Dostat se domů dřív, než to bude nemožné, než se zavřou hranice. Byla jsem zrovna v USA, když česká vláda vyhlásila nouzový stav kvůli koronaviru a i americká vláda začala zásadně přitvrzovat ve svých opatřeních. Začal maraton emailů, telefonátů a snahy koupit letenky, které by mě skutečně dostaly až do Prahy. Letecké společnosti měnily podmínky z hodiny na hodinu.

Měla to být  dovolená mých snů, dlouho jsem na ni šetřila peníze. Když jsem si loni na podzim kupovala březnovou letenku z Los Angeles přes zprostředkovatelský server eSky.cz, přišlo mi to jako dobrý nápad. Našli v tu dobu nejlevnější lety a poskládali mi je tak, aby na sebe navazovaly.

Jenže ve chvíli, kdy začaly zmatky kolem koronaviru a rušení letů, se ukázalo, že komunikace s leteckými společnostmi přes zprostředkovatele je neuvěřitelně zdlouhavé a neúčinné řešení.

Kdybych se na ně spolehla, asi bych se do České republiky zpátky nedostala. Zůstala jsem tedy zcela odkázána na sebe a z návratu domů se stalo hodně drahé dobrodružství, na které jen tak nezapomenu.

Jak to začalo

12. března 2020 vyhlásil premiér Babiš, že od dalšího dne začne platit nouzový stav v jehož rámci se omezí vstup cizinců do ČR a bylo jasné, že se pomalu začnou zavírat hranice. Letecká společnost ČSA, se kterou jsem měla v pondělí 16. března letět z Paříže do Prahy, v reakci na to ještě ten den zrušila lety.

Zákazníky informovala přes email, že mají kontaktovat své prodejce letenek a žádat případné vrácení peněz za zrušený let.

Informace pro klienty přišla přes email: Kontaktujte své prodejce letenek a žádejte případné vrácení peněz za zrušený let.

Já se ale chtěla hlavně vrátit domů. Zjistila jsem, že ze zákona můžu v případě, že letecká společnost zruší let méně než dva týdny před plánovaným odletem, požadovat buď vrácení peněz nebo dopravu s jiným přepravcem.

Požádala jsem tedy eSky.cz i ČSA o zajištění letu s jiným přepravcem, protože jsem si ověřila, že z Paříže létá do Prahy ještě spoj společnosti Air France, která lety nezrušila.

Zároveň jsem požádala o přebookování letu z Los Angeles do Paříže z původní neděle na sobotu, abych se stihla vrátit do Prahy dřív, než Česko uzavře hranice, což podle trochu původně zmatečných zpráv hrozilo.

Nic nepůjde a zaplať

 Z ČSA mi došla odpověď až v pátek s tím, že obdrželi můj dotaz a že mě budou kontaktovat. Už se ale nikdo neozval.

Stejně tak až v pátek přišla odpověď od esky.cz, kde mi „objevně“ sdělili, že můj let s ČSA byl zrušen a že si mám požádat o kompenzaci u ČSA, které ovšem nereagovaly.

„Pokud jde o rezervaci č. KB9C8B, potvrzuji, že tento let byl zrušen leteckou společností a v tom případě můžeme požádat u letecké společnosti o vrácení peněz za letenku. Bohužel nejsme schopní změnit Váš let, protože nejsou dostupné žádné alternativní lety,“ napsala mi jakási paní Paulina, protože u eSky.cz nepoužívají ani příjmení.

Když jsem jí poslala informace o letu s Air France, který zjevně fungoval, odpověď, že to nepůjde, mi přišla až v pondělí 18. března, kdy jsem už naštěstí byla doma.

Trump zakázal lety

Mezitím americký prezident Donald Trump vyhlásil třicetidenní zákaz veškerých cest z Evropy do Spojených států, s výjimkou Velké Británie. Mezi Evropany, kterým začalo vážně hrozit, že ze Spojených států už neodletí, protože letecké společnosti začnou rušit spoje, začal skutečný boj o čas a letenky.

Vzhledem k dosavadní zkušenosti mi bylo jasné, že jestli chci vůbec odletět do Prahy, budu si muset koupit novou letenku.

Začala jsem tedy hledat cestu přes Velkou Británii, která měla od Trumpa výjimku, a současně sledovala, jak se k opatřením staví společnost Norwegian Airlines, se kterou jsem měla koupený původní let z Los Angeles do Paříže.

Norwegian Airlines nakonec v pátek povolila přebookování letů zdarma i těm, kteří si koupili letenku přes zprostředkovatele, takže jsem si pro jistotu přebookovala letenku z neděle na sobotu a udělala si i online check-in, jakkoliv bylo velmi nepravděpodobné, že let nakonec využiji.

Zároveň na mě blikala z počítače poslední letenka s British Airways z Los Angeles do Londýna a následně do Prahy. Rozhodla jsem se dále neváhat a koupila ji, abych o hodinu a půl později zjistila, že lety Londýn – Praha mezitím byly zastaveny.

Česko se zavírá

Naštěstí se ukázalo, že platba, kterou jsem za letenku odeslala, ještě neprošla mojí bankou a transakci tím pádem bylo možné zrušit. Kdyby se tak nestalo, neměla bych už peníze na zakoupení letenky další. Všechny společnosti zvedly ceny, poptávka letěla strmě vzhůru.

Pro mě začalo nové kolo vyjednávání. Telefonát na Air France, kam se kamarádka dovolala po hodině na drátě, ukázal, že spoj Paříž – Praha stále létá, ale jak to bude v neděli, nikdo neví a nemůžou se za nic zaručit. Prý záleží na dalších krocích české vlády.

Z České republiky mezitím přicházely informace, že stát zcela uzavře hranice, takže ani možnost, že by pro mě přijel někdo do Paříže autem, se nejevila reálně. ČSA na můj email nereagovaly, eSky.cz napsal, že si mám letenky dohodnout s ČSA.

Sázka na (ne)jistotu

Jednou z mála evropských zemí, která nebyla na seznamu „infekčních států“ premiéra Babiše, bylo Finsko.

Další volba tedy padla na Finnair, který letěl z Los Angeles do New Yorku, z New Yorku do Helsinek a z Helsinek do Prahy. Cesta měla trvat sice asi 30 hodin, ale vypadalo to jako sázka na jistotu. Za jednosměrnou letenku jsem zaplatila necelých 16 000 korun a těšila se, že se domů dostanu bez problémů.

Finnair zcela bez varování zrušil let z New Yorku do Helsinek.

V sobotu ráno jsem v klidu zajela vrátit do půjčovny auto, zašla do obchodu natočit do reportáže prázdné regály s vykoupeným toaletním papírem a plánovala poslední výlet do města.

Před odchodem mi to nedalo, sedla jsem ještě k počítači, abych si udělala online check-in s Finnair na druhý den. Když na mě v průběhu check-inu vyskočila informace, že let je přerušen, nevěřila jsem vlastním očím.

Podívejte se na reportážní video z cesty reportérky Terezy Engelové zpět do vlasti

Na Finnair se dovolat nešlo. Varování o zrušení letu nikdo neposlal ani na email, ani na mobilní telefon. Objevila jsem informaci, která zatím většině pasažérů zůstávala utajena.

Vycházelo z ní ale jasně, že bych se v neděli dostala z Los Angeles pouze do New Yorku, kde bych uvízla, bez jistoty, co bude dál. Ve zprávách se vyskytovaly kusé informace, že New York bude možná úplně uzavřen.

Peníze docházejí, poslední naděje

Do hry se tedy vrátily Norweigian Airlines, které ale odlétaly za několik hodin a na něž jsem zatím neměla koupený návazný let. ČSA nereagovaly, eSky.cz jakbysmet.

Návrat do Prahy vyšel na 26 000 korun. Ale jsem doma.

Měla jsem poslední peníze. Hrozilo, že pokud je vydám za let do Prahy s Air France, který mezitím ale někdo zruší, uvíznu v Paříži zcela bez prostředků.

Zkontrolovala jsem, jestli v sobotu v Praze letadla Air France přistávají, a ukázalo se, že ano. Rozhodla jsem to risknout. Za skoro 6 tisíc korun jsem koupila letenku Paříž – Praha a šla si rychle balit. Za dvě hodiny jsem musela odjet na letiště.

V Praze jsem nakonec přistála v neděli večer, šťastná, že jsem doma. Zpáteční cesta mě nicméně kvůli jedné zrušené letence ČSA stála 21 000 korun plus 5 000 Kč za původní letenku s ČSA.

Samozřejmě se budu snažit dostat peníze z ČSA a Finnair zpět, jestli se to ale povede, je otázkou. Z Finnair mi odepsali, že se k vyřizování mojí žádosti dostanou nejdříve za měsíc.

A od Pauliny z eSky.cz mi v pondělí došla následující zpráva (citace včetně gramatických chyb):

„Dobrý den, bohužel změny letů jsou možné jenom v rámci jedné letecké společnosti. Informuji, že s důvodu zrušení letu přes leteckou společnost Czech Airlines a protože nebyli dostupné žádné alternativní lety požádali jsme leteckou společnost o vrácení prostředků za letenku. Když obdržíme potvrzení o stornu a peníze za letenku od letecké společnosti odešleme částku, kterou dostaneme od Czech Airlines na účet, ze kterého jste platili za letenky. Přeji šťastné cesty v budoucnosti.“