Zbytečné strašení drahým jádrem. Investované stamiliardy se vyplatí
POLEMIKA. Debata ohledně udržitelnosti jádra jak z ekologického, tak z finančního hlediska se ve veřejném prostoru stává tím živější, čím blíže se dostává do finále tendr na dostavbu nových jaderných reaktorů v Česku.
Nedávno se Oldřich Sklenář ve svém článku na tomto webu snažil varovat před plány na stavbu nových jaderných bloků a nazval je „jaderným tunelem“. Svá tvrzení přitom opírá o selektivní výběr argumentů.
Rád bych v následujícím textu poukázal na některá rozporuplná tvrzení a doplnil některé původní argumenty o širší kontext, v jejichž světle podpora jádra ztrácí nálepku ekonomického strašáka.
I jádro přináší bezemisní zisky
Dle Sklenáře by v případě výstavby jaderných reaktorů mohly být zmařeny veřejné prostředky v nevídaném měřítku. Prý zcela přesahujícím vyhozené stovky miliard státní podpory v rámci skoro 20 let starého „solárního tunelu“.
Sklenář se problém „solárního tunelu“ snaží v první řadě zlehčit. V textu uvádí, že zhruba polovina státní podpory solární energetiky se vrací zpátky do státního rozpočtu v podobě daní, emisních povolenek a jiných příjmů.
Totéž by se však týkalo i nově instalovaných jaderných zdrojů — také ty by přinášely zisky a také by měly zanedbatelné emise.
Jádra se pochopitelně netýkají solární odvody; jimi jde také oprávněně snížit část zmarněné solární investice z 600 miliard na 540 miliard. Investice zmarněné nikoliv proto, že by nic nepřinášela, ale proto, že přináší podstatně měně, než by mohlo přinést jádro.
Nejvíce, tvrdí Sklenář, na „solárním tunelu“ vydělaly banky poskytující investici pro instalaci obnovitelných zdrojů. Jádro na tom však není o nic lépe, i 40 % ceny jaderné energie mohou tvořit úrokové sazby. V obou případech tedy musíme počítat s realitami tržního kapitalismu, zejména s úrokovými sazbami.
Skryté náklady přechodu na OZE
„Solární tunel“ nelze ospravedlňovat tím, že alespoň byly vystaveny nějaké obnovitelné zdroje energie, neboť to není jediná nízkoemisní technologie výroby elektřiny. Je na místě otázka, kolik jaderných reaktorů by se podařilo postavit a spustit za stejných 600 miliard?
Sklenář poukazuje na Francii, kde výstavba reaktoru Flamanville 3 započala v roce 2007 a ani po 17 letech není spuštěn. Nabízí tedy odpověď, že ani za 600 miliard by nemusel být postaven žádný reaktor.
Jenže s velmi podobným problémem se potýkají i obnovitelné zdroje: celkem 1087 GW solárního instalovaného výkonu a 366 GW větrného výkonu ve světě není zapojeno do sítě a toto číslo navíc rapidně roste.
Tyto solární a větrné elektrárny tedy už stojí, ale do sítě nic nepřinášejí. Nejedná se přitom o žádný triviální problém, ale naopak o jednu ze zásadních příčin, proč ten nejlevnější nízkoemisní energetický mix nikdy nebude složen jenom ze slunce a větru.
Slunce a vítr vyžadují zásadní předělání distribuční sítě a investice do zálohování. Čím větší procento budou mít zastoupení v elektrickém mixu, tím neproporčně větší investice do distribuční sítě je potřeba.
Vraťme se k zmíněnému reaktoru Flamanville 3. Oproti typické a průměrně délce výstavby reaktorů jde skutečně o extrém. Průměrná doba výstavby reaktorů všech typů ve světě byla v letech 2000 až 2010 přibližně 7 let, v posledním desetiletí 6,5 roku.
Celkově bylo 83 % všech reaktorů ve světě postaveno za méně než deset let, každý pátý reaktor dokonce za méně než pět let. Specificky ve Francii byla v tomto období průměrná délka výstavby 84 měsíců, tedy sedm let.
Prodlevu lze zčásti vysvětlit experimentálním designem Flamanville 3, jedná se o jeden z prvních reaktorů III+ generace na světě, který je například schopen zčtyřnásobit svůj výkon během pouhých 30 minut, a tedy přirozeně zapadat do energetického mixu s velkým zapojením proměnitelných zdrojů, byť taková jaderná energie je dražší oproti konvenčním reaktorům.
Tento typ reaktoru je rovněž schopen používat přepracované vyhořelé palivo z konvenčních reaktorů.
Jak rychle lze stavět
Vedle Francouzů se o stavbu nových reaktorů v Česku ucházejí taky Korejci. Zkušenosti z posledních let ukazují, že korejské reaktory patří k těm nejlevnějším ve světě. Navíc na vlastním území zprovozní reaktor nejčastěji za 65 měsíců, tedy necelých za 5,5 roku, dokonce rychleji než to zvládají Číňané.
U obav z prodražování a prodlužování staveb jaderných elektráren je vhodné připomenout, že ani rychlé zapojení gigawattů instalovaného výkonu solárních panelů není v současných podmínkách legislativně-stavebních procesů v ČR prakticky představitelná. V zájmu levnější dekarbonizace se tyto postupy musí zásadně změnit.
Sklenář každopádně nepovažuje za realistické uvést v ČR do provozu za 15 let tři reaktory, každý produkující 9 TWh (při 80% využitelnosti potřebný výkon — 3,85 GWe).
Pro srovnání se vraťme se do historie. Francie vsadila na jádro během ropné krize 70. let, a to v rámci tzv. Messmerova plánu (pojmenovaného po tehdejším premiérovi země Pierru Messmerovi).
Z výkonu 6,4 Gwe v roce 1978 se Francie vypracovala až na 59 Gwe v roce 1993, tedy v průměru zapojovala do sítě 3,3 Gwe za rok. Údajně nemožný výkon 3,85 Gwe za 15 let tedy Francouzi zprovozňovali v průměru za 14 měsíců.
Pro zajímavost – přepočítaný HDP Francie na hlavu byl v roce 1978 nižší než v roce 2006 v ČR. Historická zkušenost není samozřejmě přímo přenositelná, nicméně ukazuje, čeho jsou schopny technologie, pakliže je pro jejich použití politická vůle.
Sklenář taky poukazuje na plánovanou dobu výstavby nových jaderných reaktorů v ČR a na fakt, že proto nebudou hrát roli v odchodu od uhlí. To však neplatí pro dekarbonizaci celého energetického mixu a tedy i odklon od zemního plynu.
Jistě – uhlí značně znečišťuje ovzduší, ničí krajinu a přímo produkuje zhruba dvojnásobek skleníkových plynů ve srovnání se zemním plynem. V této kalkulaci však nejsou započtené úniky metanu. Pokud je započteme, zemní plyn také není o nic lepší než uhlí, co se skleníkových plynů týče, nástup jádra tedy dekarbonizaci samozřejmě pomůže.
Jádro není jen elektřina
Bezpochyby – kdyby se bývaly nové jaderné reaktory postavily ještě v letech 2005 až 2015, přinesly by mnohem větší zisky, než jsou schopny přinést dnes. Jaká je však konkurence? Kolik například může přinést slunce? Počítejme.
Průměrná cena solárního výkonu v loňském roce činila 20,4 Kč/W, 600 miliard je cca 29,4 GW, tedy 32 TWh výroby (koeficient využitelnosti 12,5%) neboli 55 % celkové spotřeby ČR v roce 2023.
Vzhledem ke zdvojnásobení ceny při dodatečných 75 % elektrického mixu ze slunce nebo větru kvůli stabilizaci distribuční sítě, by za tyto peníze bylo reálně možno zprovoznit zhruba 22 TWh – přesné číslo však nelze vypočítat.
Kupříkladu studie z USA ale ukázala, že rapidní přechod na energetický mix složený pouze ze slunce a větru by vyžádal 6,2 bilionu dolarů, z nichž investice do samotné výroby by tvořila pouze čtvrtinu a 11,2 % tvoří investice do distribuční sítě.
Podobná proporce by v případě ČR znamenala, že místo 32 TWh výroby by šlo čekat spíše 8 TWh (tedy v mixu bez jaderné a plynové generace).
Potřebu stabilizace solární a větrné generace Sklenář navrhuje řešit mj. nově vystavěnými plynovými elektrárnami. Co ale dělá volatilita s cenami plynu a energií není potřeba po nedávných zkušenostech zvlášť zmiňovat, pocítil je na sobě doslova každý. Jak v případě zemního plynu, tak i bioplynu, se navíc jedná o velmi významný zdroj skleníkových plynů.
Nečastější cena za We jaderného výkonu, kdyby šlo stavět ze dne na den (tzv. overnight cost), je 78,6 Kč (3,37 dolaru za 1 We). Pesimisticky si řekneme, že by došlo k dvojnásobnému zdražení, za 600 miliard by šlo očekávat výkon 3,8 GWe, při využitelnosti 80 % — výrobu 26,65 TWh.
Největší složku výkonu jaderného reaktoru ovšem netvoří generace elektřiny, ale tepla, jehož produkce je již ve zmíněné ceně započítána —jaderný reaktor tedy může navíc nahradit i teplárny, což solární a větrná generace nemohou.
V médiích skloňovanou cenu dvou nebo dokonce tří bilionů korun za čtyři reaktory postavené v ČR není možné nezávisle ověřit.
V obou návrzích předložených pro ČR, francouzském i korejském, se jedná o zmenšeninu již existujících reaktorů; vyžaduje to nastavení tendru na 1200 MWe hlavně kvůli využití stávajícího systému říčního chlazení. Využití nadbytečného tepla pro dálkové vytápění a chlazení značně snižují potřebu v nakládání s nadbytečným teplem.
Investice do jádra se (pravděpodobně) vrátí
Nezmění-li se trendy, jaderná generace bude výhodnou pouze při započítání vedlejších služeb, které poskytuje, především zmíněné dálkové vytápění a chlazení.
Tento přístup zkoumají ve Finsku, v projektu mikroreaktoru LDR-50 bez elektrické generace. Osvědčit se mohou i vysokoteplotní VHTR reaktory, které by mohly generovat levný nízkoemisní vodík (cca šestkrát levnější než zelený vodík z PV elektřiny) nahrazující fosilní paliva v hnojivech nebo průmyslu.
Předpokládané ceny startují na 1,42 dolaru za 1 kg — což je srovnatelné s cenou vodíku z fosilních zdrojů. K dalším vedlejším službám jaderných reaktorů pak patří produkce radioaktivních léků.
Lze jenom spekulovat, zda by se cena projektu výstavby čtyř reaktorů neblížila běžným hodnotám, kdyby nebylo potřeba návrhy napasovat na požadovaný výkon 1200 MWe.
V případě instalace těchto reaktorů do stávajících areálů v Dukovanech a Temelínu (a tedy nevyužití tepelného potenciálů), by projekty nemusely být konkurenceschopné v nízkoemisním mixu — i když vynaložené náklady na stabilizaci sítě, založené na proměnitelných zdrojích, lze jen stěží odhadnout.
Korejský, méně výkonný, reaktor by měl mít výkon 1050 MWe (francouzský 1200 MWe), při 80% využitelnosti by vyprodukoval 7,36 TWh za rok. Při cenách 3200 Kč/MWh by přinesl hrubé zisky 23,54 miliardy korun ročně.
I kdyby čistý zisk tvořil pouze 70 % hrubého zisku, cena jednoho reaktoru za 500 miliard (v nejpesimističtějším scénáři) by se navrátila za 30 let. Snášel by tedy zlatá vejce nejméně dalších 30 let – vzhledem k plánované životnosti reaktoru 60 let.
Autor je architekt, dlouhodobě se zajímá o energetiku, je členem hnutí Univerzity za klima a studuje územní plánování na ČUVT.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
18 komentářů
Budu reagovat pouze na hlavní nepravdy a zavádějící tvrzení uvedená v článku:
1) Výstavba Flamanville 3 není žádná výjimka, několikanásobná zpoždění se týkají prakticky všech projektů jaderných elektráren realizovaných v posledních dvou dekádách v euroatlantické oblasti. Namátkou lze jmenovat Olkiluoto 3 (původní plán 4 roky, projekt dokončen po téměř 17 letech), Vogtle 3 a 4 (původní plán 3 roky, nakonec spuštěn po 10 letech výstavby, resp. 17 letech od vydání stavebního povolení), Hinkley point C (stále ve výstavbě, podle plánů z roku 2008 měl být reaktor spuštěn v roce 2017, nyní se předpokládá spuštění v roce 2031). Nemluvím o projektu dvou nových bloků v elektrárně V.C.Summer, jejichž výstavba byla v roce 2017 po několika letech zcela zastavena pro několikanásobné navýšení nákladů nutných pro jejich dokončení.
2) ČR opravdu není Francie a výstavba jádra v 80. letech (před nehodami v Černobylu a ve Fukušimě) je něco jiného než dnes. Od té doby se výrazně zvýšily nároky na bezpečnost, což se samozřejmě projevuje i na ceně nových projektů.
3) Střední doba výstavby jaderných reaktorů v letech 2013 až 2022 je 9,4 roku (Schneider). Tato hodnota je však výrazně ovlivněna výstavbou v Číně, která realizovala 39 ze 66 sledovaných projektů (dalších 9 reaktorů bylo postaveno v Rusku). Podmínky panující v Číně samozřejmě nejsou srovnatelné s těmi v Evropě.
4) Jižní Korea je schopna stavět opravdu velmi rychle, jenomže kromě Spojených Arabských Emirátů zatím nemá reference ze zahraničí. V případě výstavby v ČR se bude navíc jednat o FOAK projekt s ohledem na výkonové omezení dané dostupným množstvím chladicí vody, dopravou nadrozměrných a těžkých komponent na místo staveniště a vyvedením výkonu nového jaderného zdroje do distribuční soustavy. U takových projektů lze očekávat jak zpoždění ve výstavbě, tak eskalaci nákladů. Podle studie, kterou si u Chicagské univerzity nechalo vypracovat ministerstvo energetiky Spojených států, může tento efekt vést ke zvýšení ceny prvního bloku o 35 procent. Reálná praxe z jaderné výstavby ve Francii potom ukazuje, že FOAK náklady mohou způsobit překročení původního rozpočtu o více než 100 procent. Dukovanský reaktor by byl mj. prvním projektem, kde by Korejci museli integrovat lapač taveniny.
5) Nevím, co si pan Dzeverin představuje pod pojmem nezávislé ověření ceny, nicméně údaj o nákladech 1,75 mld. Kč za výstavbu 4 reaktorů pochází z analýzy Ministerstva financí.
6) Nevím, co si pan Dzeverin představuje pod pojmem „nadbytečné teplo“ jen bych rád připomněl že v případě dodávek dálkového tepla z jaderných zdrojů se nejedná o teplo odpadní. Jeho výrobu zajišťuje pára, odebíraná z turbín, pohánějících elektrické generátory. Výroba tepla tedy současně znamená snížení produkce elektřiny. Na příkladu plánovaného horkovodu z Dukovan do Brna je vidět, že vyvedení 5 procent tepelného výkonu reaktoru přijde na více než 19 mld. Kč. V případě zásobování vzdálenějších míst by tato cena dále rostla. Skutečný potenciál jádra pro tyto účely je v celorepublikovém měřítku zanedbatelný.
7) V neposlední řadě se pan Dzeverin vyhýbá odpovědi na otázku, jak řešit riziko pro veřejné finance, které by výstavba nových jaderných zdrojů se státní podporou přinášela.
Přesně tak. Budu reagovat na hlavní nepravdy v tomto komentáři.
Ad1 Samozřejmě je nezbytně nutné většinu té absurdní legislativy devastující jaderný průmysl zrušit nebo zásadně novelizovat. To se už děje.
Ad 2 Absurdní nároky zelených na jadernou energetiku nemají s bezpečností nic společného.
Ad 6 Samozřejmě, že se jedná TAKÉ o odpadní teplo, respektive o kogeneraci. Pára se odebírá z nízkotlaké částí turbíny, kde je účinnost přeměny na elektřinu nízká. Má však dostatečnou energii na to zásobovat teplem desítky kilometrů vzdálené město a není zde nutno spotřebovanou páru chladit, tedy zde so to „odpadní teplo“ opravdu ale opravdu využije. 19 mld. není za „vyvedení tepla“ ale za DOVEDENÍ tepla do 40 km vzdáleného Brna, kde nahradí 50 % (slovy padesát procent) spotřeby plynu. Soudruh zelený sklenář zřejmě bojuje za fosilní budoucnost. A ano, v tomto směru je potenciál oze parodií na elektrárny skutečně zanedbatelný.
Ad 7 Právě analýza MF tvrdí, že si to ČR může dovolit. Má soudruh sklenář k dispozici obdobnou analýzu, jak zajistit stejný výkon pomocí tzv. oze a hlavně kolik by něco takového stálo? Nemá.
Kdyby autor nebyl architekt ale energetik, tak by psal jinak. Skvělý článek o dostavbě nového bloku JE napsal pan Míl. Tento odborník na energetiku nazval stavbu nového bloku JE tak, jak je schválila vláda ČR a pozměnila EK, energetickým neokolonialismem.
Bohužel, škoda že si pan architekt neprostudoval poslední podmínky pro stavbu a využití jaderných elektráren, tak nám je tě nadirigovala naše drahá EU viz
https://svethospodarstvi.cz/komentare/dukovany-smime-ale-ne-jak-chtela-vlada/
zjistil by, že to bude skutečně drahej špás, dokonce možná dražší než si myslel pan Sklenář. Že krom co nejdražších jaderek, s co nejdražší elektřinou se bude i nadále platit i dosavadní drahej mix solárek. a větrníků..
kdyby andrej v roce 2014 nezariz tendr na dostavbu temelina pripravenej necasovou vladou, mohli jsme za par roku strihat pasky, a to za polovinu dnesni cenu
populista andrej v dobe celosvetoveho ekonomickeho boomu neudelal zadny strategicky rozhodnuti, ktery by se tykalo budoucnosti zeme.
nejspis proto, ze to prinasi okamzite naklady, ale zisky az v budoucnu a to by mu ubralo hlasy.
on se budoucnosti tehle zeme kam imigroval zabyvat nemusi, kdyz to tady krachne, odstehuje se kamkoliv na svete
Faktem je, že za dosavadní investice do FV pseudoelektráren, které jednou kolem deseti procent své existence, a to ještě vysoký podíl této doby padá jednak na neplný výkon (stačí trochu oparu) jednak na dobu, kdy elektřina není zapotřebí a její přebytky se draze likvidují, by už byly alespoň dva jaderné bloky.
A je jistě zajímavé, že poslední výkrmová dávka solárním baronům přibližně odpovídala částce „ušetřené“ snížením valorizace důchodů.
Jádro se zcela jistě vyplatí, jen je nutno zabránit ekošmejdům, aby ho zakázali. I za cenu odchodu z EU. Stejně by Rakousko bez elektřiny z Dukovan a Německo bez elektřiny z Temelína (a obojí bez elektřiny z našich uhelných elektráren) padaly z blackoutu do blackoutu.
Hloupá lež.
Nejste schopen nijak prokázat svoji lež o stejné částce pro „solární barony“ a částce uspořené na valorizaci důchodů.
Částka pro „solární barony“ je součástí vyšší ceny, kterou platí odběratelé elektřiny dodavatelům, zatímco důchody jsou financovány ze sociální daně (pojištění), které platí ekonomicky aktivní občané a dalších dluhy každé vlády.
Obojí prošlo sdělovacími prostředky. A je úplně jedno, zda se to udělá jako přídatek k ceně elektřiny nebo se to realizuje přes část státního rozpočtu, zabývající se důchodci.
Prostě, OZE jsou zlodějina a nic víc.
To bych chtěl vidět, tu vaši lež, jak „to prošlo sdělovacími prostředky“… důkazů nemaje…
Jedno je jenom kolečko u trakaře. Dokud tady budou nechytří lidé jako vy šířit nesmysly, lži, bludy a dojmologii, tak se ČR nikam nepohne. K ostudě úplně stačí, co jste napáchali do této doby.
Kdybych měl zapisovat vše, co slyším v rádiu nebo televizi, nedělal bych nic jiného, než seděl a psal. Sorry. Toto jsou veřejné zdroje, a že jste to nezachytil, je váš problém.
Pro A. S. Pergill.
Trapné vykrucování lháře a: „Jedna paní u sámošky povídala…“ Na každou důležitou informaci existují i textové zprávy a komentáře. Takže svá slova nejste schopen ani podložit důkazem, natož je ekonomicky zařadit… a mám si to najít sám. A vy byste chtěl svojí dojmologií něco kritizovat? 🙂
Proč bych vám měl vyvracet vaše naprosto bezcenné lži a nesmysly? Prostě obojí prošlo sdělovacími prostředky a fialová zlovláda to jistě má i v nějakých záznamech vystavených na netu. Hrabat se v nich nehodlám.
Nehledě k tomu, že zkrouhnutí valorizace důchodů prošlo sdělovacími prostředky s velkou frekvencí a intenzitou.
Jako důchodce tuhle zlodějskou partu rozhodně volit nebudu.
Uffff, velice selektivní výběr proti „argumentů“, kdy si autor vytvoří slaměného panáka a pak s ním hrdinně bojuje. V dnešní kakofonii, kdy se o energetice (jako ostatně o čemkoliv jiném 🙂 ) vyjadřuje každý, kdo má s prominutím do p….. díru, mě už nic nepřekvapí. Přitom si stačí položit úplně jednoduchou otázku…Pokud je JE takové terno, že jsou zisky v podstatě zaručeny (jak se může zdát po přečtení této nepoctivé polemiky p.Dzeverina), tak proč zde (bavme se o Evropě) posledních 30, nebo 20, nebo 10 let nerostou JE jako houby po dešti ?
Odpověď je jednoduchá…Stavba a provoz JE je spojena s celou řadou viditelných i skrytých rizik, že se do toho nikdo nehrne, protože mu ta „zaručenost“ výdělku nevychází. Kdo se do toho v poslední době vrhnul, tak má ze stavby JE spíš bolehlav….
Odpověď je jednoduchá:
1. V západních zemích (a po vstupu do ní i ve státech bývalého východního bloku) byla v podstatě zlikvidována tržní ekonomika, a tudíž se potenciální investoři řídí jinými kritérii (např. kolik ubohých žabiček zahyne).
2. Souvisí to trochu s tím předchozím: V těchto státech je nahrazována demokracie simpliciokracií, tj. to, co a jak se bude dělat, prosazují nevzdělaní hlupáci, čím hloupější a nevzdělanější, tím větší autoritu mají u státních orgánů a tím jsou úspěšnější. A pokud ještě mají „papíry na hlavu“ jako jistá slečna ze Švédska, tak je nad nimi (a s nimi) jucháno a tančeno.
A, pochopitelně, nevzdělaný hlupák rozboru přínosu JE prostě není schopen. Ty jsou pro něho fuj fuj, protože z nich po drátech lítají radioaktivní elektrony, kvůli nimž si musí koupit v Rakousku speciální krabičku do zásuvky, která je odráží zpět.
To by se nesmělo stavět v ČR, kde je lhaní a zlodějna státní doktrínou a životním stylem.
Proč podporovat jádro a potom mít nejdražší elektřinu v Evropě, jak spočítal Eurostat za rok 2023?
Státní ČEZ a všichni politici lžou a kradou. ERÚ nic nereguluje, pouze legalizuje vyšší zisky energetických firem bez tržní soutěže.
Neexistuje žádný zákon, který by obyvatelům ČR nařizoval, kupovat energie za ceny na Rotterdamské burze. To si upekl ČEZ a politici ČR.
Stavět jádro? Jedině, když z toho budou mít obyvatelé ČR prospěch, jinak jádro bojkotovat, nevolt příznivce jádra a naopak, volit odpůrce jádra.
Nemá žádný smysl, chovat se jako hloupý otrok.
Prospěch z toho budou mít obyvatelé ČR minimálně v tom, že se odvrátí riziko blackoutu. Kterýžto děj má vždy značný negativní ekonomický dopad a mohou z něj být i oběti na životech.
Evropská komise vzkazuje Čecháčkům: „Můžete si postavit další reaktory, ale musíte zdražít elektřinu.“ https://echo24.cz/a/HzZpL/tydenik-echo-rozhovor-energetik-jaromir-novak-evropska-komise-chce-aby-proud-z-dukovan-byl-drazsi
Pokud to nevyřeší dostatečná změna složení EP po volbách (asi za měsíc) bude třeba se orientovat na odchod z EU.
A když hakošům přestaneme dodávat naši elektřinu (to by mohli zařídit i nějací aktivisté poškozením příslušných vedení – nevyzývám k tomu, jen konstatuji), půjdou, zejména v zimě, do blackoutu. A pokud s tou svou ekologií zmrznou jak drozdi, stane se svět leda lepším místem.
A, MMCH, není problém postavit reaktory na neobohacený uran (po vzoru projektu Manhattan) a z použitého paliva dolovat plutonium, které se v reaktorech (trochu jiného typu) dá spotřebovávat také.