printscreen ČT,

Tomáš Almer: 12 oříšků pro soudkyni Löffelmannovou

Napsal/a Tomáš Almer 7. prosince 2015

Odvolání v případu zneužívání Vojenského zpravodajství bude na Pražském městském soudu řešit senát za předsednictví soudkyně JUDr. Jarmily Löffelmannové. Bude zajímavé sledovat, jak si s tím tato soudkyně poradí. Mimo jiné proto , že už se případem jednou zabývala – když zrušila trestní příkaz vydaný soudkyní Helenou Královou a nařídila provést hlavní líčení.

Soudkyně Helena Králová poté v první instanci zprostila obžaloby jak Janu Nagyovou – Nečasovou, tak generály Páleníka a Kovandu s plukovníkem Pohůnkem. A kolegyni Löffelmannové tak připravila k posouzení pozoruhodnou matérii.

Podle názoru soudkyně Králové se žádný trestný čin nestal. Vojenské zpravodajství pouze plnilo svoji zákonnou povinnost zjišťovat informace „o záměrech a činnostech namířených proti zabezpečování obrany České republiky“ v případě sledování Radky Nečasové a v souladu s vnitřními předpisy vynaložilo částku cca 125 tisíc na prověrku jakési detektivní agentury, což je běžný postup.

To, že se v rámci této prověrky pořízené záznamy hodily obžalované Nečasové, byla pouhá náhoda (celý text rozsudku ke stažení ZDE). Ztotožnila se s argumentací obžalovaných. V pořádku. Soudce je od toho, aby věc rozsoudil – a to učinila.

Ponechme stranou procesní podivnosti kolem vyloučení veřejnosti z celých jednacích dnů a dvouměsíční prázdniny mezi vyhlášením rozsudku a jeho odůvodněním. Připomeňme si jen, čemu musí člověk uvěřit, aby došel ke stejnému závěru jako ona:

  • 1. Hypotetické ohrožení rodiny premiéra = ohrožení obrany České republiky. S touto konstrukcí přišel při své svědecké výpovědi před soudem Petr Nečas. V současné době manžel obžalované Nečasové dříve Nagyové. Pouze za toho předpokladu lze dovodit příslušnost Vojenského zpravodajství se ve věci jakkoli angažovat.

 

  • 2. Svědek Nečas si doopravdy v létě 2012 všiml podivného pohybu kolem své manželky a místo, aby se svěřil některému z příslušníků Ochranné služby, kteří mají jeho bezpečnost v popisu práce a se kterými je v denním styku, vyčkal několik týdnů a po konzultaci s obžalovanou probral své „velmi vážné obavy“ s obžalovaným Páleníkem.

 

  • 3. Premiér svěřil komunikaci se špióny ve věci obav o bezpečnost své legitimní manželky své milence.

 

  • 4. Ohrožené manželce nesměl nikdo nic říct, aby nevyváděla a nebyla zbytečně znepokojená.

 

  • 5. Příslušníci Vojenského zpravodajství jsou troubové, kteří své výtvory nadepisují Záznam o sledování, i když se jedná o něco úplně jiného.

 

  • 6. Ředitel policejního Útvaru zvláštních činností je trouba, který nechápe rozdíl mezi sledováním a kontrasledováním a nemá se co vyjadřovat k metodám práce zpravodajců.

 

  • 7. Ústava ČR neplatí, když se to nehodí. Konkrétně odst. 3) článku 2 Ústavy a odst. 1) článku 7 a odst. 2) a 3) článku 10 Listiny základních práv a svobod jsou jen takové obecné kecy, kterými není třeba se až tak řídit.

 

  • 8. Existuje zákon, který stanoví, že při ochraně proti sledování (kontrasledování, monitorování) může státní moc omezit občana na jeho právech a je stanoven způsob, kterým se tak může činit.

 

  • 9. Dostane-li Vojenské zpravodajství za úkol prověřit, zda není v ohrožení manželka premiéra, předává průběžně určené prostřednici písemné záznamy o sledování (které jsou ale vlastně něčím jiným) a fotografie, ale nepředá (a patrně ani nezpracuje) žádný oficiální dokument o tom, že se podezření nepotvrdilo.

 

  • 10. Podezření, že dochází ke zneužívání služebního auta, je dostatečně závažným prohřeškem aby jej řešilo Vojenské zpravodajství.

 

  • 11. Potenciálně spolupracující civilní bezpečnostní služba se nejlépe prověří tak, že se skrze prostředníka – kamaráda zadá nějaké (jaké, to se nechá na něm) agentuře úkol, v podstatě jedno jaký. Výstupy se, opět skrze téhož kámoše, koupí a poskytnou se, jako vedlejší produkt, vlivné kámošce, která tím má čirou náhodou vyřešený problém. K  vyhodnocování možností a schopností detektivní agentury pak postačí skouknout a vyhodnotit zakoupené výstupy. Zásahy do občanských práv netřeba řešit, protože sledování přece prováděl civilní subjekt a získané osobní údaje tudíž netřeba nijak chránit, lze se o ně podělit s kýmkoli.

 

  • 12. Premiér Nečas 15. 6. 2013 jen přečetl prohlášení sepsané odborníky na politickou komunikaci a politický marketing, ve kterém popřel, že by věděl o sledování své ženy. Věděl sice, dobře jak to bylo, ale poslechl „odborníky“ a nepřiznal to vzhledem k blížícímu se zasedání Visegradské čtyřky.

Oříšků k rozlousknutí má soudkyně Löffelmannová na stole daleko víc. Třeba posoudit pravdivost jednotlivých výpovědí, nebo posoudit možné zneužití zákona o ochraně utajovaných informací při projednávání věci u obvodního soudu. Držme jí palce, lehký úkol před ní neleží.

3 komentáře

  1. petrph napsal:

    Bohužel, tedy přiznejme si že paní soudkyně Löffelmannová si tyto otázky ani klást nemůže, protože tyto otázky stojí „zcela mimo její jurisdikci“. To jediné co udělat může je obžalované zcela formálně osvobodit dle právní zásady in dubio pro reo – protože jim nemůže jejich obhajobu vyvrátit.
    Ten základní problém je v tom že jsme si nechali od politiků vnutit širší význam podobné právní “ zásady presumce neviny“.. Podle kteréhož významu za eliminaci nelegálního jednání ve společnosti (a zejména ve státní správě) zodpovídají pouze a pouze soudy. Zatímco všichni ostatní jsou takzvaně z obliga. Zodpovědnost politiků za jimi řízené resorty neexistuje, zodpovědnost vedení tajných služeb za jejich činnost neexistuje, zodpovědnost kontrolních orgánů neexistuje, zodpovědnost interních bezpečnostních prověrek neexistuje, atd.. „Jedině soud a nikdo jiný“..
    Jenomže, takhle to právě fungovat nemůže a nebude.

  2. J.Němec napsal:

    Byla odstraněna vláda. Dnešní konání a rošády v policii tomu napovídají. Zmatky v BIS včetně rozvědčíka Staňka to umocňují. Proto pochopitelně pan Nečas neměl důvěru v naši policii. Podle mne jedni pracují pro pana Babiše a druzí pro pana Zemana. Možná se pletu, ale uvažuji podle toho co si vyhodnotím z médií. Ještě zničit vojenskou rozvědku a dílo bude dokonáno. Sám pan generál Randák prohlásil, že politici jsou šašci. Už jen ten hnus, kdy jsme na tom ekonomicky velmi dobře. A někdo vyřvává demisi vlády.

  3. Laura Genserková napsal:

    Pane Almere,

    co kdyby jste raději popsal důvody svého odchodu do civilu? Domnívám se, že by to mohlo být mnohem zajímavější než nějakých výše zmíněných 12 oříšků.

    Proč se vlastně otíráte o Vojenské zpravodajství? Máte snad k tomu nějaký speciální důvod?

    S pozdravem,

    Laura Genserková

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies