Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
FB Česká televize, zdroj

Zestátnění rozhlasu a televize, které navrhuje Okamura, funguje. V Barmě, Íránu či Turkmenistánu…

Netrvalo to ani tak dlouho a politika Tomio Okamury začala získávat ostřejší kontury. Jeho návrh zestátnit Českou televizi a Český rozhlas je sice evergreenem politických projevů, ale přesto si zasluhuje pozornost.

Čistokrevně státní média existují pouze v chudých, autokratických a nedemokratických zemích. V Evropě jsou pouze v Bělorusku a částečně v Ruské federaci.

Opíjení lidu novinářskou lží

Na americkém kontinentu se s nimi nesetkáváme takřka vůbec, a státní média tak ve větším měřítku existují pouze v některých afrických a asijských zemích a na Středním východě, konkrétně v Barmě, Etiopii, Číně, Íránu, Sýrii, Turkmenistánu, Uzbekistánu a samozřejmě není možno zapomenout na Severní Koreu.

V demokratickém prostředí je státem vlastněná televize nebo rozhlas neznámým konceptem. Na druhou stranu je nutno konstatovat, že kupříkladu loňské podřízení polských veřejnoprávních médií ministerstvu financí je krokem velmi nebezpečným směrem.

Důvodem je to, že státní vlastnictví médií přináší nebezpečí manipulace s informacemi ve prospěch vlády, brání veřejnosti k přístupu k informacím potřebným pro kvalifikovaná rozhodnutí, a tudíž brzdí demokratické procesy.

Obecně platí, že čím menší je dohled státu, tím svobodnější je společnost. To samozřejmě za předpokladu, že stát zajišťuje své základní funkce.

Státní média se vyznačují vždy preferencí vládnoucích stran a potlačováním a ignorováním opozičních názorů. To si dobře uvědomovali diktátoři od Napoleona, přes Lenina a Hitlera až po Marcose, kteří z tohoto důvodu média podřídili státní moci.

V. I. Lenin zdůvodnil nutnost zestátnit média tím, že nestátní média pouze „opíjejí lid sprostou buržoazní novinářskou lží“.

Směrem k autokracii

S rozvojem internetu je státní cenzura médií mnohem složitější. Proto se stále objevují snahy cenzurovat neinternetovou část médií. V některých zemích tak dochází k paradoxu – cenzura rozkvétá přesto, že i chudé, nedemokratické a autokratické státy se nacházejí v informačním věku.

Zestátnění médií je tedy instrumentem, který je sice účinný, ale relativně archaický. Politik Tomio Okamura by chtěl ale ve svých návrzích jistě jít dál; inspirací mu mohou být země jako je Venezuela, Pákistán či Turecko. Tyto země zavádějí i subtilnější a skrytější nástroje kontroly médií, než je jejich zestátnění.

NOVÁ EXKLUZIVNÍ PUBLIKACE HlídacíPes.org. Vůdce pro 21.století..

Jedním z těchto nástrojů je oprávnění telekomunikačního úřadu odpojit každou webovou stránku, jejíž obsah je v rozporu s veřejným pořádkem nebo zákonem. Tento rozpor je pak samozřejmě identifikován nějakým vládním úřadem.

Dalším oblíbeným instrumentem je zablokování serveru z důvodu jeho napojení na korupční kruhy.

Zmiňované státy také často využívají neviditelnou cenzuru, která spočívá v podpoře entit vzbuzujících dojem nezávislosti. Tyto entity, které jsou zdánlivě součástí občanské společnosti, pak diskreditují oponenty vládní garnitury, a to nejčastěji opět za pomocí jejich obvinění z korupce, praní špinavých peněz a obdobných nelegálních aktivit.

Jak je vidět, můžeme se z dílny Tomia Okamury dočkat ještě mnoha návrhů, které Českou republiku posunou ještě více k autokracii, než jen návrhu na zestátnění veřejnoprávních institucí.

 

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře