Letopisecká komise MČ Praha 16, Střední tank T-34/76 tankového praporu samostatného průzkumného oddílu 1. ruské divize VS KONR v Radotíně, v pozadí budova železniční stanice, 6. 5. 1945

Vlasovci v boji za Prahu. Nové dokumenty o ruské pomoci pražskému povstání 5. – 9. května 1945

Napsal/a Pavel Žáček 5. května 2017

V předloňském roce již sice uplynulo sedmdesát let od konce 2. světové války, nicméně je možné konstatovat, že stále ještě nebyla historickou obcí věnována dostatečná pozornost veškerým klíčovým aspektům této pro Československo zlomové doby. České národní povstání – a zejména pak povstání v Praze – je toho bohužel zářným příkladem.

Situace v zaplňování tzv. bílých míst z května 1945 se překvapivě příliš nezlepšila ani po pádu komunistického režimu.

Na okraji zájmu i nadále zůstávala zejména originální dokumentace Vojenského velitelství Velké Prahy (velitelství „Bartoš“), vzniklá v první dekádě května 1945 během vyvrcholení českého odbojového úsilí proti nacistickým okupantům. Činnost a postoje domácího odboje tak byly i nadále do značné míry přehlíženy.

Specifickou pozornost si dále zasluhují fenomén kolaborace s nacistickou okupační mocí, ozbrojená opozice vůči sovětskému válečnému komunismu, či transformace protektorátních složek a jejich vztahy s povstaleckým velením.

Není proto divu, že povstání v hlavním městě Praze jako legitimní a suverénní součást českého národního povstání stále provází řada mýtů, manipulací či polopravd, které nám neumožňují v plném rozsahu vnímat a pochopit dramatičnost situace posledních dnů války. To se týká pochopitelně i zásahu tzv. vlasovců ve prospěch povstalé Prahy.

* * *

Dne 14. listopadu 1944 vznikl na Pražském hradě Komitét pro osvobození národů Ruska (Komitět osvoboždenija narodov Rosiji, KONR), jako ústřední orgán protisovětského hnutí na německé straně v čele s genpor. Andrejem Andrejevičem Vlasovem, který se 28. ledna 1945 stal vrchním velitelem Ozbrojených sil KONR (VS KONR).

Nejlépe vyzbrojenou a vystrojenou součástí ruských dobrovoleckých sil byla 1. pěší divize, dle německé numerace 600. pěší divize (rus.), pod velením plk. (později genmjr.) Sergeje Kuzmiče Buňačenka, která svoji výstavbu ve výcvikovém táboře Münsingen ve Würtembersku dokončila v polovině února 1945.

Po přesunu na východní frontu, neúspěšném nasazení 13. dubna 1945 jižně od Frankfurtu nad Odrou, se divize odpoutala a pod tlakem sovětské ofenzívy ustupovala na jih, až k hranicím Protektorátu Čechy a Morava.

Během svého postupu Lounskem, Kladenskem i Berounskem se ruský dobrovolecký útvar stal důležitým vojensko-politickým faktorem, jehož se německé týlové složky oprávněně obávaly a zástupci českého hnutí odporu se ho naopak snažily získat na svou stranu.

Situace kulminovala 5. května 1945, kdy v obci Suchomasty došlo ve štábu divize k rozhodnutí vystoupit proti Němcům a vyrazit na pomoc povstalcům v Praze.

* * *

Přestože již bylo tažení na Prahu – finální a zjevně nejheroičtější anabáze jednotek Ozbrojených sil KONR z 5. až 9. května 1945 – předmětem určitého odborného zájmu, stále ještě zůstává řada událostí nejasných, překroucených, či dokonce zcela neznámých.

Ani poslední rozsáhlá edice dokumentů ruské provenience nepřinesla příliš informací k událostem v Praze, přestože je známo, že řada aktérů tehdejších událostí byla sovětskými bezpečnostními či vojenskými orgány vyslýchána bezprostředně po 9. květnu 1945.

Nezbývá než se soustředit na využití primárních pramenů až dosud uložených ve fondech českých archivů.


Vlasovci v boji za Prahu_obalka.indd

Povstání v hlavním městě Praze na konci 2. světové války stále provází řada mýtů, manipulací či polopravd, které nám neumožňují v plném rozsahu vnímat a pochopit dramatičnost situace posledních dnů války. To se týká pochopitelně i zásahu tzv. vlasovců ve prospěch povstalé Prahy.

Tato edice je věnována jednomu z nejkontroverznějších, ale také nejdůležitějších témat bezprostředně spjatých s průběhem květnového povstání – vystoupení 1. ruské divize VS KONR. Zásadně rozšiřuje již zveřejněný soubor dokumentů o spolupráci Vojenského velitelství Velké Prahy (velitelství „Bartoš“) s ruskými protistalinskými dobrovoleckými útvary.

Edice byla sestavena z 211 dokumentů, hlášení, záznamů a svodek velitelství „Bartoš“.

Ukázky z publikace publikujeme se svolením autora, historika Pavla Žáčka i nakladatelství Academia.

Knihu je možné zakoupit zde.


5. května 1945

Dne 5. května 1945, po vypuknutí povstání v Praze, se velení 1. ruské divize, sídlící v Suchomastech u Berouna, proti vůli vrchního velitele Ozbrojených sil Výboru pro osvobození Ruska (KONR) genpor. A. A. Vlasova rozhodlo poskytnout pomoc českým povstalcům.

Krátce poté podél Berounky směrem k Radotínu vyrazil samostatný průzkumný oddíl v čele s mjr. Borisem A. Kostěnkem, jehož úkolem bylo zablokovat jednotky zbraní SS postupující na Prahu z výcvikového prostoru SS „Böhmen“.


Dokument č. 4
1945, 5. května, 19.00 hod. – Praha.

Výtah z hlášení kpt. děl. Václava Langkramera, vojenského velitele ilegální organizace „Černý lev“ a předsedy Národního výboru Zemského úřadu v Praze, o nabídce velení 1. ruské divize VS KONR pomoci Praze prostřednictvím okresního úřadu v Berouně
[…]
[tel. č.] 27288 inž. Liška – mjr. Matouš (Mjr. gšt. Havel Matouš, pobočník velitele praporu 1 vládního vojska.)
[…]
kpt. gšt. Langhamer [Langkramer], že […]
15 000 Vlasovců v Berouně[,] co s nima plně vyzbrojeni, co s nima
za 1 h[od.] bude krátkovlnná vysílačka (Podle zprávy o činnosti měla mít ilegální organizace „Černý lev“ v 18 hod. 5. 5. 1945 k dispozici 2 krátkovlnné stanice, které volaly v ruské a anglické řeči o pomoc.)

on je Zemský úřad proti Jiráskovu mostu
Pražák (Gen. III. třídy Karel Pražák (1887–?), velitel Inspektorátu I vládního vojska.) indolentní
Emingera (Gen. I. třídy Jaroslav Eminger (1886–1964), generální inspektor vládního vojska) nemohl
dosáhnouti
[…]

ZDROJ: VÚA–VHA, f. 308, sign. 308-191-2. Telegramy–hlášení 1. praporu vládního vojska v revoluci v květnu 1945. Originál rukopisu.


Dokument č. 9
1945, 5. května, 21.30 hod. – Praha.

Hlášení povstaleckého IV. úseku [„František“] o příjezdu přední hlídky samostatného průzkumného oddílu 1. ruské divize VS KONR do [Malé] Chuchle

Přední hlídka Vlasovců s jedním pancéřem pod vedením poručíka je v Chuchli (první hlídkový vůz samostatného průzkumného oddílu 1. ruské divize VS KONR dorazil na vojenské velitelství v Radotíně již v 20.25 hod.)

Dle jeho hlášení následuje prý dalších 30 vozů (snad 8–9 [tanků]). Ubytování ve Štefanikových kasárnách (dnes Justiční palác na náměstí Kinských, v letech 1940–1945 Albrechtovo náměstí, v Praze na Smíchově), kde se spojí s velitelstvím a podrobí dalším rozkazům.

ZDROJ: VÚA–VHA, f. Velitelství Bartoš, sign. 31/B/1/4. Válečný deník VVVP „Bartoš“. Originál rukopisu.


Dokument č. 12
1945, 5. května, 22.00 hod. – Praha.

Hlášení št. stržm. Rycheckého z Inspektorátu uniformované policie o příjezdu předvoje samostatného průzkumného oddílu 1. ruské divize VS KONR do Malé Chuchle
[…]
Inspektor unif. pol. Praha (šstrážm. Rychecký) o 22. hod. hlásil, že armáda gen. Vlasova právě dorazila do Chuchle. Má tanky, koně a 2000 mužů. Na příslušná místa hlášeno.
[…]
ZDROJ: VÚA–VHA, f. Velitelství Bartoš, sign. 128/CIV/1/21. Věc: Provedení státního převratu u býv. Generálního velitelství uniformované policie v Praze III., 28. 7. 1945. Originál strojopisu.


Průběh dalších událostí zachycených v dobových dokumentech a vojenských hlášeních přineseme na HlídacíPes.org chronologicky v následujících květnových dnech.

7 komentářů

  1. Tomáš napsal:

    Samozřejmě,že nemůže být popsána historie pražského povstání objektivně .Jde o velmi složitý prakticky těžce řešitelný rébus ve kterém hraje velkou roli kolaborace,vzkříšený odboj a národ ,situační silový moment Vlasovců, poražené Německo se svoji armádou a německé obyvatelstvo.Zborcená protektorátní vláda a zločinecké protektorátní říšské zastupitelstvo.To jsou zhruba hlavní aktéři přelomové situace v Praze ,když porážka Německa se stala realitou.Do tohoto děje zásadně vstupuje mocná vítězná Rudá armáda včele s generalissimem Stalinem a londýnská exilová vlády a americké jednotky gen. Patona.Tak lze zjednodušeně zarámovat tuto situaci na začátku května v Praze 1945, po vypuknutí Pražského povstání.

  2. Němec napsal:

    Jako hospodský analytika si myslí,, že kdyby Vlasovci nezasáhli, tak by si dnešní Rusko mohlo přivlastnit Prahu jako dnes Krym. Z dnešního překrucování naší ústavy prezidentem, by mne to nepřekvapilo. Čest padlým bojovníkům Pražského povstání.

    • nováček napsal:

      Nevymýšlíte si? Paní učitelka Štěpánová ze základní školy ve Veverské Bitýšce přece říkala, že ČR osvobodila v roce 1945 americká (USA) armáda, snad dokonce od sovětských, v dnešním názvosloví ruských, okupantů. Sám jsem to viděl a slyšel před nějakým rokem v přímem přenosu (pořad Máte slovo Michaely Jílkové).

  3. Klouda napsal:

    O Vlasovcích a jejich roli v Pražském povstání věděli pamětníci a od nich my.
    Pouze v době bolševíka nebylo tohle téma bezpečné pro žádného historika = státního zaměstnance.
    Inteligence a každý samostatně projevující se člověk byli rudou věrchuškou od 1946 sledováni s ostražitostí, mnozí akademici byli po 1948 propuštěni, zbytek se přizpůsobil líbivým tématům (adorace husitství…) doufaje v doklepání do penze. Příliš dobře viděli historici, že bolševík odnímal penze těm, které neobliboval a např. ekonom Albín Bráf dožil na venkově bez penze z milosti příbuzných.

    Důvodů mlčení o Vlasovcích po 1989 je více:
    1/ Překotné události konce WW II byly příliš krátké, aby to šlo všechno do hloubky popsat. Krátká ač silná událost (povodeň nebo Vlasovci) se nedostane libovolnému národu pod kůži na rozdíl od slabé ale dlouhotrvající (Habsburger Gesetz z 1919 v Rakousku).
    2/ K bližšímu pochopení doby slouží prameny a jejich studium těmi, koho to zajímá. Základem je renesanční požadavek: „Ad fontes.“
    3/ Téma okupace, lidského či nelidského přístupu Němců k Čechům a později naopak, Pražského povstání, role Beneše, éry bolševíka a vývoje po 1989 je příliš živé a bolavé. Každý Čech je tím nějak poznamenán ať sám či v rodinné historii.
    Proto se v tom málokdo chce šťourat; proč bych se např. měl mstít na vnukovi bachaře z 50. let? Samozřejmě o jeho dědovi vím a jsem ostražitý, protože pocit nadřazenosti se dědí a můžu od mladého čekat lumpárnu.

    Kniha pana Žáčka je jistě užitečná, ale nejvíce pro mladé pro rozšíření obzorů. Kdo ví, kde hledat, dávno ví.
    Osobně se domnívám, že zobecňování libovolného tématu po 1938 je „vošajstlich“, každý pamětník si nakonec vzpomínky upravuje podle svého zaměření a přání přizpůsobit realitu, často i omluvit sám sobě své postoje.
    Totéž vytříbeněji dělá historik výběrem tématu a citací pramenů podporujících jeho postoj.

    Pokud přesáhnu téma článku, visí na nás břemeno malého národa. Vzdělanců máme dost, akademických prestolů málo. Pokud se některý učenec stane koryfejem, nutně potlačuje ty hladové pod sebou. Proto tu mohly nabýt obludných rozměrů názory svárlivého Šaldy či mstivého Nejedlého dodnes zaplevelující učebnice.
    Pan Žáček má velké štěstí, že žije a bádá dnes, píše co chce a nemusí v předklonu muchlat čepici před koryfeji i cenzory. No a kapka grantu je též důležitá.

    Přeji knize dobrou prodejnost!

    • petrph napsal:

      Já bych dodal že navíc „..Překotné události konce WW II byly příliš krátké, aby to šlo všechno do hloubky analyzovat a z vojenského hlediska hodnotit. Tehdy už totiž nerozhodovali vojáci, ale politikové.. Možná by tedy bylo lepší kdyby pražáci místo dumání o tom kdo je víc ochránil, zapálili svíčku u sochy nějakého svatého za to že Praha neskončila jako Varšava. Nebylo k tomu daleko

      • ČERT napsal:

        Úvaha k tomu srovnání s Varšavou… Ono přece jen Německo v květnu 1945 bylo zase už v jiné situaci než někdy v září, říjnu 1944, kdy jeho síly rozdrtily varšavské povstání. Vždyť první třetina května 1945 – Berlín již dobyt Rudou armádou, Hitler již mrtev, Německo obsazeno Rusy a západními Spojenci, těsně před bezpodmínečnou kapitulací… Tak ano, byla tady velká armáda maršála Schörnera a početné oddíly SS – a kdyby jim byla ponechána „volná ruka“, jak asi naznačujete, aby se mohly třeba ještě nějak mstít na českých povstalcích…? – – – Ale je známo, že obecně hlavním zájmem německých sil v těchto dnech byl (nebo se brzy stal) už jen postup na západ, aby se dostaly do amerického zajetí, pochopitelně daleko přijatelnější varianta než zajetí Rudou armádou. A je také známo, že ty nejbrutálnější represe z jejich strany byly často prostě už jen reakce na postoje českých povstalců, kteří jim třeba i prakticky bránili v odchodu z Prahy apod.

  4. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Pan Žáček lže o obecně známých informacích o konci 2.světové války. To prohlašuji a stojím si za tím. Dobře si pamatuji, jak to tehdy bylo, byly to nejsilnější zážitky v mém dlouhém životě. Bylo mi tehdy 12 let, ale jako všichni z mé generace jsme byli předčasně dospělí, což bylo dáno mimo ,jiné i tím, že to, co se doma říkalo jsme museli přísně tajit, protože mluvit o tom na veřejnosti mohlo znamenat likvidaci celé rodiny a a toto vědomí v nás vyvolávalo pocit zodpovědnosti za osud cele rodiny, pocit stejný, jako měla většina dospělé české populace. Kolaborantů s nacisty bylo totiž hodně a jen málo z nich bylo tak neopatrných, že se to o nich vědělo, tedy to že drží s Němci.
    Vlasovci ovšem byli pro nás spojenci nacistů a to že když viděli, že Němci budou poraženi, tak se otočili proti nim, svým spojencům, jim na cti tehdy moc nepřidávalo, to se děje až teprve dnes, prostřednictvím pánů Žáčků.
    Dovoluji si upozornit, že nikdo z naší rodiny nebyl nikdy komunista, a já jsem si celý život nesl stigma kapitalistického původu. Na studia, třeba historie, jsem, na rozdíl od pánů Žáčků, nemohl ani pomýšlet. To píši jen proto, abych ušetřil zastáncům pánů Žačků, případné poznámky o soudruzích estébácích a rudých sviních (jak vykřikuje na příklad leckterý po komunistech národní umělec či umělkyně, když doufají, že už se zapomnělo na jejich podpis Anticharty).

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies