Veřejné zakázky, byznys za 600 miliard. Pokus dvacátý, chaos pokračuje
GLOSA Skrze systém veřejných zakázek se z veřejných peněz ročně utratí zhruba 600 miliard korun. O tom, zda jsou tyto peníze ve své většině utráceny smysluplně, účelně a podle zásad řádného hospodáře, lze pochybovat.
Svět tuzemských veřejných zakázek už dlouhé roky tvoří začarovaný kruh, kde si dodavatelé stěžují na zadavatele, že zakázky neumějí řádně vypisovat a hodnotit a zadavatelé na to, že dodavatelé nabízejí své služby za nereálné ceny.
A to navzdory takřka neustálým snahám zákon o veřejných zakázkách zpřesňovat, vylepšovat a doplňovat. Zákon o zadávání veřejných zakázek prošel od svého vzniku už více než dvaceti novelizacemi a změnami. Ani ta poslední zatím příliš nepomáhá.
Praha mimo hru
Opakující se úpravy klíčového zákona vedou k novým zmatkům a chaosu. Potvrzuje to i pohled na uplynulý čtvrtrok platnosti aktuálního zákona o zadávání veřejných zakázek.
Tak například. V současné době platí přechodné období, kdy vedle sebe nějaký čas fungují dva zákony k veřejným zakázkám. A není jasné, kdy se řídit starým zákonem a kdy novým.
Problémy se už odrážejí v případě čerpání dotací. „Většina dotačních orgánů doposud nepřizpůsobila svá dotační pravidla pro příjemce dotací novému zákonu,“ upozorňuje Kateřina Koláčková, ředitelka společnosti Otidea.
Větší část dotačních pravidel se stále odkazuje na starý zákon. V praxi se tedy zadavatel musí rozhodnout, zda má dodržovat platný zákon, nebo dotační pravidla, čímž ale zákon poruší. To vše u akcí, při nichž se rozdělují stovky miliard veřejných peněz.
Mizernou práci zákonodárců, ale také svých vlastních právníků, pociťuje i hlavní město Praha. Proč? Protože akciové společnosti spadající pod hlavní město se nyní nemohou účastnit veřejných zakázek. Nemají totiž zaknihované akcie a zároveň se na ně nevztahuje výjimka zákona o obcích. Hlavní město Praha má vlastní zákon a ten toto téma nijak neřeší. Přitom se o změně vědělo dlouho dopředu.
Drahé levné věci
Zákon také nově dělá rozdíl mezi českými a zahraničními společnostmi. Ty (přiznaně) české musí povinně zveřejňovat všechny své akcionáře, jenže těm zahraničním stačí pouze čestné prohlášení u akcionářů s vlastnictvím nad 10 %.
A pořád, navzdory vysvětlování, přesvědčování i změnám zákona, trvá opatrnický přístup: nabídky hodnotit raději podle hlavního kritéria nejnižší nabídkové ceny.
Úředníkům se vlastně není pořád moc co divit. Dát přednost samotné ceně před mnohem obtížněji prokazatelnou celkovou ekonomickou výhodností (jako poměru dlouhodobých užitných vlastností po celou dobu životnosti a ceny) dává větší míru jistoty, že je nikdo nebude popotahovat a nebudou jednou nohou v kriminále.
Že se to v konečném důsledku opět jen prodraží, je už věc jiná.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Jan Urban: Upachtěná česká politika. Volných hlasů znechucených je pořád dost
Nový zákon o podpoře bydlení. Spíš než naděje je to jen iluze řešení
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
2 komentáře
Ale to je přece omyl, tvrdit, že je dávána přednost “ ceně před mnohem obtížněji prokazatelnou celkovou ekonomickou výhodností
Protože přeci v tom výběrovém řízení nejde o cenu nákladovou-ale nabídkovou.
Neboli, úředníci (resp. měštší projektanti) si mohou do podmínek výběrového řízení předepsat, že stavba má splňovat nějaké kvalitatiní podmínky (právě z hlediska materialů, trvanlivosti, atd (pochopotelně, musí mít odborníky, kteří to dokáží specifikovat)- a až na tyto stanovené podmínky cílí pak ve výběrovém řízení zájemci o tu zakázku své obchodní nabídky ceny.
Další věc je samozřejmě kontrola, zda je tato kvalita v průběhu stavy dodržena.
A v těchto dvou věcech bych asi viděl ten největšá průšvih. Buď si tedy městské úřady nedokáží ty kvalitativní podmínky stavy odborně specifikovat,.. nebo si je pak v průběhu stavy nedokáží. Ohlídat. Ale to za ně dodavatel dělat nebude, i když je náhodou poctivý
S tím že v hospodaření státu jsou obrovské rezervy vyhrál volby Babiš. Mluvil o 200 mld. rezerv ve státním rozpočtu. V praxi pak chytře začal těchto děr spíše využívat – viz dotace na Čapí hnízdo atd. Namísto toho aby zamezil obrovskému plýtvání státu obrátil pozornost zpitomělých voličů jinam a d
okonale zbyrokratizoval podnikání na už zhruba dvojnásobnou časovou náročnost oproti průměru normálních zemí.
S plýtváním státu udělal oligarcha jen směšné trapnosti jako centrální nákupy toaletního papíru.
Zklamal, ale díky vlastnictví médií je stejně za hvězdu.