Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
cool revolution via Foter.com / CC BY-NC-SA, Whistleblowers

Zákon na ochranu whistleblowerů: Potřebná norma, nebo podpora udavačství?

GLOSA. Vláda projednala návrh zákona ministra pro lidská práva Jana Chvojky, který se týká ochrany tzv. whistleblowerů. Zákon má chránit zaměstnance, kteří oznámí policii protiprávní chování svého zaměstnavatele nebo svých kolegů, před výpovědí z pracovního poměru. Konečné slovo by teď měli mít poslanci.

První zarážející věc na tomto návrhu je již samotné označování zákona. Sám předkladatel jako by se styděl za to označit ho pravým jménem, tedy že jde o zákon na podporu udavačství.

Z hlediska deklarovaného účelu zákona je to zákon zcela zbytečný. Pokud by totiž skutečným důvodem výpovědi dané zaměstnanci bylo jeho oznámení protiprávní činnosti zaměstnavatele, byla by taková výpověď neplatná již podle stávajících právních předpisů.

Vyber si, koho upřednostníš

Na oznamování trestné činnosti samozřejmě není nic špatného či nemorálního. Zaměstnanec má takovou možnost i dnes, aniž by k tomu potřeboval navrhovaný zákon.

Podstata návrhu zákona o ochraně whistleblowerů ale spočívá v tom, že udavačům petrifikuje jejich pracovním místo u zaměstnavatele, kterého udali, a mezi kolegy, proti nimž udání směřovalo, a to bez ohledu na to, zda je udání důvodné nebo je vedeno pouze snahou o pomstu, osobní animozitou nebo jinými nízkými motivy oznamovatele.

Zákon se tak stane požehnáním pro všechny frustrované, kteří si chtějí vyřídit účty se svými šéfy a kolegy.

Od Bacha k normalizaci

Udávání, donášení neboli práskání má v Čechách bohatou tradici, která se táhne od dob bachovského policejního státu, přes nacistický a komunistický režim.

Podpora udávání byla a je spojena s totalitními režimy, ale většinou šlo o podporu tichou. Novinkou je tedy to, že má být podpora donášení upravena zákonem.

Principem zákona je přesvědčení, že zaměstnanec musí při volbě mezi loajalitou vůči státu a loajalitou vůči zaměstnavateli a kolegům upřednostnit loajalitu vůči státu. Loajalita vůči státu, resp. veřejnosti je samozřejmě důležitější než loajalita zaměstnanecká či kolegiální. Zákon však nerozlišuje ty případy, kdy se nejedná o obětování jedné loajalitu ve prospěch nějaké jiné, od těch případů, kdy zaměstnanec ve skutečnosti necítí loajalitu žádnou.

Je možné, že navrhovaný zákon dodá kuráž nějakému zaměstnanci k oznámení protiprávního chování a že toto protiprávní chování bude prokázáno a jeho pachatelé usvědčeni a potrestáni. Vykoupeno to však bude tím, že zákon o podpoře udavačství bude destruovat důvěru mezi lidmi a znesnadňovat fungování normálních společenských vztahů.

Atmosféra podezíravosti a strachu

Důvěra mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a mezi kolegy navzájem předpokládá, že zaměstnanec nezveřejní důvěrné informace bez svolení zúčastněných osob.

Zakládat morální oprávnění, či dokonce povinnost udávat své kolegy, na tom, že poruší etické, ale i právní normy, je v principu špatné a potenciální úspěchy, které zákon přinese, nemohou vyvážit negativa atmosféry podezíravosti a strachu. Představa, že je možná další koexistence zaměstnance, který oznámil ať již domnělé nebo skutečné protiprávní jednání, se zaměstnavatelem a kolegy, proti kterým oznámení směřovalo, je rovněž nereálná.


PSALI JSME: Zákulisí korupce: Kauza falešného whistleblowera

Zaplaťte mi úkryt v Bibione, žádal po protikorupčním fondu whistleblower Čadek


S končícím šéfem protikorupčního fondu Soukenkou o Čapím hnízdě, miliardové arbitráži a generálu Randákovi

Navržený zákon je zásahem do konceptu občanské důvěry, zásahem do důvěry mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a mezi zaměstnanci navzájem a zasívá do společnosti jed pochybování, podezíravosti a zášti. Je ale iluzorní domnívat se, že společnost může dlouhodobě fungovat pouze tím, že je udržována ze strachu před represí.

Návrh zákona je příkladem toho, že donášení se ve společnosti stává normou bez ohledu na to, zda je důvodné, či nikoli. Jeden státní zaměstnanec se dokonce pouze za to, že udal svého nadřízeného, stal senátorem, byť se následně ukázalo, že se jeho nadřízený ničeho protiprávního nedopustil.

K dovršení celého procesu chybí už je to, aby bylo v učebnicích dějepisu upozaděno jméno otce českého národa Františka Palackého a na jeho místo nastoupil Karel Sabina, vzor všech udavačů.

Přesto není jisté, zda bude Chvojkův návrh úspěšný. Má totiž konkurenta v podobě návrhu zákona, který již před půl rokem předložil ministr financí Andrej Babiš, a který zakazuje dát výpověď udávajícímu zaměstnanci, aniž by musela policie nebo statní zastupitelství pojmout byť i jen podezření o relevanci jeho oznámení.

V případě Andreje Babiše však málokdo může zpochybňovat to, že má z celé vlády s udáváním zkušenosti největší.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře