Virus ukázal limity Putinova vládnutí. Už nestačí jen hodit odpovědnost na podřízené
Pandemie koronaviru představuje pro režim Vladimira Putina prozatím největší výzvu v jeho dvacetileté existenci. Popularita ruského prezidenta již několik let po sobě setrvale upadá, jak ilustrují například sociologické výzkumy centra Levada. Krize veřejného zdraví způsobená koronavirem navíc dále odhaluje strukturální slabiny celého Putinova systému.
Ruský režim trpí také slabou ekonomickou odolností. To od začátku roku ještě umocnil pád cen energetických surovin a spory se Saudskou Arábií a dalšími zeměmi kartelu OPEC, které se jen částečně zlepší dohodou ve formátu OPEC+ ze začátku minulého týdne.
Kromě toho se od počátku pandemie spekulovalo o připravenosti ruského zdravotního systému, zejména pak v ruských regionech. Zdravotnictví trpí špatnou vybaveností a nedostatkem vybavení či jeho zastaralostí jako v případě starých sovětských ventilátorů, které používají některé ruské nemocnice mimo Moskvu a Petrohrad.
Virus není ponorka Kursk
Při pohledu na špatnou výchozí pozici tedy o to více překvapí počáteční liknavost a zdrženlivá reakce ze strany ruského vedení v čele s Putinem. Byl to právě ruský prezident, který se až na výjimky k tomuto tématu nevyjadřoval, stáhl se do soukromí (pak dokonce do dobrovolné izolace) a přenechal řešení pandemie vládě a premiérovi Mišustinovi stejně jako starostovi Moskvy Sobjaninovi.
Že nepopulární opatření a každodenní management věcí jsou přenechány podřízeným, je ostatně modus operandi, tedy již od Putina známe z minulosti, jako v případě penzijní reformy či havárie jaderné ponorky Kursk.
Nicméně oba hlavní krizoví manažeři teď rozhodně nedostali volné pole působnosti, aby se jejich popularita příliš nezvýšila, a oni tak svého nadřízeného nepřerostli. Jak upozorňuje Centrum Carnegie v Moskvě, Putin od počátku vytvořil dvě paralelní koordinační centra a do vedení každého z nich postavil jednu z nejviditelnějších postav současné krize tak, aby si oba vzájemně konkurovali a samotného prezidenta nemohli mocensky ohrozit.
Z tohoto kontextu jasně vychází omezená a do velké míry paralyzovaná ruská reakce, která se od počátku vyznačovala slabou podporou ekonomiky a také neschopností šíření viru v ruské společnosti efektivně bránit.
Doma pomoc chybí, ven ji Rusko posílá
Ruský prezident tak například na začátku krize nevyhlásil karanténu či stav ohrožení, jako tomu bylo v některých jiných evropských zemích, ale pouze „prázdniny“, během kterých obyvatelé Moskvy nemuseli do práce, aby ruská vláda nemusela podnikům vyplácet nákladné kompenzace. Stejně tak napumpování 3,8 miliardy eur do ekonomiky (pro srovnání Německo vyčlenilo 750 miliard eur) dává tušit, že ruský režim je s penězi více než opatrný.
To je cítit i v nejbližším ruském sousedství, ve kterém ruská finanční pomoc významně absentuje, což je případ i tzv. separatistických republik na východě Ukrajiny či Gruzie, které jsou na Rusku přímo závislé. O to podivněji a jako odtržené od reality působí zahraničněpolitické akce ruské diplomacie v Itálii či USA a dopravování zdravotnického materiálu a pomoci chybějící v samotném Rusku.
Neschopnost ruského vedení pandemii efektivně čelit se prokázala také v případě zamezení šíření viru z hlavního centra nákazy v Moskvě do nepřipravených ruských regionů.
Nejen, že Putinův režim – zejména v regionech – obyvatelstvo o šíření koronaviru dostatečně neinformoval, ale také dovolil, aby se statisíce Moskvanů a lidí do hlavního města dojíždějících za prací rozjely do všech částí země na chaty a za příbuznými.
Zároveň Putin pověřil místní elity v regionech, aby se s krizí vypořádaly na lokální úrovni, což nejen že podkopalo pozici centrální vlády v Moskvě, ale také ukázalo neschopnost místních elit – často loajalistů bez významnější expertízy a legitimity ve společnosti – krizi prakticky čelit.
Reakce v podobě celé série rezignací lokálních politiků na sebe nenechala dlouho čekat, což Rusům ukázalo jasné limity „efektivity“ vládnutí prostřednictvím vertikály moci vedené z Moskvy a odtrženost vedení v Kremlu od reality na lokální úrovni.
Šance pro Navalného i zdravotníky
Proč je ale toto všechno důležité pro přežití režimu Vladimira Putina po roce 2024? Protože právě v těchto dnech, konkrétně 22. dubna 2020, se mělo uskutečnit všelidové hlasování o změnách ruské ústavy. To mělo ve svém důsledku umožnit doživotní Putinovu vládu až do roku 2036 smazáním jeho předcházejících prezidentských mandátů.
Tento plebiscit (ne referendum, kterého se ruský režim pro formální požadavek minimální účasti příliš obává) však byl v důsledku pandemie COVID-19 odložen na neurčito.
Sám tento fakt ukazuje, jak Putinův režim nemá přežití své vlády plně pod kontrolou a po nezvládnutí vyjednávání s běloruským prezidentem Lukašenkem ohledně společného svazového státu se mu boj o nástupnictví komplikuje i na domácí frontě. Zahraniční propaganda a konflikt na Ukrajině přestávají fungovat a mizí z obrazovek prorežimních televizí, protože Rusy nezajímají tak jako jejich vlastní situace u nich doma.
Tento stav pro Putinův režim není konformní a dlouhodobě udržitelný, protože vedení ruského státu ví, že se o blaho vlastních občanů nedokáže postarat, jak to ostatně ukázaly debaty ohledně zvyšování věku odchodu do důchodu v roce 2018.
Následující týdny a měsíce, kdy bude pandemie vrcholit, budou proto turbulentní, což ukazují nejen sociologické průzkumy, ale také akce odporu ze strany ruských občanů.
Čím více bude ruské vedení ve vypořádávání se s krizí selhávat, tím rychleji v něj budou ruští občané ztrácet důvěru, což se na výsledku hlasování bezpochyby promítne.
Příležitost se nabízí samozřejmě také pro ruskou opozici v čele s Alexejem Navalným a jeho protikorupčním štábem, ale také pro sjednocení občanské společnosti a představitelů nespokojených zdravotníků a starých i nových elit.
Ti všichni nemusí být vždy spokojeni s utahováním opasků a následováním Putinova vedení až do vzdáleného roku 2036. V procesu rozhodování o budoucnosti Ruska je toto klíčová chvíle.
Autor textu Pavel Havlíček je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Putinův oligarcha prodává ve Varech slavnou vilu. Cena klesla na pětinu
Babišovi rakouští patrioti. Vstřícní k Rusku a s Mein Kampfem v šuplíku
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
31 komentářů
To , co píšete , je jen vaše zbožné přání , proč se nevěnujete situaci v USA , Německu , Španělsko , Itálii , atd. , kde je to daleko horší ! U nás je všechno v pořádku ? Rusové nejsou hlupáci , žádného nového Jelcina nechtějí !
o rusku se tu píše poprvé. o ostatních státech denně. zkuste číst.
O Rusku…
Rusove nejsou hlupaci… kandidujete na vtiproku…
Putin dělal Jelcinovi několik let premiéra.
Ano, a kolik těch let bylo?
Neklame-li mě má děravá paměť, nebyl to ani rok. Potom se stal úřadujícím prezidentem, protože Jelcinovo prochlastané zdraví už vypovídalo službu a následně byl volbami ve funkci potvrzen.
Jelcinova mafiánská skupina, která už rozkradla co se v Rusku rozkrást dalo před předpokládaným zhroucením Ruska přenechala vedení konkurenční petrohradské mafii, aby hanba za rozpad země padla na jejich hlavy.
A tak vybrali nejnevýraznějšího člověka, snaživého úředníka, pomohli mu udělat bleskovou kariéru a jmenovali ho kapitánem potápějící se lodi.
Boris Berezovskij později prohlásil, že Putin byl jeho největším životním omylem.
SOVĚTSKÝ SVAZ A JEHO KOLONIE, CELOU SVOJÍ EXISTENCÍ NASTOLOVALI SOCIALISMUS POMOCÍ ZBRANÍ NA VŠECH KONTINENTECH. KDYBY RADĚJI BUDOVALI SVOJI ZEMI, NEVMĚŠOVALI SE DO CIZÍCH ZEMÍ, TAK BY JE URČITĚ NIKDO NEKRITIZOVAL, ALE SPÍŠ POMÁHAL. MŮJ BÝVALÝ SPOLUPRACOVNÍK Z UKRAJINY MĚ ŘEKL. ZABERTE NÁS,PROTOŽE U NÁS NESOU VODOVODY, KANALIZACE,POPELNICE (ODPAD SYPEME DO ŘEKY)PLNÝ VLAKY JEZDÍ DO MOSKVY A NAZPÁTEK PRÁZDNÝ!
Autor článku sice vidí stávající ruské reálie, avšak ignoruje jejich historický kontext a specifika ruské historie jako takové. Rusko, až na krátkou Jelcinovu epizodu v devadesátých letech, nikdy nezažilo demokracii západního typu. I to krátké období v devadesátých letech bylo poznamenáno výrazným ekonomickým propadem a „rozpadem impéria“. Pro běžného Rusa to tedy bylo období, které dodnes vnímá negativně. Ruskou historickou, politickou i kulturní tradicí je diktátor. Ať už je to báťuška car, otec proletariátu Stalin nebo vůdce národa Putin. Opozice je veřejností vnímána spíš jako „podvratné živly“ a mnoho obyvatel si nejen nepřipouští, ale ani neuvědomuje, že by něco mohlo být jinak a že občanská společnost by mohla být příčinou a iniciátorem změny.
Rusové přežili války, krize, ekonomické krachy, hladomory, politické monstrprocesy a genocidu stalinismu. Někdo to považuje za znak jeho „síly“, spíš je to ale znak stoicismu, rezignace a apatie. Zároveň je Rusům stále prezentováno, že tato „vítězství“ jsou jasným znakem velikosti Ruského národa. Tohle všechno Putin ví. A proto, bez ohledu na reálný stav Ruska, se bude i nadále držet u moci. Rusové totiž diktaturu milují.
nepadne:
Myslím si, že perfektně popsáno. Máte naprosou pravdu.
Rusko je hlavne zaostaly stat, s katastrofalne postizenym obyvatelstvem, nikdy nepoznali svobodu, rozvoj, jen utlak, bidu, lez… nemeli sanci se rozvinout. A toto jsou pak dusledky – Putin.
Ano, Rusové jsou katastrofálně postižení obyvatelé největšího státu co do rozlohy. S největším počtem světově proslulých hudebních skladatelů, spisovatelů a filmových režisérů (abych nepoukazoval jen na klasiky) Nebo spisovatelé od Čechova, Dostojevského, Gogola přes Tolstého, Gorkého, Majakovského, Šolochova až po Bulgakova, Solženicina a mnohé další, určitě nebyli Rusové. Skladatelé, jako Borodin, Čajkovský, Glinka, Musorgský. Rimski-Korzakov, Prokofjev, Rachmaninov, z novějších Stravinský, Šostakovič a desítky dlalších nebyli Rusové, ale Američané?
Pouze malá poznámka: v přepočtu na počet obyvatel mají Češi takových osobností více než Rusové.
Pěkně podané, demokracie v ruském podání byla, troufnu si říct vždy, i za Jelcina , autoritářským režimem s prakticky minimálními změnami oproti komunismu, feudalismu nebo třeba patriarchální prvobytně pospolné společnosti.
V Rusku prostě vždy vládl ten kdo měl největší klacek a nebo kdo si byl jist, že tudy Aurora ještě projede. ;o)
Trochu depresivní, leč máte zřejmě pravdu.
V Rusku neznají a nerozumějí principu pojistek proti zneužití moci, tzv. „check & balances“ (viz západní demokracie), kdy je od sebe oddělena moc exekutivní, legislativní a soudní. V Rusku existuje pouze exekutiva, vše ostatní je jí podřízeno a je jen potěmkinovskou imitací západních struktur.
Putin pak vystupuje vlastně jako takový „osvícený monarcha“ v systému, kteří ideologové strany Jediné Rusko nazývají „managed democracy“…
Opět jeden z článků co všechno Putin nezvládne a jak opozice se konečně dostane k moci. Počkejme si a uvidíme. Když toho osobně moc neumím a nemohu se jinak uživit stanu se analytikem v politických otázkách.
Bude dalsi vystrel z Aurory? Tak to dopadne s kazdou zemi, ktera neprojde normalnim historickym/politickym vyvojem. V Rusku presli od nevolnictvi prakticky primo k budovani komunismu.
Je to tak jak to autor napsal. Navíc občané RF nezažili skutečně demokratický režim. Ekonomicky jsou vůči zemím EU nadále velmi slabí a to je významný prvek.
No snad nám po těch pomluvách nezavřou kohoutky.
V historii se už mnoha lidem nevyplatilo, že viděli jenom to, co vidět chtěli a nad nechtěným zavírali oči, případně zavírali i ty, kdo na to upozorňovali.
Jedním z mnoha příkladů je i sovětské komunistické vedení.
Autor tohoto článku nám tuto selektivní slepotu předvádí také.
Levada center i Carnegie center jsou instituce placené za to, aby sbíraly data o Rusku a Rusech a následně jedny rozbory posílaly do centrály a druhé, upravené v neprospěch Ruska, zveřejňovaly.
Cenová válka o ropu ve spojitosti s útlumem přepravy vlivem epidemie těžce dolehla hlavně na těžební průmysl v USA a ve Venezuele. Na ruský ani tak ne, protože paralelně s tím poklesl i kurs rublu k dolaru, takže Rusové za barel dostanou méně dolarů, ale za dolar dostanou více rublů, což pokles kompenzuje. Navíc mají po Saúdech nejmenší těžební náklady.
Ponorku Kursk bych do toho netahal, tehdy byl Putin ve funkci tři čtvrtě roku, teprve se učil zvládat zděděný jelcinovský rozvrat a úpadek a ještě nebyl úplně zorientovaný v situaci, tak skutečně směrem k veřejnosti standardně mlžili a Putin hrál mrtvého brouka dokud to šlo. V zákulisí se vyvíjela horečná činnost k řešení problému v různých rovinách.
Zajímalo by mě, co si autor představuje pod spojením ,,loajalista bez významnější expertízy a legitimity ve společnosti“.
Problémy s financováním důchodů jsou skoro všude, nejen v Rusku. Dokud se nezmění systém, budou pořád. U nás už vlády vykradly důchodový fond dvakrát, poprvé Klaus, podruhé Topolánek.
Oblíbeným postupem je popisování, jak je na tom Rusko v nějakém ohledu špatně, aniž by se udělalo srovnání, jak si stojí ostatní.
V otázce epidemie koronaviru my tvrdíme, jak jsme na tom dobře, podle dnešní mapy máme 65 nakažených na sto tisíc obyvatel a poměr zemřelých k vyléčeným 1:9, Rusko podle téže mapy má 35 nakažených na sto tisíc obyvatel a poměr zemřelých k vyléčeným 1:8,5. Já vím že jedna věc je statistika za celý stát a druhá věc je místní situace, ale to se týká všech. USA 249 nakažených na sto tisíc, poměr zemřelých k vyléčeným 1:2, Velká Británie 199 nakažených, poměr zemřelých k vyléčeným 27:1. V USA žije přibližně 2,25násobek obyvatel Ruska, zatímco nakažených je tam 16násobek.
,,Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je jenom statistika.“
Tak jako se dříve neustále tvrdilo, jak se svět imperialismu hroutí a on se nějak ne a ne zhroutit, dnes opakovaně čteme, jak je na tom Rusko špatně a jak Putin ztrácí autoritu a popularitu a na druhé straně pozorujeme jak se ruská ekonomika upevňuje a Putinova prestiž stoupá a jeho vliv na dění ve světě pomalu ale jistě roste.
V ruském rozvržení moci a odpovědnosti prezident finálně odpovídá za všechno, ale prakticky je práce rozdělena tak, že prezident a ministři zahraničí a obrany řeší zahraniční politiku a mezinárodní vztahy a premiér se zbytkem vlády řídí dění v Rusku samotném a chodí prezidentovi podávat hlášení. Premiér je fakticky spíše viceprezident. Proto je nesprávné tvrzení, že Putin na někoho něco přehodil, kromě politické odpovědnosti kterou nese prezident, za ty nemocnice taky někdo zodpovídá přímo a tam už je třeba vyvozovat osobní odpovědnost.
V Rusech přežívá mnoho zakořeněných stereotypů, jeden z nich je přesvědčení úředníků, že ,,car je daleko a Bůh vysoko“ a tak si mohou dělat či nedělat, co uznají za vhodné. Dopad na obyvatele vypadá podle toho. To nedokázal úplně vykořenit ani Stalin a i Putin s tím bojuje s nevýraznými výsledky.
V ruském internetu chodí takovéto vtipy: Ruská vláda vyčlenila na boj s korupcí 64 milionů rublů. Soudruh Stalin by vyčlenil čtyři hřbitovy.
Všeobecně: Za dvacet let co je Putin v čele země jsem už mnohokrát četl nebo slyšel, že Putin udělal někde chybu nebo že ho někdo doběhl. Nikdy se to vývojem událostí nepotvrdilo. Vždycky se postupem času ukázalo, že Putin vyzískal ze situace to, co se z ní za daných okolností reálně vyzískat dalo, nevrhal se bezhlavě vpřed do pastí a pokud někomu ustoupil a nechal ho udělat krok vpřed, tak mu přitom nezapomněl nastavit nohu.
Putina a týmy lidí, které za ním stojí, bych v žádném případě nepodceňoval, nevyplácí se to.
Provalnyj je odepsaná figura. Před minulými prezidentskými volbami dělal Levada centr průzkum veřejného mínění, kde zjistil, že 57% obyvatel Ruska ví kdo je Navalnyj a volit se ho chystají necelá 3%. Proto rychle vytáhli z rukávu Xenii Sobčakovou, o které se předpokládalo, že víc osloví lidi a následně i Grudinina, aby odebral hlasy i z druhé strany. Vše marno.
Původně měli zastřelit Navalného, aby byl efekt větší, ale někdo ho na to asi upozornil a Navalný úmyslně porušil podmínky domácího vězení, co měl tehdy uloženo a byl následně převezen do vazby, kde na něj nemohli, tak to odskákal už rovněž odepsaný a nepotřebný Němcov, jehož strana měla v té době podporu 2,5%. Nechoď Vašku s pány na led, …
Jediné, s čím bezvýhradně souhlasím, je závěrečné konstatování, že ,,v procesu rozhodování o budoucnosti Ruska je toto klíčová chvíle“. Je, akorát v opačném smyslu, než se domnívá autor. Povíme si za půl roku.
Takový elaborát a přitom stačilo napsat:
– Putin je nejlepší, za žádné průsery nemůže, to ti ostatní
– Rusko je nejlepší a všechno v něm funguje nadmíru výtečně
– fuj, ten zkažený západ
– všichni ostatní Rusku ubližují a ještě nám ukážou, kdo je tu pán
víte ale on ten pán má v podstatě pravdu – Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat… – nechme rusko rusku a starejme se sami o sebe a já být vámi tak začnu u sebe zatím co jste vyplodil nevypadá na to že by jste byl nějak vzdělaný spíše to u vás vypadá na nějaký komplex méněcennosti jako u starosty řepákova
Jsem rád, že jste přesně pochopil, co jsem měl na mysli. 🙂
Teď vážně:
Sleduju mezinárodní politiku už 35 let a tak leccos pamatuju.
Putin skutečně je s velkým odstupem nejschopnějším politikem současné doby. Není to jenom jeho zásluha, pracují pro něj týmy dalších schopných lidí, kteří mu výsledky své činnosti nosí na stůl a prezentují mu je, aby se v nich rychle vyznal. Takový kolos jako je Rusko se dá i v dnešní digitální éře z Moskvy řídit pouze metodicky. Na konkrétních lidech v konkrétních pozicích potom záleží, jak vyhlášenou vládní politiku, zákony a prezidentské příkazy uvádějí v život. Nebo neuvádějí. Proto jsem psal o té osobní odpovědnosti. Ty nemocnice mají nějaké zřizovatele, kteří za jejich provoz odpovídají a pokud se na epidemii ukáže, že stav není dobrý, budou padat nejprve otázky Proč? a následně hlavy.
Ono to jinde není o mnoho lepší. U nás Kalouskovu oligarchii vystřídala oligarchie Babišova. Kdyby se někomu podařilo někde v zahraničí vytisknout knihu podobnou slovenské ,,Gorile“, která by popisovala osudy těchto výtečníků od roku 1990 do dneška, nebylo by to hezké čtení. Na Slovensku to místy vypadá jako na Sicílii, na Ukrajině škoda mluvit. Dění uvnitř ostatních zemí nestíhám sledovat.
Že by to v Rusku fungovalo výtečně by se asi neodvážil prohlásit ani Putin.
Ale v mnoha věcech je tam menší bordel než v jiných srovnatelných zemích a celkový pohled není zas tak špatný. Sankce zavedené proti Rusku před pěti lety donutily ruskou ekonomiku přejít na poloostrovní režim a připravovat se na přechod na ostrovní. Rusko si připravuje svůj internet, svůj ekvivalent systému SWIFT, svoje systémy platebních karet aj.
Rusko ve velkém nakupuje zlato. Ale fyzicky, ne poukázky na zlato uložené v Londýně apod. Všechny součástky nových zbraňových systémů musí být od tuzemských výrobců. Proto se říká, že rozdíl mezi ruským a americkým letectvem spočívá v tom, že až Číňan zmáčkne knoflík, americká letadla spadnou, zatímco ruská poletí dál.
Po zavedení sankcí skokově klesl zahraniční obchod a zejména dovoz zboží do Ruska a ruská ekonomika byla nucena začít výpadek vyrovnávat z vlastních zdrojů. To vedlo ke zvýšení cen o 10-20% a zvýšení inflace, protože pěstování mnoha druhů plodin v ruských podnebných podmínkách je dražší než dovoz z teplejších krajin. Totéž v oblasti spotřebního zboží. Ale na druhé straně v Rusku klesla nezaměstnanost, protože se vyrábí a pěstuje, co se dříve dováželo a ty peníze přestaly mizet z ruské ekonomiky do zahraničí a zůstávají v rukou Rusů. Což dále podporuje zejména terciérní sféru ekonomiky. Narůstá soběstačnost ekonomiky a světe div se, Rusko zaujímá jedno z předních míst mezi exportéry obilí.
Srovnání s ostatními zeměmi tu provést nemůžu, nedávno jsem podobné srovnání s Evropou, Asií a Severní Amerikou četl a bylo to asi na šest stran A4. Sumárně z toho vyplývalo, že světová ekonomika trpí tzv. strukturální krizí a Rusko na jedné straně nezastává nijak dominantní postavení, na druhé je jeho pozice dostatečně silná a stabilní a nějaké hospodářské zhroucení se nedá očekávat.
Před několika lety na setkání s podnikateli vybízel Putin přítomné k většímu investování do rozvoje výroby v Rusku. Z pléna zaznělo, že k tomu by potřebovali zaručit, že sankce poběží ještě nejméně dva roky, aby se to vyplatilo. Putin se zasmál a odpověděl, že mohou být klidní, sankce poběží ještě deset let. ,,Oni si vždycky něco najdou,“ dodal.
Jestli je Západ fuj, to nevím, ani bych neřekl, ale je fakt, že od té doby, co začal podivně měnit barvy už nevypadá tak vábně jako dříve a některá (mnohá) vyjádření západních politiků volají po hospitalizaci u docenta Chocholouška. Podivným řízením osudu se na bývalé železné oponě zatím víceméně zastavilo šíření dvou největších pohrom Evropy 21.století – přivandrovalců a koronaviru. Také šíření Green dealu a LGBT se zde povážlivě zadrhlo. Asi je to tím, že jsme z minulého režimu přivykli tomu, že oficiálním médiím se nedá věřit a tak jim to nežereme i s navijákem.
Nezdá se mi, že by Rusku všichni ubližovali, nicméně mnoho západních politiků a vojenských činitelů si netíží a otevřeně označuje Rusko za nepřítele a nahlas sní o tom, jak budou proti Rusku bojovat. Přičemž jim není blbé současně otevřeně podporovat bandu islámských hrdlořezů a omlouvat jejich řádění. Paralelně s tím oslavují banderovce, kteří nebyli o nic lepší(o tom ví svoje Slováci a Poláci) a dobrovolnické divize SS, jejichž ,,zásluhou“ bylo Bělorusko a Pobaltí za války zbaveno židů na 100%, jak si pochvaloval Adolf Eichmann.
Na jejich místě bych byl opatrnější. Poslední pokusy Rusko vojensky porazit skončily příchodem ruské armády do Paříže, porážkou intervenčních sil a příchodem Rudé armády do Berlína.
Všichni si předtím mysleli, že oni Rusko porazí.
Před pár lety v litevském parlamentu řešili, kde vzít peníze na zbrojení a jeden z poslanců vznesl dotaz, jestli by nevyšlo levněji přestat Rusy dráždit.
Aby se Rusko mohlo stát velmocí, nutně k tomu potřebuje Evropu.
Proto se ti, kteří nechtějí, aby se Rusko stalo velmocí a pochopili, že příležitost zničit Rusko už propásli a jeho vzestupu už nezabrání, snaží zničit Evropu všemi prostředky.
A vo tom to je.
Osobně doufám, že
a) nebude třeba ukazovat kdo je tady pán a zvládneme si panovat sami
b) v případě, že vlivem špatných vlastností a špatných činů našich i evropských politiků se to u nás potentuje a už si s tím nebudeme umět poradit sami, tak nás v tom Rusové nenechají smažit moc dlouho a přijdou. Protože to, co se děje na západ od nás už vzbuzuje obavy.
Podle mých odhadů to zas tak hrozné nebude, Rakousko, Bavorsko a bývalé Východní Německo se podaří alespoň z části uhájit.
Víte, nejdřív jsem si říkal, že na Rusko máte zajímavé a neotřelé názory, ale když jste začal psát o „islámských hrdlořezech“ (ne, opravdu nejsem milovníkem islámu) a naznačovat, že Evropa nemá Rusko dráždit a má přestat snít o tom, jak ho vojensky dobije (to jste fakt myslel vážně?), uvědomil jsem si, že jste v podstatě jen taková vyspělejší verze dalšího proruského propagandisty obhajujícího autokratický systém vedení státu s názory ve stylu Trikolóry/SPD/“klausismu“.
– Ano, islamismus a přebujelá muslimská menšina v západní Evropě je velký problém a dost souvisí se syndromem „postkolonialismu“ některých západoevropských národů.
– Nějak jste zapomněl zmínit, že v Rusku je rostoucí, aktuálně cca 20%, muslimská menšina (nezanedbatelné procento ruských muslimů se připojilo k ISIS) a Putin např. ochotně pomáhá otevírat nové mešity.
– Putin – zřejmě ve snaze bojovat s vlivem islámu – dává nebývale velký (i finanční) prostor ruské ortodoxní církvi, ve školních osnovách se objevuje náboženská výuka a někteří Rusové z toho mají pocit, že Rusko (s původní „ateistickou tradicí“ z dob SSSR) postupně mění v teokracii.
– Pro Litvu a další pobaltské země jsou investice do obrany doslova existenční otázkou, pokud po 30 letech nechtějí skončit opět v Rusku – a oni fakt nechtějí, vzhledem k jejich velmi špatným historickým zkušenostem. Pokud tomu nevěříte, zajeďte si tam popovídat s obyčejnými lidmi. Cestou to ještě můžete vzít přes Polsko (musí zbrojit kvůli společné hranici s ruským Kaliningradem, poválečnou kořistí SSSR) a pak se ještě juknout na Ukrajinu, popř. do Gruzie. Ano, tam všude Rusko doslova milují.
– Možná jste už zapomněl na původní důvody zavedení sankcí proti RF, tak já Vám to připomenu – bylo to napadení Ukrajiny, ilegální krádež Krymu („zelení mužíčci“) a vojenská a finanční podpora povstaleckých skupin na východě Ukrajiny, kde dodnes probíhá občanská válka. Očekávám, že mi namítnete, že za to mohou USA…
– Ano, investice do vlastní infrastruktury po letech zanedbávání RF pomůžou – že s tím Rusové začínají až po uvalení sankcí je docela paradox.
– LGBT propaganda? Možná jste radši měl použít termín „homosexualismus“ a „dekadentní Západ“, to je takové pokrokovější…
– Dráždění Ruska: Nikdo RF nedráždí, naopak všichni ví, že se jedná o vojenskou velmoc s velkým nukleárním arsenálem. Bohužel opak je pravdou a poslední ukázku neskutečné ruské arogance vůči malým zemím máte přímo na talíři ve formě kauzy Koněv, pokud jste to tedy vůbec zaregistroval.
– Ne, nejsem rusofob.
– Těším se na Vaší odpověď.
Já bych si jen dovolil drobnou poznámku k tomu syndromu „postkolonialismu“ u některých západoevropských národů… Možná v případě Rusů můžeme ten historický vztah k muslimům vidět do jisté míry podobně. Samozřejmě s tím rozdílem, že třeba Francie už dávno rezignovala na Alžírsko (které zrovna mimochodem chtěla plně integrovat, mělo jít o víc než jen „kolonii“), kdežto integrální součástí Ruské federace jsou dodnes území, tradičně obývané muslimskými národy a etniky (kromě většinově muslimských států, dnes už také na Rusku nezávislých, jako hlavně ta postsovětská Střední Asie)…
Musel jsem komentář rozdělit:
Pomníky a pamětní desky by vojáci ROA v Praze mít měli, nebýt jejich zásahu, Němci by povstání zřejmě stačili potlačit a utopit v krvi. Zrovna tak by měla na svém místě zůstat jak pamětní deska na radnici, tak Koněvova socha, protože vliv Koněvových vojsk na vývoj situace byl zásadní, nebýt reálné a neodvratné hrozby obklíčení ze západu, po němž by německým vojákům zbývala už jenom smrt nebo Sibiř, generál Toussaint by o kapitulaci nejednal a bojovalo by se dál, což by vedlo k daleko větším ztrátám na životech obyvatel a většímu poničení Prahy, a to i při spolupůsobení ROA, bez ní by byl konec rychlý a smutný.
Hodnoťme v Praze činy vykonané v Praze a jejím okolí. To co proběhlo jindy a jinde do toho nemíchejme. Praze vojáci ROA bez diskuze zásadně pomohli. Co dělali nebo nedělali jinde, to jsou zase jiné příběhy, které mají také svoje souvislosti. Vlasov nebyl zas takový zrádce jak se tvrdí, jeho příběh je mnohem složitější. Francouzi jsou taky hrdi na Napoleona, ačkoliv byl pro Evropu pohromou.
Pak tu máme případ přejmenovaného náměstí. Oficiálně Rusko proti Borisi Němcovovi nic nemá. Obviněn z ničeho nebyl. Proto by ani nemělo protestovat proti přejmenování náměstí. Na jejich místě bych naopak někde stranou od hlavního vjezdu do areálu zřídil pietní místo a umístil tam velkou pamětní desku, kde by byl zrekapitulován jeho život a jeho přínosy a význam pro Rusko. On byl matematický génius, který se za sovětských časů zabýval teoretickou fyzikou a odvozováním vzorců složitých funkčních závislostí a pracoval na mnoha velmi tajných programech. Po rozpadu SSSR se dal na politiku, kde už byly jeho úspěchy daleko skromnější – nese nemalý podíl viny na ekonomických katastrofách v 90.letech v Rusku. No a po roce 2000 jeho význam v politice klesal a v době svojí smrti byl místopředsedou mimoparlamentní opoziční strany, jejíž podpora mezi obyvatelstvem byla okolo 2,5%.
No tak nevím, kdo z nás více žere propagandu. Já sice Rusům fandím, to je pravda, ale nevěřím nekriticky všemu co kdo tvrdí. A hlavně si porovnávám zprávy z různých pramenů a sleduju, kdo měl pravdu a kdo se netrefil.
Co se týče SPD nebo Trikolóry – jejich vůdčí osobnosti sice vykročily správným směrem, ale daleko nedošly. Buď dostaly z dalšího postupu strach, nebo vyčkávají nebo se mylně domnívají, že to stačí. Je na nich také vidět, že mají zažitá určitá myšlenková schémata a nemohou se přes ně dostat, ačkoliv doba pokročila dále. Ale tím trpí drtivá většina našich politiků, proto to u nás vypadá, jak to vypadá. Já uvažuju mnohem progresívněji, taky si chodím pro rozumy do zahraničí do dlouhodobě vytipovaných pramenů. Nebojte se, Sputnik mezi ně nepatří. Z našich pramenů se dá čerpat taky, ale z každého něco a skládat to dohromady.
Úvahy na téma války s Ruskem jsou často slyšet od různých představitelů NATO a různé provokace probíhají na různých místech a různými způsoby. Na ty vojenské je reakce zpravidla přiměřená, na provokace v ideologické rovině reaguje Rusko leckdy až hystericky, ačkoliv by bylo vhodnější zachovat si určitý nadhled.
To je právě případ těch pražských památníků a přejmenovaného náměstí. Protagonisté těchto tragikomedií si určitě připadají jako ohromní hrdinové, ale jejich omezené mozky nechápou, že v globále je dopad jejich akcí přesně opačný, stejně jako dalších podobných akcí v jiných zemích: Názorně dokazují běžnému obyvateli Ruska, že je Západ opravdu zlý a nevděčný a že už by zase chtěl rehabilitovat fašisty a zničit Rusko. Proto je třeba se semknout okolo báťušky cara.
To je další z ruských myšlenkových stereotypů: báťuška car, kolem kterého se všichni semknou při vnějším ohrožení, přičemž v tu chvíli budou odloženy vzájemné spory do doby, než bude nepřítel poražen.
Místo toho, aby západní země ukazovaly Rusku vlídnou tvář a snažily se s ním co nejviditelněji férově spolupracovat na všech možných úrovních a odpustily si podpásové šťouchance, což by za dvacet let pocit ohrožení účinně rozleptalo, tak dělají všechno možné, aby tento stereotyp v Rusech posílili. A potom se diví, že se jim nedaří Putina sundat.
Já jsem na nic nezapomněl, ale píšu komentář k výše napsanému, nepíšu celkovou studii o situaci v Rusku, ta by měla kapku jiný rozsah. Muslimové v Rusku jsou trochu jiný případ než ti dovážení do Evropy, většina pochází z prostoru ruského impéria a žijí zde několik generací. Naprostá většina je normálně fungující, bordel dělají jednotlivci, často radikalizovaní ze zahraničí. Co se týče těch, kteří odešli bojovat za ISIL a podobné bojůvky, Rusko nešetří municí na to, aby se už nikdy nevrátili.
Právě proto, že na území Ruska historicky žijí muslimské národy a ani sovětská moc to z nich za 70 let nedostala, stejně jako z pravoslavných křesťanů, je třeba hledat společnou cestu jak žít spolu v jedné zemi bez vážnějších rozepří. K tomu patří i otevírání mešit, kostelů a synagog (na ty jste zapomněl – ty Putin chodí otevírat taky). Podporování křesťanské výchovy není nic špatného, evropská civilizace se taky bude muset ke křesťanským principům vrátit, pokud chce přežít.
Teokracie je například Írán, do toho má Rusko ještě hodně daleko.
S muslimy se musí pracovat, jinak s nimi začne pracovat někdo jiný. Putin postupně dostal na svou stranu Čečence, kteří byli vždycky spíše protirežimní. Dnes tvoří Čečenci, kteří jsou sunnité, stejně jako většina arabského obyvatelstva Sýrie, základ jednotek ruské vojenské policie, která pomáhá udržovat pořádek na národnostně problematických nebo čerstvě obsazených územích.
Dnes už i Saúdové, kteří léta podporovali mudžahídy všude možně, aby SSSR a později Rusku zatopili, pochopili, že tudy cesta nevede. Katarský emír to pochopil už před několika lety, přestože v roce 2011 patřil k podporovatelům povstání proti Bašáru Assádovi. Opravdový majstrštyk mezinárodní politiky bude, jestli se podaří přetáhnout lavírujícího a nespolehlivého Erdogana a celé Turecko na ruskou stranu definitivně. To ještě chvíli potrvá, ale usilovně se na tom pracuje.
Netanjahu létá do Moskvy k Putinovi na čaj 4-5krát ročně. Putin to prostě hraje na všechny strany a snaží se nedělat si zbytečně nepřátele.
Co by Rusko hledalo v pobaltských zemích, kromě rusky hovořící části obyvatel? Vždyť je tam houby, hospodářská situace nic moc. Pobaltí je pro Rusko zajímavé jenom jako nárazníková zóna, případně nástupní prostor pro agresi proti němu. Jenomže jak jde čas, účinnost zbraní se zvyšuje a spíše než nástupním prostorem se Pobaltí stává pastí.
Východní Prusko dobyla Rudá armáda bez účasti Poláků, kteří bojovali na středním úseku fronty u Varšavy. SSSR si ho mohl nechat celé a nikdo by ani nepípl. Ale oni se s Poláky o toto území rozdělili stylem 2/3 Polsku, 1/3 pro SSSR. Ono to bylo kdysi historicky polské území, dobyté řádem německých rytířů. Ale to je hodně dávná historie.
Polsko-ruské vztahy nestály nikdy za moc a svůj díl viny na tom mají obě strany. To je taky na samostatný elaborát. Polsko má na mapě Evropy zvláštní postavení a v dějinách zvláštní úlohu.
Nevím jak moc na Ukrajině Rusko milují (zřejmě se to liší oblast od oblasti) ale asi před dvěma lety, ještě za Porošenka, pořádal čtvrtý kanál ukrajinské televize studiovou diskuzi o ekonomické situaci v zemi a pro diváky na hlasování pomocí SMS položili otázku: Myslíte si, že ekonomická situace Ukrajiny se dá zlepšit jedině za pomoci Ruska? 82% odpovědí ANO. To se nedá označit za projev lásky, spíše vychcanosti. Nebo zoufalství.
82% je málo. Až to bude 95% jako na Krymu, bude čas konat. Dříve ne. Mimochodem, k tomu Krymu. Přechod pod ruskou správu provázely zajímavé jevy, jako třeba že z 19600 příslušníků ozbrojených složek Ukrajiny dislokovaných na Krymu (policie, celníci, armáda, pohraniční služba) požádalo 16000 o ruské občanství a o zařazení do příslušné složky RF. Kdo tam neměl rodinu, tak si ji tam přestěhoval. Pouze 3600 si požádalo o repatriaci na Ukrajinu.
Nedávno ústavnost krymského referenda zkoumala na žádost EU komise právníků. Předseda Asociace akreditovaných právníků pro interakci s orgány veřejné správy při Evropské unii, Christian D. de Fouloy, publikoval analýzu právního postavení Krymu na oficiálních stránkách AALEP. Právníci Asociace právníků pro interakci s orgány veřejné správy při Evropské unii konstatovali, že se zcela jednoznačně nejednalo o anexi, ale o znovusjednocení Krymu s Ruskem podle vůle občanů Krymu. K závěru došli právníci podrobným zkoumáním ukrajinské a krymské ústavy. Krym, jakožto autonomní část Ukrajiny, měl právo referendum vyvolat a podle jeho výsledku se i řídit. Dodali, že obecné mezinárodní právo neobsahuje žádný použitelný zákaz vyhlášení nezávislosti.
Za bordel na Ukrajině nenesou odpovědnost USA obecně, ale pouze klika politických parazitů, známých jako neokonzervativci a jejich evropští řiťolezci. Za leccos si mohou také samotní občané Ukrajiny. Ale všeho do času.
Nedávno jsem četl v ruském internetu: Krym je jediný známý případ lodě, která dokázala opustit potápějící se krysy.
Co se týče Gruzínců, to byly vždycky takové zlobivé děti, nicméně Gruzie přistoupila k Ruské říši dobrovolně v roce 1830, protože si od toho slibovala ochranu před agresivitou osmanského Turecka. Tento krok zachránil Gruzínce před podobnou genocidou, jaká postihla Armény. Podle mě se Gruzie politicky vrátí k Rusku dříve než Ukrajina.
A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho. Mnoho věcí jsem jenom nakousl a i tak je z toho román.
Jenom k tomu, že „poslední pokusy Rusko vojensky porazit“, a jdete až k příchodu ruské armády do Paříže… Přijde to, že takto mluví ti, co to Rusko buďto bezmezně obdivují, anebo se ho strašně bojí… Může tady být otázka, v jaké pozici by se to Rusko mělo ocitnout… Jiné je Rusko dobýt a obsadit (a tady Rusko může být zvýhodněné vůči řadě jiných evropských států např. už jen svojí rozlohou), jak připomínáte v narážce na tu Paříž a pak Berlín (mimochodem, v případě těch „intervenčních sil“ mezi míníte zjevně ten nepříliš „smělý“ pokus dohodových států zasáhnout do vnitřních záležitostí Ruska, ovšem na druhou stranu můžeme zhruba z téhle doby připomenout pro sovětské Rusko dost potupný brest-litevský mír s císařským Německem a vůbec Centrálními mocnostmi z první poloviny roku 1918), a jiné může být jakési „klepnutí přes prsty“ naopak v případě imperiální rozpínavosti… Když se retrospektivně vracíte až k napoleonským válkám, tak jako ještě novější události můžeme připomenout, jak zle pochodilo carské impérium za krymské války let 1853-56 nebo rusko-japonské války let 1904-05…
Samozřejmě, vzhledem k technologickému pokroku, a o tom přece už v dlouhých uplynulých desetiletích byla i tzv. studená válka, je otázka, kdo by risknul mimořádně destruktivní a katastrofální nukleární válku, když si uvědomíme potenciál jak na straně Ruska, tak USA jako asi jeho eventuálního hlavního protivníka (a i v západní Evropě ostatně patří k jaderným mocnostem Velká Británie a Francie)…
Já jsem měl na mysli vážně míněné pokusy Rusko obsadit a ovládnout, to co zmiňujete vy jsou buď naopak ruské pokusy o výboje nebo okrajové války, které neohrozily Rusko jako takové, i když samozřejmě velmi zřetelně ukázaly nedostatky tehdejších ozbrojených sil a systému řízení země a armády.
Ještě jste zapomněl na polské obsazení Kyjeva a následný útok Ruska na Krakov a na Varšavu, zakončený ,,zázrakem na Visle“. Všeobecně ruské válčení na začátku 20.století stojí za podrobnou analýzu, protože z toho plyne mnoho zajímavých závěrů, ale to by bylo taky na delší debatu.
V dobách otevřených hospod by to bylo dobré téma na celovečerní diskuzi u piva.
Ad Petr C.: Jenom pár poznámek, víceméně dvojího druhu. 1) Řekněme historický. Možná bychom mohli vzpomenout, že ještě cca celé století před Napoleonem docela podobným způsobem na Rusku vojensky zle pochodil švédský král Karel XII., během tzv. velké severní války. Šlo také o dost zásadní konflikt v evropských dějinách, mj. proto, že předznamenal právě výrazný mocenský vzestup Ruska, a naopak ústup Švédska (já teď na chvíli odbočím od té ruské tématiky ke švédské, ale můžeme říci, že právě tady se vytvořil i předpoklad pro ten určitý odstup Švédska od velkých evropských událostí, nakonec ve 20.století potvrzený i neutralitou v obou světových válkách a vlastně i neúčastí ve vojenských blocích během studené války – což zase vede dneska švédské sluníčkáře k tezi o tom, jak jsou již historicky „mírovou“ zemí, i když víme, že stačí nahlédnout jen trochu hlouběji i do našich dějin, a nabízí se jiný obraz, že…).
Pokud jde o ruské válčení na začátku 20.století, tak jistě… Už před tou Vámi připomenutou polsko-sovětskou válkou může být zajímavou kapitolou otázka úspěchů a neúspěchů dosud carské armády během první světové války, do roku 1917…
2) Týkající se aktuální situace… Mně tedy opravdu přijde, ale že úplně primárně je tady především problém, připomínající tu situaci např. před tou krymskou nebo rusko-japonskou válkou, tzn. manifestace otevřené imperiální rozpínavosti ze strany Ruska (Ukrajina 2014, ale už i Gruzie v roce 2008)… Asi bychom mohli zase rozvádět různé, i předchozí okolnosti (proti rozšiřování NATO směrem na východ se Rusko, vlastně pokořené koncem té tzv. studené války, ozývalo přece už za Jelcina), ale zdá se mi krajně nepravděpodobné, že by primárním strategickým záměrem NATO bylo vyprovokovat Rusko ke konfliktu, jehož cílem by mělo být třeba tažení na Moskvu a podrobení celého obrovského ruského území třeba vlastní okupační správě. Tady právě je důležitý ten fakt, že už přes sedm desetiletí žijeme v tom tzv. jaderném věku – a píšu to tedy i s vědomím toho, že i během té studené války tady existovaly na obou stranách teoretické scénáře jaderné války a že konkrétně USA v rámci toho teoreticky počítaly přímo s akcemi proti Rusku (SSSR), vedenými přes oblast Severního polárního kruhu atd. Jen tedy ještě když jsem to srovnával s tou dobou carského Ruska, tak pochopitelně ta imperiální rozpínavost tady byla i ze strany SSSR v období té studené války – jenže tehdy ještě právě USA považovaly SSSR za víceméně rovného supervelmocenského konkurenta. To už po rozpadu SSSR rozhodně neplatí, ten tzv. bipolární svět skončil, Rusko to třeba těžko „překousává“, ale…
Zase jsme totiž u toho faktoru těch nukleárních zbraní… Víte, i když rozhodně nelze vyloučit scénář třeba omezenějšího jaderného konfliktu, myslím si, že ty poskytují dostatečnou záruku před obsazením a ovládnutím zvenčí např. i takové relativně nevelké a jinak hospodářsky slabé Severní Koreji (jak to zdůrazňoval i sám Kim Čong-un zrovna v odkazu na Ukrajinu a ruský zábor Krymu v roce 2014)… Je pravděpodobné, že kdyby se nějak hodně změnila mezinárodní situace, třeba i ten „světový pořádek“, za jehož hlavního představitele můžeme považovat USA (a do toho ostatně patří i NATO atd.), tak by nám tu těch jaderných států vyrostla celá další řada. Myslím, že v takovém případě bychom to i my, jako ČR, mohli dát… Ale to už jsme v podstatě zase někde jinde.
Bylo by dobré se věnovat místním problémům, to nás zajímá více, neb nežijeme
v RF. Pokud autor nemá o našich problémech ani páru, tak může jít třeba
sázet stromky, což bude mnohem vetší užitek .
Čí limity vládnutí koronavírus ukázal, je docela diskutabilní. V každém případě jsou Rusové s těmi ukázanými limity někde hluboko v pelotonu. Na čele jsou jiní borci.