecně přiznává,že řada policistů si počíná velice brutálně, jak vůči občanům jednotlivě, tak při různých veřejných aktivitách? Kdy rovněž (jak i zde na HP zmiňováno) se policie dopouští řady pochybení a porušování práv občanů během vyšetřování?
Tak jestli to není obráceně, zda pan Ondráček nevadí protože byl kdysi u STB, ale protože potom po sametovce dělal velice dlouho odbornou a vyšetřovací práci u policie, takže by byl právě na tuto funkci kontroly činnosti GIBS právě ten pravý, ale někomu – ať mezi politiky, či u policie se to nelíbí)??
Petře Pechu,prokoktal bych totéž.Dík za Vaše nekoktání téhož.Ahoj.
Nejsem, ani jsem nebyl komunista. To pro pořádek. Byla obrovská chyba, když se po revoluci nezakázaly všechny ty známé škodlivé ideologie. Tedy i jejich partaje. Je stejná chyba, když se nyní nezakazuje i islám. Naopak, podporuje se.
Pod rouškou nedomyšlených lidských práv a svobod si demokratická společnost sama zadělává na obrovské, až existenční problémy. Každý „liberál“, který používá tuto mantru je naivní a hloupý. Nejsem liberál. Nejsem komunista, ani nácek. Považuji se za normálního občana. vadí mi tisíc věcí a nesmyslů, které mne omezují a nesouhlasím s nimi. Nelezu do zadku nikomu, netleskám Západu, nemám proč. Není mi vzorem. Naopak. Netleskám ani Východu. To proto, že jsem ze Středu. Ten mnozí jakoby neuznávají. Proto ti, kteří toto neuznávají, neumí a a ni nechtějí rozlišovat své okolí. To je v jejich očích buď proruské, nebo prozápadní. A je to přitom jako v politice, kde se mnozí nešikovně dělí na pravici, levici, ale i střed! Tam je to „normální“, tak proč to není stejně normální i v tomto pohledu na věc? Já se nechci paktovat ani se Západem, ani s Vychodem. Být tedy vyhraněný s jedním proti druhým! Naopak, chci jednat s každým, ne ale proti někomu. Mohu si vybírat, s kým chci, nebo nechci jednat. Vše je o vzájemné komunikaci. Nechci li se s někým bavit, proč ne-ale to neznamená, že se musím okamžitě otočit na tu „druhou stranu“. Potom bych se nedočetl, že je něco „proruské“, „protizápadní, a pod. bláboly. Nikdy nic není a nebude jen proruské, nebo prozápadní. Vždy jde o konkrétní věc. A právo rozumné volby. Nechci, aby mne někdo tahal násilím k jedné, či druhé straně. A nepřeji si to!
O sobě budu rozhodovat pouze já sám! A já bych nedovolil vzniku žádné nenávistné a ničivé ideologii. A kdyby už existovaly, tak bych je zrušil. Tvrdě, neliberálně. Protože vím, kolik zla způsobily a neexistuje pro ně místo v rozumné společnosti. Jenže ti neoliberálové se bojí, svázáni svými přihlouplými lidskými právy a svobodami, které si nechají těmi zhoubnými ideologiemi pomalu, ale trvale odebírat.
Směji se všem těm současným demonstracím „studentů“. Jsou falešné a nešel bych je podpořit. Namísto trapného žvanění bych konal. A až jednoho krásného dne dojde ten falešně opěvovaný liberalismus, spíše neomarxismus na hranu, svou očividnou pitomostí, nechám ho spadnout. Zvedat ho nebudu. Perestrojka EU taky nebude-nepodařila se ani bolševikovi, nepodaří se ani hloupému neomarxistovi, ehm, liberálovi. Budou se řešit daleko větší střety, ne s komunisty, ne s fašisty, ale s islámem.
Jinak, malá douška, v rámci dnešního temného výročí, bych očekával něco k tomuto tématu. Ale světe div se, žádný z těch typicky „prozápadních“ webů o napochodování německých nácků do naší vlasti nedal ani čárku. V tomto kontextu mi je tohle blábolení pouze o zlém pendrekářovi Ondráčkovi těžce volný. A připomínám demonstrace studentů s jejich, ehm, s něčím heslem „vyjdi ven“! Jsem žádostiv, zda čeští studenti přijdou i s tématem Protektorátu, nebo nepřijdou. Můj vyvinutý šestý smysl mi říká, jak to dopadne. A v tom případě bych někomu a bylo by jich hodně, rád plivnul do obličeje.
Není k zamyšlení to, že se redakce trefuje do komunisty Ondráčka a současně nevadí „bývalý“ komunista, nyní generální ředitel ČT P. Dvořák?! Tak buď jsme důslední, nebo nedůslední, ale důsledně nedůslední? To fakt ti „bývalí“ komunisté nevadí? Mně vadí!
Jestli víte o tom, že ředitel ČT před listopadem 89 mlátil demonstranty, dejte nám vědět. Nebo že by snad nikoho nemlátil… ???
Jste tak naivní, nebo se snažíte pochybovat o mé inteligenci? Každý komunista, notabene takový, který vstoupil do KSČ dva měsíce před listopadem 89, musel vnitřně být ztotožněn s tím, co vládnoucí partaj koná. Těch demonstrací proti zvůli komunistů bylo docela hodně. A pokud i za takové situace někdo do KSČ vstoupil, musel to vnímat. Z mého pohledu to nikoho neomlouvá, naopak. P. Dvořák není jistě prosťáček, který neví, co dělá a proč to dělá. Nemusel nikoho „mlátit“, stačí, když to mlácení „schvaloval“, tím, že se přidal na stranu těch bolševických gaunerů. Je to nejen pro Vás dost logické?
Apropos, proč jste nezařadili do dnešních článků článek na okupaci Československa 15. března 1939 německými okupanty? Okupace nácky není pro vás dosti „cool“? Rád si přečtu Vaši reakci.
Odpověděl jsem na Váš dotaz. Máte problém se zveřejněním mé odpovědi? Proč se jmenujete hlídací pes, když hlídáte pouze někoho? P. Dvořák, tím, že vstoupil dva měsíce před listopadem 89 do KSČ dal jasně najevo, na čí je straně! Demonstrací bylo hodně, „pořádkové síly“ mlátili demonstrující stále. P. Dvořák to musel vědět a svým vstupem do KSČ to tiše odsouhlasil. Proč obhajujete takové amorální „bývalé“ komunisty? Nechápu to!
Hm, tak už dvě mé odpovědi na Váš dotaz „čekají na schválení“, nebo se někam ztratily.
Nebo se mám domnívat to, že hlídací pes, ty mé příspěvky neuhlídal? Uplynuly už hodiny a to je času na schválení, pane hlídací cenzore, docela dost. Kupodivu, na vašich stránkách žádná početně pestrá debata neexistuje. Čím to bude, vážený pane?
Do třetice, pan Dvořák vstoupi do KSČ v době, kdy probíhaly demonstrace a policajti mlátili demonstrující spoluobčany hlava. nehlava. Takže pan Dvořák moc dobře věděl, jaká je doba a co přináší. Vstupem do KSČ počínání režimu osobně podpořil. A bití tím de facto schválil. Slušný člověk by toto nemohl udělat. A proto pan Dvořák byl komunista a já ne. Pokud mi nechcete zveřejňovat mé slušné příspěvky, jste stejní, jako ti bolševici. Těm pravda také překážela a byli za ni schopni lidi i popravit. Vy zatím pouze „cenzurujete“. Jako oni. Výmluvy na časovou a nevím jakou aktivitu, proč to nejde, si nechte pro sebe.
Chcete místo Dvořáka například Komárka? Tak pokračujte…
Velmi výstižné, i když to není opravdu veselé čtení. Díky.
Máte pravdu, výstižné a neveselé. Já se k tomu ještě stytím. Stydím se před vnoučaty. Co jme jim to udělali? Učíme je, že lhát, podvádět a nenávidět je jedině správné?!
Velice dobrá „varovná“ analýza úpadku pudu sebezáchovy a „ocenění“ úrovně bohorovnosti občanů ČR nad plíživou snahou bolševického zla v nových podmínkách a za použití starých triků k ovládnutí hřiště ve hře o všechno podle bolševických pravidel. Zbývá ještě, aby někdo provedl uvěřitelnou analýzu toho, proč ti bohorovní občané jsou bohorovní (neteční) k nebezpečí. Asi někteří kovaní „komisaři“ mne budou tepat za antibolševismus, ale neprávem, já jen nesnáším zlo v jakékoliv podobě a radím tento postoj každému, nemůže na něm nic ztratit. Ještě se připojím k autorovi článku s vědomím, jak se ta hydra bolševismu roztahuje nejen u nás, ale vidíme co se děje u sousedů na Slovensku. Tam se podařilo „prekabátěným“ bolševikům pod vedením R. Fica tak oblbnout občany, že již několik sezón okupuje politickou scénu s mantrou, že nikdo nemůže nic dělat lépe pro občany Slovenska, než Fico s jeho partají (bývalými bolševiky pod jiným názvem). Snad naši občané sledují tamější vývoj a mohou posoudit konsekvence událostí. Co vidíme a slyšíme? Ficovi teče do bot, neboť se Slováci probudili! Co dělá Fico? Ohání se demokracií, uráží svoje oponenty, politické soupeře a chce stále rozhodovat jako majitel Slovenska. Hlavně útočí na city občanů s heslem, že Slovensku hrozí velké nebezpečí, neboť zrádci lidu se spikli proti demokracii a platí je Séreš. Napadá mne myšlenka, že jestli je Fico tak geniální vlastenec, tak věděl, jaké nebezpečí hrozí Slovákům, kdyby ten žvanivý Kuciak dokázal prodat Sérešovi ten materiál o propojení Fica (přes Máriu) na mafii, tak bych se nedivil, že dle bolševického hesla – když se kácí les, létají třísky- udělal potřebná rozhodnutí k ochraně Slováků před zkázou, kterou teď prochází Slovensko – Slovensko bez Fica! Ale dělá, co se dá, místo sebe prosadil svého prince Pellegriniho (já, když zavřu oči a mluví Pellegrini, tak slyším Fica!). Takže Fico (bolševici) v posledním tažení určitě není a je to na Slovácích, zrovna jako na nás, občanech ČR, zda si necháme od bolševického zla kydat na hlavu. Zdá se mi, že studenti již pochopili, že je zle a svítá naděje. Probudí se i ostatní? Uvidíme, Falmer a jeho klaka nespí!
Ten důvod bohorovnosti našich občanů je přece v tom, co opakovali všichni politici od Havla přes Klause k Sobotkovi, a dalším. Máme přece demokracii, máme demokratickou ústavu, máme demokratickou nezávislou justici, máme demokratickou armádu jako součást NATO, máme demokratické politické strany, jsme součásti demokratické EU, budeme postupovat čistě demokratickým způsobem, máme důvěru obyvatel v demokracii…
Copak snad tohle všechno vyletělo komínem jen díky pár reklamním fíglům pana Babiše? Nebo ani ta demokracie nebyla po celou dobu tak poctivě budovaná jak nám politici po celou dobu tvrdili? A nyní se to mediální pozlátko rozpadá? Možná jen jediný příklad ze stovek – skutečně šlo v případě paní Nagyové „jenom o pár kabelek“ – jak nakonec dopadlo stíhání, když veškerá další obvinění (i díky exkomunistické soudkyni Králové) byla z formálních důvodů zrušena???
Děkuji pane Webere.
Jen se obávám, že se masy neprobudí. Mají se dobře a je jim slibováno a rozdáváno. Dnes mě například dorazila moje známá, ředitelka mateřské školky, volila Zemana, a prý proto, že dostávala emaily od přátel, kterým věří a že mi je měla také přeposílat, abych pochopil co je Drahoš za člověka, toho přece volit nemohla.
Dožil jsem se děsivého období svého života. Ztrácíme schopnost rozlišovat elementární příznaky co je dobro a co zlo, opakovaná lež se stává pravdou Stbák nikomu nevadí. Zlo je přeci imigrant. Už se mi z těch lidí dělá špatně. Děsí mne, že i vzdělaní lidé, jsou schopni podlehnout přetlaku dezinformací, přeposílaných přáteli já osobně přátele ztrácím, nejdou přesvědčit, mají to načtené z emailů a já stále nejsem ochoten rezignovat. Budu ale muset, přestanu se zajímat o dění v politice a sobecky se budu starat jen o sebe a své blízké, zjistil jsem, že nemohu nic změnit a ničí mne to. Děkuji ale za tento článek a váš komentář. Jsem rád, že nejsem úplně sám, že situaci někdo hodnotí, velmi podobně jako já a navíc ji hezky popíše.
a proc si myslite,ze mate pravdu. Ta reditelka volila dobre pro budoucnost prave deti. Nevidite, ze jsme pod diktaturou EU. Zeme rozkradena, kde jsme byli drive a co jsme ted. Nesobestacna zeme vzhlizejici k zapadu, co nas vzdy predhodil a zklamal berouci nas jako sluhy. Neslavime statni vyroci, prepisuji se dejiny.
Paní Dano, nemusím mít pravdu, mám jen rozum, žaludek, morálku a schopnost analyzovat. A ona známá ředitelka se rozhodla na základě desinformací, kterým jste pravděpodobně podlehla i vy. A je mi tedy líto i vás, pokud tedy nejste osoba vyznávající nutnost silného vůdce, který vás povede životem jako v Rusku nebo Číně, kde stačí ke kriminálu i pozvednuté obočí. Stačí vám to takhle. Práci čest.
A to Vám nikomu odtoku 1990 nevadí exkomunista, bývalý komunistický politruk Beneluxu,ministr průmyslu Klausovy vlády Ing V.Dlouhy_likvidator našeho strojinskeho průmyslu,ani vám nevadí Kalousek, který žádal v 80tych letech o vstup do KSČ.Nejvedsi a nejpodlejsi zloděj.
Začnu asi takto: nu, podívejte se, já zjednoduším Vaši diagnózu bohorovnosti širokých mas lidu a že máte názor na škodlivost propagace slušnosti, tolerance, korektnosti a etiky v rámci demokracie, která „hýbe“ světem na západ od nás je určitým způsobem možné, zvláště když sem pletete vliv našich vrcholných (bývalých) politiků na čirou mysl lidu, který asi dle Vás těmto politikům visel na rtech a s upřímností sobě vlastní se příklady řídil. Já si ale myslím, že matkou té bohorovnosti je přílišné žvanění lidu, bez ohledu na záludnosti nejen života, ale také politiky a lidí kolem nás! Poukáži zjednodušeně na příběhy z partnerských svazků, jedno jakého druhu, jak mnozí dopadli v těchto svazcích (statisticky doloženo) jen proto, že na začátku byla nejspíše jen láska, později plíživé prosazování vlastních zájmů, bohorovná zrada, nástup kalkulačky a rad kamarádů (kamarádek) o tom, že to si nemáme nechat líbit a jen úpadek partnerství včetně dramat, či tragedií jež byly jejím výsledkem s přímým dopadem na nevinné děti. Kdo si nechal poradit od rodičů, nebo svých nejlepších přátel, že, tohle nemůže dopadnout dobře (partnerství)? Nikdo! Neboť, kdo má právo mi kecat do života?! Takže přehnané sebevědomí má podíl na zásadních přešlapech , to se týká také politiky. Kdo si nechá poradit, že by měl být opatrný s ohledem na záludnost právě politiků, dnes to vidíme především na zarputilosti a neoblomnosti lidu „prostrkat“ do popředí vládnutí spasitele Babiše a jeho bratry kočičí pracky. Výsledek bude obdobný, jako s těmi partnerskými svazky!
Sice bych mohl odpovědět, že souhlasím s tím že morálka občanů se značně zhoršila, to se promítlo do oné lhostejnosti v kritice politiky, ale ta situace je o něčem jiném.
Protože – tady byla nějaká společenská morálka za komunistů – v něčem byla hrozná, ale (třeba) rodiny držely při sobě, podniky byly jenom státní, takže se moc nebylo o co se handrkovat a podvádět..
A po revoluci jsme začali přebírat jak společenské poměry, tak i morálku Západu, kde to co popisujete je zcela běžné..Ale ani to není vysvětlení.
To vysvětlení je v tom že společenská morálka Západu se zkrátka mění – a to co jsme my považovali za morálku už se dnes za ní nepočítá. Dnešní pojmy morálky už jsou jiné – gender, multi kulti, práva menšin, politická korektnost…Kdybych se pokusil o bonmot , dneska spíše s pomocí právníka obhájíte za vraždu, než když řeknete černošce že je černoška..A kdybych dal přímý příklad – zda se dá třeba z pohledu naší starší morálky dá obhájit reálná činnost norského Barnevernu.
A teď, co má toto společného s politikou? Právě to co jsem napsal bohorovnost občanů vůči politice a soustředění se na tyto aktivity je dáno právě tím, že předpokládají, že ty základní jistoty demokracie a právního státu jsou dané a neměnné, o ty se starat ani bojovat nemusí…Jistě – dneska spousta mladých demonstruje proti Babišovi a Zemanovi a pro svobodu toho či onoho. Ale když se jich zeptáte, zda by šli tu svobodu bránit s puškou v ruce na ruský front, asi se podiví – na to přece NATO máme..
Můj poslední komentář je odpovědí na komentář zn. Petrph z 15.3. , 20:59 h.
Pro zn. PM z 15.3.,21:38 : Rozumím Vám, že jste ze současného „světa“, vypadá to, že zatím jen u nás, nešťastný, ale neházejte flintu do žita, věřte, že si především nastupující generace s tím poradí. Zvláště tady na Východě, se pokouší starší generace bolševiků v posledním tažení chopit opět kormidla, ale pozor, dimense jsou jiné, z jejich dětí se stali kapitalisté, tak o boji proti buržoustům to nebude. Určitě registrujete snahu o potřebě angažovanosti tzv. „úspěšných“ nejen do politiky (kdo to propaguje, snad nemusím psát), ale pište si, že to má hlubší strategický smysl. Já vzhlížím s nadějí právě k mládeži (vzdělané), že si s tím poradí, kdo je s ní v kontaktu, ví, že na to mladí mají. Zaujala mne Vaše pasáž o těch přeposílaných emailech. Já přidám svoji zkušenost z domova: moje partnerka si asi před dvěma roky založila účet na fejsbúku, spřátelila se přes něj kupodivu s určitou sousedkou(dle mého rizikovou ) a mezi sebou si často přeposílají maily, které se týkají politiky, imigrantů a ty jsou v drtivé většině hysterické, provokační atd. Já jsem již odmítl něco takového komentovat, neboť je to na hlavu. Co se týká sociálních sítí, jejich vlivu na partnerku, tak sleduji, že se spolu méně bavíme, asi se názorově čím dále více odcizujeme, ona sedí u „toho“ několik hodin denně, takže nevím, kam dojdeme v budoucnu. Já i z této zkušenosti považuji sociální sítě za jed ( i přes jejich přínosy) pro člověka a obávám se, že on na to dojede. Odevzdává se totiž do „rukou“ nebezpečné závislosti na cizím fenoménu. Tím pomíjím možný blackout elektronických médií z jakéhokoliv důvodu a následnou bezradnost lidstva. To ovšem neznamená, že musíme věšet hlavu, je potřeba být vnitřně silný, vědomý si záludností života a být připraven vzdorovat tuposti a pitomosti jiných taky lidí.
Prohlédl jsem si na DVTv
Stávka studentů: Toto je revoluce! Vláda je nás všech, naši budoucnost si ukrást nenecháme.
A neztrácím naději. Kapička světla a naděje, v hnusu současnosti reprezentované – ANO, SPD, KSČ(M). Děkuji aktivním studentům, nakonec jde především o ně a jejich budoucnost. Dnes se mi bude lépe spát.
Pro „tondach“
Prosím vás, nezáleží na tom, co chci já, ale to, aby v takových postech nebyl žádný komunista, nebo „bývalý“ komunista. Podobně, jak to v této diskusi již někdo vyjádřil v případě V. Dlouhého. Bohužel, (bývalých) komunistů je na vysokých státních postech spousta. A ten pojem „bývalý“ je tristní. Letos končí svou misi mj. generál Petr Pavel, bývalý komunista, nyní dvojka v NATO. To je jakoby bývalý aktivní vysoký nacistický oficír „po válce“ sloužil ve velení Varšavské smlouvy. Z přesvědčení.
Já jenom když uvádíte to přirovnání s „aktivním vysokým nacistickým oficírem a velením Varšavské smlouvy“, tak skoro i takoví také mohli být. Slavný maršál von Paulus, který, samozřejmě jako vysoký velitel ve službách nacistického Německa, padl u Stalingradu do zajetí Rusům… Dožil v NDR a dokonce se mu připisuje podíl na založení její lidové armády. Ale tak jistě, i vojáci (stejně jako policisté, když je tu řeč také o Ondráčkovi) jsou prostě vykonavatelé svojí profese, bez ohledu na vládnoucí režim nebo ideologii…