ROZHOVOR. Druhou sezónu se česká divadla potýkají se zásadními omezeními. I když můžou od jara 2021 hrát, vládní nařízení a růst počtu nakažených způsobily velký úbytek diváků. Lidé se na živou kulturu bojí chodit. Zatímco státem dotovaná divadla o podporu nepřišla, soukromým divadlům nastaly těžké časy. „Z 288 akcí ročně jsme spadli na 52. Kompenzace přišly jen za dobu prvního lockdownu,“ říká v rozhovoru Richard Balous, ředitel pražského divadla La Fabrika. Navzdory složité situaci ale věří, že se diváci za kulturou zase vrátí.

• Když jsem dříve kupovala vánoční dárky, nikdy mezi nimi nechyběly lístky na koncert nebo divadlo. Letos jsem to hodně rozmýšlela. Po loňských zkušenostech s vracením všech „vstupenkových dárků“ jsem nechtěla riskovat stejnou situaci. Je takových diváků víc, nebo vás naopak před Vánocemi chtěli podržet?

Podporu od diváků cítíme jednoznačně. Už vloni jsme zavedli vouchery, které můžou diváci podle aktuální situace proměnit na lístky a lidé nás jejich koupí vlastně podporují. Někteří posílají i dar. Sto, dvě stě korun. Jsou to samozřejmě jednotlivci a nejsou to peníze, které by nás měly zachránit, ale je vidět, že diváci na nás myslí, jsou solidární, a to hodně potěší. I ze stovkového daru ale musíme státu odvést DPH, což je za stávající situace až komické, řekl bych.

• Když bych vzala poslední dvě sezóny chronologicky. Zlepšila se pro vás situace od květnového rozvolnění alespoň na chvíli? Organizátoři koncertů si léto celkem chválí, ale divadelní prázdniny a od října nová omezení divadlům asi moc prostoru nedaly, že?

Problém je, že divadlo se nenastartuje jako obchod s hřebíky. Otevřu, vytáhnu roletu a prodávám. My musíme vše plánovat s poměrně velkým předstihem. Nemáme v La Fabrice stálý divadelní soubor, takže musíme dopředu „vybookovat“ herce. A to je těžké, když nevíte, kdy skončí lockdown. Plno herců také nemělo čas, protože po skončení lockdownu dotáčeli filmy atd., takže na představení bylo v jejich kalendářích těžké najít volné termíny.

V září, když to vypadalo dobře a mohli jsme začít normálně plánovat, tak do měsíce přišla nová omezení a začátkem prosince jsme v podstatě v lockdownu. Nikoliv oficiálním, ale pro nás je ta situace horší, než kdyby lockdown byl. Chceme hrát, ale diváci se bojí kvůli nákaze chodit a hrát pro pár diváků je skoro kontraproduktivní.

• Protože předtím jste alespoň dostali kompenzace a teď nic?

Je to složitá situace. Můžeme hrát, ale zároveň se všude hlásí, ať lidé nikam nechodí a oni na to samozřejmě slyší. Ani se při prosincových číslech nakažených nedivím, že lidé nechtějí chodit na společenské akce. Když někdo sedí osm hodin v práci s respirátorem, pak vleze do tramvaje a jede s respirátorem do divadla, kde zase sedí dvě hodiny s respirátorem a pak ještě jede hodinu domů v respirátoru… na takový zážitek se ani moc těšit nedá, neužijete si to.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Propad předprodeje je naprosto katastrofální. Tam, kde jsme vyprodávali představení během tří dnů, ho teď těžko naplňujeme. Online prodáme zhruba 4 lístky denně a pak deset lidí přijde, že chce lístky vrátit, protože se bojí přijít. Takže kdyby nám řekli buďte raději zavření, souhlasil bych. Jenže jsme otevření, stojí nás to energie, musíme topit, platit zaměstnance. Místo pro dvě stě lidí hrajeme ale pro padesát.

• A máte povinnost vrátit divákům peníze, když chtějí lístky vrátit, protože se bojí?

Podle ministerstva financí nemáme povinnost vracet divákům peníze. Pokud se bojí přijít na zakoupené představení, můžou si diváci zažádat do šesti měsíců od data představení na ministerstvu financí o proplacení vstupného.

Mně to ale připadá jako naprostá absurdita, protože když si někdo koupí dva lístky, tak by pak musel vyplnit nevím kolik formulářů a než se to zprocesuje… na ministerstvu se tomu musí věnovat nějací úředníci… no zkrátka my peníze divákům u nás vracíme. Já si nebudu poškozovat dobré jméno La Fabriky tím, že si nechám peníze a řeknu lidem, ať si napíšou na ministerstvo financí..

Tečka neznamená jistotu

• Ovlivňuje návštěvnost třeba i povinnost prokázat se dvojitou dávkou očkování, která platí od konce listopadu? Máte nějaké srovnání s obdobím, kdy se lidé mohli prokázat i PCR testy? Nebo se to divácky nijak neodrazilo?

Nahrazení povinnosti prokázat se Tečkou místo PCR testu je dle mého názoru kontraproduktivní. Protože člověk, který má v pořádku Tečku, nemusí být nutně zdravý. Může být přenašečem covidu. Když se musel divák prokázat PCR testem, tak bylo jasné, že je spíše zdravý. Tudíž mi to pro bezpečnost diváků přišlo lepší. Češi jsou bohužel mistři ve různých nápadech, jak obcházet nařízení, takže i Tečku mají někteří lidé zkopírovanou. My jsme proti tomu bezbranní. Můžeme sice kontrolovat občanský průkaz, ale to je tak zdlouhavý proces, že bychom museli diváky zvát o hodinu dřív a pak se s nimi ještě dohadovat.

• Povinnost přinést výsledky PCR testů ale musela být pro diváky náročnější, ne? Dojít si na PCR test jen kvůli návštěvě divadla, to už musíte být fanoušek.

Ano, ale všechno dneska snižuje počet diváků. Společnost se teď dělí na očkované, kteří smí všude, a neočkované, kteří nesmí nikam. Mně nicméně přijde scestné, že sem na koncert může přijít 300 lidí, kteří jsou očkování, ale netušíme, kolik z nich přijde s covidem. Po legální stránce je to v pořádku, ale z hlediska šíření té nemoci by bylo podle mého názoru bezpečnější prokazovat se na kulturní akce PCR testem.

S covidem a bez pomoci

• Pokud srovnáte poslední tři sezóny, máte nějaké statistiky, jak moc se pro vás změnilo?

Teď jsme přišli už podruhé o podstatné peníze z předvánočních večírků a akcí. Pravidelně jsme jich mívali deset. Letos žádný. La Fabrika nedostává žádné dotace jako státní nebo městská divadla. Pronájmy z komerčních akcí nám pomáhají financovat divadlo a nezávislé projekty mladých umělců, kterým se snažíme vycházet vstříc. Kdybychom neměli finanční polštář, tak byly poslední dva roky úplně likvidační. Už jenom zálohy, které musíme platit. Ty byly v roce 2020 nastavené podle roku 2019. Fakt, že jsme reálně měli o 215 akcí méně, a tudíž by bylo dobré zálohy ponížit, na to nikdo neslyší.

• A zálohy se týkají čeho všeho?

Spotřeba vody, plynu, topení – to se vše počítalo ze spotřeby za „úspěšný rok“. V roce 2018 jsme měli 260 akcí, 2019 zmíněných 288. Když se pak od toho odvíjejí statisícové zálohy na rok, kdy se nic nedělo a byli jsme v podstatě zavření – kde na to vzít?

Pomoc od státu přišla, ale s půlročním zpožděním. Neřešila aktuální situaci. Pak nám ještě naúčtovali o 30 000 víc za spotřebu vody, což nikdo nechápe. Chyba je údajně v tom, že vyměnili pozdě nějaký starý vodoměr, ale to se prý už nedá zkontrolovat. Takže do toho řešíme ještě takovéto až absurdní situace.

• Ministerstvo průmyslu a obchodu už pomoc specificky kultuře nepřidělí. Program Covid – kultura skončil. Dosáhnete ve stávající situaci alespoň na nějaké kompenzace?

To zatím není jasné. Snad bychom dosáhli na 50% pokles příjmů oproti rokům 2019 nebo 2020. Máme pokles 80%. Znamená to samozřejmě opět absolvovat šílené byrokratické martyrium. Naposledy například rozporovali, že máme zdvojený internet. Máme záložní internet, aby nemohlo dojít ke kolapsu, a než jsme to úředně dovysvětlili, táhlo se to tři měsíce.

• Co by tedy reálně divadlům nebo soukromým kulturním institucím v současné situaci pomohlo?

V tuto chvíli by možná nejefektivnější a nejspravedlivější bylo, co udělali tuším v Dánsku, kde divadlům vrátili alespoň DPH. Za roky 2018, 2019 jsme na DPH za lístky a nájmy odvedli státu ohromné peníze, které jsou křišťálově doložitelné. Kdyby se stát rozhodl vrátit DPH třeba za rok 2019, kdy jsme odvedli zhruba tři miliony korun, výrazně by to pomohlo.

DPH přitom budeme muset platit i letos. V tomhle svrabu musíme stále odvádět 15% ze vstupného. DPH musíme odvádět i z darů. Když nás chtěl někdo před Vánocemi podpořit koupí voucheru – i z něj musíme odvést DPH. Nikdo nám nic neodpustí, ať fungujeme nebo nefungujeme.

Divadlo přežije

• Byli jste už například v situaci, že byste zvažovali úplný konec?

Zavřít můžeme, ale co to vyřeší? Propustíme několik zaměstnanců, kteří půjdou na pracák. Pak jsou na nás navázané i další profese jako osvětlovači, zvukaři, technický personál. Ti by asi mohli dostat kompenzace jako OSVČ. Ale zavření, konec… ne zatím jsme si nic takového nepřipustili.

• Chováte tedy naději, že příští sezóna už poběží normálně? Omezil současný stav třeba plánování programu na příští rok?

My samozřejmě plán na jaro 2022 máme, ale oproti „předcovidovým“ rokům se ho zdráháme zveřejnit. Protože si nemůžeme být jistí, co se stane. Jaká bude situace a překládat zase představení a vracet vstupné… nechceme se s tím potýkat pořád dokola.

Před Vánocemi jsme napsali divákům, kteří by rádi přišli, ať si koupí voucher s platností na celý rok, který vyměníme za vstupenky. Připravujeme třeba premiéru úžasného představení, které jsme naplánovali na magické datum 22. 2. 2022 ve 22.22 minut. Má to být kabaret s Jakubem Prachařem, Annou Polívkovou a taneční skupinou 420people v choreografii Václava Kuneše. Jak ale můžeme lidem slíbit, že i když to budeme mít nazkoušené, představení se nakonec skutečně odehraje? Nemůžeme slíbit nic. A to je velice frustrující.

• Kam se tedy kultura podle vás posune? Má třeba smysl divadlo online? Jak vidíte budoucnost divadel?

Domnívám se, že na nějaké vyhodnocení je vlastně stále ještě příliš brzy. Věci mají setrvačnost. Pokud si v době lockdownu lidé navykli koukat na Netflix, tak tím nejvíc určitě budou trpět kina. Myslím ale, že spousta lidí pořád chápe kulturu jako sdílený společenský zážitek. V tom je živé divadlo na scéně nenahraditelné.

Podle mě ho nelze nahradit žádným televizním přenosem, ať je natočený sebelépe. O tom jsem bytostně přesvědčen. Do divadla se musí chodit a ne se na něj dívat v televizi. Dělat přenosy, to je cesta do pekel.

Já věřím, že se divadlo vrátí do nějakých kolejí. Existují ale už studie, podle kterých bude trvat kolem čtyř let, než se diváci vrátí v počtech, na které jsme byli zvyklí. Covid změnil divácké návyky, o tom není pochyb. Já nicméně pořád věřím, že divadlo jako kulturní forma přežije.