Víme, co dělat. Nejde to prosadit. Proč čeští politici nevidí za horizont čtyř let?
Komunisté plánovali v pětiletkách, současné české vlády pracují s nadsázkou řečeno ve čtyřletkách – každá hledí jen na konec svého volebního období. Dlouhodobější strategie a plány tak po svém vzniku končí v šuplíku. Navždy…
„Česká republika je šampiónem ve schvalování strategií, ale lidem ve veřejné správě nedochází, že tím práce nekončí, ale začíná,“ postěžoval si před časem v České televizi viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Tehdy zmiňoval, že „strategií je snad sto“. Ve skutečnosti jich v průběhu let vzniklo přes dva tisíce.
Databáze strategií, celostátní informační systém strategických a koncepčních dokumentů vytvořených pro nejrůznější oblasti života v Česku, aktuálně ukazuje souhrnné číslo 2016. Celkem 62 je jich na mezinárodní úrovni, 288 na národní úrovni ČR, 292 na úrovni regionální, 200 na úrovni oblastní, 1174 na úrovni místní. A dalších 1033 se jich už přesunulo do archivu, často bez toho, aby se je kdokoli vůbec pokusil naplnit.
Pěkné plány na papíře
Jejich soupis je veřejně k dispozici v Databázi strategií, portálu strategických dokumentů ČR. Povinnost vkládat do databáze informace o nových strategiích na všech úrovních mají jednotlivé instituce – ministerstva, kraje či obce.
Ve skutečnosti jich bude i více než zmíněných 2016. „Databáze není zcela úplná. Databáze nabízí jednotlivým institucím prostředí pro zveřejnění dokumentů a další práci s nimi a její naplňování je na jejich odpovědnosti,“ píše se na stránkách databáze.
Fakt, že nejrůznější české strategie ve skutečnosti po svém vzniku skončí v šuplíku bez snahy naplánované úkoly zavádět, potvrzuje třeba osud Aktualizace státní energetické koncepce z roku 2015 (ASEK 2015). Ta byla sice podle vyjádření tehdejších vládních politiků „klíčovým státním strategickým dokumentem v oblasti energetiky“, ale mnohé plány zůstaly jen na papíře.
„V ASEK 2015 byla i dlouhá příloha zaměřená na to, jaké zákony musí k jejímu naplnění nutně vzniknout. Nevznikl žádný z nich,“ říká energetický expert, který se na přípravě této koncepce osobně podílel (jméno s ohledem na své působení zveřejňovat nechce).
„Víme, co dělat. Horší je to prosadit,“ poznamenává na adresu záplavy nejrůznějších tuzemských strategií již citovaný Radek Špicar.
V jiných oblastech ale zase někomu strategie chybějí:
🇨🇿 se už před 20 lety zavázalo přijmout #euro. Během těch let jsme se neposunuli. Nemáme analýzu, aktuální plán ani strategii kdy a jak výhodně € přijmout. Je to nezodpovědné. Mělo by se začít znovu pracovat jmenováním národního koordinátora. Více zde: https://t.co/KXKeg1GgC6
— Euro v Česku (@eurovCesku) December 18, 2023
„Když jsem byl ve vládě, existovaly desítky strategií, ale problémem bylo, že nebyly nikdy realizovány. Popsala se spousta papírů, udělaly se různé komise (…), ale nikdy se na to nebere ohled, vítězí politika,“ potvrdil v debatě s Radkem Špicarem i exministr financí a podnikatel Ivan Pilný.
Podle něj je problém i v tom, že horizontem každé vlády jsou maximálně čtyři roky a zatím se nenašla taková, která by „realizovala strategii, která by přesáhla její horizont“. Běžná je i neschopnost či neochota pokusit se dosáhnout dohody na klíčových dlouhodobých reformách mezi aktuálně vládnoucími stranami a opozicí.
Strategie, jak na strategie
„Máme tady témata, která jsou dlouhodobější, jako je například dlouho chybějící strategická dlouhodobá vize, na které bychom se měli shodnout alespoň v tom základním společném jmenovateli, protože není možné mít strategie, které budou šity na volební období. To nás bohužel stále sráží zpátky,“ nechal se k tématu slyšet v Českém rozhlase i prezident Petr Pavel.
Podle něj Česku chybí sjednocující dlouhodobá vize, která by se neměnila s každou novou vládou.
„Připomněl bych třeba Finsko a jejich vzdělávací strategii. My máme strategií poměrně hodně, mnoho z nich leží v šuplíku, ale nemáme dlouhodobě nastavené priority, které by jednotlivé vlády tak, jak přicházejí, přebíraly jedna od druhé a v tom základním směru je nijak neměnily. Možná jenom v konkrétních detailech, jak je naplňovat. Pokud bychom takovou shodu měli, výrazně by nás to posunulo dál,“ řekl prezident Pavel.
Strategie na to, jak pracovat se strategiemi, zatím v oficiální české Databázi strategií chybí.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
11 komentářů
Okamžitá demise hrůzovlády i s ješitným farářem …
MMCH, čtyřletku jsme tu taky měli, za protektorátu. Zmiňuje to např. film z roku 1963 „Mykoin PH 510“.
Nemožnost plánování za horizont volebního období je IMHO způsobena tím, že současně vládnoucí „lepšolidé“ vykopali hluboký a široký příkop napříč společnosti, takže každá vláda, ať vzejde z jedné nebo druhé strany tohoto příkopu, ví, že jakmile půjde od válu, vše bude zrušeno.
Jistě je to v současnosti akcentováno tím, že vládní hnojomety nenechají na současné opozici a jejich představitelích ani nit suchou a Babiš je pro vládní politiky něco jako pro křesťany Satan.
Problém je i s domluvou mezi znepřátelenými tábory: Současná vláda v řadě případů souhlasila s postupy v covidové éře, ale nyní se k tomu nehlásí a vše háže na hlavu Babiše (byť některá jí kritizovaná opatření byla prosazena opozicí (tedy v podstatě jí) + KSČM a ČSSD). V takovéto situaci a s takto neseriózními politiky v Parlamentu ČR se nemá cenu pokoušet ani o nějaký konsensus, protože ten by byl zcela jistě v nejkratší možné době zneužit.
Ideální by bylo, kdyby po příštích volbách současná vládní koalice kompletně vypadla z PS PČR a dostaly se tam jako opozice nějaké seriózně se chovající strany. Pak by se mohlo plánování za horizont 4 let stát reálně možným.
V tomto máte naprostou pravdu, právě tahle neschopnost konsensu mezi koalicí a opozicí je pro republiku katastrofou.
A k závěru, já bych to řešil tím, že by do příštích voleb měla odstoupit nejvyšší vedení všech parlamentních stran – a dát šanci lidem z nižších pozic základen těch stran jestli ti se dokáží v parlamentu dohodnout mezi sebou..
Problém vidím v tom, že některé z parlamentních politických stran jsou prolezlé korupcí, ideologickou zaslepeností a nenávistí asi jako umírající onkologický pacient metastázami. A týká se to hlavně vládních stran.
Patrně by pomohlo zrušení 5% klausule a zavedení stavu, za každého půl procenta jeden poslanec. To by umožnilo vykultivovat kvalitní politické strany, z nichž některé již existují, ale občané se je právem bojí volit, aby jejich hlas nepropadl. Omezilo by to také počet přerozdělovaných „propadlých“ hlasů, což by postihlo do značné míry pětikoalici.
Existují také návrhy, aby občan vedle kladného hlasu mohl dát i záporný, který by se dané straně od hlasů kladných odečetl.
Možná by zafungovalo i to, pokud by volič mohl vyplnit zacházení s jeho hlasem v situaci, kdy propadne (tj. mít možnost alternativního hlasu, hlasuji pro stranu A, ale pokud ta nedostane na 5 % a víc, alternativně volím stranu D).
No o to právě jde. Otázka do jaké hloubky jsou ty strany prolezlé korupcí aj tím dalším. Jestli jen ve vyšších patrech kde ta korupce probíhá a nebo až úplně dolů do členské základny. Pokud ano, tak situace je složitá, a vlastně ani vstup malých stran do parlamentu tu situaci nezlepší, protože ty té korupci potom mohou podléhat taky, pokud se dostanou ke zdrojum.
A taky se pak můžeme dostat ke stejnému výsledku, totiž vládni koalice, slepené třeba z 10 pidistran, napojené na nějakou větší“..
Ta kultivace politických stran – s trvalým výsledkem, by se asi musela dělat jinak, neznámo jak. Ostatně stačí se podívat jen na naše právní prostředí, tam to taky na ´žádnou kultivaci nevypadá…
V jedné knížce jsem četl pěknou hlášku: „Ano, naděje na úspěch je nejistá, ale když nebudeme nic zkoušet, tak máme jistotu, že ničeho nedosáhneme.“
Postrádám nejdůležitější snahu, a to co nejvíce se přiblížit nejvyspělejším demokratickým systémům. V těchto zemích právě proto téměř vše funguje lépe než u nás. Jsou jako auto smontované z kvalitních dílů. A také se tam dobře žije. USA mezi nimi není.
Bohužel, slovy klasika, i v tomto „líp už bylo“.
Jestli tím pojmem “ V těchto zemích právě proto téměř vše funguje lépe než u nás“, míníte lépe ekonomicky, tak to je dáno historicky, tyhle země žijou spíš z podstaty, zajištěné ještě dávno předtím než jsme do EU vstupovaly my.
A jak vidno, dneska mají taky spoustu dalších problémů – třeba právě masy migrantů, kteří se řítí právě k nim. Nebo taky dost drahé sociální systémy. Dluhy taky mnohem větší než my, atd..
Smontované z kvalitních dílů taky nejsou, aj tam docházelo a dochází k řadě průšvihů v oblasti politiky i práva.
Možná když už klnete na USA – tam je totiž alespoň rozdělena ústavní moc výkonnou (volenou v samostatných volbách) – a zákonodárnou, anto ž členové Kongresu jsou voleni v úplně jiných volbách..
Což je úplný rozdíl od evropských voleb , kde jsou volby jedny, a po nich si bossové koaličních stran z parlamentu určí svoje členy vlády – čímž jsou tyto dvě rozdílné ústavní moci spojené…
Jenže i v těch |USA se to podělává v situaci, kdy je skoro polovina (pokud ne víc) občanů USA přesvědčena, že současný president byl dosazen zfalšovanými volbami.
Česká, politika nevidí za horizont čtyř let, řekl bych, že je ten horizont je ještě kratší. Nevidí dal, než je funkční období prezidenta Bidena. To více méně platí pro celou EU. Náš soused Německo se dostává do recese a s ním celá EU. Europarlament se stal nefunkční komorou, která není vhodná do špatných času, a ty nastaly. Finsko a Švédsko dvě neutrální země, odhodily svou neutralitu jako car papiru a jsou v problemech.
MMCH, o tomto problému rozsáhle hovoří monarchisté.