V následujících padesáti letech významně přibude obyvatel planety a tím se zvýší tlak na zdroje, na potřebu energie, a to urychlí, pokud nic neuděláme, klimatické změny se všemi důsledky, které jsou s nimi spojené.

Ústav nezávislé žurnalistiky a HlídacíPes.org byl partnerem konference „Klimatická konference v Paříži 2015: výzvy a řešení pořádané letos na konci května francouzským velvyslanectvím v Praze, výborem pro životní prostředí Poslanecké sněmovny a Informačním centrem OSN v Praze. Se svolením autora publikujeme úvodní projev expremiéra a někdejšího evropského komisaře (dnes šéfa poradců a poradkyň premiéra) Vladimíra Špidly. Text znovu připomínáme i nyní –  v souvislosti s probíhající pařížskou klimatickou konferencí.

Měl jsem příležitost mluvit s několika astronauty. Skoro každý se mi svěřil s jedním zážitkem. Při pohledu z vesmírné stanice si uvědomil, jak je Země krásná, nepatrná ve vesmíru a zranitelná.

Lidstvo se v současné době nachází v období, které bychom mohli nazvat antropocénem. Jako lidská civilizace jsme se stali geologickým faktorem. Vývoj lidské společnosti zásadním způsobem ovlivňuje planetu.

Získali jsme obrovské schopnosti, měníme toky řek, vytváříme stovky nových vodních ploch, vytváříme ostrovy a planetárně měníme klima. Tento proces se v nejbližších desetiletích nezastaví.

Neutralita není možná

Je zřejmé, že úsilí na globální úrovni je nezbytné a stejně tak je zřejmé, že lidstvo nemá příliš mnoho času, aby odvrátilo hrozbu podstatné změny klimatu. Potřeba globálně koncentrované akce se poprvé v dějinách stala podmínkou existence moderního lidstva.

Veškeré předchozí krize, světové války nevyjímaje, ponechávaly alespoň část planety stranou. Tváří v tvář klimatickým změnám ale není možná neutralita. Nebude žádné Švýcarsko…

Letošní pařížská konference je velkou příležitostí, kterou musíme využít. Je proto potřebné, aby každý ze států přispěl svým dílem. Kjótský protokol přinesl pouze částečný úspěch. V některých zemích jsme dosáhli významných změn, v jiných doposud ne.

Jsem rád, že Česká republika patří ve světovém kontextu k zemím, které dosáhly významného snížení emisí skleníkových plynů a na této cestě hodláme pokračovat. Kjóto bylo tedy částečným úspěchem, ale zásadní změnu nepřineslo.

Důležité ale je, že diskuse se nezastavila a že důležitost globální akce neztratila v politické diskusi na významu.

Zjevnou pozitivní změnou je to, že se podařilo přinést řadu dalších přesvědčivých důkazu o vývoji klimatu a jeho příčinách a podařilo se také vyvinout řadu technologických procesů a politik, které dávají naději,že účinně zasáhneme do spontánního vývoje situace.

Poznatky nahromaděné v období po Kjótu již zřetelně odpověděly na otázku, zda je lidstvo jednou z podstatných příčin klimatických změn a stejně vyjasnili důsledky, které by klimatické změny mohly mít.

Období po Kjótu také ukázalo, že conditio sine qua non je, aby se do zápasu s klimatickými změnami zapojily všechny státy, zejména největší emitenti, jako jsou Spojené státy a Čína.

Je to i otázka peněz

Zdá se, že metoda, kterou Francie zvolila při přípravě konference, je schopná vést k cíli. Jakožto bývalý evropský komisař vidím blízkost s tzv. otevřenou metodou koordinace, často využívanou při řešení otázek v Evropské unii. Je to metoda,kdy jsou obecně stanovené cíle a jednotlivé státy k nim směřují svým vlastním tempem a svými vlastními metodami.

Není to metoda spektakulární, ale je překvapivě účinná zejména v delším časovém úseku. Myslím si, že tento přístup umožní dosáhnout zásadního pokroku a koncertovat lidstvo na
cestě ke zvládnutí problémů.

Není zdaleka tak důležité, jaké cíle budou stanoveny, nýbrž to, aby se na cestu k jejich plnění vydaly všechny země. Pružný způsob při přípravě konference dává naději překonat historické odlišnosti, různou úroveň rozvoje, různou strukturu hodnot…

K úspěchu jsou ovšem nutné ještě i další předpoklady. Za nejdůležitější považuji dva. Klimatická změna vznikla jako důsledek historického vývoje a je nepochybné, že země se starou industrializací ovlivnily vývoj klimatu nejvíce a mají tedy největší závazky.

Proto je nezbytné, aby v klimatickém fondu vznikl skutečně účinný nástroj vybavený dostatkem prostředků, který umožní zemím s dosud slabší úrovní celkového rozvoje se účinně zapojit.

Za druhé je nezbytné, aby se klimatická změna stala agendou společnosti jako celku a zejména, aby se stala zřetelným závazkem pro ekonomiku.

Jako druh sice nezanikneme, ale…

Je nadějné, že se stále silněji šíří vědomí, zejména průmyslu, o nutnosti se aktivně podílel na stabilizaci klimatu, a to dává k dispozici velký finanční, ale i intelektuální potenciál.

Česká republika se velmi pečlivě připravuje na pařížskou konferenci a to jak na úrovni vládní, tak i parlamentní. Je připravena přispět svým dílem jak při přípravě konference, taky při plnění závazků z ní vyplývajících.

Přípravou se zabývá Rada vlády pro udržitelný rozvoj, vedená premiérem, dále příslušná resortní ministerstva a samozřejmě vláda jako celek. Cílem je přispět k úspěchu a vydat se pragmatickou cestu, která lidstvo posune na cestě k odvrácení blížící se katastrofy.

Lidská civilizace je mimořádný komplex, obsahuje v sobě řadu rozporuplných tendencí – humanistické vrcholy i hodnotové katastrofy.

Současný ekonomický růst, použijeme-li nepřesně ekologické pojmy, v sobě obsahuje dosti zřetelně prvky vývoje populace, tzv. strategisty. Jsou charakterizovány rychlým rozšiřováním populace, která se posléze zhroutí, počet jedinců se významně sníží až na zlomky původní populace a celý cyklus se znovu zopakuje.

Je úkolem lidstva a lidské civilizace nepodlehnout této imanentní tendenci a naopak rozvinout tendence jiné a přejít k jejich rozvíjení a prostřednictvím své kultury je implementovat do strategie, které umožní stabilitu globálního prostředí.

Jinak podlehneme velikým principům ekologické rovnováhy a epocha antropocenu skončí. Lidé jako druh jistě nezaniknou, ale civilizace tak, jak ji známe, zmizí. Pouze se lidé stanou jedním z živočišných druhů.

Byl by to důkaz, že přes všechnu svou civilizační schopnost, přes všechny své Pascaly a Michelangely, jsme jen jednoduchým druhem, obdobným severským lumíkům. Byla by to škoda.