Velvyslanec Zmejevský už mohl být dávno v Moskvě, má jasno exministr zahraničí Petříček

Z Černínského paláce musel Tomáš Petříček odejít po zjevném nátlaku prezidenta Miloše Zemana i po neshodách s bývalým předsedou strany Janem Hamáčkem těsně před vypuknutím kauzy Vrbětice. Dnes by podle něj Česko mělo směrem k Rusku trvat na tvrdém postupu a nenechat se zastrašit. „Upřímně nevím, k čemu tu je velvyslanec Zmejevský. Člověk, který veřejně lže, který se ve svých veřejných vystupováních chová vůči hostitelské zemi velmi nevhodným způsobem,“ říká na adresu ruského velvyslance.

Tvrdit, že Ukrajina je nacistický stát, je zjevná lež a součást ruské propagandy, strašák, který Putin používá už dlouho, aby Ukrajině bránil ve svobodném rozvoji a v rozhodování, kam chce směřovat. Rusko má s pravicovým extremismem, rasismem a neonacismem mnohem větší problém než Ukrajina, říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček. 

Dnes vyučuje na Fakultě sociálních věd UK, externě působí v Ústavu mezinárodních vztahů a spolupracuje s Nadací Borise Němcova. Po odchodu Jana Hamáčka z čela ČSSD byl vloni v prosinci zvolen místopředsedou nyní mimoparlamentní sociální demokracie. V čele tuzemské diplomacie stál od října 2018 do dubna 2021 a v rozhovoru mluví i o tom, jaké byly tlaky spojené s Ruskem, s Čínou i s Hradem.

Věříte po svých ministerských zkušenostech obratu Miloše Zemana od přítele Rusů k protiputinovskému jestřábovi?

Pro mne není ani tak otázka, zda je to uvěřitelné. Ten obrat prostě přišel pozdě. Miloš Zeman a lidé kolem něho tady hájili ruské zájmy dlouhou dobu a to procitnutí přišlo ve chvíli, kdy už asi neměl jinou možnost, než takto reagovat.

Jak z vaší zkušenosti vypadaly ty proruské tlaky z Hradu, to hájení ruských zájmů? Jedna věc jsou veřejně prezentované výroky a druhá i to, co jste i v roli ministra zahraničí zažíval či pozoroval v zákulisí.

Ono se to prolínalo. Ať už šlo o podporu vakcíny Sputnik, o prosazování ruských technologií v dostavbě jaderné elektrárny Dukovany či ve zpochybňování práce našich tajných služeb v tak závažných kauzách jako byly Vrbětice. To vše ruskému diskurzu a propagandě nahrávalo. To, že dnes Miloš Zeman odsoudil ruskou agresi proti Ukrajině, přichází po letech, kdy nezakrytě prosazoval ruské zájmy, podporoval ruskou propagandu a její manipulace s informacemi.

Byla tam i pozorovatelná role poradce Martina Nejedlého?

Určitě to je role, která stojí za pozornost. Nejedlý je člověk, který má úzké vazby na ruské ekonomické struktury, na tamní politické představitele a do značné míry přispíval ke komunikaci mezi Hradem a ruskou stranou. Je třeba si uvědomit, že tu stále jsou lidé, kteří prosazovali ruské zájmy přímo v okolí českého prezidenta. To, že Miloš Zeman nevyvodil ze svých nynějších názorů žádné praktické závěry, že Nejedlého vidíme v publiku při předávání státních ocenění, dokazuje, že obrat nejen nastal pozdě, ale že je ve skutečnosti velmi povrchní.

Upřímně nevím, k čemu tu je ruský velvyslanec Zmejevský. Člověk, který veřejně lže, který se ve svých veřejných vystupováních chová vůči hostitelské zemi velmi nevhodným způsobem. Už mohl být dávno v Moskvě.

Čínu milovali všichni

Říká se, že si Hrad, konkrétně Martin Nejedlý, dokázal na řadu míst v Černínském paláci, v diplomacii, dosadit svoje lidi.

Z Pražského hradu byla vždy snaha mluvit do obsazování diplomatických pozic. Přiznejme si ale, že mluvit do zahraniční politiky i personálního obsazování ambasád byla praxe všech českých prezidentů. Takže tu byla i snaha současného osazenstva Hradu ovlivňovat rozhodování a působení stávajících diplomatů na důležitých postech. Miloš Zeman se netajil tím, že má v řadách české diplomacie své oblíbence, které veřejně podporoval a prosazoval. Často jsou to lidé, které potkal během své politické kariéry. Zda v tom hrál nějakou roli Martin Nejedlý, nevím, i když Zeman jeho slovu zjevně nějakou váhu dával. Ale primárně má svou vlastní hlavu.

Příkladem může být jmenování bývalého centrálního bankéře Vladimíra Tomšíka na post velvyslance v Pekingu…

To se odehrávalo před mým nástupem na ministerstvo zahraničí na pozici ministra. Ale to mohl být také důsledek vztahu Miloše Zemana s guvernérem Jiřím Rusnokem.

Nebo taky tehdy ještě vliv PPF a Petra Kellnera?

Samozřejmě tam mohly být i další zájmy.

Cítil jste vy sám nějaké tlaky od firem, které měly zájem na dobrých vztazích s Čínou nebo Ruskem?

Český byznys samozřejmě projevoval zájem o proniknutí na tyto trhy, ale v tom se ministerstvo chová korektně, má na to své nástroje. Samozřejmě některé firmy jsou exponovanější ve vztahu k možným politickým otřesům a je pravda, že firmy jako PPF nebo Škoda Auto se zajímaly o to, jaké budou pozice české diplomacie. Ale že by ovlivňovaly jejich formování, to mohu vyloučit. PPF určitě nemluví do toho, jakou pozici zaujme Česká republika třeba v OSN.

Na druhé straně je veřejně dostupné pár let staré video, kde spolumajitel Home Credit Jiří Šmejc říká – parafrázuji – že jejich aktivity pomohly k tomu, že je politika Česka vůči Číně nyní vstřícná…

Ta česká otočka přicházela v době, kdy chtěla na čínský trh proniknout řada evropských států. Celá Evropa i Amerika měla nasazeny růžové brýle, že Čína nabízí obrovskou příležitost. Až postupně se to začalo měnit s tím, jak narůstalo napětí ve vztazích mezi demokratickými státy a Čínou, jak se měnila celková světová geopolitická situace. Tahounem většího propojení Evropy a Číny bylo v posledních letech Německo a tam si taky až později uvědomili, že se tím vystavují celé řadě rizik. Zájem českých firem o Číny tedy v jednu dobu extrémně narostl, český byznys se snažil na čínském trhu hledat nějakou bonanzu, ale to se moc nenaplnilo. Podobně jen na papíře zůstal čínský příslib obrovských investic u nás.

Mohl jste být vy sám směrem k Hradu co se týče Ruska nebo i Číny tvrdší, nebo ministerstvo zahraničí, respektive celá Babišova vláda prostě tahala za kratší konec?

Andrej Babiš nechtěl vůči Miloši Zemanovi v otázkách Číny a Ruska vést žádný konflikt. Ministerstvo zahraničí bylo ve snaze udržet aspoň nějakou kontinuitu postojů vůči těmto autoritářským režimům osamoceno. Mohl jsem být možná v některých věcech tvrdší, nehledat kompromis. Zpětně se může ukazovat jako chyba otevřít konzultace s Ruskem na základě bilaterální smlouvy o vzájemném přátelství, protože ty stejně nikam nevedly.

Tam šlo tehdy o spory kolem památníku Koněva a záležitosti kolem majetku ruské ambasády v Praze…

Většina expertů tehdy doporučovala, pojďme zkusit formálně tyto konzultace otevřít, ale ruská reakce byla velmi odmítavá a nenašla se vlastně ani shoda na tom, o čem se spolu máme bavit. Tam jsme si měli říct, že to vůbec nemá smysl. Rusko prostě rozumí moci, tomu, když proti němu stojí silný oponent a naopak umně pracuje s tím, když vidí, že druhá strana není úplně jednotná. I proto je nutné se mnohem více soustředit na domácí debatu a na to, jaké vztahy s Ruskem, ale i s Čínou a dalšími problematickými zeměmi, sami chceme. Jako diplomaté bychom měli hledat pragmatický prostor pro debatu.

A vidíte ten prostor i v této situaci ruské vojenské agrese? Je nějaká diplomatická cesta?

Těžko se předvídá, jaký bude další vývoj ruské agrese vůči Ukrajině. Může se stát, že z toho bude dlouhý krvavý konflikt, který v nějaké fázi zamrzne a zabrání tomu, aby se Ukrajina mohla dále svobodně rozvíjet a bude to celou evropskou bezpečnost zatěžovat na mnoho let dopředu. Vidím ale prostor ke zvýšení diplomatického tlaku na Rusko. Myslím, že bychom neměli přistupovat na ruskou hru zastrašování a měli bychom být schopni Rusku ukázat naši společnou sílu. Tomu Rusové rozumějí. Pokud naopak předem vylučujeme některé varianty toho, jak přispět k ukončení bojů, tak zbytečně vyklízíme pole a ukazujeme Rusku, že se nemusí ničeho obávat.

Jak to bylo s Vrběticemi

Vy jste už v roce 2019 označil Rusko za hrozbu pro Českou republiku, podpořil jste Ukrajinu na místě v konfliktu s Ruskem a s proruskými separatisty ze samozvané Doněcké republiky. Prezident Zeman vám po vaší návštěvě Ukrajiny v roce 2019 vytkl právě to, že jste „dostatečně nezmínil problém banderovců“. Rusové také mluví o denacifikaci, o banderovcích na Ukrajině. To používání podobných motivů, výroků, argumentů – přijde vám to zpětně jako náhoda, nebo spíše jako pověstné notičky?

Určitě to není náhoda. Je to i dlouhodobý způsob, jak o Ukrajině mluvili už komunisti ještě v dobách SSSR. A to nepopírám, že tam za druhé světové války i ze strany ukrajinských nacionalistů docházelo k neuvěřitelným zvěrstvům. Tvrdit, že Ukrajina je nacistický stát, je však zjevná lež a součást ruské propagandy, strašák, který Putin používá už dlouho, aby Ukrajině bránil ve svobodném rozvoji a v rozhodování, kam chce směřovat. Rusko má s pravicovým extremismem, rasismem a neonacismem mnohem větší problém než Ukrajina.

To, že Miloš Zeman nevyvodil ze svých nynějších názorů žádné praktické závěry, že Nejedlého vidíme v publiku při předávání státních ocenění, dokazuje, že obrat nejen nastal pozdě, ale že je ve skutečnosti velmi povrchní.

Na druhé straně, nedávali sami Ukrajinci některé záminky – třeba přijetí zákona, který přiznává sociální výhody právě příslušníkům Ukrajinské povstalecké armády? Vy sám jste to jako ministr kritizoval.

Ano, to jsou drobné kamínky, které nahrávaly a nahrávají propagandě, stejně jako neschopnost vysvětlit působení batalionu Azov, který je v dezinformačním prostoru velmi mytizován. Jsou to často domněnky, polopravdy a otevřené lži, ale je pravda, že třeba to nerozvážné přijetí zmíněného zákona pomohlo některým se v nich utvrzovat. Ukrajina sama má spoustu problémů. Když jsem ji navštívil, upozorňoval jsem, že se má soustředit na své domácí úkoly v oblasti lidských práv, práv menšin, velký problém je korupce. Přitom Ukrajina je země, která má obrovský ekonomický potenciál.

Informace o tom, že se ve výbuchu ve Vrběticích angažovala ruská tajná služba, přišly krátce po vašem odchodu, respektive poté, co jste byl odvolán…

Ve skutečnosti přišly těsně předtím, den před sjezdem ČSSD. Ostatně i Jan Hamáček a Andrej Babiš později potvrdili, že ty informace už nějakou dobu měli.

A jak to bylo s Vrběticemi a plánovanou cestou Jana Hamáčka, který vás tehdy na čas v čele ministerstva nahradil, do Moskvy a údajně chystanou výměnou za vakcínu Sputnik?

To opravdu netuším, podle mne Jana Hamáčka zcela zklamala politická intuice. Je jisté, že tato kauza a neschopnost ji důvěryhodně vysvětlit poškodila sociální demokracii a přispěla k volebnímu neúspěchu. Objevily se důkazy, že Jan Hamáček tu cestu skutečně plánoval – byl již připraven program cesty. Bylo to naprosté selhání při vyhodnocení závažnosti kauzy Vrbětice. Ve chvíli, kdy se něco takového dozvíte, si přece nenaplánujete, že poletíte do Ruska. To, že to měla být nějaká kamufláž, tomu jsem nevěřil. Prostě nerozumím tomu, co k tomu Jana Hamáčka vedlo, bylo to v kontextu informací, které musel mít k dispozici, od počátku velmi nešťastné.

Myslíte, že kdyby nepřišly ty nové závěry vyšetřování Vrbětic, byla by tu pořád stejně přebujelá ruská ambasáda, že by nebyla síla vůle s tím nic dělat?

Asi by se to změnilo teď, v kontextu války na Ukrajině, podobně jako sledujeme nyní vyhošťování ruských diplomatů třeba v Polsku, Bulharsku a jiných státech. Pokud by ale nepřišly Vrbětice, k tak zásadní redukci a vzájemnému vyhošťování diplomatů na obou stranách by asi nedošlo. O tom, že na ruské ambasádě v Praze byli ve velkém příslušníci ruských tajných služeb, se mluvilo dlouho, bylo to tématem politických, odborných i zpravodajských debat. Ale žádný moment typu Vrbětic nebyl na stole, až to byl ten impulz, který pomohl překonat třicetiletou anabázi s ruskou ambasádou v Praze, kterou nebyla schopna řešit žádná vláda. Bylo to téma, na nějž nikdo nechtěl sahat. Mělo se to vyřešit už v 90. letech, pak už se hledal obtížně legitimní důvod, jak k té redukci druhou stranu přimět.

A co nyní – neměli bychom ruskou misi vypovědět úplně?

Upřímně nevím, k čemu tu je velvyslanec Zmejevský. Člověk, který veřejně lže, který se ve svých veřejných vystupováních chová vůči hostitelské zemi velmi nevhodným způsobem. Rozhodně tu neplní roli užitečného diplomatického kanálu do Moskvy. Celou diplomatickou misi se sice nikomu z praktických důvodů zavřít nechce, ale pan Zmejevský už mohl být dávno v Moskvě.

S Babišem jsme byli za otloukánky

Od prosince 2021 jste opět místopředseda ČSSD. Jaké je vaše poučení z vlády s Babišem?

Sociální demokracie už nesmí podléhat populistům, nacionalistům, nespojovat se s nimi. Za tu druhou vládu s Andrejem Babišem jsme zaplatili obrovskou cenu a historie ukazuje, že ta cena byla zbytečná. Měli jsme hledat způsoby, jak nabídnout důvěryhodnou alternativu k SPD, ANO, všem těm hnutím – nehnutím, která nenabízejí žádnou vizi pro naši společnost. Udělali jsme chybu a neměli jsme v té vládě být, i když se nám podařilo prosadit některé pozitivní věci. Ale celkově jsme tam byli za otloukánka. Teď musíme myslet na budoucnost.

A jaká je? Ztratili jste důvěru, jste mimo parlament, strana na tom není dobře ani finančně…

Potřebujeme si projít obrovskou transformací, uklidit si v naší kuchyni a vyřešit i své finanční závazky. Pokud se nepodaří rychle stranu ozdravit i po té ekonomické stránce, nevěřím, že bychom přesvědčili lidi, aby nám dali znovu důvěru k tomu, abychom byli schopni vést stát, starat se o jejich daně, když bychom nebyli schopni spravovat samotnou ČSSD. Budeme se muset uskrovnit a soustředit se na politickou práci. Součástí toho je i prodej části majetku ČSSD. A samozřejmě půjdeme do podzimních komunálních i senátních voleb.