Zákon z roku 1934 zní v době aktuální pandemie koronaviru docela povědomě: stanovuje povinné očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob proti nakažlivým nemocem. Je však jedním z tisíců těch, které se mají brzy škrtnout. Počátkem dubna dostalo ministerstvo vnitra na stůl již třetí část analýzy právně vyhaslých zákonů, které mají z českého právního řádu definitivně zmizet.

Analýza se týká všech právních předpisů, jež byly vyhlášeny v Československu (a později v České republice) od 28. října 1918 do 31. prosince 2018. V zadání ministerstva vnitra je explicitně zmíněno, že „dekrety prezidenta republiky vydávané v letech 1940 až 1945, stejně jako právní předpisy tyto dekrety provádějící a novelizující, předmětem analýzy nebudou“.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„Analýza odhaluje mnoho stále platných, ale již objektivně vyhaslých předpisů, ale taky identifikuje mnoho chyb v legislativním procesu, kdy zákonodárce v minulosti rušil platné předpisy neurčitě a nyní je třeba zpětně vyjasňovat i to, zda předpis platí, nebo ne,“ říká advokát Michal Mazel, jehož právní kancelář – za celkovou cenu 11 milionů korun – vloni v říjnu nakonec zvítězila v opakovaně vypsané veřejné zakázce ministerstva vnitra.

Úlevy pro legionáře, zákon o francovce

Soupis takzvaných obsoletních zákonů (z definice jde o neúčinné právní normy, které jsou ale stále platné, protože nebyly předepsaným způsobem zrušeny) dostane vnitro celkem v pěti etapách.

Zpracovány jsou už ročníky Sbírky zákonů a nařízení z let 1918 až 1937. Třetí etapa – ročníky 1938 až 1960 – je čerstvě odevzdaná, celý projekt má být ukončen do 7. října 2021.

„Prozatím jsou identifikovány jednotky tisíc obsoletních právních předpisů, tedy nejen zákonů, ale i nařízení vlády, vyhlášek atd. Práce na analýze ovšem probíhají průběžně, konkrétní počty se tedy mění,“ říká mluvčí ministerstva vnitra Adam Rözler.

Cílem analýzy je zrušení všech takových vyhaslých zákonů a norem. Současně vznikne databáze všech právních předpisů obsažených v právním řádu České republiky. Ta by měla jasně určit, zda je daný právní předpis stále platný, explicitně zrušený, či vyhaslý (tj. obsoletní), popsat by měla i vazby mezi dalšími právními předpisy.

„Na základě provedené analýzy bude připraven návrh zákona o zrušení obsoletních právních předpisů, který bude předložen vládě a následně Poslanecké sněmovně k projednání,“ říká Adam Rözler.

V Poslanecké sněmovně prošel už vloni v dubnu prvním čtením vládní návrh zákona, který má zrušit prvních 800 takových právních předpisů. Do dalšího čtení se ale stále ještě nedostal. Právě tato „první vlna“ vytipovaných právně vyhaslých zákonů upozornila na hlubší problém: český právní řád má nyní zhruba 42 000 různých zákonů, předpisů a norem, z nichž ale vyšší jednotky tisíc už nemají žádnou relevanci.

V „balíku“ prvních 828 předpisů jde hlavně o normy z první republiky, dědictví zákonodárství z dob monarchie i zákony z období protektorátu. Příkladem je zákon o ochraně drobných zemědělských pachtýřů z roku 1919, o ustanovení výpomocných sluhů z roku či o úlevách při přijímání legionářů do státních úřadů, vládní nařízení č. 163/1935 o výrobě a prodeji francovky nebo vládní nařízení o odškodnění osadníků na území bývalé Česko-Slovenské republiky, připojeném k Maďarsku z roku 1941.

Škrtat se mají i některé normy přijaté za socialismu, ale i po roce 1989. Třeba zákon „o některých důsledcích neoprávněného pobytu pracovníků v cizině“ z roku 1969 nebo nařízení vlády č. 246/1993 o ukončení omezení placení v hotovosti.

Neznalost zákona (ne)omlouvá

Všechny tyto zákony a nařízení jsou stále formálně platné. Ministerstvo vnitra si od jejich zrušení slibuje posílení právní jistoty pro občany, podnikatele i pro samotnou státní správu a snížení administrativní zátěže. „Oproti současnému stavu se totiž sníží celkový počet platných právních předpisů, pro adresáty práva tedy odpadne nutnost prověřovat, zda se na ně právní normy uvedené v některých právních předpisech vztahují či nikoliv,“ říká za ministerstvo vnitra mluvčí Rözler.

Vnitro připouští, že zaplevelený právní řád může narušovat základní právní zásadu, že „neznalost zákona neomlouvá“, protože její součástí je i požadavek na to, aby lidé měli přehledný přístup k tomu, co je v daném čase platné a účinné. Tomu by právě mělo pomoct vyškrtnutí obsoletních zákonů. „V neposlední řadě jde o krok, který přispěje ke zvýšení úrovně české právní kultury, která poněkud utrpěla v důsledku spletitého historického vývoje na našem území,“ říká Rözler.

Automaticky škrtat ale nelze. I více než sto let platné zákony mohou totiž i nadále dávat smysl a mít své dopady. Například zákon č. 281 z roku 1919 o státní podpoře stavebního ruchu nařizuje, že u domů, které při stavbě dostaly státní podporu podle tohoto zákona, platí předkupní právo a zákaz zcizení a zatížení. Takový zákon musí platit dál, protože je pravděpodobné, že takové nemovitosti v Česku stále existují.

Podle odhadů ministerstva vnitra by se mohlo – po konzultaci s příslušnými úřady – vyškrtnout pět až sedm tisíc právních předpisů.