KOMENTÁŘ. Kdyby některá česká média neměla Německo, musela by si ho vymyslet. Mezi sousedními zeměmi Česka je právě Německo při svém klíčovém významu pro tuzemskou ekonomiku i politiku nekonečným zdrojem témat a také ideálním a častým mediálním otloukánkem. Naposledy to ukázal útok levicových extremistů na kabely v Berlíně, po kterém zůstaly mrznout desetitisíce lidí. Část českých médií to vzala opět jako šanci ukázat, že Německo jako stát nefunguje. Faktům navzdory.

„Berlín uzamkl levicový teror“, „Selhání státu, píše tisk“, shrnula například útok levicových radikálů MF Dnes. A v článcích psaných zjevně z Prahy od stolu sugerovala, že Německo kvůli strašení pravicovým extremismem dlouho zcela přehlíželo ten levicový. K němu se v tomto textu ještě vrátíme.

Vlastní bagatelizace krajní pravice se tak omlouvá ukazováním na údajné zlehčování levicového extremismu v Německu. Dobře přitom zjevně není ani jedno.

„Nemohoucí starci vyhnaní z vymrzlých bytů poté, co jim ekologičtí teroristé sebrali elektřinu, leží na polních lůžkách v prochladlé tělocvičně, zatímco migrantům stát platí bydlení v hotelích,“ dokázal spojit úvod jednoho z textů MF Dnes hned dvě tradiční české výhrady vůči Německu – kromě údajného přeceňování hrozeb pravicového extremismu také nezvládnutou migraci.

Právě migrace a s ní spojené sociální změny i kriminalita znamenaly v posledních deseti letech bod zlomu českého mediálního zájmu o Německo – bohužel ne nutně k lepšímu, co se kvality týká.

Uprchlíci na Primě

Před deseti lety byla migrační vlna do Evropy na vrcholu a některá česká média se kromě klasického novinářského pokrytí tématu rozhodla k migraci zaujmout – někdy i na přání majitele – takříkajíc „hodnotový“ postoj. Nejznámějším příkladem byla televize Prima.

HlídacíPes.org tehdy popsal a doložil zvukovou nahrávkou, jak zpravodajství Primy vedené Jitkou Obzinovou nařídilo redaktorům informovat o uprchlících bez ohledu na reálný vývoj jako o riziku a negativním jevu, s odkazem na budoucnost Evropy.

Německá kontrarozvědka BfV má levicovou extremistickou scénu zjevně slušně rozpracovanou a na jejím webu si lze přečíst obsáhlé analýzy o aktérech i spáchaných trestných činech.

„Máme zaměstnavatele, který má nějaký postoj. Jestliže ho akceptuji já, akceptuje ho vedoucí vydání, tak vy prostě poslechnete příkazů vedoucího vydání,“ zněla tehdy jedna z klíčových vět zmíněné porady vedení s redaktory.

Celá věc nebyla jen bezprecedentním novinářským selháním, ale měla právě i dopad na český mediální pohled na Německo, které bylo s tématem migrace spojené nejpevněji a jako takové se – v negativních souvislostech – dostávalo do českých médií.

Když se na web televize Prima, respektive její mezitím založené zpravodajské stanice CNN Prima News podíváme dnes, pod štítkem „Německo“ najdeme prakticky výhradně zprávy o kriminalitě, včetně té související s migrací. Je to skutečně věrný obraz sousední osmdesátimilionové země?

Zjevnou odpověď můžeme nechat viset volně ve vzduchu a přejít na opačný pól debaty – která česká média pokrývají Německo zpravodajsky v dostatečném objemu a bez ideologických brýlí?

Problém s extremismem

Spíš než recenze konkrétních mediálních titulů jako vodítko poslouží konstatování, že jsou to ty redakce, které mají v Německu buď své stálé zpravodaje nebo z Prahy posílají na reportážní cesty své specializované redaktory. Jako vždy v médiích ale i zde platí, že jeden jediný samospásný informační zdroj neexistuje.

Kdo přece jen hledá konkrétní jména médií i novinářů, které stojí za to směrem k Německu sledovat, může se podívat na seznam laureátů ale i všech finalistů Česko-německé novinářské ceny. Ta už téměř deset let oceňuje výrazné počiny v česko-německé novinářské produkci.

Vraťme se ale k nedávnému berlínskému útoku na infrastrukturu, ke kterému se přihlásila levicově extremistická skupina Vulkangruppe. Zmíněné texty v MF Dnes naznačovaly, že německé úřady tak dlouho přeceňovaly riziko pravicového extremismu, až přišel útok zleva.

Pomiňme fakt, že německá kontrarozvědka BfV má levicovou extremistickou scénu zjevně slušně rozpracovanou a na jejím webu si lze přečíst obsáhlé analýzy o aktérech i spáchaných trestných činech – včetně zmíněné sítě skupin Vulkangruppe – a to, že jakýkoli extremismus, spojený navíc s násilím, je zkrátka nepřijatelný.

Čísla posledních let však hovoří jasně – mnohem vážnější problém v Německu dosud představovala radikální pravicová scéna. Za rok 2024 evidují německé policejní statistiky bezmála 38 tisíc pravicově extremistických trestných činů, ve srovnání se zhruba šesti tisíci těch levicově extremistických.

Tendence je ale u obou pólů extremistického spektra stoupající a vysoký je na obou stranách i počet potenciálních sympatizantů. U krajní pravice se v Německu odhaduje na zhruba padesát tisíc lidí, u krajní levice je to o deset tisíc míň.

Volejte Petra Bystroně

Česká mainstreamová média, nemluvě o těch takzvaně alternativních, však často – a znovu čest výjimkám – krajně pravicový problém v Německu ignorují, stejně jako bagatelizují blízkost hlavní německé opoziční strany AfD k pravicově extremistickým kruhům.

Vlastní bagatelizace krajní pravice se tak omlouvá ukazováním na údajné zlehčování levicového extremismu v Německu. Dobře přitom zjevně není ani jedno.

Projevuje se to třeba tím, že ačkoli má Bundestag 630 poslanců, nejčastěji dostává v českých médiích slovo europoslanec (a dřívější poslanec) za AfD Petr Bystroň. Ten je atraktivní svou rodnou češtinou, zároveň ale čelí vyšetřování kvůli podezření z braní ruských úplatků, dlouhodobě se pohybuje v prostředí krajní pravice v Evropě i USA a loni mu soud uložil pokutu za zveřejnění koláže s „hajlujícími“ politiky.

Naposledy dostal Bystroň prostor pro velký komentář v MF Dnes před měsícem. Jinak jsou jeho českým odbytištěm například Parlamentní listy a platformy typu Rádio Universum nebo XTV. Loni to ovšem jako host před německými volbami dotáhl i do DVTV nebo Českého rozhlasu.

Německý pravicový extremismus má přesahy i do Česka. Dnes už vládní SPD Tomia Okamury byla před časem prokazatelně v kontaktu s jedním z členů skupiny Saských separatistů, kteří ve vazbě v Německu čekají na začátek procesu kvůli podezření z terorismu – na východě Německa plánovali státní převrat a etnické čistky podle nacistického vzoru.

Tatáž skupina trénovala ostrou střelbu na střelnici v českém pohraničí a kontrarozvědka BIS tyto přeshraniční extremistické výjezdy dlouhodobě monitoruje. V českých médiích je však kolem těchto prokazatelně pravicově-extremistických kauz až na výjimky pozoruhodné ticho.

Vlastní bagatelizace krajní pravice se tak omlouvá ukazováním na údajné zlehčování levicového extremismu v Německu. Dobře přitom zjevně není ani jedno.

Nakonec stejně vyhrajou Němci…

Další oblíbenou českou mediální zkratkou je tvrzení, že ambiciózní plány na přestavbu německé energetiky směrem k obnovitelným zdrojům poškodí české spotřebitele a přenosovou soustavu. Naposledy tenhle příběh přišel ke slovu v létě při masivním výpadku elektřiny v Praze a několika krajích.

Oficiální vyšetřování společnosti ČEPS ale došlo k závěru, že šlo o těžko předvídatelnou shodu náhod – jinými slovy bez přímého zavinění Německa. Při příštím blackoutu – aniž bychom ho chtěli přivolávat – ale podobné spekulace nejspíš přijdou znovu. A kdo ví, třeba někdy skutečně bude jednou chyba na německé straně. Když něco opakujete dostatečně dlouho, šance, že se trefíte, roste.

Je to podobné jako s otřepaným a navíc dávno neplatným rčením o fotbalu jako hře, kterou „nakonec vždycky vyhrajou Němci“. V rozhodující části českých médií platí, a zřejmě ještě dlouho platit bude, že ať se stane cokoli, „nakonec za to vždycky může Německo“.