Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Ilustrační foto: Profimedia
,

Životaschopnost médií se rapidně snížila, Česko patří k nejhorším

Média v České republice patří k nejohroženějším v Evropě. Podle mezinárodního průzkumu dosáhla míra rizika ohrožení jejich životaschopnosti v minulém roce 85% oproti předloňským 36%. Průměr za všechny hodnocené země je 69%.

Ukazatel s názvem Životaschopnost médií je jedním z dvaceti, které byly hodnoceny při posuzování míry ohrožení plurality médií v 27 zemích EU a pěti kandidátských státech v rámci Monitoringu plurality médií (MPM). Ten je prováděn každoročně od roku 2014 Centrem pro pluralitu a svobodu médií (Centre for Media Pluralism and Media Freedom, CMPF), které sídlí v italské Florencii. Na průzkumu i tvorbě závěrečné zprávy se podílejí národní týmy expertů z každé země, za Českou republiku jej zastupuje sociolog médií Václav Štětka z anglické Loughborough University.

„Jen v deseti zemích z 32 hodnocených neexistoval v roce 2020 žádný program podpory pro média. Česká republika je jednou z nich.“

Jedním z faktorů, které mají vliv na míru ohrožení životaschopnosti médií, je podle zprávy MPM státní podpora mediálnímu sektoru. Zatímco v některých zemích existují dotační programy pro média dlouhodobě, jinde vlády podpořily novináře a vydavatele alespoň formou mimořádné pomoci během pandemie koronaviru. Jen v deseti zemích z 32 hodnocených neexistoval v roce 2020 žádný program podpory pro média. Česká republika je jednou z nich. Dalšími jsou Albánie, Bulharsko, Estonsko, Řecko, Irsko, Malta, Rumunsko, Slovensko a Turecko. V pěti z těchto deseti zemí došlo během posledních pěti let k vraždě novináře. To sice monitorovací zpráva do souvislosti nijak nedává, ale obě skutečnosti vypovídají mnohé o podmínkách, kterým média v těchto státech čelí.

Většina zemí uvolnila miliony eur pro média

Vlády v řadě zemí poskytly naopak v minulém roce médiím účinnou podporu. Rakousko navýšilo stávající režim dotací pro média o téměř 35 milionů EUR, španělská vláda poskytla 15 milionů EUR pro televizní kanály. Lotyšsko uvolnilo 1,2 milionu EUR, mimo jiné na pokrytí nákladů na dodání tištěných publikací a na provoz digitálních médií. Ve Finsku poskytla vláda 7,5 milionu EUR na mzdové náklady a honoráře pro freelancery. Francie kromě opatření, jako jsou státem garantované půjčky a nouzový fond, vyčlenila více než 100 milionů EUR na zajištění distribuce a posílila svůj „strategický fond pro rozvoj tisku“ .


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Nepřímé subvence, převážně ve formě daňových výjimek, mohla využít média ve dvou třetinách zkoumaných zemí. Švédsko a Německo plánují nové, trvalé programy na podporu mediálního sektoru a digitálních inovací. V Německu přispěly finančně místním médiím během pandemie i regionální vlády. „V České republice a v Maďarsku je státní reklama používána jako skrytý způsob subvencování spřátelených médií nebo získávání vlivu na ostatní. Během první vlny pandemie vláda České republiky plánovala zahájit kampaň ve výši 2 miliardy korun (40 milionů eur) na podporu cestovního ruchu, ale plán nebyl realizován kvůli kritice nedostatku transparentnosti,“ všímají si autoři zprávy.

Ukazatel životaschopnosti médií také odhalil, že ve většině zemí klesly příjmy zpravodajských médií během loňského roku v důsledku pandemie více než celková ekonomika. Z toho důvodu profesní novinářské organizace naléhavě vyzývaly státy, aby zahrnuly média i do národních plánů obnovy. „Z hlediska zachování pluralismu médií je klíčové, aby tyto mechanismy byly včasné, komplexní a byly přidělovány transparentním způsobem, který je založen na jasných a spravedlivých kritériích,“ zdůrazňuje zpráva.

Na chvostu kvůli situaci v regionech

Česká republika patří podle zprávy MPM na chvost Evropy i v dalších oblastech. „Výsledky potvrzují, že největší rizika pro mediální pluralitu jsou i nadále spojena se situací na mediálním trhu. K přetrvávajícím problémům, jakými jsou vysoká míra vlastnické koncentrace či omezení redakční autonomie kvůli byznysovým a politický zájmům majitelů, se loni přidaly ekonomické dopady koronavirové pandemie. Ta dále zkomplikovala již tak křehkou situaci zpravodajských médií. Oslabila novinářskou profesi a učinila média zranitelnější vůči komerčním a politickým tlakům, a to zejména na lokální úrovni,“ říká Václav Štětka, autor zprávy MPM za Českou republiku.

Mezi šestici nejhorších se ČR zařadila právě v oblasti regionálních médií. Ukazatel přístupu k médiím pro místní/regionální komunity vykazuje v ČR míru rizika 81%. „Zatímco většina zemí skórovala v pásmu středního rizika ve vztahu k místním a regionálním médiím, šest zemí dosáhlo vysokého rizika: Česká republika, Estonsko, Finsko, Černá Hora, Republika Severní Makedonie a Turecko. Obecně je hlavním problémem místních a regionálních médií absence adekvátních a transparentních dotací,“ uvádí zpráva. „Kvůli rychlému úpadku lokálních médií hrozí nárůst ,informačních pouští‘, tj. oblastí bez (nezávislých) médií schopných pokrývat lokální události,“ doplňuje Václav Štětka v národní zprávě.

Regionálních médií se dotýká i další ukazatel, koncentrace zpravodajských médií. Úroveň rizika je v EU 81%, v České republice dosáhl 89%. „Míra koncentrace je obzvlášť nápadná v ekonomicky velmi zranitelné oblasti regionálních médií, přičemž v segmentu regionálního denního tisku došlo k jeho faktické monopolizaci,“ konstatují autoři monitoringu.

V oblasti transparentnosti vlastnictví médií je Česká republika s mírou rizika 88% také na konci žebříčku vedle Maďarska, Albánie, Slovenska či Turecka. V podobné sestavě jsme se ocitli v desítce vysoce rizikových i při hodnocení existence právního rámce proti strategickým žalobám proti participaci veřejnosti (SLAPP), výskytu případů SLAPP a stavu stíhání pachatelů zločinů proti novinářům. „Fakt, že strategické žaloby směřující k omezení participace veřejnosti (SLAPP) nejsou v českém právu regulovány, zranitelnost novinářů dále zvyšuje,“ uvádí česká národní zpráva.

Téměř v polovině hodnocených zemí včetně Česka bylo zaregistrováno vysoké riziko v oblasti nezávislosti správy a financování veřejnoprávních médií. Naopak dobré hodnocení si zde vysloužilo Lucembursko. To schválilo loni nový zákon, který omezuje vládní vliv a zajišťuje, aby byla správní rada veřejnoprávních médií vybírána na základě kompetencí.

Nejhorší v ochraně před dezinformacemi

Pokud jde o ukazatel posuzující rovnost pohlaví v médiích, je Česko jednou ze sedmi zemí, které dosahují nejvyššího možného rizika (97%). Kromě ČR sem patří ještě Albánie, Chorvatsko, Maďarsko, Černá Hora, Slovinsko a Turecko. „V těchto zemích maximální riziko odráží absenci komplexní politiky rovnosti žen a mužů a také nedostatečné zastoupení žen na vedoucích pozicích, jak ve veřejnoprávních tak v soukromých médiích,“ vysvětluje zpráva.

„V hodnocení ochrany před dezinformacemi se všechny ostatní státy pohybují alespoň v pásmu středního rizika, pouze tři země dosáhly maximální možné úrovně rizika 97%: Bulharsko, Česká republika a Španělsko.“

Do zprávy MPM byl v roce 2021 přidán nový indikátor, který měl posoudit účinnost boje a prevence proti nezákonným a škodlivým jevům ve společnosti, včetně dezinformací a hate-speech. V této oblasti vyniká Německo, které bylo ohodnoceno minimálním skóre rizika 3%. Přijalo totiž právní předpisy, které mají řešit oba problémy, aniž by omezily svobodu projevu. Jde o zákon, který nařizuje rychle odstranit dezinformace a obsah s nenávistnými projevy ze sociálních sítí, a novou Státní smlouvu o médiích (2020 State Media Treaty). Ta se konkrétně zaměřuje na dezinformace.

V hodnocení ochrany před dezinformacemi se všechny ostatní státy pohybují alespoň v pásmu středního rizika, pouze tři země dosáhly maximální možné úrovně rizika 97%: Bulharsko, Česká republika a Španělsko. „EU nedávno podpořila samoregulační opatření k omezení šíření dezinformací, zejména podpisem Kodexu o dezinformacích. Jde o samoregulační nástroj podepsaný zástupci online platforem, předních sociálních sítí, inzerentů a reklamního průmyslu, který se na úrovni EU zavázal zavést opatření k omezení šíření dezinformací a škodlivého obsahu,“ upozorňuje zpráva.

V neposlední řadě je Česká republika jednou z 12 zemí, které vykazují vysoké riziko v oblasti pracovních podmínek novinářů. Nízkým skóre bylo ohodnoceno pouze Německo, Irsko a Švédsko. „Toto zhoršení pracovních podmínek je velmi znepokojující,“ konstatuje Ricardo Gutiérrez, generální tajemník Evropské federace novinářů (EFJ). „Evropský soud pro lidská práva upozornil, že svobodné a pluralitní mediální prostředí závisí na svobodě novinářské profese. To znamená, že novináři by měli mít slušné pracovní podmínky a možnost pracovat bez omezení. Znovu vyzýváme členské státy EU, aby zaručily novinářům prostředí, které jim umožní operovat a svobodně se vyjadřovat bez obav,” dodává.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

20 komentářů

  1. J.Medek napsal:

    Asi tomu moc nerozumím,ale to by snad EU měla ještě přspívat Agrofertu a PPF na media. To se svět úplně zbláznil.

    • Václav napsal:

      Musí být každému jasné proč Babiš vlastní některá media a desítky novinářů jsou vůči němu loajální.Díky nim může ohlupovat celý národ.Bohužel je dost občanů kteří mu věří každé slovo.

  2. Martin napsal:

    Nedávání peněz médiím naopak působí jako ochrana před Hoaxy a záměrnou lží

    • Pavel napsal:

      Nikdo tě nenutí dávat peníze haló novinám či sputniku.

  3. vlad napsal:

    Média, vlastněná soukromými osobami, převážně miliardáři chtějí po státu dotace?
    Socialismus skončil, soudruzi miliardáři!!!! Ať vaši pisálkové píši pravdu bez příkras a ideologických představ chlebodárců, ať píši články objektivně bez prozápadní rétoriky a ideologie, tedy s novinářskou svobodou a ctí, bez falše a zkreslování a budou je lidé kupovat a číst.
    Pokud lidé nevěří svým novinám a novinářům, kteří je tvoří, tak je kupovat a číst nebudou. Proč číst lži a polopravdy, proč číst dehonestující čláky bez respektu k člověku? Proč číst líbivé články, kterým nikdo nevěří a které evidentně zamlčují fakta a ideologicky lžou?
    Média prý mají moc. Média v česku jsou nemocná, či spíše bezmocná. Lidé jim nevěří. A to peníze od státu nespraví.

    • petrph napsal:

      Jenomže, o to pravě jde „..budou je lidé kupovat a číst? , Oni totiž lidé si zvykli, už pár dekád, že ty zprávy nemusí kupovat a platit, protože je dostávají online zadarmo.
      A počty občanů kupujících si tištěná média brutálně klesá..
      A zase není tak jednoduché a přímočaré tvrdit, že by přežívaly tištěné noviny s kvalitními a pravdivými zprávami a proti nim „lživé weby servery“. Když to může být i obráceně, že lidi si kupí i ten tištěnej Blesk, právě proto že je zajímavej. A důležité zprávy (opravdu co se jich týká), si pustěj večer v bedně.

      Tudíž, ten obchodní model médií se tím změnil, od čtenářů dostávají málo nebo nic. A to z čeho přežívají jsou a) reklamy
      b) subvence (pro jednoduchost teď neřeším od koho a co za to)
      Udržet za takového stavu nezávislost a (tím i) kvalitu padni komu padni, musí být velice složité, že jim to ani nelze závidět, a to HP patří stále k těm kvalitnějším..

  4. wenkovan napsal:

    Požadovat zvýšení nebo zachování nezávislosti a plurality médií jejich dotováním ze strany státu či EU, to je bizár i na naše poměry.

  5. petrph napsal:

    Což o to, většina západních států dnes takzvaně „řeší“ korokrizi tím že rozhazují ničím nekryté ohromné částky v dotacích každému kdo se silně ozve. Takže pragmaticky ..řečeno, proč ne média, to je snad stejně důležitý rezort jako třeba hotely, lázně, nebo kultura, důchodci, a další.
    Jenomže a bohužel, když si člověk přečte druhou polovinu článku od ..podnadpisu „..Nejhorší v ochraně před dezinformacemi“, tak média zjistí že ty subvence nebudou zadarmo, ale že se budou muset sakra snažit, aby publikovala jak evropským erárem vyžadováno.
    Už ta první věta je záludná
    „Pokud jde o ukazatel posuzující rovnost pohlaví v médiích..“ – tak co redakce HP, už jste vyhodili sdostatek svým mužských novinářů a nahradili je relevantním počtem příslušníků jiných pohlaví dle posledního seznamu LGBT+ ???? :))..

  6. Pavel napsal:

    Novináři po tom co předvádí nyní s covidem u mě zcela ztratili důvěru. Všechny ty články, nesoucí se v jediném a správném proudu, navzdory tomu, že existují i jiní odborníci, kteří mají smůlu jen proto, že mají trochu odlišný názor mimo ten oficiální proud u mne osobně vyvolávají silné pochyby o jejich profesionalitě.

  7. A. S. Pergill napsal:

    Za komunistů jsme si plátky, píšící v podstatě proti nám, občanům, museli podporovat povinným odběrem.

    • Honza napsal:

      Ale úplně ze svého jste to platit nemusel. Vždy to bylo za peníze firmy, školy, úřadu.

      • A. S. Pergill napsal:

        Individuální odběr domů přes PNS jste si musel platit sám.

        • Honza napsal:

          Tak na povinnost individuálního odběru si podobně jako petrph nevzpomínám. Ale je fakt, že už je to docela dlouho a jsem rád, že už je to pryč.

          • A. S. Pergill napsal:

            Zato já si na to vzpomínám velice dobře, možná proto, že jsme měli na gymplu jako ředitelku velice agilní normalizátorku.
            Jsem také rád, že jsou ty časy pryč, nicméně právě proto se děsím příznaků jejich návratu (byť v trochu jiné podobě). Té zmiňované paní pirsoudruh Bartoš jakoby z oka vypadl. Ne vzhledem, ale tím, co dělá a jak to dělá.

    • petrph napsal:

      Tedy možná se pletu, ale povinnost odebírat „ten jeden stranický tisk“ byla nakázána členům „té jedné strany“.
      Zatímco ostatní občané, měli tu výhodu že si mohli odborářské noviny číst v práci, kde byly rovněž masově odebírány. Tedy, s podobnou kvalitou i obsahem.
      Ovšem taky s tím vysvětlením, že by jim stejně pravdivé politické informace nebyly k ničemu, neboť i u voleb byla pouze jedna jediná kandidátka NF, a ani za plentu s ní chodit nemuseli, takže té starosti koho volit (a koho ne), jako dneska, byli ušetření…..:))))

      • A. S. Pergill napsal:

        Dělníci je jistě poslali do … Ale třeba VŠ učitel si to dovolit nemohl. A na gymplu se to i kontrolovalo, zejména pokud to vedl nějaký horlivý normalizátor.
        Pochopitelně, cílem komunistické propagandy bylo, aby lidé věřili, že „jednotná kandidátka“ jsou jediný správný způsob voleb a režim je nej nej nej.

        • petrph napsal:

          Tak to se obávám, že to vnímáte úplně stejně jako klasici komunismu, když psali že „dělník může ztratit jenom svoje okovy“ – i kdyby tedy držkoval za komunistů proti komunistům.
          Jenomže on i ten dělník (by) byl za komoušů rád, kdyby se jeho dítě dostalo na lepší školu, on by byl rád kdyby dostal s rodinou degret na státní byt, kdyby se dostal s rodinou na lepší (odborářskou) dovolenou. kdyby třeba jeho manželku přeřadili na lepší (a líp placenou) práci a řadu dalších drobností.
          Jo jasně, mezi kámošema a v hospodě se toho někdy nadávalo na komouše dost.
          Jenomže zrovna u voleb, kde si komis všechny zapisovala a předávala kádrovákům, už tu odvahu měl málokdo…

          • A. S. Pergill napsal:

            Ten dělník měl velice často ke vzdělání trochu jiný vztah a raději viděl, že jeho dítě půjde do učení a bude vydělávat. Velice často měl také podnikový byt, případně měl větší možnosti, i finanční, pořídit si byt družstevní. Mimochodem, celá 70. a 80. léta platilo, že absolvent VŠ do důchodu nestihne vydělat tolik, aby tím pokryl výdělek svého spolužáka za roky, kdy ten spolužák po vyučení „už bouchal“ a on ještě studoval.

            V Brně se „hlídal“ „Bílý dům“ (sídlo MěV KSČ). Chodili na ty služby „dobrovolně“ VŠ profesoři, ředitelé továren (+ náměstci apod.) a podobné „kádry“. Dělníky si na to ani netroufli zvát.
            To samé i VUML. Na to dělníci mohli kašlat, chodila tam v podstatě jen „inteligence“. Hodně tam byli lidé, u kterých se počítalo s nějakou kariérou na vedoucí místa, u vysokoškoláků i studenti doktorandského studia (tehdy na titul CSc.), případně čekatelé na habilitaci.
            Něco jiného byla „Vokovická Sorbonna“, tam chodili i papaláši dělnického původu, protože mohli získat titul RSDr. (který byl lidem „překládán“: Rozhodnutím Strany Doktor).

  8. Pavel Liška napsal:

    Už jen čekám, kdy budou dotace z EU proudit do těch „správných“ médií. Dříve nebo později s tím někdo přijde. O tom nepochybuji. Tento článek je vlastně jen takové Overtonovo okno…

    • A. S. Pergill napsal:

      Mohou nás donutit, abychom ta média podporovali. Mohou nás donutit, abychom je povinně kupovali. Ale nemohou nás donutit, abychom těm bezcenným blábolům, které obsahují, věřili.

Přidávání komentářů není povoleno