Tuhle hvězdu smlouva s Ruskem nechrání. Foto: HlídacíPes.org

Žádný válečný hrob, ale symbol totality. Jak jsem se musel smířit s rudou hvězdou

Napsal/a Vojtěch Berger 9. května 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Ruská invaze na Ukrajinu přiměla řadu českých měst a obcí znovu zapřemýšlet, kolik sovětských symbolů dnes tuzemský veřejný prostor ještě vlastně snese. Nejde jen o velké památníky rudoarmějců, ale třeba i o obyčejné kusy betonu, odlité za normalizace do tvaru pěticípé hvězdy a bůhvíproč označené za válečný hrob, aniž by pod nimi leželo jediné tělo. Dodnes jsou součástí krajiny, a zřejmě ještě dlouho budou, jak ukazuje i následující příběh.

Na přelomu dubna a května se na křižovatce v obci Mnich na pomezí Vysočiny a jižních Čech dlouho odehrával pozoruhodný rituál. Konec války si tu u Památníku slovanského bratrství v květnových dnech pravidelně připomínali komunisté z celého kraje, často i s účastí celostátních funkcionářů KSČM. To se ostatně děje dodnes a letošek nebyl výjimkou.

Občas se ale těsně před oslavami květnového vítězství stalo, že když se ráno rozbřesklo, velká rudá betonová hvězda vsazená do zídky u přilehlé silnice nebyla rudá, ale pomalovaná jinou barvou. Jednou to byla bílá, jindy – na jaře 2022 po ruské invazi na Ukrajinu – žlutomodrá. To se v minulých letech ve zdejším poklidném kraji opakovalo několikrát.

Řešilo se to svérázně – hvězdu bylo třeba rychle namalovat znovu na červeno, aby komunistické oslavy nic nerušilo. A tak dnes hvězda s relativně čerstvým nátěrem stále svítí do daleka jasně rudě, nejspíš dokonce jasněji, než když ji v 70. letech postavili.

Historie zarostlá plevelem

V době svého vzniku byla hvězda součástí tribuny, z níž komunističtí potentáti promlouvali k mnohatisícovým davům, které se tu na výročí konce války pravidelně shromažďovaly. Na tribuně stála klasická režimní hesla typu „Se Sovětským svazem na věčné časy“.

Válečný hrob? Ne, jen podezdívka přátelství se Sovětským svazem. Foto: HlídacíPes.org

Postupem let ale tribuna zmizela a celý prostor začala požírat okolní zeleň, která časem mohla pohltit i hvězdu samotnou. Kdyby byly křoviny a tráva rychlejší, tento příběh by se nejspíš vůbec nestal. Koho by zajímal kus betonu překrytý plevelem…

Různobarevné přetírání hvězdy coby partyzánský protest proti symbolice komunismu vlastně dobře zapadalo do místního koloritu. Mnich byl totiž odjakživa takzvanou „partyzánskou obcí“, s odkazem na boje, které v okolí probíhaly v posledních dnech války.

Opravdu musíme strpět sebekřiklavější propagaci totalitního režimu jen proto, že podle (některých) památkářů „specifická řeč symbolů zajišťuje uchování paměti lidstva“?

Traduje se, že jednou v předtuše podobné akce rudou hvězdu dokonce v příslušných květnových dnech střežila policejní hlídka. Stačilo ale, aby si policisté odskočili na kávu, a hvězdu stejně někdo přemaloval. Roky plynuly dál, hvězda dál „zdobila“ křižovatku a komunisté se zástupci Klubu českého pohraničí se u nedalekého památníku při výročí konce války střídali jako na orloji.

Jenže pak Putin vtrhl na Ukrajinu. Velká rudá hvězda tak uprostřed české krajiny najednou nezastupovala jen někdejší sovětský režim, ale i aktuální symbol ruské armády, která páchá zvěrstva na Ukrajině, včetně cíleného zabíjení civilistů, znásilňování žen a únosů dětí. V roce 2022 však rudý kus betonu měl své řádné číslo v evidenci válečných hrobů a podle pamětníků v obci byla hvězda dokonce i památkově chráněná.

Tuhle hvězdu Rusové nechrání

Úvahy, co s hvězdou, byly ve vsi různé. Od „nedělat nic“ přes její odstranění až po doplnění vysvětlující tabulkou o povaze komunismu. Například autor hvězdy, zedník z nedaleké vsi, se vyslovil pro variantu zachování svého „díla“, které v sedmdesátých letech vytvořil současně s opodál stojícími bytovkami.

Jen pro pořádek – nešlo o žádné přepisování dějin. Opodál stojící zmíněný Památník slovanského bratrství s rudoarmějcem držícím vlajku vůbec nebyl předmětem této diskuse. Pomník z roku 1947, který podle dobových pramenů odhaloval ještě tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk, je zkrátka nezpochybnitelnou připomínkou všech padlých. O třicet let mladší sovětská hvězda však nikoli.

Otázkou je, jestli by památkáři byli stejně shovívaví, kdyby na křižovatce místo symbolu stalinismu stál nerušeně desítky let třeba metrový reliéf hákového kříže – koneckonců rovněž „reliktu doby“…

Rozjelo se proto administrativní kolečko. Na ministerstvo obrany putovala žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím s dotazem, jestli se na hvězdu vztahuje česko-ruská mezivládní dohoda o péči o válečné hroby. Odpověď byla jednoznačná a překvapivá: „Pomník nepožívá ochrany některé z mezinárodních smluv.“ Podle ministerstva navíc vůbec nešlo o válečný hrob, přesto, že byla hvězda takto zapsaná v evidenci.

„Do evidence válečných hrobů vložil pomník pracovník odpovědný za vedení evidence válečných hrobů, které se nacházejí na správním území obecního úřadu obce s rozšířenou působností, v tomto případě městského úřadu Pelhřimov, který předmětnou betonovou rudou pěticípou hvězdu zanesl do evidence válečných hrobů,“ zněla úřední odpověď.

Z evidence válečných hrobů hvězda následně zmizela. Podle všeho se do databáze dostala omylem před mnoha lety, kdy starostové v kraji úřadům po výzvě nahlásit válečné hroby oznámili bez velkého zkoumání kdejaký objekt. Ministerstvo ještě doplnilo, že pokud jde o něj, může obec nechat hvězdu klidně odstranit.

A kdyby tam stál hákový kříž?

Úplně jinak to ovšem viděli dotázaní památkáři: „Kulturně historická hodnota pěticípé hvězdy není obsažena ani tak ve vlastní ceně stáří či vyšších individuálních řemeslných, uměleckých nebo architektonických kvalitách, nýbrž v rovině muzeálního artefaktu jakožto svědectví dějin vývoje lidské společnosti,“ napsal ve svém vyjádření Národní památkový ústav v Telči.

Pozoruhodná byla však zejména tato pasáž: „Na objekt je třeba nahlížet prizmatem doby svého vzniku, tehdejších idejí a interpretací. Představuje historický relikt vypovídající o své době, tematickém pojetí tehdejších festivit a ceremonií, ale především o původní koncepci a funkci pietního místa. Respektování všech dějinných epoch a s nimi spojená specifická řeč symbolů zajišťuje uchování paměti lidstva pro další generace, jejichž přetrvání je morální povinností společnosti, jež se chce nazývat kulturní.“

Otázkou je, jestli by památkáři byli stejně shovívaví, kdyby na křižovatce místo symbolu stalinismu stál nerušeně desítky let třeba metrový reliéf hákového kříže – koneckonců rovněž „reliktu doby“…

Jaro 2022 a hvězda přebarvená po ruské invazi na Ukrajinu. Foto: HlídacíPes.org

Podobná debata o komunistických či sovětských symbolech v Česku neprobíhá poprvé. Stačí připomenout odstranění pomníku maršála Koněva v Praze nebo aktuální snahy přemístit normalizační pomník sovětského vojáka v Litoměřicích. Město Přibyslav už po ruské invazi na Ukrajinu „svého“ rudoarmějce z pomníku nechalo sundat.

Přímo o rudou hvězdu jako symbol komunismu se dlouho vedl spor v Semilech. Tamní mozaiku hvězdy, srpu a kladiva na stěně jednoho z domů nejprve město po bouřlivých debatách doplnilo citátem „Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat“, aby ji nakonec skrylo polystyrenové zateplení fasády.

Zateplit vesnickou křižovatku však nelze, a tak v případě výše popsané hvězdy na hranici Jihočeského kraje a Vysočiny zbývaly dvě možnosti. Úplné odstranění totalitního symbolu, nebo jeho doplnění „vysvětlující“ tabulkou. Radikálnější varianta nenašla podporu v zastupitelstvu, naopak pro tabulku se ve svém opatrném posudku vyslovili i zmiňovaní památkáři.

Otázky nad betonem

Současný stav. Foto: HlídacíPes.org

Letos tak na podezdívku hvězdy skutečně nakonec přibyla destička vysvětlující, že nejde o žádný památník osvobození ani válečný hrob, ale o pouhý kus betonu demonstrující kdysi jednotu Československa se Sovětským svazem.

Text je relativně bezzubý, psaný tak, aby se vešel do křehkých vesnických vztahů. Životnost hvězdy je zjevně omezená jen životností betonu, který v 70. letech umíchal místní zedník. A jak se zdá, míchal dobře…

Přidání historického kontextu je jen kosmetická změna – obrovskou rudou hvězdu z auta při projíždění kolem totiž stále vidí každý, zato upřesňující tabulku s malými písmeny jen ten, kdo zastaví a přijde blíž. Přesto jsou podobné drobné úpravy veřejného prostoru podstatné. Mimo jiné proto, že všechny zúčastněné vybízejí k přemýšlení a dalším otázkám.

Jen namátkou: Kolik nesprávně zapsaných válečných hrobů je v evidenci ministerstva obrany? Kolik bezcenných kusů betonu na veřejných místech v Česku má status pietního místa? Vadí komunistická symbolika na venkově méně než v centrech měst?

A především: Opravdu musíme strpět sebekřiklavější propagaci totalitního režimu jen proto, že podle (některých) památkářů „specifická řeč symbolů zajišťuje uchování paměti lidstva“? Anebo je nám to třicet pět let po pádu komunismu už vlastně tak trochu jedno?


Autor inicioval vznik doplňující tabulky na rudé hvězdě v obci Mnich a je autorem její textace

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)