Jak zmírající ČSSD opět umetá cestu Zemanovi na Hrad
ČSSD oznámila, že do prezidentských voleb nepostaví žádného svého kandidáta. Jako by tím sociální demokraté chtěli definitivně potvrdit svou cestu k bezvýznamnosti.
Je to zjevně snaha vyhnout se dalšímu volebnímu výbuchu; jenže jasné je i to, že svým rozhodnutím jen posílila šance Miloše Zemana. Pozoruhodné je, jak vyklizené pole má nyní Zeman na svém levoboku. Naopak od středu doprava je přehuštěno, což je pro Zemana opět jen dobře.
Podle vzoru Remek
Komunisté stejně jako v roce 2013 nepostaví žádného kandidáta. Původně sice před pěti lety „strašili“ populárním kosmonautem Vladimírem Remkem, ale z jeho kandidatury nakonec sešlo a Zeman – už jako prezident – jej pak vyslal na velvyslanecký post do Moskvy. Letos komunisté nestraší už nikým.
ČSSD sice před pěti lety svého kandidáta měla, Jiří Dienstbier však neuspěl a ve druhém sociální demokraté vyzvali k volbě Zemana. Nepochybně toho mnozí z nich hořce litovali.
To, že se letos jejich kandidát (ať by to byl kdokoli) nepokusí Zemanovi uzmout alespoň něco levicových hlasů, se dá implicitně interpretovat opět jako podpora. Tentokrát už v prvním kole.
Týden před uzávěrkou prezidentských kandidatur to vypadá, že do boje nepůjde ani kandidát za ANO a dá se očekávat, že přihlášku nakonec nepodá ani Okamura (i když se prý rozhodne až po setkání se Zemanem 6. listopadu).
Právě tahle neúčast levicově-populistických kandidátů Zemana v prvním kole volby značně posiluje.
Už před časem na volební počty upozornil v rozhovoru pro Hospodářské noviny matematik a ekonom René Levínský zabývající se mimo jiné teorií her. Podle něj je Zeman skoro neporazitelný ve druhém kole, „protože tím, jak vypráví, co mu přijde na jazyk, si z toho každý něco vezme.“
Zeman na nohou
„Ale právě tím, že vypráví cokoliv, je dost slabý v prvním kole. On se stal prezidentem ne proto, že porazil Karla Schwarzenberga, stal se prezidentem proto, že přesvědčil Vladimíra Remka, aby nekandidoval, a tím komunisté neměli kandidáta v prvním kole,“ vysvětloval Levínský.
Tedy – kdyby Remek kandidoval, hlasy pro Zemana by se výrazně naředily a současný prezident by prezidentem dost možná nebyl. „Porazit Zemana znamená postavit dostatek dobrých kandidátů do prvního kola. A taky tam postavit nějakého komunistu, který vezme těch deset komunistických procent. I kdyby člověk měl kvůli tomu založit vlastní komunistickou stranu,“ navrhoval matematik.
Tištěná publikace ZE-MAN. Může být vaše. Podrobnosti ZDE.
Logicky se pak do repertoáru tažení proti Zemanovi nabízí postavit i sociálního demokrata, populistu a nacionalistu. „A musí kandidovat Okamura. Tímhle způsobem se Zeman nedostane do druhého kola a bude vyřešeno. Ale pokud se dostane, bude problém,“ říká René Levínský.
Jeho slova se i včerejším rozhodnutím ČSSD postupně naplňují. A je docela jedno, že internetem se nyní – s poukazem na záběry z Vítkova z 28. října – opět šíří spekulace o tom, že Miloši Zemanovi musela být s ohledem na jeho zdravotní problémy amputována část pravé nohy.
Prezident je cukrovkář, silný kuřák i konzument alkoholu, jeho lidé se jej evidentně snaží poslední dobou šetřit. Sílu bude potřebovat, i když do politických debat se před prezidentskými volbami nechystá. Vystačí si s objížděním republiky a s neomezeným přístupem do spřátelených médií.
Enormní zájem na Zemanově opětovné kandidatuře, respektive znovuzvolení, mají lidé z jeho okolí. Především poradce Martin Nejedlý a kancléř Vratislav Mynář, jejichž pozice stojí a padá právě s ním. Zájem pak mají i lidé (či organizace a firmy), kteří do vlivu na Zemana investovali. Když ne přímo peníze, tak alespoň nemálo energie.
Právě zdravotní stav Miloše Zemana byl tím hlavním faktorem pro úvahy o tom, zda bude první přímo volený český prezident kandidovat i pro druhé funkční období. Nyní je zjevné, že jakkoli zle se Zeman možná cítí, zájmy na jeho pokračování ve funkci převážily.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
7 komentářů
Potíž je v tom že je i relativní tvrdit že „..vyklizené pole má nyní Zeman na svém levoboku. Naopak od středu doprava je přehuštěno.“
Totiž svého kandidáta nepostavila (sice zatím, ale patrně už vůbec) žádná parlamentní strana.
Ti co kandidují, jsou soukromníci – a předpoklad že „jsou od středu doprava“ vyplývá jen z jejich dosavadních mediálních projevů, protože jinak (téměř) žádnou politickou historii, ani politická rozhodování nemají..
V tom se obávám že naše politické síly udělaly chybu a uvěřily pražské kavárně, že – vedle negativní trvalé kampaně proti Zemanovi, jim taky sama vybere, garantuje, a taky sama silně podpoří toho jednoho kvalitního, silného, prodemokratického a pro všechny přijatelného kandidáta, kterého pak všechny demokratické síly u nás společně podpoří. Tak zněly pokud vím, mediální proklamace ještě tak před půl rokem.
Což se nestalo, a jediný kdo tak má šanci Zemana porazit, je vědecky orientovaný Drahoš.-pokud tedy dostane něčí větší podporu.
Ale ten důvod proč ta společná podpora kandidáta nepřichází, a další kandidáti se už těžko přihlásí je v tom co Zeman odhadl (i naplánoval) poměrně přesně, ale jeho oponenti (patrně) přehlédli. Totiž, že zvolený prezident nebude mít ani 100 dnů, ani měsíc ani týden hájení na „seznamování se s funkcí, sbírání zkoušeností, navazování kontaktů, a jeho případné připravené filozoficky pojaté projevy na bazi Masaryka a Havla, nebudou mít odezvu. On se totiž bude muset ihned osobně zapojit do ještě probíhající tvrdé politické války o složení vlády. A pro toto nikdo, ani pražská kavárna, ani politické síly vhodného připraveného kandidáta nemají. Tím se vlastně jejich antikampaň proti Zemanovi postavila proti nim, náhle je vidno že onen pan kdokoliv-antiZeman, u kterého mělo stačit , že nemluví vulgárně, nechlastá nekamarádí se s Rusy a ví z hlavy co (ne)napsal Peroutka, stačit nebude…
Znova a znova sledujeme ubohé politické pinožení kolem volby tzv. hlavy státu. Její současnou „kvalitu“ nehodnotím, já toho pána osobně neznám. Svoje si myslím, jako každý. Hemžení si užívají také prognostici, analytici, proroci a čarodějové. Neústavním (cizorodým) a hloupým systémem přímé volby je tímto pseudoproblémem infikována také veřejnost, kterou to odvádí od důležitých starostí a zejména dokonale rozděluje, až znepřáteluje. Stačí pohlédnout na těch dvanáct demokratických parlamentních království v Evropě a tiše závidět. Přemýšlejme o možnosti celé to prezidentování vynechat a rozhodnout se konečně pro změnu republiky na dědičnou parlamentní monarchii. Rozhodnout jediným referendem (a taky posledním), které by mělo smysl. Hlavu státu nevolit ale přijmout jako dar a těšit se tím, jak panovník lidi spojuje nad populismem volených průměrných. Panovník nad politikou a politiky, nevolený a neodvolatelný, To není nostalgie po minulosti, ale reálná možnost vývoje naší země bez Babišů, Okamurů, komunistů, Pirátů….
Idea by to byla pěkná, pokud by tady ta dědičná monarchie opravdu dlouhodobě existovala, její představitelé měli osobní dědičnou zodpovědnost za osud říše. A také rovněž, jak psáno, by takto spojoval názorově lid.
Ale chtít něco takového budovat uměle asi nemá dost velkou naději na úspěch,,,
Jen bych si dovolil dodat k této debatě… My už jsme na to po těch zkušenostech s totalitními režimy 20.století asi dost pozapomněli, ale idea monarchie byla často jaksi stavěna do protikladu s ideou demokracie (a samozřejmě to platí, hovořili-li bychom o monarchii absolutní), a hlavně takového toho klasického liberalismu. Vždyť z pohledu takového liberála – někdo je tak vyvolený, privilegovaný, že se narodí do čela státu… (!) To přece odporuje přirozenému právu.
Lze připomenout, jak byla od počátku monarchie nepřijatelná pro USA (a to přesto, že Velká Británie, na které si oni ke sklonku 18.století vybojovali nezávislost, byla již v té době parlamentní monarchií, už dávno se nedalo hovořit o absolutismu). A např. americký autor Dexter Perkins ve své knize „A History of the Monroe Doctrine“ (poprvé vyšlo v USA někdy krátce po druhé světové válce), když píše o počátcích tzv. Monroeovy doktríny z roku 1823, kdy se spekulovalo o vojenské intervenci evropských monarchistických režimů v rozpadající se španělské (Latinské) Americe, se vyjadřuje zhruba v takovém smyslu, že „tehdejší monarchistická Evropa pro Američany tehdejška“ byla či mohla být podobně „odporná jako hitlerovské Německo či stalinské Rusko pro Američany dneška“ (tj. krátce po druhé světové válce).
Zdůrazňuji, tímhle vším tak nějak cituji, nikoliv prezentuji svůj vlastní názor. Osobně si myslím, že třeba reálná obnova monarchie ve Španělsku v roce 1975 skutečně znamenala pozitivum. Jenže právě, kdybychom chtěli monarchii my a měli navázat na nějakou tradici… Koho dosadit na trůn…? Habsburky…?
Jinak ale je třeba uznat, že i některé moderní totalitní či prostě nedemokratické režimy (Severní Korea, Sýrie konkrétně v současnosti) se těm monarchiím, a zdůrazňuji absolutním monarchiím (!), přece dost podobají.
Ono je vůbec nutné si uvědomit, že dnes v Evropě je jediný možný legitimní monarchismus a to je konstituční monarchie. Kdy tedy panovník má pouze určité reprezentační povinnosti a speciální oprávnění – řekněme na úrovni prezidenta. Jenže vedle něj drží skutečnou moc volený parlament a politická vláda s premiérem v čele..
Tož, tedy z tohoto pohledu by se sice tímto způsobem dal nahradit vulgární Zeman za nějakou noblesnější monarchistickou personu (ale zase by jsme dříve neměli Havla), ale jinak by se na politickém způsobu volených vlád u nás i jejich krizí příliš nezměnilo.. Ale, jak jsem napsal výše, těžko lze takovou monarchistickou pravomoc, i s ní souvisejí oboustrannou loajalitu panovník národ vybudovat uměle, z nuly. Aby to pak neskončilo jako za Zemana, kdy si půjde panovník a národní elity mediálně po krku..
Tak ono je pravda, že role monarchů v dnešních evropských konstitučních monarchiích je na jednu stranu už jen dost symbolická, ale zase je fakt, že se stále mohou těšit takovému nepsanému společenskému respektu. To může platit třeba i ve Velké Británii, v jejímž případě bych klidně i např. věřil, že jako jeden z faktorů, co rozhodlo, že v tom loňském hlasování získali mírnou převahu přívrženci tzv. Brexitu, bylo to, jaký postoj naznačila sama Alžběta II. – prý snad řekla „proč bychom tam měli zůstávat?“ /v EU/.
No ale s tím Zemanem a nějakým králem… Zeman bude presidentem maximálně už jen něco přes 5 let, pak přijde někdo úplně jiný. Když tu bude nějaký král, tak ten bude vládnout třeba od mládí až do smrti, po něm přijdou jeho biologičtí potomci… Na Zemana se dobře nadává, protože je vlastně jedním z nás, normálních občanů, který se dostal jen do nejvyššího úřadu. Ale král, to už je trochu jiná sorta. Kolem monarchů je určitá aureola určité posvátnosti či polobožskosti (víme, že to si kolem sebe vytvářeli a vytváří i různí moderní diktátoři), a jak jsem asi naznačil, to může přetrvávat i v těch moderních konstitučních monarchiích (i když třeba ústavně jsou ti králové dnes ještě větší „chudáci“ než presidenti v parlamentních republikánských systémech). Jak píšete, že by si šli podobně po krku…? Myslím si, že král v moderní konstituční monarchii by si asi neměl tolik „vyskakovat“ jako president Zeman, ale zase by si asi jiní před ním, jak se říká, „sedli na zadek“ spíše než před presidentem Zemanem. Prostě, přijde mi to o něčem dost jiném…
Ale ještě taková úplně teoretická hypotéza – kdybychom chtěli monarchii a nechtěli třeba Habsburky, mohli bychom založit úplně novou tradici korunovace třeba někoho z těch našich předních politiků – třeba právě Zemana jako Miloše I., nebo Babiše jako Andreje I., nebo Klause jako Václava V. (který by měl už dopředu zcela jasného nástupce ve svém synovi Václavu VI.)… Jasně, někdo by určitě nadával, že by to bylo nelegitimní, že ti všichni nepocházejí z rodin natolik privilegovaných, aby mohli mít právo co dělat na trůně… Ale kdyby si to nechali, resp. jeden z nich si to nechal potvrdit plebiscitem, tak jako to např. ve Francii v 19.století udělali oba Bonapartové (císaři Napoleon I. a III.)…?
Ale tak jasně, monarchie se v Evropě už 100 let „moc nenosí“…
Znáte to „teď, když máme, co jsme chtěli…“ Tak sosani mají, co chtěli. Prosadili si přímou volbu, dobře jim tak. Zvolili si Mildu, dobře jim tak. Nejsou schopni navrhnout protikandidáta, ať se jdou vycpat.