Ulehčení nad oznámením premiéra Petra Fialy po skončení jeho schůzky s prezidentem Milošem Zemanem, podle kterého se prezident nadále nebude pokoušet jmenovat předsedu Ústavního soudu, který by mohl nastoupit až pět měsíců po jeho odchodu z Hradu, vzbuzuje nedůvěru. Nikdo z přítomných novinářů totiž premiérovi nepoložil základní otázku: „Za co Miloš Zeman vyměnil svoji ochotu vystříhat se snad už posledního porušení české ústavy?“ Každý, kdo Zemana alespoň trochu poznal, musí zvednout obočí. Tento prezident nikdy, prostě nikdy ve svojí dlouhé kariéře v české politice neustoupil bez odpovídající protislužby. Věřit, že se tak tentokráte stalo jen kvůli síle premiérových právních či politických argumentů by bylo naivní. Jde snad o premiérův podpis abolice pro Zemanovo kriminální okolí? Tichou dohodu o zabránění hloubkového auditu hospodaření Kanceláře prezidenta republiky? Nevíme a těžko se kdy veřejnost k takové informaci domůže. Zbývá tedy ještě čtyři týdny počkat a pak na nešťastného osamělého muže z Lán co nejrychleji zapomenout.