Západ si na své kulturní války zadělal sám. Svatým tažením proti terorismu
ESEJ. Rozdíly mezi liberály a konzervativci a spory mezi nimi jsou věčné. Proč se však na Západě tak zradikalizovaly kulturní války, typicky mezi hnutími MAGA a woke? Jsou to války, které prostupují většinu společnosti a jejich součástí jsou bohužel už i vraždy. K demokratickým právním státům by přeci něco takového nemělo vůbec patřit.
Z rozpoutání a vedení kulturních válek v rámci Západu, především pak uvnitř USA, je obviňován kde kdo – konstruktéři nového mediálního prostředí i populisté ze všech stran. Ale nezměnilo se uvnitř Západu něco i ideově?
Závěr 20. století vypadal ideově jako happy end. Po všech revolucích, společenských bouřích a děsivých válkách v 19. a 20. století konečně zvítězila liberální demokracie a kapitalismus.
Jenže pak se z temnoty nevnímaných věcí vynořila 11. září 2001 letadla, která narazila do Světového obchodního centra v New Yorku a Pentagonu ve Washingtonu.
Když má Západ vždycky pravdu
Šok a hněv, který to na Západě vyvolalo, byl obrovský a reakce, která následovala, drtivá. Přišlo vyhlášení války s terorismem a vpád do Afghánistánu a Iráku. Strůjce útoků byl nakonec odhalen a zabit, hlavní teroristé byli pozabíjeni nebo uvězněni a v Iráku a Afghánistánu byly nastoleny demokraticky organizované režimy.
Reakce však byla řízena především emocemi, touhou po pomstě maskovanou za snahu o spravedlivou odplatu. Západ se tím začal odvracet od pravidel a hodnot, o jejichž vládu sám usiloval dvě stě let.
Místo nich se vrátil k primitivnímu pravidlu oko za oko, zub za zub a nakonec skončil u darvinistického lovu lidí, na jejichž dopadení vyhlašoval odměny. A nechybělo bohužel ani mučení.
V této atmosféře nebyl čas na úvahy o tom, kde se ta nenávist k Západu zrodila. O tom, jak brutální a k islámu neuctivý kolonialismus Západ na Blízkém východě kvůli ropě roky praktikoval.
Narcismus, který je Západu bohužel stále vlastní, ho vede k tomu, že když se před zrcadlem ptá, která ze všech kultur a civilizací je na světě nejdokonalejší, odpověď už předem dávno zná.
Ani nebyl nikdo, kdo by se zeměmi západního světa vedl diskusi o jeho reakci. Rusko bylo stále ještě zhroucené, Čína teprve začínala růst a slabá OSN mlčela. Z Afriky a Jižní Ameriky se neměl kdo ozvat; ostatně Západ by ve svém narcismu nikoho ani neposlouchal.
Zvolené řešení považoval za správné prostě proto, že nejvyspělejší kultura má vždy pravdu. Přesto, že se nejprve tušilo a pak i vědělo, že ve válce s terorismem byly naprosto bez skrupulí použity lži, porušovalo se mezinárodní právo, ignorovaly mezinárodní instituce i práva podezřelých…
Základy dnešního fanatismu
Zapomněli jsme i na to, že sám napadený těžko může být spravedlivým soudcem své záležitosti. Ve vztahu k jinakosti přestal platit respekt a úcta – nahradilo je otevřené nepřátelství.
Součástí toho byla naprostá dehumanizace protivníka. Islám se ztotožňoval s islámským teroristou, jehož je pouze nutné zničit. Reakce Západu na fanatismus byla fanatická.
A i proto se nelze divit, že věčné spory liberálů a konzervativců (jakkoli tyhle pohledy na svět nelze automaticky ztotožňovat s pojmy woke a MAGA, byť se to tak dnes běžně dělá) jsou dnes také tak fanatické.
Právě zde, ve společnosti, která přešla po útocích z 11. září k novým hodnotám a principům, spatřuji základ toho, že se vztahy mezi odlišnými názorovými spektry, zejména pak hnutími MAGA a woke, vyhrotily až tak, že dochází i k vraždám.
Protože to, co nějaká společnost uplatňuje navenek, nakonec začne uplatňovat i na své vnitřní spory.
Narcismus, který je Západu bohužel stále vlastní, ho vede k tomu, že když se před zrcadlem ptá, která ze všech kultur a civilizací je na světě nejdokonalejší, odpověď už předem dávno zná. Bez ohledu na to, jak moc se svět změnil.
Kdyby chtěl znát Západ skutečnou pravdu, mohlo by mu to pomyslné zrcadlo odpovědět myšlenkou z klasické řecké filozofie: Kdo v tobě vyvolá hněv, stává se tvým pánem.
Společnost ovládaná hněvem
Místo ideálů osvícenství – prosazování rozumu, vzdělání, lidské svobody, náboženské tolerance a rovnosti před zákonem – jsme se nechali ovládnout hněvem. Proto se z nás stala rozhněvaná společnost.
I když hněv je nesnadno zastavitelná emoce, začátkem konce kulturních válek by měl být návrat k rozumu a starým ideálům.
Nepůjde to snadno, protože potřeba jsou k tomu hlavně respektovaní a osvícení lídři. Takoví, kteří dokážou v lidech znovu probudit nadšení pro demokracii. Jako to dříve uměli osvícenci.
Autor je novinář, mimo jiné pracoval, psal a fotil pro Český rozhlas, Českou televizi – Toulavou kameru, TV Prima, Deník a řadu časopisů. V současnosti vede vlastní internetový deník v Pošumaví v Prachaticích
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Aleš Rozehnal: Imigrace je pro Evropskou unii skutečný problém. Data nelžou
Aleš Rozehnal: Slepý fond ukazuje Babišovu závislost na státu, ne osobní oběť
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
17 komentářů
Dobrý den přeji. S autorem nesouhlasím ani náhodou. Západ si za své války může sám, právě tolerancí nenávistného islámu, inkluzí nepřizpůsobivých islámských migrantů a navíc podporou “ akademického “ nacistického antisemitismu. Jelikož je západ zpohodlnělý, ustupuje jak Palestinsko – islámskému teroru, tak Ruskému imperialismu. Nedivím se Americkému prezidentu Trumpovi že dává od Evropy ruce pryč. Nechceme a neumíme se zastat nikoho. Ani Gruzie, ani Ukrajiny, a ani Židů a Izraele. Jen prázdné proklamace. Ať mi autor sdělí, jaké výsledky přinesly miliardy eur nasypané do svobodné Gazy ovládané Hamásem. Připomínám, že se Izrael stáhl z pásma Gazy v roce 2005.
Pssst! To se nahlas neříká. Vždyť Evropa posílá peníze Palestincům (čti Hamásu) i dnes. Náboje kterými Hamás dnes vraždí mírumilovné Palestince, kteří odmítají ideologii vyvraždění židů, jsou placeny námi. A co se týká statisíců bojovníků džihádu v Evropě , my to zvládneme! Viďte Němčouři….
Myslím, že jste svým komentářem příhodně ilustroval autorovy teze.
… ha, ha, ha – další oblíbený blud, že se Izrael stáhl z Gazy v r. 2005… On se de iure skutečně stáhl, ale de facto ovládal všechny přechody do „pásma“, ovládal přístupové moře k „pásmu“, že tam “ gazané nemohli upořádat ani běžeckou soutěž 100m do moře“, protože tam dál na moři (k pásmu) stále vládl Izrael, ovládal i vzduch nad „pásmem“… Třeba paradoxně i takový přechod z Rafáhu do Egypta – kde povel k otevření dával zase jen Izrael, byť to nesousedí vůbec s jeho územím.. Pak se tedy dostanete k rozumu, že jediné co Izrael nevěděl, byly ty vybudované tunely pod pásmem… Tedy okupace jak vyšitá… A je dobré vědět, že takový Hamás vznikl až v r. 1987-8, tedy v době kdy Izrael existoval už 40 let -divné, že ? A v tu dobu v r. 1988 okupoval přes 20 let to „pásmo“ – proto tedy Hamás vznikl a ne obráceně !
Respekt k demokracii?
To ano. Osobně mám respekt k demokracii bez dalších přívlastků.
Hmm, já ne. Demokracie znamená, že někoho volíme, aby nás zastupoval, toť vše. Bez právního státu a zaručených základních práv a svobod je demokracie jen slupka.
Úvaha je to zajímavá a u Američanů na ní může něco být…jenomže i v těch USA to je úzká výseč celé komplexní reality. Reakce na 9/11 nebyla rozhodně kolektivní, naopak v Evropě byla spíše zcela opačná. Američané takto naopak nereagovali poprvé – proč to dříve nemělo stejný efekt? Po mém soudu se spíše ukazuje, že – jakkoli je to čiré kacířství – pravý opak je jádrem problému. Evropa ale dílem i Amerika ztratily respekt, protože se jich ostatní přestali bát. A je tomu tak proto, že někdy odmítají odpovědět silou a dokonce se takové reakce štítí.
Jak jako „zcela opačná“? Jakože tu lidé v ulicích oslavovali pád dvojčat? Nepletete si náhodou invazi do Afgánistánu – reakce na 11. září, s invazí do Iráku – o dva roky později s ospravedlněním, že má Saddám jaderné zbraně?
To jsou totiž dva dost rozdílné konflikty…
Invaze do Afgánistánu byla plně podporována politicky i vojensky prakticky celou NATO Evropou – ani jedna země se nevyslovila proti. Invaze do Iráku byla jiný případ a mnoho Evropských států proti tomu protestovalo a odmítalo se účastnit.
Američané bezesporu takto reagovali poprvé, protože to bylo poprvé co byli obětí tak masivního teroristického útoku, který nemá v jejich historii obdoby. Srovnatelné to je nanejvýš s útokem na Pearl Harbor, ale to byla o dost jiná situace – vojenský cíl a útok provedený regulerní armádou, třeba že šlo o přepadení. Navíc, teprve po světových válkách (včetně té studené) se Američané stali „globalní policií“ a začali žít v iluzi vlastní nedotknutelnosti a právě proto to vyvolalo takový šok a trauma v celé jejich společnosti a takovou hněvivou reakci.
Každopádně s vámi ale souhlasím, že Západ ztratil respekt. Ostatně ještě před válkou na Ukrajině byla celá Evropa na cestě k co největší možné demilitarizaci, což bylo nebetyčně hloupé a teď si to my (a hlavně Ukrajinci) vyžíráme.
… s tím posledním odstavcem jste mimo… Právě ty války v Afghanistánu (přes 19 let) a v Iráku (přes 8 let), kde mnohdy společně válčilo proti jedinému Talibánu až 60 států (a to i vč.Ukrajiny !!!), a proti Iráku až 54 států – a to i vč. Ukrajiny (které pak válčily proti komu ? -možná tzv.Islámský stát, který ale paradoxně „stvořily“ USA tehdy rozpuštěním armády Iráku)… Jediná doba – kdy se neválčilo, byla doba od rozpuštění Varšavské smlouvy v r. 1991 až do války v Jugoslávii, kde už jsme „pomáhali“ i my aktivním dovolením přeletů USAbombardérů přes naše území, aby se pak začalo válčit ostošest… Čili i ta Ukrajina si i v těch „jejich válkách v Afghanistánu a Iráku“ militarizaci užívala ráda – což tedy nepřímo značí, že jí to Rusko tyto války „nezakázalo“, a to je také poznatek, že tam nebyl zákaz válek – i když tam Rusko (a ani Bělorusko) nebyly…
Vývoz demokracie do všech zemí se vrací jako bumerang. Kulturně politické násilí vyvolalo nenávist a nenávist plodí násilí. Západ si za to může sám, svou imperialistickou politikou. Viz: Rusko.
Bohužel, pan autor se naprosto mýlí, v docela naivním předpokladu že útok 11. září byl byl zcela izolovaný útok jakési skupiny izolovaných atentátníků, která byla zlikvodovaná a tím to zhaslo. Občané už se nikoliv NEMUSITE, ale NESMITE ničehož obávat, žádní jiní islámští teroristé už nejsou a nebudou. A myslet si něco takového by byl rasíísmus a xenofóbijééé.
***Ono tedy přesněji, jestli pan autor tvrdí že „..v Afghánistánu byl nastolen demokraticky organizovaný režimy“, tak to vypadá, že už tak 3 roky vůbec nesledoval média, což je na publicistu povážlivé. Ani tam už ten demo režim není.
Jenomže právě ten islámský terorismus tu existoval už dlouho předtím, a taky dlouho potom až dodnes.
Ostatně i v závěru s odkazem na „ideály osvícenství – prosazování rozumu, vzdělání, lidské svobody, náboženské tolerance a rovnosti před zákonem“..
Jenomže zapomněl dodat tu zásadní podmínku, že totiž tyto ideály by museli a to dobrovolně dodržovat všichni kdo tu žijí . Nikoliv jen ti umírnění “ občané Západu (at křestané nebo ateisté), ale i ti ostatní, mj. i radikální uctívači islámu. Tedy, nejen oni…
Že to takto a nefunguje a to vůbec, stačí připomenout i tou drobnou epizodkou která se stala nedávno. Protože – jistě nelze upřít předešlému papeži Františkovi že věnoval celý svůj pontifát právě prosazování těchto myšlenek a hledání tolerance mezi národy. A výsledek jeho celoživotní mise se opravdu projevil,
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-muz-se-vymocil-na-oltar-baziliky-sv-petra-ve-vatikanu-papeze-to-sokovalo-40543483
Tak to na toleranci opravdu, ale opravdu nevypadá…
Z mého laického pohledu masochistického čtenáře internetových diskuzí to dozajista začalo 11. zářím, které vyvolalo vlnu rasismu proti západo/středo-asiatům, či kokrétně muslimům, chcete-li (ale Američani soudí primárně podle barvy kůže).
Následně přišla snaha o korekci – vlna „sociální spravedlnosti“ a anti-rasismu na které pak stavěla, do dnes aktivní a vysoce populární, idea „bílého studu“, což se vyznačovalo hlavně debatami o kolonizační minulosti, reparací za ně a také za otroctví. To pak navíc ještě posílilo celé hnutí BLM, které k tomu přidalo snahy o definancování policie.
Zároveň s tím probíhal posun i ve feminismu, respektive v „boji proti patrialchální západní společnosti“, kdy si všichni vzpomeneme na hnutí METOO.
Obě zmíněná hnutí opravdu postupovala často až fanaticky a veřejně „ukončeni“ (z angl. „canceled“) byly i lidé, kteří si to v žádném případě nezasloužili, nebo byli křivě a mstivě obviňováni a „lůzou“ odsouzeni bez nároku na obhajobu. Vrcholem byl pak v posledních letech naprostý relativismus hodnot, historie a biologických faktů se kterým finálně přetekl na levo nakloněný pohár společenské trpělivosti a volby po druhé a tentokrát drtivě vyhrál Trump a Republikáni.
Nicméně je zde událost a hnutí, které mělo dost možná mnohem zásadnější vliv hlavně na politické směřování Demokratické strany, která od té doby nasadila všechny síly na podporu výše zmíněných fanatických hnutí a ideologií a přehodnotila některá svá dlouhodobá témata, jako například dnes často skloňovaná ilegální migrace – lze najít všechny nejvyšší představitele (a prezidenty) Demokratické strany, kteří měli naprosto stejné názory, ne-li tvrdší, než dnešní Trump. A co to bylo za událost a hnutí? „Ocuppy Wall Street“ a „We are the 99%“ v roce 2011. Poslední velký prostest proti sociálním nerovnostem v USA. Od té doby se to téma, alespoň v mainstream mediích a politických prohlášeních, stalo najednou druhořadým oproti nerovnostem rasovým a genderovým. Osobně, a uznávám, že to zní děsně konspiračně, si myslím, že všechny ty nasledné boje za sociální spravedlnost byly a jsou primárně odvedením pozornosti od stále se zhoršující úrovně a kvality života v USA. Koneckonců vyjma těch politických vražd zde byla i vražda CEO farmaceutické společnosti, která neměla nic společného s výše zmínenými hnutími postavenými na politice indentity, ale byla jasným důsledkem sociálních nerovností a drakonického sociálního a zdravotního systému v USA.
Islám je v podstatě nacismus v náboženském hávu. Je třeba ho porazit, jakýmikoli prostředky, odsoudit jeho předáky v jakési analogii Norimberského procesu A obyvatelstvo převychovat.
Já se už asi definitivně přestanu na ty komentáře dívat! Je to opravdu marné, čím intelektuálně kvalitnější a náročnější na IQ čtenáře je zde uveřejněn, tím více se pod ním v komentářích najde vztekle kvičících lidí, kteří svými příspěvky upřímně dávají najevo svou ostudnou nevzdělanost, nízké IQ a s tím související pevné přesvědčení, že všichni intelektuálové jsou jejich úhlavní nepřátelé, na rozdíl od slovenského soudruha Bábiše a japonského nácka Pitomia, kteří podle nich znají zaručený recept jak obnovit ztracený ráj normalizačního „konzumního komunismu“ jištěného bodáky znovu se navrátivších okupantů z Ruska, říše, která je vždy civilizačně napřed před zdegenerovaným a dekadentním Západem!
Obávám se, že většina komentujících nepochopila jednu věc. Autorovi nejde o válku s islámem, ale o kulturní války mezi progresivním a neprogresivním Západem. Ve které hraje islám roli někdy druhořadou, většinou vůbec žádnou.
Napadá mě srovnání se 16. stoletím. Tehdy také Evropa válčila s islámem, hlavní kulturní válka se ale vedla mezi křesťany. Netýkala se zdaleka všech, patrně ani ne většiny. Ale ti, které bychom dnes označili jako aktivisty, se v ní angažovali velmi silně, s maximálním nasazením mírových, a stále častěji i méně mírových prostředků. Řečeno slovy císaře Maxmiliána, svět šel proti všemu rozumu. Směrem k třicetileté válce, jedné z nejničivějších, jaké Evropa v druhém tisíciletí zažila.
Ve stejné době měly Čechy ústavně garantovanou svobodu víry a kostela. Moravané tak daleko nešli, ale fakticky tam panovala náboženská svoboda ještě větší. Ne že by Češi a Moravané měli nějakou vrozenou vlohu pro rozum. Ale zkušenost z husitských válek jim říkala, že ať je Pravda páně jakkoli důležitá, za nekonečnou ničivou válku nestojí. Raději se dohodnout na kompromisu a dohody skutečně dodržovat. Nelze-li jinak, i za cenu upálení vlastních radikálů.
Tahle zkušenost lidem na dnešním Západě chybí podobně, jako jejich předkům před pěti sty lety. Demokracie už není alternativou občanské války (kterou si dnešní generace neumí představit a proto s ní nepočítají), ale cílem k dosažení lepší společnosti, ať už to znamená cokoli. Co je demokracie ve skutečnosti ani nevíme. A kdyby nám to někdo vysvětlil, nechápali bychom, proč bychom měli za něco tak banálního a nudného bojovat. „Nadšení pro demokracii“ tak v praxi bývá nadšením pro ony vyšší cíle. A bojem proti „nepřátelům demokracie“, což je pro někoho Orbán či Trump, pro někoho woke či zelené úděly.
Za to ovšem islám nemůže. Za to může naše vlastní potřeba lepšího světa i za cenu zničení či paralýzy toho, o čem si myslíme, že to nepotřebujeme.
„Tahle zkušenost lidem na dnešním Západě chybí podobně, jako jejich předkům před pěti sty lety.“
Souhlas. Proto bychom se měli bránit před totalitním západem i před kolaboranty z našich řad.
Druhou věcí ovšem je, že s muslimy dohoda není možná. Muslimové mají přísný náboženský zákaz uzavírat jakékoli trvale závazné dohody s nevěřícími. Pouze dočasné s povinností porušit je, kdykoli to islámu přinese nějakou výhodu. Příkaz přímo od Mohameda, přes který prostě vlak nepojede.
Západ si na své problémy zadělal sám. Velká válka určila nespravedlive vítěze a poražené. S tímto verdiktem se Německo dopracovalo s Hitlerem k pokračování, jak označují někteří historici II. světovou válku. Nelze se vyhnout VRSR v Rusku, ktera nebyla akceptovana celým Západem až do Anslusu Rakouska a Mnichova. USA si takticky pockaly na napadení Japonském a bylo to. SSSR se stal vítěznou mocnosti s USA a VB a několika malými vítězy a obrovskou Čínou. Rozpadly se kolonialni říše VB, Francie a dalších zemí. Západ byl kromě USA oslaben demograficky a řešil to migraci, což je dvojsecne a to se stalo. SSSR musel být rozlozen, Čína odolala a jsme v soucasnem pokračování těchto gigantických operací zejmena proti Rusku. Tento vývoj nemá dobrá řešení, jak pro Rusko, tak i Evropu. Vyhrezl mezinárodní terorismus a s ním spojene nepratelske činnosti proti Západu. USA si resi své velmocenske ambice bez konzultaci sEU. Velký problem je konflikt Rusko a Ukrajina. Pro země střední Evropy je cesta k návratu k silnému uskupeni statu V4 a dalsich s odlišným akcentem na možný vývoj v Evropě. Německo nepotřebuje být lokomotivou Evropy, je to překonáno. Čeká nás složitý vývoj s turbulentnimi situacemi. Politici jako Macron Merz, Putin, Starmer i Trump jsou na koncové trajektorii, proto ta nestabilita a nepredvidatelnosti dalšího vývoje. Čína je řídící fenomén současnosti a dalšího vývoje,Západ stagnuje a USA laviruje. Prozretelnost nám to naznačuje, hledání schudneho řešeni je proto tak obtizne.