Kauza Rath a doktrína ovoce z otráveného stromu

GLOSA. Nutnost získávat důkazy zákonným způsobem neexistuje proto, aby byla policie nebo státní zastupitelství trestány. Má je pouze vést k tomu, aby dodržovaly zákon a respektovaly základní lidská práva s svobody, upozorňuje v souvislosti s kauzou Rath v textu pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal.

Vrchní soud V Praze zrušil rozsudek v korupční kauze kolem bývalého hejtmana Davida Ratha protože v rámci svého přezkumu  shledal u řízení, jež předcházelo vyhlášení rozsudku nalézacího soudu, zásadní procesní vadu, kterou je nezákonnost odposlechů.

V nařízení odposlechů prý nejsou obsaženy skutkové okolnosti, které vydání příkazů odůvodňují. Vrchní státní zastupitelství považuje podstatnou část rozhodnutí Vrchního soudu za „přepjatě formalistickou“ a vyjadřuje s ním zásadní nesouhlas.

Jaký je tedy onen „přepjatě formalistický“ požadavek Vrchního soudu na rozhodnutí o povolení odposlechu?

Ovoce z otráveného stromu

Vrchní soud v Praze konstatoval, že v odůvodnění takového rozhodnutí musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání jeho odůvodňují, účel odposlechu a vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené.

Vzhledem k tomu, jak závažný zásah do základních lidských práv, a to zejména práva na soukromí, odposlech představuje, jsou požadavky Vrchního soudu v Praze, které jsou ale zároveň požadavky zákona, nikoli přepjaté, ale naopak spíše minimalistické.

Je iluzorní se domnívat, že použití důkazů, které byly získány v rozporu se zákonem, mohou vést ke spravedlivému rozsudku o vině a trestu.

Pokud byl totiž důkaz získán v rozporu se zákonem, jedná se o důkaz nezákonný. To je praktický význam nyní často zmiňované doktríny označované poetickým názvem doktrína ovoce z otráveného stromu.

Poučky Niccolò Machiavelliho

Použití nezákonného důkazu v soudním procesu pak činí z toho procesu proces nezákonný a nespravedlivý. Jednou ze zásad právního státu je totiž zásada, že z bezpráví právo nevznikne.

Použití nezákonných důkazů je také v rozporu s právem na spravedlivý proces. Předpokladem spravedlivého procesu je mimo jiné i to, že obžalovaný má jistotu, které důkazy před soudem být provedeny mohou a které nikoli.

Nezákonnost soudního řízení nelze překonat tím, že i při použití nezákonného důkazu byla celková spravedlivost procesu zachována a tím byl garantován i spravedlivý výrok o vině a trestu.

Takový postup by byl v duchu jedné z pouček Niccolò Machiavelliho, který v předmluvě své knihy Vladař uvedl, že cíl ospravedlňuje prostředky.

Jeho kniha však převážně obsahovala rady vládcům, jak si moc udržet. Pragmatismus v knize obsažený však nic společného se spravedlivým procesem nemá.

Nic nemůže zničit důvěru v soudní moc rychleji než rezignace na dodržování zákonů a svých vlastních pravidel nebo na ohled na jejich smysl.

Zákony platí i pro stát

Státní zastupitelství nemůže dosahovat svých cílů prostřednictvím nezákonné činnosti nebo nedostatku respektu k zákonům.

Vyloučení nezákonných důkazů z trestního řízení není osobním právem obžalovaného. Jedná se o dosažení širších společenských cílů.

Těmito cíli je integrita soudního systému, který nemůže přiznávat žádné ze stran prospěch vzniklý z porušení zákona. Dalším cílem je zamezit nezákonnostem při získávání důkazů do budoucna.

Pokud budou orgány činné v trestním řízení vědět, že zásahem do základních lidských práv v rozporu se zákonem, získají pouze důkazy, které nebudou procesně použitelné, nebudou takové zásahy v budoucnu provádět.

Nutnost získávat důkazy zákonným způsobem neexistuje proto, aby byla policie nebo státní zastupitelství trestány. Má je pouze vést k tomu, aby dodržovaly zákon a respektovaly základní lidská práva s svobody.

Stát oprávněně požaduje po občanech, aby dodržovali zákony. To samé však občané očekávají od státu a jeho orgánů.