Rozhovor Romancov – Špicar: Česko spí na vavřínech. Probuzení bude bolet.

Napsal/a -pes- 4. května 2016

1. DÍL SÉRIE ČESKO V NOVÉ REALITĚ. Moderní technologie, demografie, nástup rozvíjejících se zemí a přeshraniční toky mění svět k nepoznání. Experti mluví o tektonických pohybech o síle mnohonásobně větší, než byla průmyslová revoluce. Stručně, pravidla hry a zažité pořádky se mění; a na to, co platilo a fungovalo, se nelze spolehnout. Co to znamená pro Česko? Právě nad tím se zamýšleli Michael Romancov, politický geograf vyučující na Karlově univerzitě, a Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. Nabízíme jejich hlavní teze doplněné o expertní debatu.

Teze 1:

Demografie (společně s globálním oteplováním) patří mezi nejdůležitější globální trendy, které ovlivňují společenský a ekonomický život na celé planetě.

Graf

©©

Pro Česko je to nesmírně relevantní téma, jsme země, která skoro vymírá. Brzy tak bude chybět mladá pracovní síla, která bude schopna financovat důchodový systém. Inspirovat bychom se mohli tam, kde to řeší, například ve Skandinávii. Tam vědí, že jedním z osvědčených – byť komplikovaných – řešení je dobrá imigrační politika. Pokud máte vcelku prosperující stát s výkonnou ekonomikou, kde se nedostává pracovní síly – například proto, že stárne populace – a vedle toho máte ekonomiky, které na tom tak dobře nejsou a přitom tam žije spousta prácechtivých mladých lidí, můžete je vhodnou imigrační politikou pro svou zemi získat. Svaz průmyslu už léta na tento problém vlády bez úspěchu upozorňuje. Chce, aby Česko mělo kvalitní proimigrační politiku, která umožní si dobře a sofistikovaně vybírat z nám kulturně příbuzných zemí kvalifikovanou i nekvalifikovanou pracovní sílu. Ta by se měla integrovat, pracovat a pomáhat s udržením kvality života, na kterou jsme tu zvyklí.

 Teze 2:

Budoucnost je ve městech, ve velkých městech, ne tak moc ve státech nebo státních celcích. Toto, samozřejmě, platí, pokud se města budou chovat rozumně, pokud zaručí určitou kvalitu života. Pak bude koncentrace ve městech dávat smysl a to z mnoha důvodů. Jen ve (velkých) městech například můžete zajistit kvalitní vzdělávací systém; na vesnici dobrou školu, dobrou univerzitu, jen těžko založíte. Díky tomu pak budou města přitahovat podniky a firmy, což znamená, že tam bude práce, pracovní příležitosti. Pokud na to města budou myslet, budou nabízet volnočasové aktivity, kulturní vyžití a tak dále, což jinde je a bude v omezené míře. Koncentrace do města je prostě významným globálním fenoménem. Bohužel, jak jsme loni zjistili s kolegy z české pobočky McKinsey, Česko má v tomto ohledu velký handicap. Jsme země, která je roztříštěná. Máme přes 6000 obcí (relativně více, než většina evropských států), což znamená, že ona koncentrace a z ní vyplývající synergie a spolupráce je velmi omezená. To navíc zhoršuje ne úplně dobře se rozvíjející infrastruktura a v součtu je to problém. Jedno z doporučení, se kterými jsme přišli, je tak přemýšlet nad tím, jak se koncentrovat do větších celků a ty synergie vytvářet.

 

 Teze 3:

Ekonomiky, které pochopí, že infrastruktura je pro rozvoj trhů klíčová, budou hrát prim.

Graf - 3

©©

Ty, které to nepochopí – nebo to pochopí, ale nebudou s tím nic dělat – budou zaostávat. Do první skupiny přitom patří i mnoho nastupujících trhů. Mnohé například překvapuje, jak moc připojená a propojená je Čína. Když cestujete po Evropě, je v hotelích často wifi zpoplatněná a ne všude na nádražích se můžete volně připojit. V Číně se ve větších městech nic takového běžně nestane (samozřejmě tamní internet má jiná omezení). Konektivita je tam důležitá, centrální vláda a regiony na to myslí – a myslí i na rozvoj klasické infrastruktury jako jsou vysokorychlostní vlaky, kvalitní dálnice či vodní cesty. V Česku v tomto smyslu spíme na vavřínech. Máme peníze, ale kvůli legislativě (mimo jiné zákonu o veřejných zakázkách a stavebnímu zákonu) nejsme schopni kupříkladu dálnice stavět. A to samé platí o digitální konektivitě – vzpomeňme na boje mezi MPO a ministerstvem vnitra o tom, jak využijeme 15 miliard z evropských fondů na vysokorychlostní připojení k internet; doteď není jasné, jak to bude vypadat. Tím zaostáváme a to je velmi riskantní politika.

 

Diskuze očima Michaela Romancova

Predikce budoucnosti patří mezi nejvděčnější, ale zároveň nejobtížnější aktivity, do kterých se je možné pustit. Nejsnazší je být zcela negativní, protože něco bude špatně vždy.

Našim cílem nebylo lakovat věci narůžovo, ani předvídat katastrofu apokalyptických rozměrů. Snažili jsme se poukázat na to, že změny, které se dějí – a opravdu netušíme, zda jsou „10x rychlejší a 300x intenzivnější, než tomu bylo za průmyslové revoluce“ – přinesou nakonec, stejně jako tenkrát, úspěch těm, kteří dokáží pružně zareagovat. Nezdá se, že by na tom Česko v tomto ohledu bylo nejlépe, ale zatím není důvod domnívat se, že jsme na chvostu.

Je potěšitelné, že kritická diskuse, kterou náš rozhovor vyvolal, akcentovala právě a především flexibilitu. Je třeba se kouknout, kde, co a jak dělají a co z toho si můžeme odnést – ať už jde o správnou migrační politiku (a bez ní to dál opravdu nepůjde!), nebo moderní a dostatečně kapacitní (nejen) dopravní infrastrukturu.

Ale o tom všem se u nás už poměrně dlouho ví, hodně mluví, ale zas tak moc nedělá. Největší rezervy máme doma.

 


Celý rozhovor Michaela Romancova a Radka Špicara si můžete poslechnou ZDE.

  • VŠO
  • Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
  • Asociace exportérů
  • akcente 20
  • EGAP
  • ERSTE
  • Save & Capital
  • Akademický holding
  • HAYS
  • zet
  • Trade News
  • Investiční web

2 komentáře

  1. Filip Přibáň napsal:

    Například pro udržení současného počtu obyvatel v Česku by bylo potřeba, aby plodnost (počet dětí připadajících na jednu ženu) vzrostla více než o třetinu. Nabízí se tak řešení v podobě vhodně zvolené imigrační politiky. Dle studie OECD se odhaduje, že mezi lety 2002 až 2012 se imigranti podíleli zhruba 70% na nárůstu pracovní síly v Evropě. Pozitiva imigrace se projevila ve zvýšení flexibility trhu práce či zaplněním pracovních míst, o která by jinak nebyl zájem. Současně tito lidé do rozpočtů svých zemí zaplatili více peněz, než kolik z nich dostali. Jak se ukazuje, správné nastavení přistěhovalecké politiky je sice složité, ale má svůj demografický a ekonomický přínos. Důležitá je pak především kvalitní integrační politika přistěhovalců a jejich potomků. Zemí, které ale mají s imigrací zkušenosti a z jejichž chyb a úspěchů se můžeme učit, je přitom v Evropě hned několik.

  2. Helena Horská napsal:

    Větší budoucnost než v megaměstech vidím v dokonalejší dopravní infrastruktuře – v dokonalejším propojení měst, obcí a vesnic. Kvalitní dopravní spojení nabízí velký potenciál napojit velká města na okolní aglomerace, kde kvalita života může být vyšší než v hustě obydleném velkoměstě se všemi neduhy s tím spojenými. Už teď není výjimkou, že z blízkého městečka se do práce či za zábavou dostanete rychleji než místní obyvatelé bydlící ale na opačné straně města. Už i naše relativně krátká zkušenost z poslední dekády ukazuje, že budování dálniční a železniční sítě pomáhá snižovat rozdíly v nezaměstnanosti mezi regiony: za deset let se rozdíl mezi regionem postiženým nejvyšší nezaměstnaností (Most/Jeseník/Bruntál) a regionem s nejnižší nezaměstnaností (Praha-východ) smrsknul na polovinu (z 20bp na 10bp).

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies