DonkeyHotey via Foter.com / CC BY,

Dobrá zpráva je, že se eurozóna ještě nerozpadla, říká nobelista Christopher Sims

Napsal/a Robert Břešťan 28. prosince 2015

Dokud nebude bezprostřední hrozba rozpadu eurozóny, bude převládat tendence nedělat nic nepopulárního či drastického, říká Christopher Sims, nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2011.

Toto je druhá část rozhovoru s profesorem Princetonské univerzity Christopherem Simsem. První část: Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Sims: Velká recese je za námi, připravme se na nové šoky


  • Centrální banky ve světě stále cílují na konkrétní výši inflace. Cíl České národní banky je dvě procenta. Má být výše inflace stále tou hlavní kotvou monetární politiky?

Myslím, že v normálních časech, je cílování inflace dobrá věc. I když by asi bylo lepší mít cíl výše, na třech čtyřech procentech. Ale v současné době je to irelevantní, protože i když máte cíl na dvou procentech, většina centrálních bank se tomu ani nepřibližuje. Potíž je v tom, že když se vám úrokové sazby dostanou k nule, je těžké udržet inflaci v kladném pásmu. Je výrazně snadnější tlačit inflaci dolů pomocí růstu úrokových sazeb, u úrokových sazeb kolem nuly máte problém. Ani kvantitativní uvolňování nemělo na inflaci žádný velký vliv. Takže i když je cíl inflace kolem dvou procent dobrý, musí podle mne nastoupit fiskální autorita, jež se s inflačním cílem ztotožní a přistoupí ke zvýšení deficitu. Ale na světě nenajdete zemi, kde by politici něco takové byli ochotní udělat.

  • Čímž se dostáváme opět k vlivu úsporných opatření… Christopher Sims

Přesně tak. Ale i když by nikdo naopak explicitně netrval na úsporných opatřeních, asi v žádné zemi nebude politik, který by veřejnosti řekl, že bychom měli zvýšit inflaci tím, že budeme mít deficitní rozpočty. Zajímavé je, že ve 30. letech v USA byla lobby kongresmanů, kteří tlačili právě na to, aby vláda zvýšila inflaci, aktivně ji vytvářela právě prostřednictvím deficitů. A to, že se to nakonec stalo, bylo významným důvodem ukončení velké deprese. Ale dnes? Najdete zastánce úsporných opatření, ale nikdo se nezvedne a neřekne – je čas na inflaci a deficit je proto správný.

  • I když nerad předepisujete léčebné ekonomické kúry a nepředvídáte budoucnost, stejně se musím zeptat – jak vidíte budoucnost eurozóny?

Na to se dá dívat dvěma způsoby. První je, že je depresivní, že už na konci devadesátých let jsme já i řada dalších ekonomů varovali, že ECB sama o sobě nestačí, že musí být i nějaká společná fiskální instituce. A že když nevznikne, výsledkem bude v budoucnu mnoho velkých problémů. A přestože velké potíže jsou, žádná podobná fiskální instituce stále není na obzoru. Ale je tu i druhý pohled na věc. Dalo by se čekat, že kvůli problémům, jež jsem zmínil, se eurozóna měla už dávno rozpadnou, ale to se nestalo a pořád funguje. Ukazuje se, že lidé se společné měny vzdát nechtějí, oblíbili si ji a věří jí. Je ale zapotřebí, aby se to odráželo i v politice. Chybí tady širší idea europatriotismu. Opět ale asi nikdo nevyhraje volby, když bude lidem říkat, že ve jménu eurozóny musíme přinést nějaké oběti.

  • Na počátku krize bylo Řecko. Nyní se tyhle potíže překryly uprchlickou krizí, vztahy s Ruskem, hrozbou terorismu. Ale chci se zeptat na něco jiného – je podle vás i z hlediska běžného ekonomického chování normální, že lidé doufají, že se problémy vyřeší samy, že prostě samy zmizí?

Myslím, že to je normální, ale to teď nemluvím jako ekonom, ale spíše jako politolog. Ale je pravda, že především politici neradi jdou proti proudu veřejného mínění. Dokud nepřijde skutečná krize, převládá snaha neztratit popularitu. Vztaženo k eurozóně – dokud nebude bezprostřední hrozba rozpadu eurozóny, bude převládat tendence nedělat nic nepopulárního či drastického.

  • Jak podle vás trvalá hrozba terorismu ovlivňuje a ovlivní světovou ekonomiku?

To opravdu nevím. Terorismus je samozřejmě vnímán jako extrémní hrozba, protože nelze odhadnou kdo, kdy a kde zaútočí na nevinné lidi. Na druhé straně riziko, že se stanete obětí takového útoku je statisticky nesrovnatelně nižší než to, že se stanete třeba obětí dopravní nehody. Ale je tu spíše politická než ekonomická hrozba – to, že lidé budou ochotni vyměnit svou svobodu za pocit bezpečí, že budou souhlasit s omezením svých práv, s omezením svobody pohybu, s uzavíráním hranic. Nacionalismus, zavírání hranic a podezřívavost k cizincům má pak samozřejmě dopad i na ekonomický růst.

  • Jste expert na racionálně očekávané i racionálně neočekávané změny v ekonomické politice. V České republice se připravuje elektronická evidence tržeb zavádějící dálkovou kontrolu tržeb podnikatelů. Vláda a kritici jsou v rozporu v tom, co opatření přinese, zda nárůst daňových příjmů, či naopak krachy podnikatelů, vyšší nezaměstnanost a tím i vyšší státní výdaje. K jakému očekávání byste se přiklonil vy?

Nevím, jaké náklady s tím podnikatelé budou mít, ale jisté je, že je budou chtít promítnout do ceny. Ale to je jen detail. Obával bych se spíše rizika nárůstu černé ekonomiky. Když se v takovém systému budete snažit zatajit jen část svých příjmů, budete mít problém. Ale pokud celé své podnikání přenesete do černé ekonomiky, vyděláte na tom. Takové reakce bych se obával. Zejména pokud není vybudována kultura, že daně se platí, měl bych mít při zavedení takového opatření jistotu, že to nepovede k nárůstu černé ekonomiky.

  • Jako držitel Nobelovy ceny jste získal odměnu ve výši deseti miliónů švédských korun. Jak jste s nimi naložil?

Většinu jsem vložil do podílových fondů, něco jsme utratil a něco dal svým dětem. Ale investování je poměrně nudná záležitost, nejsem velký přítel burzovních indexů.

Nebyl vložen žádný komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies