Abode of Chaos via Foter.com / CC BY, zdroj

Jak Rusko přišlo o rozum aneb Putin vs. uříznuté ucho a šourek přibitý k dlažbě

Napsal/a -pes- 14. května 2017

Válka proti opozici běžela na plné obrátky. Na prezidentův popud média vystupňovala už tak velmi intenzivní kampaň proti disentu, vrchovatě překračovala kvóty nenávisti a hladina jedu vystoupala na novou nebezpečnou úroveň.

Na podzim roku 2014 Kremlem řízená televize NTV odvysílala dvouhodinové programy, jež „jmenovaly a zostudily“ třicet prominentních osobností (všichni byli ruští občané, jedinou bizarní výjimku představovala Sasha Grey, americká pornohvězda, jež se stala herečkou), které se odvážily promluvit o válce na Ukrajině.

Pořady vysílané v hlavním vysílacím čase se jmenovaly „Třináct přátel junty“ a „Sedmnáct dalších přátel junty“. Tituly pořadů byly inspirovány naprosto nepřiměřeným označováním nové nevojenské vlády na Ukrajině ruskými médii. („Já vím, co je to junta!“ ječel zarudlý zastánce Kremlu jednou odpoledne v Moskvě, když jsem se mu pokusil vysvětlit, že i když má spoustu chyb, postmajdanová ukrajinská vláda v ničem nepřipomíná „juntu“.)


Toto je pátá ukázka z knihy britského novináře Marca Bennettse:  Zničím jim život, Putinova válka s opozicí.

Znicim jim zivot_OBALKAVydalo nakladatelství Vyšehrad, ukázky z knihy HlídacíPes.org publikuje s jeho svolením.

Britský novinář Marc Bennetts, jenž pro účely této knihy vedl rozhovory s mnoha osobnostmi z obou stran barikády, předkládá komplexní pohled na prostředí ruské politiky posledních let, který je pro českého čtenáře objevný a místy značně mrazivý. Po dočtení této knihy bude každému jasné, že ruský státní aparát nebojuje s opozicí pouze o politickou moc – v konečném důsledku totiž svádějí obě strany bitvu o samotnou „duši Ruska“.

Marc Bennetts je britský novinář působící v Moskvě, kde žije od roku 1997. Píše reportáže z Ruska, Íránu a Severní Koreje mimo jiné pro Guardian, Times, Newsweek, Observer a New York Times. Osmnáct měsíců pracoval jako zpravodaj pro ruskou tiskovou agenturu RIA Novosti. Ve své první knize Fotbalové Dynamo zkoumal prostřednictvím nejoblíbenějšího sportu Rusů ruskou kulturu.

Předchozí ukázky: Putinova válka s opozicí: Zničím jim životy

Putin, KGB a „svrchovaná demokracie“. Kde se vzal dnešní vládce Kremlu?

Putinova cesta k moci: Zfalšoval volby a protestujícím snadno zavřel ústa

Putinův respekt k sovětské minulosti anebo Proč se Rusům stýská po komunismu


Největší celebrita líčená v pořadu byl Andrej Makarevič, rocková hvězda ze sovětské éry, jehož skupinu Mašina vremeni (Stroj času) mají v oblibě nejvyšší představitelé vlády. Bývalý Putinův volič Makarevič přešel během protestů v zimě 2011–2012 k opozici. V předvečer ruské anexe Krymu navštívil pokojné shromáždění v Moskvě a podepsal otevřený dopis odsuzující Putinovu agresi.

Moje vlast přišla o rozum

Makarevičovy vzpurné činy nebyly zapomenuty ani odpuštěny. NTV, která se zmocnila videozáznamu z jeho koncertu pro děti vyhnané válečným konfliktem z východní Ukrajiny, diváky mylně informovala, že hvězda bavila ukrajinské vládní síly, jež televize obvinila ze „srovnání celých vesnic se zemí“.

Makarevičovou vzdorovitou odpovědí byla nová píseň. Její název? „Moje vlast přišla o rozum.“

V době vysílání druhých „Přátel junty“ se NTV snížila až k výhrůžkám smrtí plných obscenit vůči známé opoziční novinářce Olze Romanovové, předsedkyni skupiny Rusko za mřížemi hájící práva vězňů. V říjnu roku 2014 dokument NTV obvinil Romanovovou, že zpronevěřila finanční dary poskytnuté skupině a převedla je na účet ukrajinského nacionalistického hnutí Pravý sektor.

Důkazy o jejím „kriminálním činu“ byly chatrné a Romanovová všechna nepodložená tvrzení popřela. Při „odhalení“ nicméně NTV odvysílala rozhovor s drsně vyhlížejícím bývalým vězněm Olegem Protasovem.


Vše o byznysu lidí kolem prezidenta, vazbách na Rusko i Čínu v unikátní publikaci

SKUTEČNÝ PŘÍBĚH ČESKÉHO PREZIDENTA

Chcete podpořit HlídacíPes.org?

Udělejte to ZDE a získejte tak publikaci ZE – MAN.


Ten řekl, co se stane, až se vězňové dovědí, že Romanovová „ukradla“ peníze určené na zlepšení jejich života pro ukrajinskou krajní pravici. „Je jedno, s kým jsi, je jedno, kdo (vypípnuté sprosté slovo), stejně si tě najdou a roznesou na kopytech,“ prohlásil Protasov výhrůžně do kamery.

„Tohle je poprvé, co státní televize odvysílala slib násilné pomsty vůči ruskému občanovi,“ napsal opoziční novinář Stanislav Kucher. „Při sledování Putinovy televize jsme zvyklí dívat se na lži, lživou propagandu a pohádky o ,fašistech‘,“ pravil Němcov. „Jsme zvyklí slýchat ,mír je válka‘ a ,pravda je lež‘. To, co odvysílala NTV, jsme však dosud nezažili.“

A smrt bude vypadat takhle

Nebyla to tak docela pravda. V jiném programu NTV odvysílaném asi o osm dní dříve maskovaný vzbouřenec z východní Ukrajiny prohlásil, že proruští rebelové se chystají na majitele liberální rozhlasové stanice Echo Moskvy kvůli „lžím“, jež šíří o konfliktu.

V tirádě plné vulgarit se rebel zapřísahal, že novináři stanice „spatří smrt“. „A smrt bude vypadat takhle!“ zakřičel a naznačil vražení prstů do očí.

Starším disidentům, kteří dospívali v Sovětském svazu, byla taková agresivní taktika médií zlověstně povědomá. „Kreml zase chrlí propagandu v sovětském stylu,“ posteskla si veteránka sovětského disentu Ljudmila Aleksejevová. „A cíl je tentýž – semknout lidi kolem jejich vůdců a nás postavit do opozice proti celému světu.

Nenávist veřejnosti vybičovaná proti těm, kdo kritizují úřední moc, je však pravděpodobně teď ještě větší než za Brežněva. Tehdy byla ve společnosti únava a nebylo tolik zlé krve.“

Zlé krve je samozřejmě v Putinově Rusku víc než dost. Na budovách podél Nového Arbatu, ulice v centru Moskvy, po níž kremelští hodnostáři včetně Putina jezdí do práce, se začaly objevovat obrovské nápisy odsuzující ruskou „pátou kolonu“ a „zrádce národa“.

K některým transparentům, na nichž byli opozičníci jako Navalnyj, Němcov a rocker Makarevič, se přihlásila záhadná „umělecká skupina“ Glavplakat. Není však pravděpodobné, že by plakáty byly rozvinuty bez schválení agentů kremelské bezpečnostní služby.

Zabil jsem amerického špióna

Agresivní protizápadní rétorika, včetně připomenutí ve státní televizi, že Rusko je „jediná země na světě schopná proměnit Spojené státy v radioaktivní popel“, se stala novou normou. Ruské ministerstvo zahraničí opakovaně varovalo své občany před cestováním do zahraničí, kde je, jak ministerstvo tvrdilo, budou „lovit agenti USA“.

Přední poslankyně Jednotného Ruska Irina Jarovaja se vyslovila proti studiu cizích jazyků, neboť to prý „uráží ruské tradice“, a prokremelská skupina mládeže promítala na budovu naproti americkému velvyslanectví rasistický obraz prezidenta Obamy pojídajícího banán.

„Putin je přesvědčen, že USA organizovaly a koordinovaly Majdan jako součást spiknutí, jež mělo přivodit jeho pád,“ řekl mi bývalý poradce Kremlu Gleb Pavlovskij. „Svržení Janukovyče ho ještě více utvrdilo v jeho postoji k představitelům opozice, jež pokládá za agenty Západu.“

Nejenom Putin však všude viděl západní agenty. V červnu roku 2015 jeden muž středních let poblíž Jaroslavle, městě asi tři sta kilometrů severovýchodně od Moskvy, ubil k smrti známého, který se dopustil té osudové chyby, že se přiznal k častým cestám do zahraničí. Vrah pak zavolal policii a informoval ji, že odhalil a zneškodnil „amerického špióna“. Jak se dalo čekat, své v případu sehrála také vodka, pěkně promíchaná s nenávistí, v Rusku nyní všudypřítomnou.

Tento rychlý nárůst nepřátelství k Západu jsem pocítil na vlastní kůži, když jsem jednou cestoval do oblasti Černozemního středu, abych napsal o zatčení dvou protestujících proti těžbě niklu, podle jejich zastánců na základě vykonstruovaného obvinění z vyděračství.

Po mojí návštěvě místní důstojníci FSB vyslýchali každého, s kým jsem hovořil. „Kdo sem toho amerického špióna přivedl?“ chtěli vědět, jak mě později informoval můj zdroj. Horší nicméně bylo, že příslušníci FSB dokázali mnoho aktivistů přesvědčit, že skutečně jsem agent amerického ministerstva zahraničí a součást velkého spiknutí Západu na zotročení Ruska.

Vy Britové jste všichni neřádi

Nastala příhodná doba pro lidi jako je poslanec Jednotného Ruska Jevgenij Fjodorov s jeho konspiračními teoriemi. Koncem roku 2014 Fjodorovovo Hnutí za národní osvobození (NOD) vstoupilo do koalice Antimajdan, k jejíž agresivním pěšákům se řadili i prokremelští kozáci a Noční vlci, gang motorkářů v kožených bundách loajálních Putinovi.

Fjodorov sice nikdy otevřeně nevyzýval k násilí proti opozici, při mnoha příležitostech mi však řekl, že by „chápal“, kdyby lidé měli pocit, že nemají jinou možnost než fyzicky napadnout „Západem placenou pátou kolonu“.

Ostatní členové NOD se vyjadřovali expresivněji. „Vy Britové jste všichni neřádi!“ křičel statný aktivista NOD, celý brunátný vztekem, když jsem se snažil o rozhovor se členy hnutí v ulicích Moskvy. „Vy a Američani chcete zničit Rusko!“ Namířil směrem ke mně masitý prst. „Já z tebe a z té tvé páté kolony nadělám sekanou!“

Jeden významnější člen NOD, který se představil jako Alexej Pisarev, mi o něco klidnějším tónem, avšak neméně hrubým slovníkem řekl, že „pátá kolona je horší než švábi“. „Jsou možná Rusové, ale jsou nepřátelé. Musíme je vyhnat.“

Vedle téhle nové úderné síly Kremlu působila proputinovská mládežnická organizace Naši z první dekády jednadvacátého století jako nevýrazní liberálové. „Členové NOD nás často napadají na ulici. Jednou na nás dokonce házeli pytlíky s exkrementy,“ vyprávěl mi opoziční aktivista Mark Galperin a krčil přitom zhnuseně nos.

Rychle začínalo být jasné, že revoluce na Majdanu rozhodně nebude katalyzátorem, který spustí podobnou vzpouru v Rusku. Ve skutečnosti byl Majdan pravděpodobně to nejhorší, co se mohlo protiputinovskému hnutí stát.

Správný umělec pro dobu deziluze

Jak tlak sílil, protesty v Rusku byly čím dál pochmurnější. Zmizela živá, karnevalová představení Pussy Riot. Namísto nich na scénu vystoupil vychrtlý a vyholený umělec Petr Pavlenskij, jehož specialitou byla „živá bolest“.

Na konci roku 2014 se Pavlenskij svlékl donaha, vylezl na střechu Serbského psychiatrického centra a – k hrůze diváků dole v ulici – velikým kuchyňským nožem si uřízl ucho. Zatímco mu krev stékala na krk a hruď, Pavlenskij, očividně lhostejný k bolesti a chladu téměř mrazivému, zůstal na střeše asi dvě hodiny, než ho konečně odvlekli ozbrojení policisté.

Jeho čin sebepoškození reagoval na to, že Kreml (podle opozičních aktivistů) na potlačení disentu opět začal zneužívat psychiatrii. Při dalších performancích se Pavlenskij nahý ovinul ostnatým drátem před petrohradskou radnicí (rodištěm nechvalně známého zákona proti „propagaci homosexuálního životního stylu“) a dlouhým ostrým hřebem si přibil šourek k proslulé kostkové dlažbě na Rudém náměstí (tato jeho akce je nejznámější), aby upozornil na politickou apatii.

„Pavlenskij je ten správný umělec pro naši dobu deziluze. Je ponurý, ukázněný, soustředěný a ochotný podstoupit bolest,“ napsala členka Pussy Riot Tolokonnikovová.

V Putinově novém Rusku to znělo jako recept na přežití.


V následujících dnech nabídneme další ukázky z knihy 

6 komentářů

  1. Carboch napsal:

    Rusko, velké téma. Bohužel historie této země je velmi strohá a pro Evropu maximálně příznivá, že do této země došla zpřízněná církev. To vše. Již Napoleon pronesl o Africe citát: „Jam může Afrika mít demokracii, když nemá civilizaci“ a tento citát lze aplikovat na velkou plochu Ruska. Tato zem poznala monarchii a následně novou a slepou novodobou společnost – socialismus s přechodem do kultu osobnosti a následně do pseudosocialismu s absencí společenské kultury. Po roce 1989 (přesněji nástupen Gorbačova), se tato společnost pomalu a bolestivě začala obracet k nedemokratické kapitalistické společnosti (oligarchie). Rusko ovšem mělo a má potenciál být významným státním prvkem ve světě. Že se společnost vyvíjí, dokazuje i její hospodářský růst oproti další oligarchické zemi – Ukrajině. Rusko částečně stabilizovala státní strukturu s oddělením od podnikatelského prostředí. Přezbrojení armády vychází z potřeby světového vývoje ochrany území. Jedná se asi o logický vývoj. Bohužel žádná společnost nemůže během jedné generace přejít z monarchie či kultu osobnosti do plné demokracie. Otázkou je, že tento fakt vychází nejen ze smýšlení vládnoucí elity, ale i především z problematiky života obyčejných lidí a jejich pochopení skutečného stavu. Otázkou zůstává, zda demokracie jako taková není, do doby vyššího vědomí všech jednotlivců a tím i celé civilizace, jen časově omezenou snahou aplikace krásné představy neslučitelné s lidskou povahou…. (Sokrates: “Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.” Tedy lidský druh se bude točit ve svém nekonečném úsilí, než dojde k zásadní změně chápání sama sebe…

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Ještě bych Vás doplnil citátem: „Se zánikem komunismu se znovu objevily příčiny jeho vzniku,totiž bezuzdný kapitalizmus se trhá z řetězu. Problém je ještě daleko, ale určitě už na cestě.“ Ludvík Vaculík (jeden z mála skutečných disidentů v Čechách a na Moravě před Listopadem 1989; po tomoto datu se to disidenty ve zmíněných územích začalo přímo hemžit!)

  2. Aleš K. napsal:

    Budu přízemní… Rusko patří Rusům, kdo by to popřel? Co přinesla pseudodemokracie státečku zvaném Československo? Nesprávně položená otázka, řekl by jistý Václav K. z Prahy. Co mu odnesla? Všechno!
    Případné nařčení a nadávky do komunistů musím rázem odmítnout. Rodina i já sám osobně jsme si s KSČ užili svoje. Nebezpečí komunismu spočívá poněkud v něčem jiném, než že odpoledne nejsou na pultu banány, nebo že babka v důchodu ráno vykoupila toaletní papír a na lidi jdoucí z práce toho mnoho nezbylo…
    Nechte Rusko Rusům, anžto nemáme ani morální právo kohokoliv hodnotit či dokonce kritizovat. Češi patří povahově mezi nejkřivější národy Evropy, ad absurdum, zásluhou těchto vlastností zůstali ještě na mapě Evropy.

    • Carboch napsal:

      Otázkou je, zda vůbec byl někdy a někde implatován komunismus jako sociální ideologie. Osobně si myslím, že lidé znaje výhody a nevýhody této ideologie, jí využili pro svoje zájmy – nastavení kultu osobnosti. A myslím si, že Češi byli jsou a budou vždy národem, co něco dokáže. Historie Evropy to dokazuje. Stinné okamžiky vždy národ posílily. V meziválečném období se ukázala šikovnost českých lidí. Bohužel máme trochu osud „O nás, bez nás“…tak tomu bylo nejen o Mnichovu, ale i o Teheránu a Jaltě…kdy jsme byli hozeni na Východ, kde exceloval kult Stalina.. Přesto si myslím, že posun od 1948 do 1968 byl obrovský a jedinečný u zemí pod vládou Moskvy. Lidé tomu věřili…bohužel Východ tuhle euforii zase uťal a na dalších 20 let už ve vedení nebyli tací, jako Dubček a spol…..I tak v roce 1989 jsme byli ze všech zemí „východního nuceného bloku“ na tom nejlépe – pouze v línii srovnání.
      Nemyslím si, že by lidé dnes chtěli vrátit tu dobu, když někdy srovnávají. To spíš vychází z marasmu a paranoi politické elity, který přetrvává již hodně dlouho….

      • klouda napsal:

        Komunismus neexistuje a nikdy neexistoval, nemohl být proto nikam implantován.
        Posun od ´48 do ´68 byl pouze v tom, že vám estébáci nerozkopali xicht a nedostal jste 20 let na uranu, ale vaše děti nesměly studovat a nedostal jste byt pro rodinu.
        A ten Dubček byl naprosto odporný komunista (jako každý jiný), navíc vše, co si o něm pamětníci vytvořili, je pouhá představa/legenda, nikoliv realita. Gloriolu Dubčeka vytvořilo spíše lidové očekávání lepších časů než jeho „sobotkovské“ vystupování.
        Pusťte si jeho autentické projevy, je to odporné. Jsem rád, že po ´89 se nevyšvihl výše.

  3. Weber napsal:

    Sokrates se nemýlil, jako prognostik na jedničku a to, jak a kam se ubírá lidský druh jen potvrzuje velikost jeho mysli. Snažení současné a příštích generací lidstva jen dokazuje, že se dá s úspěchem v případě velkých myslitelů předpovědět „cestu“ do nicoty. Taky to, že naději na záchranu druhu představují ti, kteří jsou ještě na „stromech“ a to z jakékoliv důvodu. Myslím, že by si neměli dělat naděje „stromoví“ jedinci mezi námi, tedy ve tzv. vyspělých společenstvích, neboť ty semele systém rovněž. Bez skrupulí!

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies