Největší tuzemská firma Škoda Auto nemá ze vzniku uhlíkového cla žádnou radost. Má jít sice primárně o opatření mířící na firmy ze zemí mimo Evropskou unii, dotkne se ale odhadem i „nižších tisíců českých firem“ – a největší český výrobce automobilů je jednou z nich.

Škoda Auto sice nakupuje většinu svých výrobních vstupů v EU, ze třetích zemí ale dováží některé výrobky ze železa a oceli – a právě ty patří do seznamu komodit, které budou podléhat takzvanému uhlíkovému vyrovnání.

„Smyslem je, aby dovezené zboží bylo vystaveno stejné ceně uhlíku jako domácí výroba, a narovnaly se tak konkurenční podmínky. Očekávaný přínos je zejména v zavedení zpoplatnění uhlíku ve třetích zemích,“ vysvětluje mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.

Stručně řečeno: EU chce do ceny vybraných dovozových komodit a zboží ze třetích zemí započítat i náklady na produkci CO2 tak, jak to již mají evropské firmy v rámci emisních povolenek. Týkat se to má výroby „cementu, elektřiny, hnojiv, železa a oceli, hliníku, vodíku a výrobků z výše uvedeného zboží“. Přičemž seznam nemusí být konečný a může se v budoucnu rozšiřovat.

I když EU očekává, že opatření má evropským firmám pomoct v konkurenci se zahraničím, často od firem z Číny, na které dosud evropské snahy o omezování produkce CO2 nedopadaly, firmy se na novou administrativní zátěž rozhodně netěší.

Naúčtujeme vám vaše CO2

„Od 31. ledna 2024 má naše společnost povinnost odevzdat report. Příprava a podání reportu do rejstříku CBAM (zkratka pro mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích) vytvořeného Evropskou komisí představuje značnou administrativní zátěž a jsou proto nákladné. Nejen kvůli samotnému rozsahu reportovaných dat, ale také s ohledem na technicky nedokonalý přístup uživatelů do rejstříku CBAM, jeho výpadkům a nefunkčnostem,“ říká mluvčí Škody Auto Pavel Jína.

A popisuje kroky, které firma musí dělat: „Je třeba identifikovat zboží podléhající oznamovací povinnosti CBAM, získat podklady od výrobců o emisích skleníkových plynů při výrobě zboží, vypočítat emise skleníkových plynů odpovídající dovezenému zboží, zaregistrovat se do rejstříku CBAM, zpracovat a podat report do tohoto rejstříku…“

A podstatně větší administrativní i finanční zátěž očekávají firmy od další fáze, během níž již budou muset – od roku 2026 – nakupovat a vyúčtovávat takzvané emisní certifikáty.

Podle expertů jde ale pořád o opatření, které by mělo evropským firmám ve svém důsledku pomoct.

„Je to v podstatě dovozní daň. Je to součást úsilí o dekarbonizaci, snižování emisí CO2 v ovzduší. A je to asi první opatření, které míří mimo Evropskou unii a na to, abychom tlak na snižování emisí přenesli i na země mimo EU. Jedním z argumentů proti podobným opatřením dosud bylo, že tím podrýváme naši vlastní konkurenceschopnost – uhlíkové clo jde proto tím správným směrem,“ vysvětluje právník advokátní kanceláře Kinstellar Kamil Blažek, který se dopadům nových nařízení na úrovni EU dlouhodobě věnuje.

„Jde tedy o to přenést náklady i na firmy mimo Evropu a říct jim: pokud chcete dovážet do EU a prodávat tu, zaplaťte dovozní clo za emise CO2, nebo prokažte, že tam ty emise při výrobě nebyly. To vnímám pozitivně,“ dodává Blažek.

Podle něj je hlavní snahou EU snížit dovozní konkurenci, která probíhá za nerovných podmínek – proto má být také výše uhlíkového cla pohyblivá a má se odvíjet od aktuální ceny emisních povolenek.

„Ryze prakticky to znamená, že když si někdo bude chtít dovážet například hnojivo z Maroka, cena se navýší o cenu emisní povolenky a dovozce zjistí, že se mu to už možná vyplatí dovézt třeba ze Slovenska,“ vysvětluje Blažek.

Rozhovor s Kamilem Blažkem o smyslu a dopadech zavedení uhlíkového cla si můžete poslechnout v novém podcastu Bruselská setba. 

Čas na nápravu zbývá

I když se má opatření naplno a se vším všudy spustit až od roku 2026, už nyní se měly české firmy, jichž se to týká, povinně registrovat jako budoucí plátci uhlíkového cla.

„Vztahuje se to na dovoz zboží pocházejícího ze zemí ležících mimo EU, s výjimkou Norska, Lichtenštejnska, Islandu, Švýcarska, při jehož výrobě vznikají ve velké míře skleníkové plyny,“ vysvětluje Hana Prudičová, mluvčí Celní správy. Podle ní by se povinnost měla týkat zhruba 2500 tuzemských firem, jež dané zboží dovážejí, či nakupují od svých přímých dodavatelů.

„Data stále analyzujeme, ale z celkového odhadovaného počtu v řádu nižších tisíců dovozců jich je v systému registrovaná přibližně polovina. Předpokládáme, že většina z firem, které se neregistrovaly, jsou dovozci velmi malého množství zboží. Společně s Celní správou hledáme způsob, jak povědomí o CBAM rozšířit,“ říká za ministerstvo životního prostředí mluvčí Veronika Krejčí.

I tak to není zatím ani polovina firem, jichž se opatření dotkne. „Společnosti, které nestihly podat zprávu včas, tak mohou až do konce února učinit v rámci tzv. opožděného podání. Za toto opožděné podání nehrozí žádné sankce,“ dodává za Celní správu Hana Prudičová. První dvě zprávy navíc můžou firmy samy upravovat a znovu podat až do 31. července 2024.