Prezident odmítne premiérovi ministra? Vždy směl. A dnes už i může, píše právník Hasenkopf
ANALÝZA. A je to tu znovu. Stejně jako loni – tehdy se prezidentovo odmítnutí týkalo Miroslava Pocheho – je na stole otázka, zda prezident může odmítnout premiérem nabízeného ministra. Situaci pro HlídacíPes.org rozebral v unikátní šestidílné analýze právník Pavel Hasenkopf. Je tedy postup prezidenta v souladu s ústavou? HlídacíPes.org přinese celý seriál v následujících dnech znovu – zejména pro jeho aktuálnost.
Může prezident odmítnout premiérovi ministra? Velmi stručná odpověď: Vždy směl. A dnes už i může.
Stručná odpověď: Jestliže mohl italský prezident, proč by nemohl český? Článek 92 italské (i) a článek 68 odst. 2 české ústavy jsou si přece podobné jak vejce vejci. Navíc italského prezidenta volí pouze parlament, českého lid, kdo z nich má silnější mandát?
Právě přímá volba prezidenta zásadně změnila nejen pozici českého prezidenta, ale celý český ústavní systém: Zatímco dřív byl prezident výsledkem dohod v Parlamentu, a proto musel Parlament poslouchat, dnes je volen lidem, Parlament ke zvolení nepotřebuje a je mu fakticky roven – jeho legitimita má stejný zdroj: přímou volbu lidem. To zcela mění jeho reálné možnosti, pozici a roli.
A nyní totéž podrobně.
Co je nesporné?
Podle čl. 62 písm. a) Ústavy prezident republiky „jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi“. Čl. 68 odst. 2 to rozvádí: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ (ii)
Z toho evidentně plyne, že:
1) členy vlády nesmí jmenovat nikdo jiný, než prezident republiky, a že
2) prezident republiky nesmí členem vlády jmenovat někoho, koho mu nenavrhl předseda vlády.
Ve spojení s čl. 62 z toho lze bez dalšího dovodit třetí závěr:
3) Návrhem předsedy vlády je podmíněno nejen jmenování členem vlády, ale i pověření člena vlády řízením konkrétního resortu; protože jde o dvě různé pravomoci, které ne vždy jsou vykonávány společně, musíme se ptát, zda návrhem premiéra je podmíněno i pověření členů vlády „řízením ministerstev nebo jiných úřadů“. A protože čl. 62 jakožto uznávaný konečný výčet všech nekontrasignačních pravomocí (iii) pověřování členů vlády – na rozdíl od článku 68 – vůbec nezmiňuje, nezbývá než pravomoc ministry pověřovat řízením konkrétních resortů chápat jako dílčí součást pravomoci je jmenovat, a to se vším, co k ní patří, tedy včetně podmíněnosti návrhem premiéra. Nadto účelem čl. 68 je umožnit premiérovi vybrat si spolupracovníky, a kdyby premiér nesměl mluvit do toho, který jím navržený ministr bude řídit který resort, bylo by to s tímto účelem v příkrém rozporu.
Snad nikdo nebude zpochybňovat čtvrtou danost, totiž že:
4) Ministrem smí být jen osoba fyzická a kompetentní v tom smyslu, že by měla být alespoň svéprávná a gramotná; to plyne z hlavního účelu (jakékoli) ústavy, a tím je zajistit chod státu – jmenování ministra objektivně nekompetentního by bylo s tímto účelem v rozporu.
Co je sporné?
Z textu Ústavy bohužel bez dalšího jednoznačně nedovodíme to, co nás nejvíce zajímá, totiž nakolik je prezident republiky vázán návrhem premiéra na jmenování člena vlády.
Máme dvě možné varianty řešení s jednou možnou modifikací: podle jednoho názoru je prezident republiky návrhem premiéra vázán a musí mu vyhovět (říkejme tomu třeba koncept řízeného prezidenta); jeho modifikovaná verze říká, že prezident je oprávněn a současně povinen návrh posoudit a právně vadný návrh odmítnout (koncept úřednického prezidenta).
Druhá varianta říká, že vláda je výsledkem dohody prezidenta s jím jmenovaným premiérem, protože prezident sice nemá právo si nějaký návrh vynutit, ale má právo jakýkoli návrh premiéra odmítnout, a premiérovi pak nezbude, než navrhnout někoho jiného (koncept politického prezidenta).
Dílčí otázkou pak je, zda premiérův návrh musí být učiněn písemně a zda premiér smí dát prezidentovi na výběr mezi různými kandidáty.
„Jmenuje“ znamená příkaz
Základní argument zastánců konceptu řízeného prezidenta je gramatický: Indikativ v právní řeči znamená normu, příkaz, a protože nikde není výslovně uvedeno, že prezident „může jmenovat“ ani není nikde výslovně uvedeno, že „může návrh odmítnout“, pak je prezident povinen jmenovat toho, koho si premiér žádá. A navíc prezident jako orgán veřejné moci přece smí jen to, co je mu dovoleno, a odmítnout návrh mu dovoleno není.
Tuto argumentaci lze snadno vyvrátit:
1) Článek 2 odst. 3 Ústavy zní: „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“ – ale není tam napsáno „které výslovně stanoví zákon“. Proto možnost prezidenta odmítnout návrh premiéra nemusí být uvedena v Ústavě výslovně, postačí, jestliže k ní lze dospět hodnověrným výkladem. Nadto „uplatněním moci“ vůči občanům je až jmenování někoho ministrem, a nikoli jednání, které mu předcházelo. Ostatně, třeba o koaličních smlouvách se Ústava rovněž vůbec nezmiňuje, natož aby je výslovně dovolovala, a jsou snad proto nedovolené?
2) Slovo „jmenuje“ skutečně představuje příkaz. Ale tento příkaz nařizuje někoho jmenovat ministrem, nikoli jmenovat konkrétní premiérem navrženou osobu. Prezident se nesmí inspirovat Ludvíkem XIV. a rozhodnout se, že bude vládnout osobně, bez premiéra a bez ministrů, a nejmenovat nikoho, protože nějaká vláda a nějací ministři existovat musí. Povinně. Čili prezident není povinen jmenovat každého, kdo je mu navržen, ale pokud jmenování odmítne, musí si vyžádat jiný návrh a premiér má povinnost mu jiný návrh dát.
Žádné správní řízení
Slovo „návrh“ bývá naopak základním argumentem zastánců konceptu politického prezidenta. Návrh je jiné slovo pro nabídku, koncept, nápad, je to něco, co má být teprve posouzeno, něco, s čím lze pracovat, něco, o čem se lze dohadovat, co lze měnit, něco, co se stane hotovou věcí až poté, co to schválí adresát návrhu.
Ostatně, jaký by to mělo smysl, aby prezident byl povinen návrh premiéra přijmout? Pokud by ústavodárce chtěl, aby složení vlády bylo výhradně věcí premiéra a prezident mu do něho nesměl mluvit, tak by přeci do Ústavy napsal rovnou, že předsedu vlády jmenuje prezident a ministry si pak jmenuje předseda vlády sám. Bylo by to regulérní, korektní a nejjednodušší řešení, ale náš ústavodárce je nezvolil.
Jsouce si toho vědomi, zastánci konceptu řízeného prezidenta svůj postoj změkčují v tom smyslu, že prezident je oprávněn, či spíše povinen odmítnout kandidáta, který nesplňuje kvalifikační předpoklady. Tato modifikace vnímá celé jmenování vlády jako jakési správní řízení, ve kterém je prezident degradován na úředníka, jehož úkolem je pouze přezkoumat a potvrdit formální bezvadnost premiérova návrhu a který sám nesmí jednotlivé kandidáty posuzovat nad tento povinný rámec.
I to lze snadno vyvrátit: Ústava se neřídí správním ani žádným jiným procedurálním řádem, Ústava je všem zákonům nadřazena a nelze ji jejich prostřednictvím přetvářet. Nadto premiér zde sám vystupuje jako orgán státu jednající s jiným orgánem státu a neuplatňuje vůči prezidentovi svůj soukromý nárok na jmenování ministra.
Smí, nebo nesmí. Nic mezi tím
Paradoxně a svým tvůrcům navzdory, koncept úřednického prezidenta jen potvrzuje tezi, že prezident do jmenování ministrů mluvit smí: lze totiž tvrdit, buď že prezident něco smí, nebo že něco nesmí, ale pro „trochu smí a trochu nesmí“ nenajdeme v Ústavě žádnou oporu.
Dejme tomu, že by premiér navrhl na ministra svého psa. To nesmí a ani nemůže, takový návrh by vůbec nebyl platným návrhem. Pokud by ale takový návrh prezident vzal vážně a zamítnul jej s odůvodněním, že pes ministrem být nesmí, nenašli bychom v Ústavě žádné vodítko, kde udělat hranici mezi přípustným a nepřípustným návrhem. Když nesmí být ministrem pes, co třeba alkoholik? A co lékaři uznaný psychopat? A analfabet? Co trestně stíhaná osoba? A co když je navržený ministr prostě jen buran, nosí do sandálů ponožky, nemyje se a jeho fyzickou přítomnost pozná i slepý pouhým čichem?
V Ústavě nenajdeme žádný základ, jak určit, kde končí úřednické posouzení přípustnosti návrhu a kde začíná politické posouzení osobnosti kandidáta (nemluvě o tom, že svůj alkoholismus, analfabetismus, zálibu v porušování zákonů či buranství může potenciální ministr vždy vydávat za projev svého politického názoru). Není podle čeho tu hranici závazně určit, vždy půjde o arbitrární rozhodnutí.
A kdo bude tím arbitrem? Navrhující premiér jím být nemůže, ten je zaujatý pro svůj návrh. Opoziční politici také ne, ti zase mají v popisu práce být zaujatí proti návrhu. Mají jím být odborníci na Ústavu, kteří si v domnění, že když se něco nikdy nestalo, tak se to ani stát nesmí, začnou cucat z prstu jakési ústavní zvyklosti? Ostatně, kdo řekl, že ministrem smí být pouze člověk, a ne pes? Řekla to Ústava nebo si to vycucal z prstu autor tohoto článku?
Ústava jednoho takového arbitra ale přeci jenom zná: prezidenta republiky – právě proto nechává ministry jmenovat s konečnou platností až jím a nesvěřuje jejich výběr výlučně do rukou premiéra. Už v době, kdy byl prezident volen Parlamentem, přeci byl vnímán především jako arbitr či moderátor, jehož úkolem je tlačit rozhádané strany ke kompromisu. A možnost Sněmovny jmenovanou vládu jako celek odmítnout je pak pojistkou proti nesoudnému prezidentovi – odmítnutí důvěry vládě totiž není ani tak ostudou této vlády, ale zejména je ostudou prezidenta, který ji jmenoval a pro kterého její odmítnutí může znamenat i dílčí ztrátu autority a s ní i vlivu.
Vláda jako výsledek dohod
Lze uzavřít, že platí koncept politického prezidenta – platí, že složení vlády je výsledkem dohody premiéra a prezidenta.
Může se stát, že prezident všechny premiérovy návrhy okamžitě akceptuje, může se stát, že na některých kandidátech se neshodnou. O těchto jménech se veřejnost nemusí nikdy dozvědět, o těchto jednáních nemusí existovat žádný záznam. Premiér ale může mít zájem dát najevo, že za nějakého kandidáta skutečně bojoval, a navrhnout jej písemně, popř. i veřejně, a přimět tak prezidenta, aby jej obdobným způsobem odmítl. Podobně může mít premiér zájem dát prezidentovi písemný či veřejný alternativní návrh.
Dát nějaký návrh písemně znamená mít o tom záznam, důkaz. Jinak žádný návrh sám o sobě být písemný nemusí, Ústava žádnou jeho formu nepředepisuje. V praxi však bývá závěrečný, s prezidentem předjednaný návrh, podáván písemně, aby nemohl být zpětně zpochybněn. Z obdobných důvodů se ministrům předávají písemné jmenovací dekrety a ministři podepisují svůj slib, ačkoli ani pro jmenování, ani pro slib Ústava rovněž nepředepisuje písemnou formu. (iv) Tolik jen stručně k otázce, zda premiérův návrh na jmenování, resp. pověření ministra, musí být písemný a zda smí být alternativní.
Právo odmítnout navrženého ministra tedy měl prezident republiky vždy. Parlamentem volený prezident užíval svého práva odmítnout premiérem navrženého ministra velmi úsporně, nadto většina jeho zásahů se děla za zavřenými dveřmi ještě před podáním formálního návrhu, až mohl vzniknout dojem, jako by toto právo snad ani neměl.
Prezident zvolený lidem si však může dovolit využívat své pravomoci mnohem intenzivněji, protože prezident zvolený lidem se sám stává výrazným politickým hráčem a své chování tomu přizpůsobuje. Je však otázkou, zda v situaci, kdy se prezident stává politickým hráčem, může i nadále zůstat politickým arbitrem.
Poznámky:
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Bez Ruska se v Česku pořád natankovat nedá. Závislost na Putinovi má skončit příští rok
Rok, ve kterém Tomio Okamura zmizel ze zpráv o českém extremismu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
53 komentářů
Také právní názor. Ale protože pan Hasenkopf je prokazatelně právník Miloše Zemana, tak je jasné, na čí stranu bude tlačit. A jak je u sporných řízení běžné, každá ze stran má svůj vlastní, pochopitelně opačný názor. A v takových případech je zde soud, a v tomto případě soud Ústavní, aby tento spor, na základě kompetenční žaloby předsedy vlády rozhodl. Nic víc, nic méně.
Zejména soud pro svoji neomezenou pravomoc by měl každé své rozhodnutí argumentačně obhájit, jinak pochybnosti zůstávají a spravedlnost je slepá.
Argumentačně nedovedete nic v uvedeném názorovém stanovisku zpochybnit, prostě se to nedá a tak jenom nesouhlasíte.
S pozdravem Štros
Jenomže to v principu platí i pro protistranu…
její argumentace je též založená na výkladu textu který si každý člověk může vyložit po svém.
co se soudu týká tak ústavní soudci (zejména Rychetský už na to svůj názor vyjadřovali soukromě – tudíž lze velmi úspěšně napadnout jejich „nezaujatost“…
Kladu si otázku jestli by se třeba mohl Zeman odvolat k Evropským soudům 😀
Argumenty proti výkladu pana Hasenkopfa jsou a závažné.
Jednak v celé koncepci demokratického rozdělení moci výkonné, zákonodárné a soudní. Prezident by se podle výkladu pana Hasenkopfa stal jakousi čtvrtou mocí, stojící mimo nebo dokonce nad uvedenými pilíři demokracie.
Jednak ústava nestaví prezidenta do role nadřízené premiérovi a proto výklad, že prezident je oprávněný posuzovat návrhy premiéra je nesprávný. Proto by prezident měl být vnímaný jako úředník, který návrhy premiéra jen potvrzuje.
Ostatně podle výkladu pana Hasenkopfa by prezident mohl snadno zablokovat celý politický systém tím, že by vůbec neumožnil vznik nebo obměnu vlády. Pouze by jmenoval premiéra a pak odmítal všechny návrhy. Myslím, že se ani pan Hasenkopf nechce tvrdit, že je cílem ústavy postavit roli prezidenta „nad demokracii“.
Plně s vámi souhlasím.
Připadá mi to, že se všichni koukáme na čtvereček, ale někteří se snaží vnutit okolí názor, že on ten obvod je přeci jen tak trochu zakulacený a možná je to kolečko!!
Přímou volbou prezidenta se žádný systém nezměnil. Pořád jsme parlamentní republikou. Prezident je ze své funkce neodpovědný!!. Je tedy nemožné, aby na vrcholu exekutivy stála osoba nikomu neodpovědná s výkonnou pravomocí. Vždyť to je absurdistán nebo mocnářství.
Mimochodem, zkuste se na to podívat z druhé strany. V Ústavě dokonce není vůbec svázáno obsazení vlády s výsledky voleb,
Tudíž, dejme tomu, že by premiér mohl najmenovat jako celou vládu pouze členy svojí rodiny, nebo kamarády. A dle Vašeho mínění by s tím prezident nemohl nic dělat..
Jinak řečeno, prezident nějakou rozhodovací pravomoc, kterou smí použít, mít musí…
….kdyby premiér navrhl jmenovat členy své rodiny, tak prezident má právo pověřit sestavením vlády někoho jiného ….
Není to ten právník, co připravoval pro Klause amnestii ?
„prokazatelně právník Miloše Zemana“? Nebylo to spíš tak, že M. Zeman po svém nástupu do funkce P. Hasenkopfa vyhodil? A že ten se pak s Hradem soudil?
Kompetenční žaloba je mantrou dneška, ale mantrou chybnou. Není třeba rozhodnout, co je v čí kompetenci. To je zcela jasné, v kompetenci předsedy vlády je navrhnout odvolání nebo jmenování, v kompetenci prezidenta je to udělat nebo neudělat. Žádný, ani ústavní soud nemůže dojít k jinému rozhodnutí. Ani žádný soud nenajde nástroj jak donutit konat. To je tragédie špatně napsané ústavy, která jednak generuje slabé vlády, protože prakticky vylučuje vládu jednobarevnou a volebním systémem téměř zaručuje spory PS a Senátu. Dále pak najmenováním prvního Ústavního soudu najednou ústavodárce zavinil to, že se jedná o mandáty začínající a končící prakticky najednou, čili Ústavní soud je jmenován jedním prezidentem a soudci vybráni jedním Senátem.
Máte pravdu v tom, že by to mohl rozhodnout Ústavní soud po kompetenční žalobě, leč nevýhodou je čásová náročnost. Ten odhad dle podobných případů je dva měsíce i více. Ono je nutné si uvědomit, že nejde o žádnou „žalobu proti Zemanovi“ ale čistě o vyřešení kompetenčního sporu, a v něm musí dát soud oběma stranám dost času aby se k tomu právně vyjádřily. Tudíž, tímto se současná krize vůbec neřeší..Dá se očekávat, že Zeman sice natahuje, natahuje jak může, ale je natolik chytrý aby to nepřepálil. A jestli kvůli tomu Hamáčkovi rupnou nervy a ČSSD odejde z vlády, jejich chyba..
Tady je nutné se vrátit na počátek sporu a ptát se proč. Protože, tím že předseda partaje střídá svoje ministry ve vládě jako ponožky si přece žádnou důvěru voličů vybudovat nemůže. To už je spíš příznak toho, že ta partaj je v krizi..
To, že předseda partaje chce vyměnit svého ministra (protože se mu s ním špatně spolupracuje nebo prostě si myslí, že je to dobrý politický tah) je prostě právo předsedy partaje. A pokud s tím premiér souhlasí, protože nechce, aby se mu rozpadla vláda, tak není důvod, aby prezident měl právo výměnu blokovat.
Uvědomte si, že pokud chcete z prezidenta udělat arbitra, který má hlídat „nesprávné“ odvolávání ministrů, dáváte mu tím též moc blokovat „správné“ odvolávání ministrů.
Pokud prezident bude mít právo blokovat výměny ministrů, tak může úplně opačně proti rozhodnutí premiéra držet v ministerském křesle ministra, který je lump nebo nemakačenko. Nebo tam může držet člověka, se kterým se prostě premiér rozhádal a nemohou se shodnout. Jestliže je za vládu odpovědný premiér, měl by mít možnost svoje spolupracovníky ve vládě personálně řídit.
Stačilo by,kdyby poslanci a jejich ministři hlasovali podle svého svědomí a vědomí,že zastupují občany!! Dokonce na to přísahali! A žádnou Ústavu by neporušili!
Blahopřeji Hlídacímu Psu k pluralitnímu rozhodnutí uveřejnit tento rozbor.
Je to právní názor, s tím neumím polemizovat, to musí rozhodnout Ústavní soud. Nicméně, pokud by tento právní názor byl správný, znamenalo by to, že Ústava má zásadní díru, protože tento výklad dává prezidentovi možnost vynutit si, aby premiér navrhl ministra podle přání prezidenta. Stačilo by, aby prezident vytrvale odmítal návrhy premiéra, dokud mu nenávratně toho, koho chce prezident. To asi ustavodarce nechtěl a pokud ano, tak je na zvážení, zda to nezměnit
Jenomže zrovna u našeho ústavního soudu (pod Rychetského vedením) těžko očekávat nějakou principiální nezaujatost v téhle věci s tím že se skutečně budou řídit textem ústavy…
Ruku na srdce – mne přijdou oba ty výklady naprosto stejně věrozhodné pokud se podívám na paragraf ústavy tak bych řekl že ho lze vykládat tak- i tak.
A v prinicipu mají obě strany stejně pravdu, jako se obě strany zcela stejně plegou.
Když Kiska odmítl jmenovat ministra, tak to bylo v pořádku, protože Kiska byl dle správných novinářů ten správný prezident. Když Italský liberál prezident odmítl jmenovat neliberálního ministra, tak to podle správných liberálních novinářů a politiků bylo správně a mohl bych pokračovat s Van der Belenem a dál…
Máte pravdu a to tak, že velkou. Zajímavé je, že ty zmíněné precedenty Kisky, italského prezidenta, apod. téměř nikdo v mainstreamu a veřejnoprávních médiích nezmiňuje. A to třeba včetně vysvětlení, jak jsou formulované pravomoce prezidentů ve slovenské nebo italské ústavě. To může být rozdíl oproti paragrafům české ústavy. Docela rád bych se to od někoho fundovaného dozvěděl. Ale ono je to jak říkáte. Když se to nehodí do krámu, tak se dělá, že nic takového se nestalo. Taky svým způsobem dezinformační taktika.
a nebo ministra nekontraverzního, ,s odborností, i bez,prostě takového aby byl průchodný !!!!!
Přesně tak! A aby to nešlo,komunisté zrušili „Lustrační zákon“! Toť vše!
Pan Hasekopf je hradní právník, kterého známe jako údajného spoluautora Klausovy amnestie. To aspoň řekl Zeman. Dále pohořel v případu Michaláková a děti v Norsku. Jiné jeho úspěchy neznám.
Naproti tomu jsou tady názory jiných ústavních právníků, z nichž osobně nejvíce respektuji názor Pavla Rychetského, jakožto předsedy Ústavního soudu.
A můj názor? V ústavě se změnil pouze způsob volby a nikoliv rozšíření pravomoci. Za vládu je odpovědný premiér a nikoliv prezident. Systém máme parlamentní, nikoliv prezidentský. Srovnání s Itálií je úplně mimo mísu. Itálie nezakládá precedens nebo zvyklost v ČR a nelze vytrhnout jeden článek z kontextu nebo chcete-li z ducha Ústavy.
Otázka na závěr? Čím Zeman tímto postupem přispívá k rozvoji ČR a rozvoji demokracie?
Hm, zajimavy pravni nazor. Chybi mi tam ale jeste jeden velmi dulezity aspekt.
Odpovednost.
Clanek 54, (3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.
Clanek 68, (1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.
PS muze vlade vyslovit neduveru. Prezidentovi ne.
Zakladni logicka otazka je tedy nasnade: proc by mel prezident jakkoliv zasahovat do slozeni vlady, kdyz za ni nijak nezodpovida? Odpovednou osobou je premier. On se zodpovida Snemovne. Takze prezident mu najmenuje do kabinetu lidi, ktere chce on, ale odpovednost za to nenese zadnou. To se naprosto vylucuje s delbou moci v pravnim state.
A ta idea, ze zmenou zpusobu volby prezidenta se nejak zmenily jeho pravomoce, je uplne mimo.
Víte, potíž v té úvaze je v tom, že je sice psáno „vláda je poslanecké sněmovně “ – jenomže ta poslanecká sněmovna není na vládě nezávislá. Naopak, vládu tvoří (obvykle, po volbách) právě vedoucí činitelé dohodnuté většinové koalice parlamentu z voleb. A jejich poslanci hlasují pro vládu prakticky aklamačně – a tím pádem vláda rovněž nikomu zodpovědna není, stejně jako prezident.
Prostě a jednoduše,kdyby volby něco řešily,tak je komunisté zruší!
Skvělý rozbor. K podobnému závěru lze dojít i logicky. Samozřejmě, co právník, to často jiný názor. Děkuji za zveřejnění jako protiváhu diletantských výkřiků v podstatě dedukujících předem vybrané dogma.
Nechme stranou pana Hasenkopfa a podívejme se objektivníma očima na to, jak pracuje Úřad prezidenta republiky. Odpověď je celkem jednoduchá. Pokud by takto pracovaly všechny úřady v České republice, pak je celý stát totálně
v pr.deli.
Že pan prezident nechce odvolat ministra, který upozorní na možné zlodějiny. To je špatně?
Ovšem to, že pan ministr upozornil ne zlodějny tvrdí jen pan prezident….
Je to jinak. Pan Šmarda se jaksi znelíbil panu Zemanovi a proto se mstí a nechce jej jako ministra. Není to poprvé a ani naposled. Pro nic jiného se do politiky z Vysočiny znovu nevracel,než vyřizovat si účty. Využil nové možnosti přímé volby prezidenta( v té parlamentní notně pohořel) a za pomoci lží,podpásovek a znechucených a nespokojených obyvatel vyhrál v první volebním období. Ve druhém využil strachu obyvatelstva a těsně vyhrál podruhé. Léčí si „bolístky“ a své EGO. Co jiného „dobrého“ může takový sebestředný člověk v jeho letech asi dělat?
p Jan František, já myslím, že eman měl žízen na fajta daleko dříve, než byly źjištěny nesrovnalosti, které by měly podléhat presumci neviny tak jako u bureše. Tak, kde je tedy chyba.???? Chyba bude v lidech, akorát se nevi v kterech ??
A oni ty zlodějny, byly nějak prokázány? Ber to,jako u tvého Babiše!
Nepodsouvat. To je vaše – snažit se urážet… . Žádný můj Babiš není… . To, že si Fajt sám vyplatil 1,2 milionu je fakt. Že chtěl koupit obraz za 60 milionu, který stál v dražbě 2,6 milionu je fakt. Že vyplatil v Indii 1, 5 milionu za výstavu, která měla stát 60 milionů a neuskutečnila se je taky fakt ….
No vždyť ano,..jak se dá dočíst i v řadě článků zde i jinde, (ostatně zmiňoval se o tom i pan Rychetský v rozhovoru zde na HP), většina úřadů právě takto postupuje, čili tento stát je totálně v p.
Děkuji za tento právní názor. Jistě, je to pouze právní názor. Jediný, kdo by mohl vynést zcela pravomocné rozhodnutí, by byl Ústavní soud – pokud by tento spor řešil.. Jenže jak se ukazuje v poslední době, ani ten neumí být absolutně spravedlivý, a i v něm se prolínají subjektivní názory jednotlivých členů…
Nicméně, zajímavé je to, co je uvedeno dále „..Vláda jako výsledek dohod
Lze uzavřít, že platí koncept politického prezidenta – platí, že (nejenom) složení vlády je výsledkem dohody premiéra a prezidenta. “
Takto to přece platilo v naší demokracii už od dob prezidenta Havla, že taková dohoda musela být neformálně a neveřejně uzavřena. Jenomže,tenkrát, pokud měl pan Havel jiné mínění, tak mu hned takzvaná nezávislá média nezačala nadávat do .., ani politici přes média vyhrožovat ústavní žalobou, zkrátka se ty dohody vedly,a to často potichu a neveřejně, dokud jedna strana neustoupila, nebo obě a dohodly se na kompromisu (resp. něco za něco)…
A bohužel, je právě tragický symbol poslední doby a dnešní rozdělené společnosti, že je snaha právě toto složité jednání obcházet a nahrazovat mediálním řvaním a vyhrožováním, kdy se obě strany snaží protlačit jedině své stanovisko…Což ale právě v případě silných osobností nepřínáší výsledky , a jediný výsledek je vleklá politická krize.. Kterou ovšem ani Ústavní soud vyřešit nemůže. Jediný optimálním demokratickým východiskem by byly nové volby, leč nelze vyloučit ani tvrdší metody typu puče nebo revoluce…
Ten druhý způsob řešení by byl nejvhodnější! A opravdu tvrdý!
Jestli to nebylo tím, že je prezident Havel neoznačoval za idioty a nechoval se jako hovad0.
Výklad Ústavy, svojí extenzivitou hodný stávajícího pana prezidenta… Nicméně si dovoluji jemnou poznámku, že k výkladu zákona je oprávněn autor zákona, v tomto případě pak ústavodárné shromáždění (což opravdu není kterýkoliv, byť sebelepší, právník). Toto hledání kliček a mezer je poněkud nedůstojné morální hodnoty tohoto zákona, Takže bych ocenil trošku selského rozumu, nikoliv čecháčkovské „vychcanosti“ (myslím, že dotčených osob na dané úrovni to opravdu není vhodné, zejména ve chvíli, kdy jsou zřejmé motivy pro to „ochcávací“ jednání). Nicméně text vypovídá i o autorovi – ten na úrovni by opravdu přenechal výklad tomu, komu toto právo náleží…
Víte, tvrdit že „k výkladu zákona je oprávněn autor zákona, v tomto případě pak ústavodárné shromáždění „, je nepřesné.
Proto je u nás rozdělení moci, že případě jinak neřešitelného sporu je jediný, kdo je oprávněn ho pravomocně vykládat, soud. Který si sice může vyžádat stanovisko autora zákona (což je obvykle nějaké rezortní ministerstvo), popřípadě by měl vyjít z textu důvodové zprávy toho zákona, nicméně obecně je ten soud zcela nezávislý…
Jenže, soudy jsou u nás hrůzně pomalé (spíše roky), a taky není vůbec jistota že rozhodnou správně.. Vždycky je lepší hledat i v dlouhých jednáních kompromis, než vyhrožovat žalobama
nelíbí se mi,že pana prezidenta tak zvaná „politická elita“ oslovuje přímo nebo nepřímo jako nějakého zcestného darebáka,nikdy jsem neslyšela pana prezidenta takto sprostě mluvit o spolutvůrců vlády,parlamentu nebo sněmovny. Ani jeden z nich nemá znalost několika jazyků, politické zkušenosti,prostudovanou literaturu všech světových velikánů včetně přesných dat a oblíbenost u inteligentních zahraničních kapacit – a je nás hodne co takto smýšlí. To je vše dle mého názoru jedině nové nezaujaté volby. děkuji
Bohužel ten má nastudováno i to co nikdy neexistovalo (viz Patočka). Ze všeho nejvíce pak studoval Leninův třídní boj. Ten jde nejlépe tomuto našemu „mysleli“ z Hradu.
Souhlas s rozborem, jen bych ještě doplnil, že Ústava je postavena na konceptu brzd a rovnováh a prezident je významnou součástí tohoto systému (právě jako ta jeho součást, která není ze své funkce právně – nikoli politicky – odpovědná, a tudíž by měla fungovat jako poslední pojistka; že se tak v současné době neděje, je věc druhá, máme, co jsme si zvolili…). Pokud by měl být prezident pouhým „úředníkem“, resp. automatem na podpisy, tak se celý systém brzd a rovnováh hroutí.
Určitě záleží na situaci. V tomto případě bych asi jako prezident nekonal jinak. ČSSD u mne nebudí důvěru odvoláním stávajícího ministra za odhalení šlendriánu a jejich navrhovaný kandidát už vůbec ne. Bohužel se řeší pouze ústavnost tohoto kroku prezidenta, ale podstata (důvody ČSSD) mi zůstává skryta.
Jaký právní názor, koho, kdo u nás vykládá zákon? Když není v zákonu „výslovně“ tak jako nic? Rozcupujeme ústavu? Kde jsme to skončili.
To není pravda. Kdyby premiér najmenoval jako členy vlády svou rodinu, bude tu vždy poslanecká sněmovna, která může premiérovi vyslovit nedůvěru. Takže prezident tu nemusí být jako arbitr a osoba zodpovědná za obsazování vlády.
Na druhou stranu, premiér je odpovědný za vládu. Takže logicky by měl mít právo odvolat ministra, se kterým se mu špatně pracuje nebo který dle názoru premiéra nepracuje dobře. Jaký smysl by mělo v tomto případě dát prezidentovi pravomoc odvolání nevyhovět? Aby prezident nutil premiéra spolupracovat s někým, s kým nechce? A úplně stejně v případě jmenování – jaký smysl by mělo, aby prezident blokoval premiérovi osoby, se kterými premiér spolupracovat chce?
Víte, sice máte pravdu v tom, že „..tu bude vždy poslanecká sněmovna, která může premiérovi vyslovit nedůvěru. „.. Jenže /a to je skutečně závažná chyba ústavy), že taková vláda pak stejně pokračuje dál, v demisi..Ústavní lhůty se stejně nedoržují, takže někdy mnohem později může navrhnout další svou vládu, (třeba skoro stejnou), no a za nějaký čas když mu jí parlament shodí, navrhuje další vládu předseda parlamentu, což je ovšem většinou jeho člověk. Minimálně tak rok se nemá čeho bát…
Tedy, pokud se politicky s parlamentem nedohodne jinak. Buď na nějaké účelové koalici, nebo na předčasných volbách. Ono vždycky je lepší hledat kompromis, než se soudit…
Vláda v demisi může vládnout jen do té doby, než prezident jmenuje nového premiéra. Takže pokud někdo vládl v demisi rok bez důvěry, bylo to jen díky prezidentovi a opět volné definici v Ústavě, kde nejsou pro prezidenta stanoveny lhůty pro jmenování premiéra. Takže vy podporujete výklad, který má dát prezidentovi větší pravomoc při jmenování ministra a zdůvodňujete to tím, že prezident má přílišnou volnost při jmenování premiéra a mohl by (ten prezident) zneužít příliš volného textu Ústavy. Nezlobte se, ale to je logický nesmysl.
Ono je to ještě složitější než píšete. Protože ve skutečnosti, prezident de jure jmenuje premiéra až když už tento má dohodnutou vládu, kterou mu předloží ke schválení, a tedy prakticky se jmenováním této vlády. A protože vlády jsou u nás obvykle koaliční tak tento politický proces vyjednávání mezi stranami může trvat velice dlouhou dobu, třeba i měsíce. Čili vidíte, že Váš požadavek aby „prezident jmenoval premiéra v nějaké zákonem stanovené lhůtě, je nesmyslný.
Btw, jistě na začátku pověřuje prezident nějakou osobu „jednáním o sestavení vlády“, což je obvykle předseda strany, která měla nejlepší výsledky ve volbách.. Ale jak psáno výše, nedá se vůbec odhadnout jak dlouho to jednání bude trvat, ani není jisté. na 100 procent zda ten člověk se stane premiérem.
Ovšem, ani toto (pokud se nepletu) není do podrobnosti upravenou Ústavou, stejně jako jmenování tzv úřednické vlády. Je to něco, na co naši Otcové ústavodárci pozapomněli.
Máte to zmatené, pověření sestavením vlády v Ústavě vůbec není, prezident jmenuje premiéra. To je vše, co je v Ústavě. Limit pro jmenování premiéra ničemu nebrání, naopak v zahraničí často limit nutí strany aby se dohodly a nedošlo k opakování voleb.
Ano, naše Ústava je děravá. To ale nemění nic na tom, že Vaše argumentace proč by měl prezident mít pravomoc neodvolat ministra byla zatím slabá.
Všechny komentáře včetně názoru hradního rádoby ústavního odborníka Hasenkopfa pomíjejí jednu věc. V normální situaci, kde premiér nezávisí na tom, zda mu prezident udělí milost, by premiér buď odstranil prezidenta přes ústavní žalobu u ústavního soudu, nebo navrhl oběma sněmovnám ústavní zákon, který ústavu upřesní tak, aby bylo jasné, že prezident jím navrženou osobu musí jmenovat. Situace je nyní taková, že Babiš i Zeman jsou na sobě závislí, oba se vzájemně potřebují a tudíž předem domluvení. Celé to porušování ústavy dělají oba ruku v ruce za jediným cílem-oslabit demokracii v Česku! V reálu to potom znamená, že Babiš se Zemanem nastoupili cestu, abychom se jich nikdy mezbavili, leda až po jejich smrti. Ano, jde o ústavní puč, ale jsme teprve na začátku. To mnohem horší, co mají připravené, má teprve přijít. Mají na to ještě dva a půl roku.
Víte, zapomněl jste na jednu podstatnou věc, Není Babišův zájem, jestli je ministrem kultury ten nebo ten, protože to místo patří ČSSD. Tudíž – i kdyby nebyli se Zemanem spojenci (jak naznačujete) , tak to nebude Babiš, který by se pokoušel – kvůli tomuto incidentu vyvolat ještě hlubší politickou krizi a pokoušel se Zemana Vami uvedenými způsoby pacifikovat. Ono by se mu to totiž ani nemuselo podařit . Babiš má svých problémů dost, a další si přidělávat nebude.
Tudíž, ten černý Petr je čistě na Hamáčkovi. Ten přece před rokem přemluvil se svými lidmi, aby ČSSD vstoupila do vlády. A ten tedy nyní zodpovídá za to, jak si tam vede..Jestli ten má nějaký evidentní zájem změnit ministra (a zase žádný zásadní důvod není), tak on se musí pustit do rizika a bojovat – i proti Zemanovi.. Možností na to i podle Ústavy má řadu. Koneckonců, ústavní žaloba na Zemana už stejně půjde ze Senátu do Parlamentu, takže pro ní můžou poslanci ČSSD hlasovat
Je zajímavé, že kroky pana Hasenkopfa v právním světě, které vypluly na povrch, byly vždy pro veřejnost negativní (Klausova amnestie,zpackaný proces Michalkových dětí…). Z toho jasně vyplývá, pro koho a jak pracuje. I teď překrucuje vyjádření odborníků, kteří se zabývají ústavním právem, profesorů, kteří jej dlouhodobě přednášejí a k problematice se vcelku všichni shodně vyjadřují. Bohužel, to co máme na hradě a jeho posluhovači, je totální arogance a výsměch všem Českým lidem dobré vůle. Vy, co jste dali hlas této senilní, mstivé a arogantní povýšenosti, styďte se.
Vynikající rozbor, s názorem pana Hasenkopfa se zcela ztotožňuji.
Jestli pak pokročilo vyšetřování pana Fajta, kvůli kterému obvinění to vše odstartovalo?
Neměl by být Staněk inštalován zpět do funkce, pokud se prokáže, že obvinění byla odůvodněná?
Není zrovna podezření ne šikanu nepohodlného ministra, který začal řešit hospodářskou kriminalitu „důvodem“ pro odklad ze strany prezidenta?
Jestli jsou otázky příliš nepříjemné, nemusíte je zveřejňovat. Mrzelo by mne, vás uvést do rozpaků.