Miloš Zeman jako eurofederalista zklamal. Stejně tak další lídři
2. DÍL SÉRIE BREXIT. Evropská unie zůstává evropským lidem nepochopená. (Národní) političtí lídři, kteří by měli zajistit osvětu, s tím dlouhodobě nic nedělají. Zatímco na evropských summitech pro pomoc Řecku a další nezbytné kroky zvednou ruku, doma nepopulární věci až příliš často svádějí na “Brusel.” Myšlenka evropského soustátí se kvůli tomu dostává pod stále silnější tlak. Podrobnosti diskutovali Jan Jedlička z EU office České spořitelny a zahraničněpolitický komentátor a publicista Zdeněk Velíšek. Nabízíme vám základní teze postupně doplňované o expertní názory.
Teze 1:
Národní politici členských zemí EU na domácí půdě zapomínají, že jsou (i) evropskými lídry. Dnes mají zodpovědnost nejen za osud národa, ale také za osud Evropy, protože osud Evropy je i osudem jejich národa. Oni přitom tuto základní pravdu doma neříkají. Kvůli tomu, že tu jdou proti sobě dva mechanismy: evropský mechanismus a národní politický mechanismus, v němž hrají roli národní volby. Politikům přitom zákonitě jde o úspěch v národních volbách. Dvě, tři desetiletí zanedbávali evropskou osvětu, neříkali “já jsem předseda vlády, prezident, což znamená, že mám zodpovědnost za tento národ, ale také za EU”. Proto lidem nedochází, že odpovědnost za EU leží i na jejich bedrech. Proto se lidem teď často příčí to, co se po nich ve jménu Evropy chce. Přitom je ale třeba zdůraznit, že to po nich nechce Unie, ale národní političtí lídři, kteří pro danou věc zvedli ruku na summitu EU.
[alter-eko-discussion thesis=“1″]
Teze 2:
Prezident Miloš Zeman o sobě říká, že je evropským federalistou. Ovšem politiku českého národa do pevného jádra EU neposunul. Tohle je symptomatické pro dnešní evropskou politickou scénu. Je vidět, kdo chce a kdo nechce skutečně zabrat. Kdo chce skutečně být v evropském jádru. Právě to přitom dnes potřebuje být silné. Jedním dechem je pak třeba dodat, že český národ potřebuje silnou Evropu. My tu máme spoustu politiků, ve vládě, opozici i Evropském parlamentu, kteří si toto uvědomují. V kritickém okamžiku, kdy EU stojí před rozmělněním či rozpolcením, se ale nedokážou za ideu evropské soudržnosti postavit celou svou politickou bytostí, celou osobností. A to proto, že vědí, že by se nemuseli v příštích volbách dočkat znovuzvolení, respektive v případě opozičních politiků zvolení. Často tak nedokážou v případě klíčových rozhodnutí voličům doma říci “uvědomte si, že jen v silné Evropě můžeme být silní.”
[alter-eko-discussion thesis=“2″]
Teze 3:
EU se nyní nachází v hodně delikátní situaci a veřejnost (která je národní, neexistuje evropská veřejnost) není dostatečně informována. Jinak, než že s lidmi budou politici komunikovat, to přitom nepůjde. Volič nevezme Lisabonskou smlouvu, aby se dozvěděl svá základní práva a povinnosti. Lidé tak nevědí, na čem národní politici na evropské úrovni spolupracují a proč; nevědí také, že je to v jejich národním zájmu, protože jim to nikdo neřekl. Příkladem může být Řecko: v zájmu všech je, aby už nemělo problémy. Vznikl tak záchranný mechanismus, který je připraven pomoci komukoli z Unie. A ten se, pochopitelně, musí nějak financovat… V této souvislosti je dobré připomenout, že EU je soustátí. To vystihuje, že jde o státy, svým způsobem suverénní, a zároveň o jejich soudržnost. Jde o sdílenou suverenitu, suverenitu uvnitř daného spolku, která by nicméně neměla být užívána proti němu.
[alter-eko-discussion thesis=“3″]
Diskuze očima Jana Jedličky
Po přečtení diskuse k našemu příspěvku na Alter Eko se mi vybavil slavný citát, který pronesl kardinál Richelieu: „za vším hledej ženu“. Pouze si za ženu dosaďme evropské vrcholové politiky či elity.
Diskutující ze současné situace v Evropské unii, respektive její ne příliš povzbudivé image, neobviňují systém, procesy a podobně, ale současné politické lídry. I když slovo lídr – odvozené od anglického slovesa to lead (vést) – asi není to nejvhodnější.
Jak trefně upozorňuje Filip Přibáň, nynější politici se spíše přizpůsobují současným trendům všeobecné kritiky EU, než aby aktivně přinášeli řešení a následně za ně nesli odpovědnost.
Zajímavý názor přinesl Luděk Pfeifer, podle kterého západní politici nezachytili globální politické změny z poslední doby. Svým výrokem „Tak dlouho jsme vyváželi demokracii tam, kde nemá co dělat, až se kolo obrací“ uhodil hřebíček na hlavičku.
Své příspěvky názornou personifikací obohatil Lubor Lacina, který si posteskl nad absencí lídrů typu Francoise Mitteranda či Helmuta Kohla. Tedy osob, které na vlastní kůži zažily hrůzy 2. světové války, a právě proto byly ochotny přistoupit na výrazné kompromisy.
Zajímavá je i jeho úvaha, kdo z našich posledních dvou prezidentů prosazoval více/méně proevropskou politiku.
Celou diskusi bych shrnul parafrázovaným výrokem prezidenta osvoboditele: „Nebát se (před domácími voliči mluvit o EU pozitivně) a zlepšit P.R. (celé evropské agendy)“.
Celou diskuzi Jan Jedličky a Zdeňka Velíška si můžete poslechnout ZDE.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Aleš Rozehnal: Tvrdý brexit bude pro Británii výhodný. Čísla hovoří jasně
Britové utekli z prohrané bitvy, Evropa hledá nové lídry
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
11 komentářů
Speciálně čeští politici jsou pěkně vyčuraní. Vždycky když napíší nějaký pitomý zákon, který výrazně zvyšuje regulaci všeho druhu, zaštiťují se tím, že jen přebírají evropská pravidla. Tím štvou lidi proti EU. Jen málokdo si přečte původní Evropskou směrnici, aby zjistil, že regulace by mohla být sotva poloviční a ty nejhorší výmysly pochází vždycky od českých úředníků, kteří potřebují kontrolovat a prudit, protože jinak by mohli přijít o své pohodlné fleky. A lid obecný zuří na EU.
Vážený, co očekáváte od Osla z Bamberku a exprezidenta Jidáše, kteří společně ukradli MUS, pod dohledem gangu kmotry Bradáčové? A Bavič, resp. Bureš, to je také jejich potrat.
Přesně jste to vystihl.
Např. fotovoltaika je toho největším důkazem, celá idea byla v Česku totálně zlobbovaná a zpackaná a to v nejvyšší míře v porovnání s celou Evropou. Důsledky ponese česká veřejnost celá desetiletí. Další obrovská darda jsou biopaliva od kterých EU už ustupuje, ale díky Babišově stádečku Česko zvyšuje podíl biopaliv a prodlužuje nesmyslně působnost svých nařízení! Tahá tím peníze z kapes všech lidí v Česku do kapsy Babišovy.
A všechny ty neblahé až katastrofální důsledky kohabitace všech možných lobbistů s prodejnými poslanci se pak snadno hodí na EU, která se nemá v podstatě jak bránit. Do EU se jen kope, nebrání se.
Dobrý den, reaguji na Vaše příspěvky, Evropská unie nebude nikdy funkční pokud se nesjednotí pravidla, zákony, justice, občanská práva a sociální systém. Rozděluje nás ekonomický systém, například za stejně provedenou práci v česku,v Německu ve francii Jsou rozdílné mzdy rozdílná ekonomika. S toho vyplívá neslučitelnost Evropského uskupení. Vedení Evropské unie ještě nevyspělo k jeho řízení, nedokáži sjednotit názory a vytvořit kompromis sporných jednání není akceptovatelné aby povinnost odpovědnost a diktovat měla pouze jedna osoba která Má jednostranný mandát. Volba premiéra a jeho odvolatelnost Evropské unie by měli volit zástupci jednotlivých členských států.
Důkazem je nejen současný vývoj v Evropě ale i USA (Donald Trump). Bohužel se ukazuje, že přijít s kritikou je mnohem jednodušší než se samotným řešením, za které je politik ochotný nést zodpovědnost. Politici, aby se zavděčili voličům, se tomuto trendu přizpůsobují a EU je tak díky svým současným problémům populárním terčem kritiky. Důležité ale není jen, aby politici lépe informovali občany o funkcích, principech a problémech EU, ale aby se i samotní lidé o evropská témata začali více zajímat a porozuměli jim. Je třeba diskutovat o společných problémech, budoucnosti, pravomocích či významu EU. Pokud se o problémy budou zajímat více samotní občané, kteří budou chtít, aby politici situaci řešili, politici se tomu přizpůsobí. Na druhou stranu lze těžko očekávat, že kritika EU zcela zmizí, protože evropské národy jsou natolik rozdílné, že jednotlivá společná rozhodnutí si vždy své kritiky najdou.
Tentokrát stručné a přesné – blahopřeji. Ostatně pan Velíšek je známý jako skvělý komentátor.
Ano, je to zbabělost „národních“ politiků. Přitom ustupovat národoveckým populistům se nevyplácí. Když se Orbán dostal podruhé k moci a vytáhl nacionalismus, výrazně posílil Jobbik. Když se Cameron začal vymezovat proti EU, mohutně povstal UKIP. Když začal s národoveckou rétorikou Fico, vstala SNS z mrtvých a ještě posílil Kotleba.
Je to inspirace pro media. HlídacíPes má rubriku „Bruselská setba“ a bylo by nanejvýš užitečné šířit jejím prostřednictvím „osvětu“.
Ze dvou důvodů. 1. Pro drtivou většinu z nich je pocit moci víc, než závazek veřejné služby. 2. Politika (obzvlášť tzv. „vysoká“) se stala prostředím, které spolehlivě vede ke ztrátě smyslu pro realitu. Očekávat tak cokoliv realistického od současných „evropských lídrů“ považuju za naivitu.
Západní politiku starého střihu sunou tlaky globálních změn na smetiště. (Tak dlouho jsme vyváželi demokracii tam, kde nemá co dělat, až se kolo obrací.) Voliči to cítí a hledají alternativu v nepolitické politice a/nebo rétorsky zdatných (krypto)diktátorech.
Evropské mocenské struktury potřebují očistnou katarzi jako sůl. Jak si ji dopřát a nevylít s vaničkou i chřadnoucí dítě evropské jednoty? Nevím. Bude to tím těžší, čím méně stopových prvků poučitelnosti současní „evropští lídři“ jeví… A čas na to, aby staří psi v klidu vymřeli, Evropa nemá…
Lze souhlasit, že EU dnes chybějí političtí lídři typu Francoise Mitteranda nebo Helmuta Kohla, obecně pak generace politiků, která měla vlastní prožitek druhé světové války. Tito politici dokázali najít kompromisy i nad velmi složitými tématy dotýkajícími se národních zájmů typu vzdání se národní měny, právě kvůli sdílené zkušenosti války a ochoty ke kompromisům, aby se podobný konflikt již neopakoval. Současná politická garnitura snad s výjimkou německé kancléřky Merkelové (viz. její odvážné rozhodnutí v průběhu migrační krize) podobného ústupu od národních ve prospěch evropských zájmů není schopna.
Nerad provádím srovnání typu jsme lepší než ten nejhorší. Ale v případě prezidenta Zemana je stále jeho politika vůči EU výrazně více proevropská než tu kterou prováděl prezident Klaus. Dobrým příkladem je jmenování proevropského guvernéra ČNB pana Rusnoka, nebo příslib jmenování prof. Dědka, současného koordinátora zavedení eura v ČR, členem bankovní rady ČNB v roce 2017. To je příslibem více pozitivního přístupu ČR k zavedení eura a tím i případného začlenění ČR do jádra EU, které je dnes tvořeno právě členskými zeměmi eurozóny.
EU, její lídři ale i lídři národní selhávají ve schopnosti provádět kvalitní PR vůči svým občanům o přínosech členství v EU a celého procesu evropské integrace. Je zcela běžné, že v průzkumech veřejného mínění občané nejsou schopni vyjmenovat přínosy členství nebo si myslí, že jsou výsledkem iniciativy národních politiků. Zcela běžné pak je, že národní politici špatná rozhodnutí svádějí na bruselskou byrokracii a dobrá si přisvojují jako iniciativy vycházející z národní úrovně.
Jste parta budižkničemů bez potřebného rozhledu a zkušeností.Jste jako v té pohádce „pověz mně zrcadlo kdo je nejkrásnější a nejchytřejší“ a sami si odpovídáte „já,já“.Přeji Vám pěkný den