Scény, kdy ruský buldozer kvůli vyhlášenému embargu demonstrativně na ulici rozjíždí zmražené husy „ze Západu“ už prý v Rusku tolik vidět nejsou. Embargo na vybrané zemědělské produkty ale trvá. Jaký to má dopad na české firmy i na Rusy samotné?

Navzdory sankcím i ruskému embargu na dovoz vybraných zemědělských produktů zůstává Rusko stále nejvýznamnějším českým agrárním trhem mimo země Evropské unie. Česko také do Ruska vyslalo svou agrární diplomatku Nikol Hruškovou. „Je opravdu viditelné, že v ruských obchodech dominují ruské produkty, ruské potraviny a Rusové je s nadšením kupují a podporují,“ říká Hrušková.

Buldozerem proti jídlu

Česká společnost Madeta se asi nejčastěji uvádí jako příklad firmy, na kterou ruské potravinové embargo dopadlo nejvíce. Jaké jsou ty další?

Nechci uvádět konkrétní jména, ale faktem je, že právě firem z oboru mlékárenství se to dotklo nejvíce. Pro export do Ruska máme asi dvacet certifikovaných podniků a ty aktuálně nemohou vyvážet. Plus se to dotklo firem, které vyrábějí masné výrobky.

Jak je to s možností sankce, respektive potravinové embargo, obcházet? Známé jsou případy, kdy se výrazně zvýšil dovoz exotické papáji údajně původem z Běloruska…

Znám to z ruských sdělovacích prostředků, kdy se takové snahy projevují ve dvou variantách. První jsou úspěšné, kdy se v aktuálních statistikách obchodu ukazuje, že Bělorusko zhruba zpatnáctinásobilo vývoz mořských ryb do Ruska, narostl i dovoz exotického ovoce. Takže některým evropským zemím se skutečně daří nadále touto cestou exportovat. Pak jsou ale i případy, kdy je zboží zadrženo na ruských hranicích, na celnicích a je pak likvidováno.

A ještě se to ničení potravin děje takovým tím demonstrativním způsobem, kdy se západní potraviny rozjížděly na ulici buldozerem?

Občas to ještě někde zahlédnu, ale myslím, že se to příliš neosvědčilo. Sami Rusové na to nereagovali úplně dobře, takže se to už neukazuje tak okatě jako v počátcích platnosti embarga.

Byla i snaha dehonestovat kvalitu západních potravin – aférami s nedostatečnou hygienou, závadností výrobků…

Aktuálně se řeší některé kauzy ve vztahu k Bělorusku, kde byla několika mlékárnám a masným provozům pozastavena možnost exportovat do Ruska právě s odůvodněním, že to nesplňuje všechny veterinární a další předpisy. To se děje pořád.

Jaké šance se navzdory embargu v Rusku otvírají českým firmám v zemědělském a potravinářském sektoru?

Máme výhodu, že jsme i před sankcemi do Ruska exportovali zboží jako pivo, chmel, mák, krmiva, cukrovinky… To jsou naše hlavní vývozní agrární položky, které pod sankcemi nejsou, i když vlivem devalvace rublu došlo ke snížení objemu vývozů. Perspektivní je i vývoz technologií, stavba pivovarů a minipivovarů, stáčecích linek, pekáren, zemědělské techniky…

Soběstačnost do roku 2020?

Ruský ministr zemědělství Alexander Tkačev v září 2016 tvrdil, že sankce by měly trvat co nejdéle, protože „ruští spotřebitelé jsou nyní šťastni z toho, že v obchodech nacházejí domácí zboží“. Jak to vypadá z uživatelského hlediska v ruských obchodech, je tam patrný pokles množství západního zboží?

Já jsem v Rusku začala fungovat v době, kdy už sankce platily, takže jsme nezažila ten moment zlomu, kdy nastal výpadek západního zboží. Teď je ale opravdu viditelné, že tam dominují ruské produkty, ruské potraviny a Rusové je s nadšením kupují a podporují. Ačkoli myslím, že podobné snahy, abychom jako spotřebitelé kupovali více české produkty, je i u nás.

V Rusku se dokonce mluví potravinové soběstačnosti. Má to být do roku 2020 – je to reálné?

Rusko si v doktríně o potravinové soběstačnosti stanovilo několik základních potravin, v nichž chtějí být soběstační. Ne třeba stoprocentně, ale pohybujeme se na nějakých 85 – 90 %. To se týká všech druhů masa, pak mléka, brambor, obilí a dalších základních potravin. Ve většině těchto položek se jim – podle statistických údajů – tuto doktrínu daří už nyní naplňovat. Deficit je stále u mléka, u ryb a hovězího masa.

Znamená to, že poté, co jednou třeba skončí sankce a pak i potravinové embargo, bude mnohem větší problém se prosadit na ruském trhu v těchto segmentech?

To se dá těžko předjímat, nicméně jedna věc je kvantita a druhá věc je kvalita. Rusové sice množství svých potravin naplňují číselně, ale na některých druzích výrobků je vidět, že kvalita není úplně ideální. Takže bude záležet na tom, jak se zachová ruský zákazník, až si bude moct vybrat mezi domácí a zahraniční produkcí. Důležitým faktorem bude i cena. Ačkoli by se mohlo zdát, že by domácí produkty měly být levnější než to, co se doveze, ne vždy to tak je. Ruské zemědělství ale není příliš efektivní, takže často ty domácí věci jsou dražší než dovozové.

Cítíte se být v Rusku coby zemědělská diplomatka vytížena?

Cítím se být dosti vytížena, i když často dostávám otázku, co dělá zemědělský diplomant v Rusku, když jsou přeci sankce. Protože panuje názor, že sankce jsou plošné a nemůžeme do Ruska vozit nic, což není pravda. České firmy nepřestaly mít zájem o Rusko. Řešíme tedy projekty lokalizované přímo v Rusku, export, náročnou agendou je i vyřizování různých certifikátů.