POLEMIKA. Když se český stát chová jako ochránce vyvolených a posluhujících, zněl titulek komentáře Jana Urbana publikovaný na tomto webu dne 18. prosince 2024. Následující text je polemikou mezi autorem původního textu a – v komentáři opakovaně jmenovanou – státní zástupkyní Dagmar Máchovou. Podle ní text „obsahuje kromě vlastního hodnocení autora i nepravdivá faktická tvrzení“.

V textu níže je nejprve reakce a argumentace Dagmar Máchové, kurzívou pak následuje vyjádření k řečenému od Jana Urbana.

Dagmar Máchová (dále DM) píše, že autor v původním článku nepravdivě uvedl, že:

1. „Ústavní soud svým výrokem také potvrdil všechna zjištění Hlídací Pes.org, který o skandálním jednání policistů, státních zástupců i soudců v tomto případě čtenáře informoval už od roku 2015“.  Postup policie, státního zastupitelství a celé soustavy české justice od obvodního až po Nejvyšší soud byl ústavními soudci detailně popsán a shledán od počátku protiprávním.“

Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, protože Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 20. 11. 2024 sp. zn. ÚS 2241/24 pouze uvedl: „Rovněž lze souhlasit se stěžovatelkou, že obecné soudy dostatečně nezohlednily také bezprecedentní selhání orgánů činných v trestním řízení, ve kterém došlo k úmyslnému manipulování s protokoly ze strany trestního soudce v neprospěch obviněných, který za to byl i kárně odsouzen.“

Vyjádření autora, Jana Urbana (dále JU):

Asi se shodneme, že Ústavní soud zde potvrzuje „bezprecedentní selhání orgánů činných v trestním řízení“. § 12 Zákona č.141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), nazvaný Výklad některých pojmů, v bodě 1 říká: „Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán“. Bezprecedentně tedy selhala, rukou společnou a nerozdílnou, jak policie (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu), tak státní zástupkyně Máchová a nakonec i soudce Sotolář (a nejen on). Obvinění bylo jednoznačně účelové od samého počátku. Úspěšně zamezilo vyšetřování otevřeně korupčních stamilionových podvodů předchozí politické garnitury na Magistrátu Hlavního města Prahy. Soudy se vlekly přes devět let a pro naprostou většinu obžalovaných znamenaly konec v politice. Výrok ÚS tedy zcela nepochybně potvrdil „všechna zjištění Hlídací Pes.org, zveřejňovaná od roku 2015“.

DM: Žádný detailní popis „skandálního jednání“ s výjimkou pochybení soudce tento ústavní nález neobsahuje. Ústavní soud, jak je obvyklé, pouze cituje vyjádření účastníků řízení, avšak žádné z nich nepotvrdilo ani další „zjištění Hlídací Pes.org zveřejňovaných od roku 2015“.

JU: Je pozoruhodné, že stěžovatelka opomněla ocitovat větu z usnesení ÚS, bezprostředně navazující na uvedený citát. Dovolím si ho proto uvést sám: „Tu lze konstatovat, že okolnostmi rozhodnými pro vznik újmy hodné peněžitého odškodnění může být i způsob vedení řízení, procesní taktika jeho účastníků, ale i jejich individuální charakterové rysy či životní zkušenosti“. Zde je nasnadě připomenutí probíhajícího trestního stíhání a zatím nepravomocného odsouzení paní Máchové za skutky neslučujícími se s postavením státního žalobce. Jsou natolik závažné a poškozující pověst státního zastupitelství, že obžalobu proti ní osobně převzala Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová.

2. Citace z původního textu: „Vyšetřovatel protikorupční policie Gejza Rakaš nebyl nikdy potrestán a za hanebnou manipulaci se nikdy neomluvil. Státní zástupkyně Dagmar Máchová si celou kauzu vymyslela a manipulovala s důkazy. Nikdy za to nebyla potrestána. Vrchní státní zastupitelství v tomto případě nenašlo žádné pochybení, přestože parlamentní vyšetřovací komise na Dagmar Máchovou podala dobře vyargumentované trestní oznámení. Ta se ovšem cítila natolik bezpečně, že dokonce podala žalobu na dva novináře (včetně autora tohoto textu), kteří poukazovali na protiprávnost jejího postupu. Později byla přece jenom stíhána a zatím nepravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu v kauze Bereta.“

DM: Policejní orgán JUDr. Gejza Rakaš nebyl nikdy činný v trestní věci Ing. Vorlíčkové (které se týká ústavní nález). Byl zařazen u zcela jiného policejního útvaru (bývalý UOKFK). Vyšetřování v této věci vedl bývalý ÚOOZ pod vedením R. Šlachty.

JU: V tomto bodě má stěžovatelka pravdu a je namístě omluva za nepřesnou formulaci. Snaha o zprostředkování celého obrazu nefungujících a dokonce konspirujících orgánů činných v trestním řízení proti nevinným lidem vyžaduje preciznější formulace. Vyšetřovatel Rakaš pouze jako vyšetřovatel ÚOKFK bez prošetření odložil několik trestních oznámení podaných novým vedením Magistrátu, ale primárně spolupracoval s paní Máchovou na obžalobě a odsouzení pánů Chytila a Seyčka v takzvané kauze Opencard I.

DM: Trestní oznámení „dobře vyargumentované“ parlamentní vyšetřovací komise bylo zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství a nikoliv Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a následně bylo odloženo, avšak netýkalo se vůbec trestní věci Ing. Vorlíčkové.

JU: Přesnější formulace by zdůraznila, že zcela selhala dohledová povinnost Vrchního státního zastupitelství i Nejvyššího státního zastupitelství v obou kauzách Opencard. To umožnilo letité stíhání a v kauze Opencard I dokonce odsouzení nevinných lidí.

DM: V roce 2015 jsem podala trestní oznámení na Jana Urbana kvůli několika jeho článkům, ve kterých mě pomlouval a lživě obviňoval z trestných činů v řadě případů, ve kterých jsem na MSZ v Praze vykonávala dozor (na PČR vedené pod čj. KRPA-295992/2015), avšak nikoliv v souvislosti s případem Ing. Vorlíčkové a nikoliv kvůli trestnímu oznámení Parlamentní vyšetřovací komise.

JU: Policie trestní oznámení paní Máchové podrobně vyšetřila. Pokud si pamatuji, byl jsem vyslýchán celkem čtyřikrát a musel jsem každé tvrzení z napadených textů podrobně ozdrojovat. Vyšetřovatelé na Praze 8 jednali naprosto korektně a trestní oznámení nakonec odložili jako zcela nedůvodné. Tvrdit tedy ještě po devíti letech, že jsem paní Máchovou „pomlouval a lživě obviňoval z trestných činů“, je poněkud nevkusné.

DM: Rovněž není pravda, že by státní zástupkyně JUDr. Máchová jakkoliv manipulovala s důkazy a „později přece jen byla stíhána v kauze Bereta“. Žádné nezákonnosti v průběhu vyšetřování trestní věc shora citované nikdy nebyly zjištěny.

JU: To je, oč tu běží. Nefunkční systém, chránící zjevná pochybení a nerespektování zákona nikdy nezákonnost zjistit nemůže, protože nechce.

DM: Kauza Bereta naprosto nesouvisí s touto trestní věcí a lze toto dohledat z veřejných zdrojů.  Avšak ani v této trestní věci JUDr. Máchová nebyla obžalována kvůli manipulacím s důkazy v některé trestní věci.

JU: Text nikde netvrdil, že ty kauzy spolu souvisejí. To, co je spojuje, je výhradně neprofesionální postup stěžovatelky, za který v jednom z případů dostala zatím nepravomocný rozsudek na dva a půl roku vězení.

3. DM: Zcela účelově a zavádějícím způsobem uvedl autor článku, že „,podvodný znalec‘“ Vítězslav Hálek s policií příliš úzce spolupracující společnosti Česká znalecká přišel o možnost podávat znalecká zjištění v oboru ,ekonomika‘ až v březnu 2024 pouze kvůli neschopnosti vyhovět formálním požadavkům nového zákona o znalcích“.

Dle mých informací nebyl jmenovaný znalec nikdy trestán za podvodné jednání kvůli této trestní věci či jiné věci, ve které podával znalecké posudky. Zavádějící vyjádření autora článku je v tom, že objektivně neuvedl, že v dané věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků z oboru ekonomika a informatika i jiných znalců se shodnými závěry.

JU: Znalecký ústav Česká znalecká byl v průběhu let mnohokrát kritizován pro nedostatečnou odbornost a přílišné podléhání požadavkům policie, která podle jeho vlastního vyjádření na soudu v této věci zajišťovala přes padesát procent příjmů jeho společnosti. Neodbornost jeho posudku v této věci nakonec konstatoval i expertní poradní sbor ministra spravedlnosti pro znalecké otázky. Autor sledoval výkony ČZ a pana Hálka v několika soudních případech, kde bez výjimky působil ve prospěch žaloby. Při projednávání žaloby proti bývalému řediteli Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Ing. Miloslavu Vaňkovi byl schopen na dvou následujících stáních soudu přednést stejný posudek s prakticky identickými tabulkami, ovšem se zcela opačným závěrem. Původní potvrzení viny se rázem změnilo na nevinu. Soud se potřeboval případu za každou cenu co nejrychleji zbavit, protože obžalovaný a svědci potvrzovali, že civilní osoba přenášela na ÚZSVM informace z tajných služeb a policie. A pan znalec Hálek briskně vyhověl.

4. Citace z původního textu: „Vedení pražského městského soudu, které z případu odvolalo původního, losem přiděleného zákonného soudce Nováka a přidělilo ho ,spolupracujícímu‘ soudci Alexandru Sotolářovi, nebylo nikdy a nijak postiženo.“

DM: Tato informace je nepravdivá, protože první určený soudce k projednání případu Ing. Vorlíčkové a spol. JUDr. Petr Novák z Městského soudu v Praze byl shledán Vrchním soudem v Praze jako podjatý a věc byla poté přidělena jinému soudci (JUDr. Sotolář).

JU: Zákonný soudce Petr Novák shledal v obžalobě natolik závažné nedostatky, že neumožnil projednání v hlavním líčení a věc vrátil k došetření a odstranění vad. Státní zástupkyně Máchová se odstraňováním chyb nezdržovala. Podala stížnost, kterou dostal k vyřízení stejný senát pražského Vrchního soudu, který nedávno předtím s paní Máchovou spolupracoval na odsouzení dvou úředníků magistrátu, včetně Ing. Jiřího Chytila, který jako první upozornil na rizika stamilionových podvodů s IT zakázkami na pražském magistrátě. Senát Vrchního soudu tedy zrušil rozhodnutí soudce Nováka a navíc ho vyloučil z projednávání věci pro údajnou podjatost, které se měl dopustit „předběžným hodnocením důkazů“. Což se, mimochodem, u jeho nástupce, poslušného soudce Sotoláře, stalo denním chlebem – ovšem v neprospěch obžalovaných. Za tuto manipulaci skutečně nikdo nebyl potrestán. Následné spěšné kárné řízení nad soudcem Sotolářem jen účelově zabránilo jeho trestnímu stíhání a uchránilo pro něj možnost pokračovat ve funkci soudce.