Za vykonání ženské obřízky v Keni hrozí až doživotní trest, přesto se ji nedaří vymýtit. Ohroženy jsou hlavně dívky v tradičních komunitách, ve kterých často panuje názor, že dotyk klitorisu při porodu pro ně znamená jistou smrt. „Nezměnilo to křesťanství ani vliv 21. století. Nelze to zastavit,“ tvrdí cestovatel David Švejnoha.

Výprava českých cestovatelů letos na motorovém člunu překonala slané, rozbouřené jezero Turkana, které má přes dvě stě kilometrů na délku a zhruba padesát na šířku. Pak zamířili na východ, kde narazili na keňský domorodý kmen Pokotů. Právě tam se v lednu setkali s nejhorší formou ženské obřízky.

Ta je přitom od roku 2001 po celé Keni zákonem zakázaná a vystupují proti ní i křesťanští misionáři, kteří v místních osadách mají jinak velký vliv. Počty případů ženské obřízky se snižují, ale podle šéfredaktora cestopisného webu Planeta lidí Davida Švejnohy nikdy zcela nevymizí.

„Ženská obřízka je nad zákony, sociální skupinou i nad náboženstvím. Nelze ji úplně vymýtit,“ přiblížil své zkušenosti z Afriky na besedě na nedávném festivalu Colours of Ostrava. Podle informací organizace UNICEF obřízku prodělaly čtyři miliony keňských žen, většinou v době, kdy jim bylo méně než patnáct let.

Pověry, neplodnost, trauma

Světová zdravotnická organizace dělí typy ženské obřízky podle rozsahu zásahu a rizik, která zákrok obnáší. Jde o částečné nebo úplné odstranění klitorisu, ke kterému se v některých případech přidává i odstranění stydkých pysků či dochází až k takzvané faraónské obřízce. Právě tu provádí zástupci komunity Pokotů.

„Dělají tu nejhorší možnou obřízku, kdy odříznou celý zevní genitál, ránu pak zašijí a nechají pouze malou dírku na odtok moči a menstruační krve,“ popisuje Švejnoha drastické zkušenosti keňských žen. Na vlastní oči samotný rituál neviděl, potkal však dívku natřenou bílým popelem, která jím právě prošla.

To vše se podle něj děje v důsledku falešné víry, že když se dívka při porodu dotkne klitorisu, zemře, nebo přesvědčení, že když se muž dotkne penisem klitorisu, zemře také. Ve skutečnosti ale ženská obřízka vede mnohdy k neplodnosti, celoživotním zdravotním komplikacím a rizikům a k psychickým problémům. Probíhá často v nehygienických podmínkách a bez anestezie.

„Po obřízce většinou rodiče rozhodnou o sňatku, kde ale láska nebo upřímnost vztahu chlapce a dívky nehraje žádnou roli. Takže přichází na řadu deflorace (zbavení panenství, pozn. red.) té dívky, která prošla obřízkou a je sešitá. Pokud to ten muž nezvládne penisem, dělají to kravským rohem,“ dodává.

V osobním cestopisu pak píše: „Je nemožné si jen představit, co dívka prožívá v průběhu procedury a vlastně celý následující život. To vše, aby se stala dospělou a mohla se vdát. Pokud by obřízku neprodělala, je to stigma na celý život a vyloučení ze společnosti. Rád bych použil minulé číslo, ale sami místní přiznávají, že se v menší míře stále v nepřístupných oblastech praktikuje.“

V reakci na neúspěšný politický, ale i církevní boj proti ženské obřízce podle něj nakonec musela přijít iniciativa zevnitř – od samotných žen. Mezi nimi byly údajně také ty, které se obřezáváním dívek dříve živily a obřezaly tisíce z nich.

Když se z chlapců stanou muži

Pokotové žijí ve vesnicích z obydlí postavených z dřevěných kůlů napíchaných do země a obalených směsí hovězích exkrementů, mrvy a bahna. Švejnoha vysvětluje, že tato kombinace velice dobře drží při sobě, má skvělé izolační vlastnosti a vlivem tepla ani nezapáchá.

Když s výpravou jednou takovou vesnicí procházel, přišel za nimi pokotský muž, shodou náhod místní startosta, a nabídl jim, že mohou vidět část rituálu hromadné chlapecké obřízky. Souhlasili.

„Chlapecká obřízka se dělá tak, že se předkožka co nejvíce natáhne a odřízne žiletkou. Oni to mají ještě trochu jinak, skládá se to ze tří fází, kdy součástí je i v uvozovkách školení na dospělého muže,“ popisuje Švejnoha.

Když se pokotští chlapci chtějí stát muži, podle tamních tradic musí dojít na posvátné místo, které je na první dva týdny zapovězeno všem kromě těchto chlapců a několika mužů, kteří při jejich iniciaci pomáhají. Když se tam chlapci dostanou, jsou po celou dobu zahalení.

„Jejich vlastní matky, které jim nosí jídlo, je nemohou poznat, protože to přináší smůlu a chlapec by se prý nikdy nemusel stát dospělým. Vypadá to až magicky a strašidelně,“ dodává cestovatel s tím, že takových chlapců při obřadu, kterého se účastnil, bylo přes třicet.

„Dělají to ještě tak, že ze spodní části penisu nechají kousek té předkožky, kterou potom pálí, což je poslední fáze rituálu. Chlapci tam pak zůstávají dokud se nezahojí. Tím se stanou správnými muži a mohou mít manželky,“ uzavírá s tím, že záleží na bohatství rodiny, protože za dívku se platí – ve formě koz, velbloudů či krav.