Média v České republice patří k nejohroženějším v Evropě. Podle mezinárodního průzkumu dosáhla míra rizika ohrožení jejich životaschopnosti v minulém roce 85% oproti předloňským 36%. Průměr za všechny hodnocené země je 69%.

Ukazatel s názvem Životaschopnost médií je jedním z dvaceti, které byly hodnoceny při posuzování míry ohrožení plurality médií v 27 zemích EU a pěti kandidátských státech v rámci Monitoringu plurality médií (MPM). Ten je prováděn každoročně od roku 2014 Centrem pro pluralitu a svobodu médií (Centre for Media Pluralism and Media Freedom, CMPF), které sídlí v italské Florencii. Na průzkumu i tvorbě závěrečné zprávy se podílejí národní týmy expertů z každé země, za Českou republiku jej zastupuje sociolog médií Václav Štětka z anglické Loughborough University.

„Jen v deseti zemích z 32 hodnocených neexistoval v roce 2020 žádný program podpory pro média. Česká republika je jednou z nich.“

Jedním z faktorů, které mají vliv na míru ohrožení životaschopnosti médií, je podle zprávy MPM státní podpora mediálnímu sektoru. Zatímco v některých zemích existují dotační programy pro média dlouhodobě, jinde vlády podpořily novináře a vydavatele alespoň formou mimořádné pomoci během pandemie koronaviru. Jen v deseti zemích z 32 hodnocených neexistoval v roce 2020 žádný program podpory pro média. Česká republika je jednou z nich. Dalšími jsou Albánie, Bulharsko, Estonsko, Řecko, Irsko, Malta, Rumunsko, Slovensko a Turecko. V pěti z těchto deseti zemí došlo během posledních pěti let k vraždě novináře. To sice monitorovací zpráva do souvislosti nijak nedává, ale obě skutečnosti vypovídají mnohé o podmínkách, kterým média v těchto státech čelí.

Většina zemí uvolnila miliony eur pro média

Vlády v řadě zemí poskytly naopak v minulém roce médiím účinnou podporu. Rakousko navýšilo stávající režim dotací pro média o téměř 35 milionů EUR, španělská vláda poskytla 15 milionů EUR pro televizní kanály. Lotyšsko uvolnilo 1,2 milionu EUR, mimo jiné na pokrytí nákladů na dodání tištěných publikací a na provoz digitálních médií. Ve Finsku poskytla vláda 7,5 milionu EUR na mzdové náklady a honoráře pro freelancery. Francie kromě opatření, jako jsou státem garantované půjčky a nouzový fond, vyčlenila více než 100 milionů EUR na zajištění distribuce a posílila svůj „strategický fond pro rozvoj tisku“ .

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Nepřímé subvence, převážně ve formě daňových výjimek, mohla využít média ve dvou třetinách zkoumaných zemí. Švédsko a Německo plánují nové, trvalé programy na podporu mediálního sektoru a digitálních inovací. V Německu přispěly finančně místním médiím během pandemie i regionální vlády. „V České republice a v Maďarsku je státní reklama používána jako skrytý způsob subvencování spřátelených médií nebo získávání vlivu na ostatní. Během první vlny pandemie vláda České republiky plánovala zahájit kampaň ve výši 2 miliardy korun (40 milionů eur) na podporu cestovního ruchu, ale plán nebyl realizován kvůli kritice nedostatku transparentnosti,“ všímají si autoři zprávy.

Ukazatel životaschopnosti médií také odhalil, že ve většině zemí klesly příjmy zpravodajských médií během loňského roku v důsledku pandemie více než celková ekonomika. Z toho důvodu profesní novinářské organizace naléhavě vyzývaly státy, aby zahrnuly média i do národních plánů obnovy. „Z hlediska zachování pluralismu médií je klíčové, aby tyto mechanismy byly včasné, komplexní a byly přidělovány transparentním způsobem, který je založen na jasných a spravedlivých kritériích,“ zdůrazňuje zpráva.

Na chvostu kvůli situaci v regionech

Česká republika patří podle zprávy MPM na chvost Evropy i v dalších oblastech. „Výsledky potvrzují, že největší rizika pro mediální pluralitu jsou i nadále spojena se situací na mediálním trhu. K přetrvávajícím problémům, jakými jsou vysoká míra vlastnické koncentrace či omezení redakční autonomie kvůli byznysovým a politický zájmům majitelů, se loni přidaly ekonomické dopady koronavirové pandemie. Ta dále zkomplikovala již tak křehkou situaci zpravodajských médií. Oslabila novinářskou profesi a učinila média zranitelnější vůči komerčním a politickým tlakům, a to zejména na lokální úrovni,“ říká Václav Štětka, autor zprávy MPM za Českou republiku.

Mezi šestici nejhorších se ČR zařadila právě v oblasti regionálních médií. Ukazatel přístupu k médiím pro místní/regionální komunity vykazuje v ČR míru rizika 81%. „Zatímco většina zemí skórovala v pásmu středního rizika ve vztahu k místním a regionálním médiím, šest zemí dosáhlo vysokého rizika: Česká republika, Estonsko, Finsko, Černá Hora, Republika Severní Makedonie a Turecko. Obecně je hlavním problémem místních a regionálních médií absence adekvátních a transparentních dotací,“ uvádí zpráva. „Kvůli rychlému úpadku lokálních médií hrozí nárůst ,informačních pouští‘, tj. oblastí bez (nezávislých) médií schopných pokrývat lokální události,“ doplňuje Václav Štětka v národní zprávě.

Regionálních médií se dotýká i další ukazatel, koncentrace zpravodajských médií. Úroveň rizika je v EU 81%, v České republice dosáhl 89%. „Míra koncentrace je obzvlášť nápadná v ekonomicky velmi zranitelné oblasti regionálních médií, přičemž v segmentu regionálního denního tisku došlo k jeho faktické monopolizaci,“ konstatují autoři monitoringu.

V oblasti transparentnosti vlastnictví médií je Česká republika s mírou rizika 88% také na konci žebříčku vedle Maďarska, Albánie, Slovenska či Turecka. V podobné sestavě jsme se ocitli v desítce vysoce rizikových i při hodnocení existence právního rámce proti strategickým žalobám proti participaci veřejnosti (SLAPP), výskytu případů SLAPP a stavu stíhání pachatelů zločinů proti novinářům. „Fakt, že strategické žaloby směřující k omezení participace veřejnosti (SLAPP) nejsou v českém právu regulovány, zranitelnost novinářů dále zvyšuje,“ uvádí česká národní zpráva.

Téměř v polovině hodnocených zemí včetně Česka bylo zaregistrováno vysoké riziko v oblasti nezávislosti správy a financování veřejnoprávních médií. Naopak dobré hodnocení si zde vysloužilo Lucembursko. To schválilo loni nový zákon, který omezuje vládní vliv a zajišťuje, aby byla správní rada veřejnoprávních médií vybírána na základě kompetencí.

Nejhorší v ochraně před dezinformacemi

Pokud jde o ukazatel posuzující rovnost pohlaví v médiích, je Česko jednou ze sedmi zemí, které dosahují nejvyššího možného rizika (97%). Kromě ČR sem patří ještě Albánie, Chorvatsko, Maďarsko, Černá Hora, Slovinsko a Turecko. „V těchto zemích maximální riziko odráží absenci komplexní politiky rovnosti žen a mužů a také nedostatečné zastoupení žen na vedoucích pozicích, jak ve veřejnoprávních tak v soukromých médiích,“ vysvětluje zpráva.

„V hodnocení ochrany před dezinformacemi se všechny ostatní státy pohybují alespoň v pásmu středního rizika, pouze tři země dosáhly maximální možné úrovně rizika 97%: Bulharsko, Česká republika a Španělsko.“

Do zprávy MPM byl v roce 2021 přidán nový indikátor, který měl posoudit účinnost boje a prevence proti nezákonným a škodlivým jevům ve společnosti, včetně dezinformací a hate-speech. V této oblasti vyniká Německo, které bylo ohodnoceno minimálním skóre rizika 3%. Přijalo totiž právní předpisy, které mají řešit oba problémy, aniž by omezily svobodu projevu. Jde o zákon, který nařizuje rychle odstranit dezinformace a obsah s nenávistnými projevy ze sociálních sítí, a novou Státní smlouvu o médiích (2020 State Media Treaty). Ta se konkrétně zaměřuje na dezinformace.

V hodnocení ochrany před dezinformacemi se všechny ostatní státy pohybují alespoň v pásmu středního rizika, pouze tři země dosáhly maximální možné úrovně rizika 97%: Bulharsko, Česká republika a Španělsko. „EU nedávno podpořila samoregulační opatření k omezení šíření dezinformací, zejména podpisem Kodexu o dezinformacích. Jde o samoregulační nástroj podepsaný zástupci online platforem, předních sociálních sítí, inzerentů a reklamního průmyslu, který se na úrovni EU zavázal zavést opatření k omezení šíření dezinformací a škodlivého obsahu,“ upozorňuje zpráva.

V neposlední řadě je Česká republika jednou z 12 zemí, které vykazují vysoké riziko v oblasti pracovních podmínek novinářů. Nízkým skóre bylo ohodnoceno pouze Německo, Irsko a Švédsko. „Toto zhoršení pracovních podmínek je velmi znepokojující,“ konstatuje Ricardo Gutiérrez, generální tajemník Evropské federace novinářů (EFJ). „Evropský soud pro lidská práva upozornil, že svobodné a pluralitní mediální prostředí závisí na svobodě novinářské profese. To znamená, že novináři by měli mít slušné pracovní podmínky a možnost pracovat bez omezení. Znovu vyzýváme členské státy EU, aby zaručily novinářům prostředí, které jim umožní operovat a svobodně se vyjadřovat bez obav,” dodává.