„Zbrojíř“ skupiny Mašínů: „Buď jste kolaborant a lezete násilníkovi do… Nebo mu násilí vrátíte.“
Příběhy 20. století připomínají osud a život Vladimíra Hradce, člena nejznámější protikomunistické odbojové skupiny kolem bratří Mašínů. Narozdíl od nich ale neutekl na Západ. Byl zatčen, vyslýchán a odsouzen na 22 let, ze kterých si půlku odseděl. „Skuteční vrazi byli komunisté,“ říká na adresu kontroverzí kolem odbojové ozbrojené činnosti Mašínů.
Vladimír Hradec se narodil 30. května 1931 v Poděbradech jako druhý syn v rodině někdejšího legionáře. Jeho otec učil na zemědělské škole, matka byla v domácnosti, o tři roky starší Vladimírův bratr se jmenoval Jiří.
S bratry Mašínovými se znal Vladimír Hradec od dětství, se starším Ctiradem se pak spřátelil během cest do nymburského gymnázia. Naproti Hradcovým bydlela rodina Zbyňka Janaty (později dalšího člena skupiny): „S kluky Janatovými jsme se stýkali, dovádění s nimi bylo součástí našeho každodenního života.“
„Zbrojíř“ Mašínů
Vladimír Hradec bývá obvykle zmiňován jako „zbrojíř“ skupiny. Ke zbraním „přičichnul“ už jako čtrnáctiletý, v roce 1945. Tehdy dorazila do Poděbrad Rudá armáda: „Všichni jsme ty vojáky náramně vítali, já samozřejmě taky. Ve městě měli sídlo, a když jsme tam s ostatními kluky přišli, viděli jsme, že mají pod autem hozené německé samopaly…“
Kluci zbraně sebrali a nenápadně je propašovali přes blízkou zeď: „Byli jsme tedy ozbrojeni a měli jsme strašnou radost, že jsme taky vojáci. Potom jsme chodili střílet za město, dokud nedošly náboje… Byla to klukovská vášeň. Zpaměti jsem uměl plány, návody, náčrtky, jak se která zbraň rozebírá a skládá…“
Po válce byl Vladimír Hradec skaut a muzikant. Politika ho začala zajímat už kolem voleb v roce 1946, ve chvíli, kdy se i školní mládež začala dělit na komunisty a na ty ostatní: „Bylo patrné, že se to začíná rozdělovat – to je syn sedláka, to je syn kapitalisty… Zatím bez toho, že by nesměl do školy chodit nebo něco takového.“
Odjeli s kufrem, vrátili se s náklaďákem
Vzpomíná si také, že s nelibostí sledoval, jak poděbradští členové komunistické strany odjížděli po vyhnání Němců „obsazovat pohraničí“ a jak se jich většina brzy vrátila: „Odjeli s kufrem a vrátili se s nákladním autem. Takže bylo vidět, že tam nejeli z důvodu vlasteneckého. Potom to byli neuvěřitelně velcí komunisté.“
Když přišel únor 1948, měl už Hradec jasno, nemusel čekat na politické procesy a nebyl překvapený tím, že KSČ porušuje jeden svůj předpřevratový slib za druhým:
„Ráno, některý den převratu, jsme šli do školy. A potkávali jsme milicionáře, kteří byli určitě připraveni – věděli jsme, že ty flinty museli mít nachystané, když jich měli takové množství… Ihned začalo rozdělování studentů natvrdo a nucení ke vstupu do svazu mládeže podle hesla kdo nejde s námi, jde proti nám.“
Počátkem 50. let se bratři Mašínové pustili do odbojových akcí a Ctirad se na svého nekomunistického kamaráda Vladimíra Hradce přirozeně obrátil. Začali spolu potají vyrábět součástky k zápalným bombám, později Hradec s rodiči ukrýval na rodinném pozemku zbraně (i ty, které Mašínové získali po přepadení stanice SNB).
O to, co přesně skupina dělá, se moc nestaral, podrobnosti neznal. Mašínům věřil a Ctirad mu prý řekl: „Když nic nevíš, nikomu nemůžeš nic povědět – to bylo pravidlo mého otce: Tak se na nic neptej. No, tak jsem se na nic neptal.“
Až moc zvídavý soused
V říjnu 1953 uteklo pět členů skupiny za hranice: bratři Ctirad a Josef Mašinovi se spolu s Milanem Paumerem po dramatickém útěku východním Německem dostali do amerického sektoru Berlína, Zbyňka Janatu a Václava Švédu policie dopadla.
Tehdejší student chemie Vladimír Hradec zůstal doma: „Jediné, co mi řekli, bylo, že jdou přes východní Německo. Během vyšetřovací vazby jsem dospěl k názoru, že museli být sledováni už nejméně jeden nebo dva měsíce, a že utekli v poslední chvíli. Jednou jsem jel za svou dívkou do České Lípy a ve vlaku si ke mně přisedl muž, který se ptal, kam jedu, a byl neuvěřitelně zvědavý, vzpomínal na příhodu ze září 1953.
„Ubytoval jsem se v hotelu a v noci přišla policejní prohlídka. Druhý den jsem se s tou dívenkou pohádal a odjel jsem vlakem zpět. Krátce na to, asi po deseti minutách, opět přišla policie, legitimovali mě a chtěli vědět, kam jedu. A zase krátce poté přijelo k nám domů nákladní auto a ukázalo se, že rozhodnutím městského úřadu byl jednomu cizímu muži přidělen v patře nad námi pokoj.“
Nový soused se pak začal na Vladimíra Hradce vyptávat tak nápadně, že jej na to přišli lidé upozornit.
O zatčení Švédy a Janaty ve východním Německu se Hradec dozvěděl ze zahraničního rozhlasového vysílání a tušil, že si pro něj estébáci brzy přijdou. Sebrali ho na tramvajové zastávce v Praze na Letné 25. listopadu 1953 a souběžně odvedli do vazby i jeho bratra a rodiče.
Vladimír Hradec nebyl fyzicky mučen, ale kupříkladu týrán tím, že nesměl spát: „Po výslechu mě vždycky strčili do cely, dali na kobku, za dveřmi seděl někdo, kdo měl za úkol zajistit, abych neusnul. Musel jsem chodit, a přestávka v chození po cele během dne znamenala hlasité kopnutí do dveří a příkaz Chodit! Po týdnu či čtrnácti dnech pak kudy chodíte, tudy spíte“.
Skuteční vrazi byli komunisté
Vyčerpaný a dezorientovaný vězeň pak kladl menší odpor, vyšetřovatele prý zajímala „jména, jména, jména“. Tehdy se prý ukázal význam výše zmiňovaného pravidla Ctirada Mašína: o činnosti a plánech skupiny nic nevěděl, nemohl tedy nic prozradit.
Na konci vyšetřování mu byl předložen „scénář“ k procesu, který se musel naučit zpaměti. Zkušený spoluvězeň ho varoval, že na „scénáři“ nesmí změnit ani slovo: „Soud, to bylo divadelní představení. Dva lidé tam opravdu mluvili zbytečnosti mimo stanovený program a myslím, že jim to dost uškodilo.“
V pečlivě řízeném procesu pak dostal Vladimír Hradec 22 let, jeho matka i otec 18 let a bratr 15 (padlo i několik rozsudků smrti). Vladimír byl vězněn na Pankráci, v Leopoldově, v uranových lágrech Nikolaj a Rovnost a ve věznici v Plzni. Na svobodu se dostal po 11 letech. Až do konce komunismu žil jako „státně nespolehlivý“ občan.
O činnosti skupiny Vladimír Hradec dodnes nemá pochybnosti – a výroky, podle nichž byli Mašínové a spol. „vrazi“ považuje za absurdní. Skuteční vrazi byli podle něj komunisté:
„Klement Gottwald osobně podepisoval rozsudky smrti nad nevinnými. V době, kdy se Mašínové a spol. pustili do odboje, skončily už v kriminálech tisíce lidí. A násilník nerozumí ničemu jinému než násilí. Buď jste kolaborant a lezete mu do zadku – nebo se ozvete a připravíte se na to, že mu to násilí vrátíte.“
Autor textu Adam Drda působí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou patnáct let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Plátno ztratilo rám a obraz se stal mapou. Miloš Šejn nenašel u komunistů pochopení
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
Mašínové byli snad jediní skuteční hrdinové v boji proti zločinnému komunistickému režimu.
Střílení do demonstrantů za 1.republiky !
1. února 1919 bylo při generální stávce dělnictva v Bratislavě zastřeleno ozbrojenými legionáři 7 demonstrantů 25. března 1920 byli při stávce zemědělských a lesních dělníků v Rumanově na Slovensku zastřeleni dva dělníci 18. července 1920 byl při mzdových demonstracích v Hlohovci četníky zastřelen dělník Jan Kulda a více než 10 demonstrantů bylo těžce zraněno 18. prosince 1920 byli na protestní demonstraci ve Vráblech zastřeleni tři stávkující a jedno děcko a přes 20 stávkujících zraněno 21. února 1921 byli v Krompaších při demonstraci proti hladu a zásobovací krizi četníky zastřeleni 4 dělníci a 17 jich bylo zraněno 2. července 1921 byli při exekuci ve vesnici Ardenovo zastřeleni dva rolníci 12. října 1921 byl četníky v Topolčianech při zatýkání zavražděn jeden dělník. Byl zatýkán proto, že jeho dcera sbírala zbytky řepy na sklizeném poli 1. dubna 1922 stříleli v obci Hrušové četníci do stávkujících. 19 osob bylo zraněno 30. července 1922 uspořádala KSČ v Košicích slavnost skautů spojenou s táborem lidu. Při rozhánění průvodu zranila policie 12 dělníků 1. srpna 1922 stávkovali v Močenoku zemědělští dělníci z panství biskupa Kmeťka. Při rozhánění schůze stávkujících byl jeden dělník četníky zabit a jeden těžce zraněn 28. října 1923 provedli četníci v Dulové masakr malorolníků, kteří hájili právo na lesní pastviny, a zastřelili jednoho malozemědělce, 3 těžce a 30 lehce zranili 28. dubna 1924 byl v Zaričevu úkladně zavražděn okresní důvěrník KSČ 6. května 1924 byl v Turje agrárníky úkladně zavražděn důvěrník KS a místní starosta Ivan Stimák 30. května 1924 při násilné exekuci dobytka v Poljaně těžce zranili četníci 7 rolníků 3. srpna 1924 byli ve Svaljavě při protiválečné demonstraci policií zastřeleni tři rolníci 8. října 1924 byl při stávce textilních dělníků v Trenčíně zastřelen 1 dělník a 8 těžce zraněno 10. února 1925 byl v Praze po skončení protidrahotní demonstrace uspořádán demonstrační průvod přes Václavské náměstí. Proti demonstrujícím byla vyslána policie, která střílela a šest demonstrantů těžce a mnoho lehce zranila 31. května 1925 zabili četníci jednu dělnici při stávce cihlářů v Nerejově 11. června 1926 rozháněli v Praze četníci střelbou demonstraci dělníků proti zvýšení zemědělských cel a několik dělníků při tom zranili 2. května 1928 byla četníky při stávce zemědělských dělníků v Dolním Kereškýně zastřelena jedna žena a dvě další ženy a jeden hoch byli těžce zraněni 8. října 1928 byl v Boroňavě četníky v noci bezdůvodně uspořádán pogrom na rolníky. 34 muži a 4 ženy byli zbiti četníky a utrpěli vážná zranění 11. ledna 1930 střílelo četnictvo proti stávkujícím sklářům v Dolním Rychnově. 5 dělníků bylo těžce zraněno. Nad Falknovskem byl vyhlášen výjimečný stav 20. dubna 1930 uspořádal Komunistický svaz mládeže sraz mladých u Radotína. Při rozhánění průvodu střelbou četníci těžce zranili dvě děti a tři členky Komunistického svazu mládeže 4. února 1931 byli při hladovém pochodu nezaměstnaných do Duchcova zabiti 4 horníci a další 4 těžce zraněni 25. května 1931 byli při táboru lidu na ukončení vítězné stávky zemědělských dělníků v Košutech četníky postřeleni 4 zemědělští dělníci a mnoho dalších osob bylo zraněno 20. července 1931 byl při stávce na stavbě regulace řeky v Chustu zastřelen jeden dělník 25. listopadu 1931 bylo při hladovém pochodu nezaměstnaných do Frývaldova četníky zastřeleno 8 demonstrantů, mezi nimi 14leté děvče, které šlo náhodou po ulici, a přes 30 dělníků bylo těžce zraněno 18. února 1932 byl v Turje Pasice při protestu zemědělců proti odvážení zatčených zemědělských dělníků četníky zastřelen jeden zemědělec a několik jich bylo zraněno 18. února 1932 byl při stávce textiláků ve Strakonicích četníky poraněno 18 dělnic 31. března 1932 byl při stávce v Horní Suché na Těšínsku četníky zastřelen jeden horník, dva těžce a několik dalších lehce zraněno 13. dubna 1932 byli při táboru stávkujících v Mostě za velké mostecké stávky zastřeleni dva dělníci, pět těžce a 21 lehce zraněno 8. června 1932 byl při stávce za vyšší mzdy na trati Červená Skala-Margecany četníky zastřelen jeden dělník a další čtyři zraněni 8. června 1932 stříleli četníci v Holiči do nezaměstnaných, kteří žádali, aby byly rozšířeny práce na regulaci řeky Moravy a aby zde dostali práci. Několik dělníků bylo zraněno, jeden z nich těžce 9. června 1932 zastavili v Pohorelé dělníci vlak a žádali, aby jejich soudruzi, kteří byli zatčeni v Telgártu a nyní odváženi v poutech, byli propuštěni. Četnictvo znovu střílelo do dělníků a několik jich zranilo 15. července 1932 byl při exekuci v obci Sutor zastřelen jeden malorolník. Jeho syn, který chtěl otce ošetřit, byl těžce zraněn 21. září 1932 byl při exekuci v Nižní Apši zastřelen jeden malorolník a tři rolníci těžce zraněni 9. listopadu 1932 byl v rosicko-oslavanském revíru při stávce proti snižování mezd četníky zatčen jeden horník a zbit tak, že podlehl zranění 16. listopadu 1932 byli při exekuci v Polomce četníky zastřeleni dva zemědělci 11. února 1933 byl při demonstraci proti zastavení závodu v Horkách četníky zabit jeden dělník 2. března 1933 byl ve Volovci při protestu nezaměstnaných proti zatčení a zbití dělnické delegace četníky zastřelen jeden rolník a tři nezaměstnaní byli zraněni 7. června 1933 byli při protestní demonstraci dřevařských dělníků proti snižování mezd v Čierném Balogu četníky těžce zraněni tři dělníci 11. března 1935 bylo při stávce zemědělských dělníků proti snížení žebráckých mezd v rachovském okrese četníky těžce zraněno 5 a lehce zraněno 15 stávkujících 14. března 1935 stříleli četníci při provádění exekuce v Čertižné do demonstrujících a mnoho osob zranili. Přesný počet raněných nebyl zjištěn, protože se rolníci skryli před četnickými vrahy do lesa ! Tak tohle byla ta vychvalovaná kapitalistická první republika !
Bolku, vy jste svými statistikami opravdu nemocný člověk, nebo máte na zdi pověšeny obrazy Lenina, Stalina, Gottwalda a Husáka. Ale určitě nejste zdráv. Jak píšou jiní, platí vás někdo, nebo to fakt děláte z přesvědčení?
No jestlize to, co pise bolek vala je pravda, pak je vase reakce na jeho prispevek neadekvatni. A rozhodne to demokratickemu rezimu prvni republiky prilis nelichoti a i o tomto je treba mluvit. A ac Masiny povazuji za hrdiny, vrazi to byli, jelikoz maji na svedomi jednoho skutecne nevinneho cloveka a jednoho, ktereho zavradili zvlast brutalnim zpusobem. Budme objektivni.
Asi bych opravil
Mašínové byli snad jediní skuteční hrdinové v boji proti zločinnému komunistickému režimu, kteří to přežili, protože včas utekli.
Jinak, jak se dá zjistit, podobných skupin u nás existovalo více, jenže ty komunisti pochytali a nechali popravit.. Takže na ně zase tak halasně a opakovaně do médií neupozorňuje..
OK, pokud to tak bylo, tak jsou též hrdinové. Mě šlo o jen o vyjádření názoru, že proti zločinnému režimu se musí bojovat se zbraní v ruce.
Tak ono by se dalo možná taky říct, že to období po roce 1948 bylo u nás dost „divoké“ (tak jako se říká, že byla pak naopak poněkud „divoká“, ovšem úplně, úplně v jiném kontextu 90.léta, a jistě, že různě neklidné to bylo, zase v úplně jiném kontextu, třeba i za té 1.Republiky, jak poněkud mimo téma obšírně upozorňuje jeden z předřečníků)… Ale tady ta „divokost“, třeba na venkově, byla samozřejmě shora podmíněna kolektivizací, tzv. třídním bojem apod.
Tak možná víte o tom případě v Babicích na Moravě (Vysočina), kde byli v roce 1951 postříleni ti funkcionáři MNV a kde se tedy předpokládá, že to byla akce zinscenovaná StB (z komunistického pohledu to ale mj. nepřímo zpopularizoval i filmový seriál Major Zeman)…
Ostatně, reálný případ zhruba z téže doby z venkovské oblasti středních Čech – zastřelení též bývalého šéfa MNV v jedné obci zběhem z vojenské služby, který pocházel nepříliš daleko odtamtud; následně, v roce 1952, komunisté uspořádali proces, ve kterém odsoudili několik lidí, kteří do toho byli nebo mohli být nějak „namočeni“ (z toho jednoho k smrti, který byl také popraven), ovšem ne pachatele, kterého nedopadli a který byl tedy k smrti odsouzen v nepřítomnosti – a až o pár let později prý zahynul v přestřelce s nějakým komunistou v kraji vzdáleném několik desítek kilometrů… V případě toho pachatele, který měl mít zášť vůči kolektivizaci, se také přitom spekulovalo o nějakém napojení na StB – a jestliže do 80.let se připomínal jako mučedník ten zastřelený bývalý předseda MNV, tak Konfederace politických vězňů si dnes jako mučedníka komunistického režimu připomíná památku toho popraveného v roce 1952, ale že by někdo dělal hrdinu z toho pachatele…(???)
Takže okolo tohohle třeba i takové věci, které doposud působí poněkud záhadně…
Svázat a zabít obyčejného policajta na maloměstě bylo obrovské hrdinství. Jsou to obyčejní vrahové, kterým šlo jenom o sebe. Nechápu proč z nich nynější režim dělá hrdiny ….
Pokud někdo v přímém boji ve vyhlášené válce zabije protivníka, jedná jako voják. Pokud někdo bestiálně zabije bezbranného je to vrah. navíc je třeba si uvědomit že Mašínové byli vypatlaná paka, která se nevyznala ani v jízdních řádech na nádraží. Oni se totiž vraceli do stanice odkud vyjeli, protože neuměli přečíst jízdní řád. Tam narazili na zkoprnělé policajty, kteří nechápali co je to za blbce. Pak už jim to bylo houby platné. Posledně si vedle mě sedl pán a ptal se mě kam jedu. Určitě byl od GRU. Toho pána který vypráví ty ptákoviny, neměli zavírat do kriminálu, ale do blázince.
1) Kdyby byli vsichni tak statecni jako Masinove a spol., komunismus by se zhroutil hned na zacatku. Kazdou diktaturu vede par jedincu. A samozrejme ji legitimizuje tzv. mlcici vetsina. Vzdycky se najde dost duvodu, proc otevrene kolaborovat nebo pasivne schvalovat – rodina, kariera, hypoteka, penize. Stacilo tyhle lidi vydesit a Gottwald by byl rad, ze stihnul utect do Moskvy. 2) Co dnes? Najdou se statecni lide? Nebo se bojuje uz jen na Twitteru a Facebooku?
To se bojím, že vidíte až příliš romanticky. Leč stačí se podívat jen na wiki na heslo Plzeňské povstání (1953), a zjistíte zajímavou věc.
Že totiž „..v Plzni dne 1. června 1953…se do povstání zapojilo na 20 000 osob, které na necelý den ovládly značnou část města..“.Jako že se tehdy konalo více než 130 stávek a nepokojů, které se v Československu ve dnech 2.–5. června 1953 A komunisté je všechny s přehledem zlikvidovali jak psáno, „s pomocí (režimu věrných) jednotek Pohraniční stráže, Čs lidové armády, Lidových milicí, StB a vojsk Ministerstva národní bezpečnosti. “ Nebyla šance.
Jací hrdinové, proboha? Copak oni se opravdu nějak otevřeně postavili režimu nebo jeho ozbrojeným složkám?! Pokud vím, zavraždili a okradli účetního, který vezl peníze na výplaty zaměstnanců! A zákeřně zavraždili policistu, kterého předtím svázali… Jo, jasně, také zapálili několik stohů, čímž nepochybně zasadili komunistickému zemědělství citelný úder…