KOMENTÁŘ. Smyslem podnikání je odjakživa dosahování a maximalizace zisku. I to má ale své hranice. Nikoli ve výši podnikatelského konta, zde budiž každému přáno, ale v tom, že některý byznys se prostě dělat nemá: třeba prodávat embargované zboží do zemí pod sankcemi. Na jednu váhu se tím dostává mamon se zatýkáním, mučením a zabíjením lidí.

Válka Ruska proti Ukrajině je ve svém čtvrtém roce a balíčky protiruských sankcí se už nedají málem ani spočítat.

Úměrně tomu roste vývoz západních firem, včetně těch českých, do okolních zemí jako je třeba Kyrgyzstán. Je zjevné, že (nejen) takto do Ruska putuje i mnohé zboží pod embargem.

Je to i díky rizikovému příplatku lukrativní a lákavá záležitost, které některé firmy žel nedokážou odolat… Nelze se pak ale tvářit, že se mě netýká to, že kvůli vlastnímu mamonu celkem nedaleko od nás umírají lidé.

Je však dobré si připomenout i to, že Rusko není jediný odpudivý režim na planetě. A že nejen na Rusko jsou uvaleny mezinárodní sankce.

V zákrytu války na Ukrajině se mnohem hůře dohlédne třeba do tak kulturně i geograficky vzdálené země jako je Myanmar, kdysi Barma.

Nedávno server iRozhlas ve svém důkladném materiálu upozornil na případ české firmy Compelson, která do Myanmaru dodala svůj software na získávání dat z mobilů.

Evropská unie přitom zavedla na tamní juntu embargo, které se vztahuje i na „vybavení pro sledování komunikace, které by mohlo být použito k vnitřním represím“. Firma ale ujišťuje, že embargo neporušila.

Byla by škoda, aby tenhle pozoruhodný příběh zapadl – i díky svému vyústění.

Mobily jako zlatá žíla

Vládnoucí vojenská junta v roce 2021 v Myanmaru provedla převrat a jak už to v takových situacích bývá, lidi, kteří se jí postavili na odpor, zatýká, mučí a vraždí…

Zatčené pak vyslýchá a takzvaně vytěžuje. Třeba i díky jejich mobilním telefonům. Vlámat se do nich je snadná cesta, jak lidi dále vydírat, psychicky týrat například přes hrozby násilí na dětech či rodičích, jak získat další informace z fotografií, uložených dat a kontaktů, jak mezi sebou propojit ty, kteří jsou v opozici k vládnoucí moci, jak pokračovat v zatýkání, kdy se jde už najisto…

Když dva dělají totéž, není to totéž. To, co slouží k potírání skutečného zločinu v demokratických režimech, může snadno posloužit represivnímu aparátu v totalitách a k útlaku opozice.

To potvrzují i slova jednoho z takto zadržených. „Ptali se mě na telefonní čísla, zkoumali a prověřovali informace, které získali z toho zařízení. Ptali se: ‚Kdo je váš kontakt, kdo žije v této obci,‘“ cituje rozhlas anonymně jednoho z odpůrců junty, který strávil ve vězení tři roky.

Dohledávají se takto třeba i údaje o provedených platbách. Podle další rozhlasem citované aktivistky „za finanční podporu odboje na základě zákona o boji proti terorismu hrozí i trest smrti“.

Moderní metody navíc dokážou obnovovat i smazané konverzace a fotografie, nabourat se i do zdánlivě bezpečných diskusních platforem. Pro vyšetřovatele (kdekoli na světě) jsou zkrátka mobily zadržených něco jako zlatá žíla.

Když ale dva dělají totéž, není to totéž. To, co na jedné straně slouží k potírání skutečného zločinu v demokratických režimech („Naše produkty používají od roku 1996 armády, policisté i nezávislí vyšetřovatelé z celého světa, včetně americké armády, FBI, IRS, Scotland Yardu a samozřejmě Policie ČR,“ píše firma Compelson na svém webu), může snadno posloužit represivnímu aparátu v totalitách a k útlaku opozice.

Přesně to se podle lidí, kteří monitorují porušování lidských práv v Myanmaru, děje. Barmští aktivisté ze skupiny Justice For Myanmar se proto také obrátili na Evropskou komisi, aby se případem možného zneužívání softwaru MobilEdit zmíněné firmy Compelson zabývalo.

Ten prý ve své plné verzi dokáže na pár kliknutí získat z mobilu všechna data. Jak vyjmenovává sama firma, jde o: smazaná data, historii hovorů, kontakty, textové zprávy, multimediální zprávy, fotografie, videa, nahrávky, položky kalendáře, upomínky, poznámky, datové soubory, hesla a data z aplikací jako Skype, Dropbox, Evernote, Facebook, WhatsApp, Viber, Signal, WeChat a mnoha dalších.

Koho se týká embargo

Na místě je přirozeně otázka, zda prodej českého softwaru a licencí k němu nebyl porušením mezinárodního embarga vůči myanmarské juntě. Prodán měl být konkrétně barmské policii (Myanmar Police Force), která je kontrolována barmskou armádou – ozbrojenými složkami junty.

Zmíněná Justice For Myanmar je přesvědčena, že ano, a vyzvala českou vládu, aby zahájila vyšetřování společnosti Compelson „kvůli možnému porušení práva EU při dodávkách digitální forenzní techniky myanmarské policii“.

EU vyhlásila embargo na Myanmar už před sedmi lety, poté, co tamní ozbrojené složky plošně útočili na příslušníky etnické skupiny Rohingů, vyháněli je, znásilňovali a vraždili. Původní zákaz dovozu zbraní se později rozšířil právě i na „vybavení pro monitorování komunikace, které by mohlo být použito k vnitřním represím“.

V nařízení Rady EU z 26. dubna 2018 doslova stojí, že „dodávat materiál dvojího užití barmské armádě a pohraniční stráži je ilegální“ a že „materiál dodávaný barmské armádě má být jako materiál dvojího užití posuzován automaticky“.

Web iRozhlas ale cituje majitele firmy Dušana Kožušníka, že tato verze jejich software „neumí prolamovat hesla a obnovovat smazaná data“, a proto prý povolení k vývozu od tuzemských úřadů (jde o ministerstvo průmyslu, ministerstvo zahraničních věcí a Finanční analytický úřad) nepotřebuje.

A taky o něj zjevně nežádal. Jak rozhlasu potvrdilo ministerstvo zahraničí, žádnou žádost o vyjádření k tomuto vývozu nedostalo. Zajímavý je ale dodatek: pokud by ji obdrželo, prý by se „klonilo k vydání nedoporučujícího stanoviska“. Ministerstvo průmyslu i FAÚ ovšem konkrétní případ českého softwaru dodaného do Myanmaru odmítlo komentovat.

MPO ale o počtu udělených licencí informuje prostřednictvím Výroční zprávy o kontrole vývozu vojenského materiálu, ručních zbraní pro civilní použití a zboží a technologií dvojího užití, a z obsahu plyne, že do Myanmaru žádnou licenci na vývoz tuzemské úřady nepovolily.

Jak být na správné straně

Kožušník byl každopádně „drzými dotazy“ novinářů na prodej svého software do Myanmaru zřetelně rozezlen.

Argumentoval postoji jeho firmy po začátku ruské války proti Ukrajině, kdy na jedné straně stopla prodeje a licence do Ruska a produkt nabídla naopak zdarma Ukrajině.

I kdybychom uvěřili tomu, že se zákazník spokojil s takto ochuzenou verzí jinak osvědčeného produktu, pořád je to nějaká forma spolupráce s odpudivým režimem, který moc dobře ví, proč chce „sbírat“ data z mobilů zadržených.

To si zaslouží malou odbočku. Nástroj se ve válečném prostředí zjevně osvědčil, ukrajinské síly jej úspěšně využívají k získávání dat z mobilů zajatých ruských vojáků – například cenných informací o pohybu a lokaci ruských vojsk, kromě toho takto analyzují údaje z chytrých hodinek, cloudových úložišť a sociálních sítí. Ukrajinci prý software používají také k odhalování ruských špionů uvnitř Ukrajiny.

Jak do toho ale od takto hodnotově nastavené firmy zapadá ten Myanmar? Lidově řečeno – dost blbě.

Šéf firmy Kožušník tvrdí, že tam jimi dodávaná verze nedokáže překonávat zabezpečení mobilu, prolamovat hesla ani rekonstruovat smazaná data, a je jen „sběračem dat, když už znáte heslo“.

I kdybychom uvěřili tomu, že se zákazník spokojil s takto ochuzenou verzí jinak osvědčeného produktu, pořád je to nějaká forma spolupráce s odpudivým režimem, který moc dobře ví, proč chce „sbírat“ data z mobilů zadržených.

Opět jsme u toho, že když dva dělají totéž, není totéž. Něco jiného je vyslýchat a vytěžovat data ruských válečných zajatců, něco jiného násilně potírat legitimní odpor a šikanovat disidenty, v Myanmaru i kdekoli jinde.

Koneckonců na webu ministerstva průmyslu už dekádu visí „časté dotazy k vývozu položek dvojího použití“ a hlavně odpovědi na ně.

Třeba užitečná zásada Poznej svého zákazníka: „I když pro vývozce je na prvním místě obchodní stránka případu a výhodnost nabízeného kontraktu, měl by ve vlastním zájmu předcházet případnému, byť i nechtěnému napomáhání zneužití svého zboží pro nežádoucí účely. (…) Podcenění těchto činností může vést nejen k ztrátě dobrého jména, ale i k administrativním a trestním sankcím.“

Šéf firmy Compelson to – zdá se – docela dobře chápe. Po dotazech Českého rozhlasu prý již nechal zablokovat přístup k nejnovějším verzím a aktualizacím (což ale znamená i to, že dosud tyto aktualizace a nové verze myanmarská junta k dispozici měla).

Přestat jakkoli obchodovat s podobnými režimy je jediná možná a odpovědná cesta pro firmu, která si zakládá na tom, že „bojuje proti zlu a proti bezpráví“. A lépe hlídat – a také prověřovat – by to měly i české úřady.

Text vychází s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky