V létě 1993 celý svět sledoval osud pětileté Irma Hadžimuratović, těžce zraněné během bombardování Sarajeva…  Až nyní vyšla kniha Sarajevská princezna, již napsal muž, který ji tehdy operoval. Napsal ji v Praze; před válkou totiž nakonec utekl a pracuje v motolské nemocnici.

V textu pro HlídacíPes.org na knihu i na autora upozorňuje Jan Urban. Novinář, který sám v Sarajevu působil jako válečný zpravodaj.

Cyničtí stárnoucí chirurgové říkají, že nejlepší operace je ta, ke které nemusí dojít. Kdyby pětiletou Irmu Hadžimuratovič počátkem devadesátých let v obléhaném Sarajevu nezasáhla minometná střepina, nevznikla by po dvaceti letech ani kniha „Sarajevská princezna“, která v pondělí vyjde v Praze. A Irma by dál žila i s maminkou, která se jí marně snažila zakrýt vlastním tělem.

Rok života navíc

Irmu operoval mladý chirurg Edo Jaganjac. V normálních podmínkách by Irma přežila. Operace se podařila, ale nedostatek léků a přístrojů, běžných v každé jiné nemocnici, všechno zvrátil. V té chvíli ještě stačilo Irmu dostat ze Sarajeva do jakékoliv nemocnice. Jenomže to by musel někdo povolit. Začal souboj s byrokracií OSN, nechutí mezinárodních organizací a západních vlád, které nechtěly riskovat problémy s „narušováním embarga“.

Nakonec zvítězila lidskost těch nejcyničtějších pozorovatelů válek. Lékaři přesvědčili novináře světových televizí, aby o příběhu malé umírající Irmy natočili několik reportáží. Příběh jejího umírání a lidské lhostejnosti politiků zasáhl celý svět.

Britský premiér John Major vyslal do Sarajeva vojenský speciál, který během dvou hodin dopravil umírající holčičku do Londýna.

Příliš pozdě. Britští lékaři jí dokázali už jenom o jeden rok prodloužit život. Příliš pozdě pro Sarajevskou princeznu, jak ji pojmenovala televize BBC. Ale boj o její záchranu otevřel cestu pro evakuaci stovek dalších zraněných. Happy end to není.

Vzpomínky z Motola

Strhující knihu vzpomínek na tu dobu napsal v Praze po více než dvaceti letech její chirurg Edo Jaganjac. V minulých měsících měla obrovský ohlas v bývalé Jugoslávii – stejný v Sarajevu, jako v Bělehradě nebo Záhřebu.

Je vynášena do nebes literatury a považována za jednu nejlepších knih o válkách rozpadající se Jugoslávie. Český překlad je první na světě, v jednání jsou zatím překlady do slovenštiny a angličtiny.

Edo Jaganjac jezdí dál každý den do práce v motolské nemocnici. Málokdo zná jeho historii. Málokdo rozumí tomu, proč se usmívá víc, než my ostatní. Zažil peklo, ale zachránil svoji rodinu. Zřejmě by byl raději, kdyby tu knihu nemusel napsat.