16 komentářů

1. Otto Daněk napsal:

   1.2.2017 (10:42)

   Vypisovat granty, státní podporu a přecedit úspěšné a neúspěšné školy. Stát by měl říct, že do pěti let potřebuje tolik a tolik stovek inženýrů nebo magistrů strojírenství, elektrotechniky, chemie a já nevím čeho všeho. Tyto demografické údaje, kdy a kdo půjde do důchodu, jsou jasné. Stejné je to s rozvojem průmyslu, ten je minimálně pět let dopředu známý. Z tohoto pohledu by stát měl říci: Budu podporovat tyto a tyto školy a ostatní ať si učí za své. Platím tě? Tak dělej, co chci. Když to nebudeš dělat, dobrá, ale pak dělej za své. Příspěvky školám i školné by se daly diferencovat. Strojárna by například byla zadarmo, politologie třeba za 40 tisíc na semestr. Zdroj: iDnes

   • Tomáš Prouza napsal:

     1.2.2017 (13:24)

     Bylo by bláhové měnit vzdělávací systém, který nám připraví „lidské zdroje“ do roku 2070, jen proto, že v roce 2016 je v nějakém sektoru málo zaměstnanců. Tento přístup nefungoval v plánované ekonomice a nebude fungovat ani nyní. Potřeby trhu práce je stále těžší odhadovat na dekádu dopředu, natož na celý aktivní život jedince. Každý by proto měl jít bez obav studovat obor, ve kterém cítí, že může vyniknout. Koho počítače nebaví, nikdy nebude dobrým informatikem. Stát by mu namísto prezentace jediné možné cesty měl umožnit rozvinout jeho přirozený talent, jímž může společnosti prospět více než jako podprůměrný informatik. Zdroj: e15

   • Lubor Lacina napsal:

     2.2.2017 (17:28)

     České školy nepropojují znalosti různých oborů. Svět se stává mnohem komplexnější, experti se však soustředí na stále užší oblasti zkoumání ve své branži. Větší důraz na interdisciplinaritu je na místě.

2. Roman Chlupatý napsal:

   1.2.2017 (10:45)

   A to nejen v Česku. Na druhou stranu to nejsou (vždy a všude) společenskovědní obory, kdo chrlí nejvíce trhem práce opomíjených. I proto, že absolventi takzvaných měkkých oborů často najdou zaměstnání v příbuzných – a z pohledu ekonomiky růstových – oborech, jak potvrzuje mimo jiné komplexní studie University of Oxford. Opomíjet bychom přitom neměli ani těžko vyčíslitelný a přitom nezpochybnitelný společenský přínos společenskovědních oborů a to zejména v období historických tektonických pohybů, jaké zažíváme právě dnes (na což ostatně i mnozí ekonomové upozorňují). Stručně, odplevelit české školství od nekvality všeho druhu určitě dává smysl; diskriminovat plošně (jakékoli obory) ale není systémovým řešením.

3. Vladimír Krajčík napsal:

   1.2.2017 (13:22)

   Zmínit lze v této souvislosti příklady z praxe – sdílenou ekonomiku, Airbnb, sociální sítě, Wikipedii. To vše posunulo hranice. Co se školství týče, to dnes velmi obtížně hledá cestu ke správnému vzdělávání. Jedinou možností je tak studentům na rovinu říci “nic není vytesáno do kamene, vše se mění. Vy se s tím musíte naučit žít a musíte se učit na to správně reagovat.” Je třeba, aby studenti hledali vlastní cesty a přístupy. Měli by se učit tím, že něco dokážou, udělají. A když se to nepodaří, měli by vědět, proč se to nepodařilo a hledat alternativy. Právě alternativa respektive individuální vzdělávání má totiž velkou budoucnost.

4. nováček napsal:

   1.2.2017 (14:34)

   „Celý rozhovor emeritního rektora Vysoké školy ekonomické Richarda Hindlse a rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy si můžete poslechnout ZDE.“
   Neučinil jsem tak, zcela mi postačilo přečtení tezí. Je to jako s virtuálním biftekem, může ho vidět kažký, kdo se kdekoliv a kdykoliv připojí na internet. Virtuální biftek je krásný, vypadá velmi lákavě (až jedinec začne zcela po pavlovsku /a bolševicku/ slinit), ale hlad, hlad ten ukojen nebude!

5. Filip Přibáň napsal:

   1.2.2017 (15:13)

   Významu těchto oborů prospívá nejen to, že se zabývají současnými tématy, ale i jejich vývoj a propojování s ostatními obory. Například psychologové čím dál více těží z poznatků z neurobiologie. Ta nám totiž dokáže lépe vysvětlit mnoho otázek. Díky neurobiologii kupříkladu lépe chápeme, jak probíhá vývoj mozku a jaké faktory na něj mají vliv, rozdíl mezi emocionálním a racionálním rozhodováním, či mechanismy, které vedou k vzniku různých psychických problémů. Taková sociologie pak nejen, že využívá poznatky z psychologie, ale čím dál více i z matematiky a statistiky, neboť se v tomto oboru pracuje s velkým množstvím dat. Prolínání s jinými exaktnějšími obory je pak typické i pro další společenskovědní a humanitní obory, s tím že tento pozitivní trend nejspíše bude pokračovat. Nové poznatky získané využitím znalostí z různých oborů jsou pak konkrétnější, lépe dokazatelné a díky tomu i lépe převeditelné do praxe.

6. petrph napsal:

   1.2.2017 (16:09)

   Tak ona potíž je hlavně v tom, že to co pan rektor futurologicky odsouvá na rok 2050 už, by mohly vysoké školy poskytovat už dnes -a začít s tím třeba od příštího semestru). Takže o tom by pan rektor měl promluvit – naše škola toto neposkytuje protože, toto odmítá protože, do toho se nám nechce, protože mediálně zajímavější je když se buntujeme do politiky. atd.
   Ale to platí o všech těch tezích, když se třeba pan rektor vymlouvá že „vysoké školy nejsou továrny na zaměstnance, na (VŠ prakticky kvalifikované) lidi, které jsou na trhu práce právě třeba. Ve skutečnosti jsou a pro tento úkol je vyčleněn bakalářský stupeň studia. To je jejich chyba že ho zkazily a udělaly si z něj nepraktickou přípravku pro magisterský stupeň..

7. Lubor Lacina napsal:

   2.2.2017 (17:29)

   Čas ušetřený přímou – frontální – výukou by měl být věnován intenzivní diskusi mezi pedagogem a žákem. Vedení k motivaci k učení a formování kritického názoru bude vždy nenahraditelnou rolí kvalitního pedagoga. Učení bude mít stále více formu koučingu a mentoringu (více například v knize Příručka mentoringu).

8. Milan Jílek napsal:

   2.2.2017 (17:59)

   Argumentace dynamikou změn současné společnosti by neměla sklouznout k tvrzení, že stačí vědět, kde hledat informace, a že je hlavně podstatné umět se učit. To může vést až k rezignaci na obsah učení v bláhové snaze být univerzální a připravený na vše. Obsah učení je však podstatný. Někteří lidé ve věku 40-50 let jsou na vrcholových pozicích možná právě proto, že jejich vzdělání mělo konkrétní a praxí své doby ověřený odborný obsah, odpovídající stavu vědění.

9. ČERT napsal:

   3.2.2017 (6:44)

   K té tezi 2, v níž se připomíná názor, že „jsou humanitní a společenskovědní obory k ničemu“ – a když se ještě v jednom z komentářů hovoří o „nezaměstnaných – a v podstatě nezaměstnatelných politolozích (a dalších)“… Tak ano. Člověk může v takovém směru dosáhnout vysokého stupně vzdělání, ale v praktickém životě… Může jít k „k lopatě“, k lopatě, obrazně nebo třeba i doslova míněno, prostě vykonávat profesi, na kterou by teoreticky nebylo potřeba možná ani základní školy – a je rád, že (nerad bych přeháněl) neumře hlady. Jinak samozřejmě, ve volném čase si na bázi takového vzdělání může kecat nebo např. i publikovat (když mu to někdo bude vydávat) jak chce; ale finanční odměnu za to čekat nemůže (anebo když, leda omezenou a ve výjimečných případech).

   • petrph napsal:

     4.2.2017 (9:20)

     Tahle bych to neviděl, mám známého s takovou školou, a ten k lopatě (ani obrazně) nemusel. Ale musí být zkrátka aktivní a sám si tu práci stále vyhledávat a nabízet (svou práci), i třeba kde mu za to přednášení nebo publikování zaplatí. Umět jazyky, takže i v rámci EU, atd.
     Ale to by měli dneska učit na všech VŠ všecny studenty.

     • ČERT napsal:

       5.2.2017 (3:20)

       Tak samozřejmě, je to individuální. Někomu se něco podaří, někomu ne… Ta aktivita je také určitě nutná. Ale nejobecněji ta perspektiva není z takového hlediska dobrá, třeba i proto, že těch politologů, historiků atd. je prostě dost – a když si vezmete, namátkový příklad, může jít např. o průzkum a interpretaci témat, o kterých můžeme diskutovat třeba tady… Ano, někdo může třeba uznat „je to zajímavé“ – ale kdo Vám za to co dá? Možná docela dobrá možnost pro širší uplatnění je školství (kromě úplně ideálního vysokého či univerzitního), ale tam se vyžaduje alespoň tzv. pedagogického minima. – – – Když píšete „umět jazyky“… Tak jistě. V těch cizích jazycích můžete i publikovat, třeba v časopisech vycházejících v zahraničí – zadarmo, tak jako v časopisech či novinách vycházejících u nás. Prozradím, že do značné míry mluvím i z vlastních zkušeností.

10. Milan Jílek napsal:

    3.2.2017 (10:48)

    To závisí na situacích, které nastanou. Pokud to někdo činí, může to být zcela účelové tvrzení. Tvrdí-li to studenti, může to být (vcelku přirozená) lenost. Pěkný příklad uvádí Liessmann ve své knize Teorie nevzdělanosti. Orientalistika, dříve mnohými považována za zbytečný obor, se po 11. září 2001 stala velmi žádanou kompetencí.

11. Lubor Lacina napsal:

    3.2.2017 (10:50)

    Pak je jedinec připraven rychle se přizpůsobit změnám. Naopak, kdo tento návyk nezíská, narazí dříve nebo později na hranice poznání. Pamatuji si, že když jsem byl poprvé v 90. letech v Anglii potkal jsem člověka, který byl ředitelem marketingu ve velké nadnárodní firmě. Naivně jsme se ho zeptal na které prestižní škole marketing studoval. Jeho odpověď byla překvapivá. Marketing jsme nestudoval, mám doktorát z historie anglického jazyka na Oxfordu. Na můj překvapivý dotaz co ho tedy udělalo kandidátem na pozici ředitele marketing suše odvětil, že škola a obor, který vystudoval. Na můj nechápavý pohled dodal, v Anglii zaměstnavatelé neposuzují uchazeče podle toho co vystudoval, ale kde studoval. Když někdo zvládne studium historie anglického jazyka na Oxfordu, snadno ho firma naučí dovednostem které potřebuje ve své pozici. Samozřejmě, že ale nejde o obecné pravidlo. Například lékařem se nestane někdo, kdo studoval marketing. I u lékaře však platí, že ten, který je schopen celoživotně sledovat nové trendy a učit se bude mnohem profesionálnějším – větším – odborníkem ve svém oboru.

12. Helena Horská napsal:

    5.2.2017 (14:51)

    Roboti a umělá inteligence se stanou nositeli a uchovateli našich znalostí a vědění. Zdaleka se nebude klást takový důraz na fakta a znalosti. Pomocí 3D tisku si žáci a studenti zhmotní, cokoliv bude potřeba. Výuka se bude přizpůsobovat talentu a schopnostem žáků. Naše děti a děti našich dětí se budou muset naopak více věnovat tréninku měkkých dovedností, jako je spolupráce v týmu, řešení komplexních problémů, hledání neotřelých řešení či komunikace. Nejcennějšími vlastnostmi bude zvídavost, představivost, vytrvalost. A nejúspěšnější budou ti, co budou umět klást správné otázky ve správnou chvíli.