Adam Drda: Mediální reakce na kauzu Babiš–Přibil jsou jak z absurdní komedie

Napsal/a Adam Drda 20. května 2017
FacebookTwitterPocketE-mail

V českých masmédiích, která nepatří Agrofertu, byla první nahrávka Babiš–Přibil popisovaná jako „bomba“, jako událost klíčového významu, která cosi skrytého konečně odhalila a demaskovala. V textu napsaném pro Revolver Revue s takovou interpretací polemizuje publicista Adam Drda. 

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery napsal: „Potvrdil se fakt, že nejde skloubit vlastnictví médií a vlastnictví politické strany. (…) Vlastník nemá takto úkolovat redaktora, co má a co nemá dělat, aby mu to pomohlo v politickém boji. V tomto ohledu se pohled na šéfa ANO, ale i jeho média, zásadně mění.“ Podle mne je to jak z absurdní komedie.

Čí pohled se „zásadně mění“? Taberyho? Respektu? Novinářů? Kterých? Nebo se mění pohled českých společenských tzv. elit? Lidí, kteří dosud publikují v babišnovinách a pomáhají jim vytvářet iluzi normality/normálnosti?

Řekl bych, že se nemění téměř nic, jen přibylo pár dodatečných důkazů v již dlouho přehledné situaci.


Text Adama Drdy vyšel v Revolver Revue, v rubrice Bubínek Revolveru. Publikujeme jej se svolením redakce i autora. V nezkrácené podobě jej najdete ZDE


Novináři na dvě části

Stručná rekapitulace: Andrej Babiš koupil vydavatelství MAFRA na počátku června 2013, tedy před čtyřmi lety. V tu chvíli bylo každému soudnému člověku zřejmé, že se stal malér obrovských rozměrů, protože prostě nelze skloubit novinářskou nezávislost s vlastníkem, který je populistický politik a ještě k tomu velkopodnikatel s podivnou minulostí.

A bylo také zřejmé, že likvidací dvou hlavních liberálních deníků se v malé zemi otevírá cesta k destrukci celého svobodného mediálního prostoru. Vzápětí poté, co Babiš zakoupil MAFRA, podal z Lidových novin výpověď kvůli nepřijatelnému majiteli redaktor Tomáš Němeček.

Koncem června prasklo a bylo široce zveřejněno, že Babiš telefonoval do LN a „péroval“ kvůli jakési záležitosti redaktora Jana Kálala.

Dne 19. září 2013 napsal tehdejší šéfredaktor Reflexu Pavel Šafr v úvodníku časopisu:

„Andrej Babiš je tady prvním člověkem, jenž si za své peníze pořídil politickou stranu a následně si koupil dva hlavní české politické deníky, aby se mu nepletly do cesty. Tím poškodil jak férovou politickou soutěž, tak tím cynicky pošlapal i základní étos novinářské práce, tedy veřejnou kontrolu politické moci. Babiš demontuje základní stavební kameny demokratické společnosti přímo před našima očima.“

Babiš na úvodník reagoval tím, že Šafra verbálně napadl, označil ho za psychopata – a spousta lidí z masmédií se přitom Šafrovi nepokrytě vysmívala s shazovala ho.

Česká novinářská a publicistická obec se už v roce 2013 rozdělila na dvě části. Ta menšinová psala o tom, že dochází k omezení svobody tisku a bude to mít dopad na kvalitu české demokracie, a v některých případech z toho dotyční pro sebe vyvozovali i konkrétní důsledky; ta větší se tvářila, že se nic neděje, bylo to pohodlnější a jevilo se to výhodnější.

Proti úpadku mediálního prostředí

Na podzim 2013 došlo k výměně šéfredaktorů LN a MF DNES. Poté kupříkladu politolog Bohumil Doležal oznámil, že přestává do těchto deníků psát – a vysvětlil proč.

Ve stejné době kvůli Babišovi odešla řada redaktorů obou listů a začala vznikat nová „nebabišovská“ média, například internetový server Echo24.cz (a později Týdeník Echo), na který Babiš opět nevybíravě zaútočil na vládní tiskové konferenci, což kupříkladu zmíněný Respekt zrelativizoval.

Kvůli úpadku mediálního prostředí se pak zrodily další internetové projekty, třeba Svobodné fórum nebo Hlídací pes. I v nich se rozumně psalo, co znamenají Babišovy kroky v mediální sféře.

Takže znovu: čí pohled na Babiše a jeho masmédia se teď, po zveřejnění nahrávky s Přibilem, „zásadně mění“?

Od roku 2013/2014 se postupně stalo nepřehlédnutelným, že Babišovy listy (LN i MF DNES) slouží zájmům majitele a nemají s novinářskou nezávislostí nic společného.

Ukazovalo se to například tím, že do nich vždycky nějací lidé (jako třeba Kateřina Šafaříková nebo Sabina Slonková) nastoupili, chovali se jako děti, které nevěří, že na rozpálená kamna se nesedá, a záhy s humbukem zase odcházeli, přičemž na sociálních sítích sice kdekdo tleskal jejich „odvaze“, nicméně že by viditelnější část české „občanské společnosti“ vyvodila nějaké podstatnější závěry, to ne.

Slonková mimochodem v únoru 2015 o důvodech odchodu z čela MF DNES prohlásila:

„Jsem bytostně přesvědčená o tom, že ani v dnešní době není možné upravovat obsah novin, které chtějí být nezávislé, na přání inzertních klientů, obchodních partnerů, politických přátel a jejich přátel. Je to podvod na čtenářích a podle mě cesta do pekel. Tím spíš když jde o noviny, které vlastní člen vlády a byznysmen z první pětky. V takovém případě se naopak musíte o to víc snažit přesvědčit čtenáře, že vašim informacím může věřit, že nejsou ohnuté. Když ztratíte důvěru čtenářů, už ji zpátky nezískáte. A s tímhle názorem jsem zůstala ve vedení společnosti nakonec sama.“

Rozhovor, starý už dva roky, je zde, a i když v něm Slonková volila opatrné formulace, je zjevné, na co v MF DNES narazila.

Dokumenty na podnose

K tomu, aby zkušenější novinář a snad i čtenář poznal závislost Babišových tiskovin, vybavených služebnými šéfredaktory, je stačí číst a sledovat – účelové a časované útoky na Babišovy oponenty, víceméně ticho kolem Babišových malérů, žádná investigativní žurnalistika kolem Agrofertu a vydavatelovy minulosti.

Ostatně zmíněný Tomáš Němeček řekl už v dubnu 2014, tedy příznačně ještě před odchodem Slonkové z MF DNES, v interview pro Respekt:

„Myslím, že vliv Andreje Babiše na jeho deníky jsme mohli pozorovat v posledních dnech v Mladé frontě DNES. Například v tom, jakým způsobem referovala o Bohuslavu Sobotkovi a jeho rozhodování o OKD v minulosti. Lze to vypozorovat i na tom načasování a obsahu. Poté co se Andrej Babiš stal ministrem financí, má MF DNES přístup do archivu dokumentů ministerstva financí a cituje z nich. A vysvětlení, že je to výsledek jejich tříměsíční práce, jako novinář po dvaceti letech praxe neberu, protože za těmi texty tříměsíční práce není vidět. Naopak je zjevné, že někdo dostal na podnose naservírované dokumenty (…).“

Má tedy nahrávka Babišova domlouvání s Přibilem nějakou společenskou hodnotu? Ukázalo se, že Babiš zcela přirozeně lže (a navíc křivě slibuje „na zdraví svých dětí“), ale jestli to bude mít dopad na jeho politické postavení, to si netroufám odhadovat.

Pak je tu další věc, totiž že se díky nahrávce najednou rozmluvilo pár lidí, kteří z MF DNES už v minulých letech odešli, mají zkušenost s tím, jak to v listě chodí, a dosud byli zticha.

Novinář Jan Novotný (dnes působí v týdeníku EURO) například napsal na Facebook: „Během posledních týdnů, kdy jsem ještě v MF DNES pracoval, se mi šéfredaktor Plesl sám přiznal k tomu, že můj text s majitelem novin Babišem konzultoval. Jednalo se o text o hnutí ANO, který se Babišovi nelíbil. Sám mi dokonce několikrát volal a svůj nesouhlas s obsahem mých textů sdělil.“

Není z toho srozumitelné, jestli Novotnému telefonoval Plesl, nebo sám Babiš, ale každopádně je namístě otázka, proč si novinář takhle důležitou věc nechává pro sebe přinejmenším od roku 2015, kdy MF DNES opustil. Dalším, podobně nedochvilným očitým svědkem je Martin Biben, jemuž trvalo více než rok, než o svých zkušenostech z MF DNES napsal, a to opět jen na Facebooku (obojí k dohledání zde).

Rejžek, Hůlová, Rychlík…

Těžko říct, čím si dosavadní mlčení takových lidí vysvětlit. Buď měli z Babiše opravdu velký strach – anebo se jim prostě úplně pokřivila měřítka, nedochází jim, že nechávat si ve stávající politické a mediální situaci pro sebe podobné informace z Babišových podniků je v případě novináře zhruba stejné, jako kdyby věděl dejme tomu o rozsáhlé korupci v politické straně a nechal to být.

Novotný na svém Facebooku píše o lidech, „kteří v MF DNES i nadále pracují a snaží se v těžkých podmínkách dělat nezávislou žurnalistiku“, Biben pro změnu soudí, že případ Babiš–Přibil „vypovídá i o zdravém duchu, který v MF DNES díky poctivým a kvalitním novinářům, kteří tam dodnes působí, přežívá a který zamezil daleko větší škodě“.

Svatá prostoto! Novináři, kteří dnes působí v LN a v MF DNES, už dávno odhodili veškeré etické zásady své práce, podílejí se na výrobě služebných novin a pomáhají Babišovi k úspěchu. Jakápak tedy těžká pozice, mohli dávno dělat něco užitečného.

Dnes už se z MF DNES a z LN nedá se ctí ani odejít – nejvýš je možné se z těch redakcí tiše a se studem vytratit a oprávněně doufat, že se na to angažmá zapomene, jako v dnešních Čechách skoro na všechno.

Zůstává snad pouze otázka, jestli teď z Babišových novin konečně vyšumí různé osobnosti tuzemské publicistiky se svými oblíbenými rubrikami.

Tedy jestli v nich i nadále budou pravidelně vycházet Poslední slova Petrušky Šustrové, Martina C. Putny či Jana Rejžka, sloupky Petry Hůlové, Díže Břetislava Rychlíka, politické úvahy Josefa Mlejnka juniora, referáty o architektuře Zdeňka Lukeše atd. atp.

Ale ono už je to po tolika letech držení pozic nejspíš jedno.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)